Odtud až na věčnost: jak se připravit na nebe

09.07.2022, Catholic 365

Náš čas na Zemi je vzácný a krátký, ale náš čas v nebi je věčný – za předpokladu, že se tam dostaneme. Je snadné nechat se strhnout každodenními zkouškami, aktuálními trendy a soudy veřejného mínění. Všichni se tak či onak stáváme obětí těchto věcí. Při rozhodování však musíme brát ohled na svou duši. Stejně jako šetříme na nové auto, splátku hypotéky nebo školné na vysoké škole, musíme dlouhodobě plánovat, i pokud jde o naši duši.


Nejlepší způsoby, jak to udělat, najdeme v katolické církvi. Naše vedení pochází z nebe, protože Bůh si natolik přeje, abychom s ním byli navždy, že kvůli nám zemřel na kříži. S ohledem na to vám představujeme několik každodenních návyků, na kterých můžeme stavět, abyste se lépe připravili na věčnost.

Za prvé, denně zpytujte svědomí. Existuje několik skvělých příruček (pro sezdané, pro svobodné, pro děti atd.), které vydala různá nakladatelství, ale ať už se rozhodnete použít kteroukoli z nich, ujistěte se, že zpytujete své vlastní svědomí, a ne svědomí někoho jiného. Zní to jako podivná rada, ale někteří lidé se při zpytování snaží svou vinu aspoň částečně omluvit slovy „ano, ale“. „Ano, ale ona si začala.“ „Ano, ale on mě k tomu donutil.“ „Ano, ale neměl jsem na výběr.“ Boží spravedlnost je koneckonců dokonalá, ať se nám to líbí, nebo ne. Zpytování zakončete úkonem kajícnosti.

Za druhé, každý den začínejte a zakončujte modlitbou. Totéž by se dalo říci o protahování těla, protože to napomáhá proudění krve, pružnosti a mnoha dalším aspektům našeho těla. Modlitba pečuje o naše duchovní já, takže se musíme modlit ráno a často a také večer! Svatý Pavel říká, že se máme modlit bez přestání (1Te 5,17), takže bychom měli mít srdce vždy obrácené k Pánu a vést s ním rozhovor. Velká ranní modlitba je zasvěcením se Duchu svatému. Existuje mnoho verzí, ale pokud svůj den odevzdáte Bohu, aby začal správně, počínáte si správně už od začátku.

Za třetí se ptejte: „Co by udělal Ježíš?“ Toto smýšlení lze uplatnit ve všech životních situacích od všedních až po ty naprosto šílené. Tento myšlenkový postup nám pomáhá nejen racionálně uvažovat, ale také se v okamžiku rozhodování zastavit a vcítit se do myšlení našeho Pána. Ve chvíli, kdy tuto techniku použijeme, jej prosíme, aby nás vedl. Pomáhá nám odložit světské názory a obléci si nebeské myšlenky. To nás může uchránit před neuváženou a strašlivou chybou nebo jednoduše zklidnit mysl v jinak stresující situaci.

Za čtvrté – a tady je vám katolická církev skutečně ohromnou pomocí – přijímejte svátosti. Choďte ke zpovědi, kdykoli můžete, a tak často, jak je třeba. Choďte na mši svatou a přijímejte eucharistii. Dodržování přikázání může být pro někoho obtížné, ale právě proto máme zpověď. Chozením na mši svatou prokazujeme Pánu Bohu úctu a respekt, který si zaslouží, a když tak činíme, získáváme milost! Svátost eucharistie můžeme přijímat často!

Existuje mnoho způsobů, jak žít křesťanský život, a toto jsou jen některé z nich. V tomto životě musíme snášet mnoho utrpení, někteří více než jiní (modlete se za ně!), ale s myslí upřenou k věčnosti můžeme projít tímto životem a těšit se na úžasný čas radosti a požehnání. Zkoumejte se, modlete se, často myslete na Ježíše a buďte církví, jakou z nás chce mít. Bůh vám žehnej.

Caroline Godin
Přeložil Pavel Štička


Další články


Dům ze skla: Požadavky pro světovou církev a Druhý vatikánský koncil

20.09.2022, RC Monitor 17/2022

Papež Jan Pavel II. vydal roku 1983 pokoncilní Kodex kanonického práva. Velmi trefně o něm prohlásil, že je vlastně „posledním dokumentem Druhého vatikánského koncilu“. A měl pravdu. Vždyť koncilní dokumenty neobsahují pouze abstraktní snění o lepším světě a krásnější církvi, nýbrž často vyjadřují jednoznačně formulovaná přání, podněty, ba striktní požadavky, které by mohly zůstat „viset ve vzduchu“, pokud by se jich znovu neujala nejvyšší, tedy papežská autorita církve, a nepřevedla je do jednoznačně formulovaných norem, stanovících konkrétní práva a povinnosti.

Hlásit se ke Kristu, ale ne k církvi znamená, že Ježíši nerozumíme

15.09.2022, Aleteia

Ježíš vůbec nezpochybňuje Zákon, nýbrž výklad tohoto Zákona a zkostnatělé uplatňování tradice. Velkou část Ježíšova veřejného života provází určité nepochopení: představa, že napadal Zákon, jako by byl heretik, který nebezpečně ohrožoval lid a tradici. V dnešním textu z evangelia Ježíš jednou provždy vysvětluje, jaká je jeho skutečná úloha: „Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit“ (Mt 5,17).

Jediná oběť a jediné kněžství: Rozjímání o Kristově oběti a kněžství a naší účasti na nich podle listu Židům a sv. Augustina

05.09.2022, RC Monitor 16/2022

Nedávná kněžská svěcení nás vedou k úvaze o velké hodnotě kněžství. Ta je dána především tím, že kněz reprezentuje samotného Krista velekněze. Jedině Kristus je knězem v plnosti a jedině jeho oběť na kříži je dokonalá. A kněz při slavení mše sv. tuto jedinou dokonalou oběť znázorňuje a zpřítomňuje.

On je zbraní a štítem proti nepříteli

12.09.2022, RC Monitor 17/2022

Asi každý z nás má svého oblíbeného světce, bylo by asi divné kdyby neměl, na kterého se obrací s důvěrou v jeho přímluvu u Božího trůnu. Sice nám to naši tzv. odloučení bratři (normálně zvaní heretici) vyčítají a někteří se nám i (asi v rámci ekumenismu) pošklebují, ale to by nám zase tak příliš nemělo vadit, neb už jsme měli mnoho desítek, ba stovek, let čas si zvyknout. Pravda, někdy to i zabolí, neboť to z jejich strany můžeme vnímat i jako určitou nespravedlnost. A přitom by se nám mohli pošklebovat i oprávněně a u mnoha z nás by důvod našli celkem snadno „na první dobrou“.

Jak reagovat, když lidé říkají, že Ježíš měl bratry a sestry?

22.09.2022, National Catholic Register

Od prvních dnů po zmrtvýchvstání církev věří, že Marie byla vždy panna a že Ježíš neměl žádné biologické bratry ani sestry. „Což to není ten tesař, syn Mariin a bratr Jakubův, Josefův, Judův a Šimonův? A nejsou jeho sestry tady u nás?“ (Mk 6,3) Měl Ježíš bratry a sestry? Někteří lidé se domnívají, že Markovo evangelium právě to tvrdí.

Proč chodit do kostela? Anebo slovo k našim hledajícím bližním

26.09.2022, RC Monitor 18/2022

Kostel je zvláštní místo. Obvykle ho v obci najdeme na nějakém centrálním nebo jinak privilegovaném pozemku, a přitom není příliš využitý. Nemluvím tady přitom o dnešku a o sekularizaci, kdy do kostela chodí jen málo lidí. Ani v dobách rozvinuté zbožnosti nebývaly kostely nějak zvlášť využívané. Mše sv. byly v neděli možná 3, ale ve všední den 1–2. Přidejme k tomu nějakou tu farní modlitbu růžence a vyjde nám, že využití kostela bylo a je tak maximálně 3 hodiny denně. V práci a podnikání jsme zvyklí na úplně jiná čísla efektivity. Mít provozovnu na nejlukrativnějším místě ve středu nebo poblíž středu obce a přitom ji využívat maximálně 3 hodiny denně? Co je vlastně ten kostel za místo, když je takto jakoby zbytečný a neefektivní? Proč vlastně kostel mít a proč do něj chodit?


načíst další


Články e-mailem

Týdenní přehled nových článků přímo do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.







MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2022 Res Claritatis, z.s.