13.07.2022, National Catholic Register
Narodila se v italské Sieně roku 1347 ve velmi početné rodině a zemřela v Římě roku 1380.
Když bylo Kateřině 16 let, pod vlivem vidění sv. Dominika vstoupila do ženské větve třetího řádu dominikánů.
Žila sice doma, ale potvrdila svůj slib panenství, který složila soukromě ještě jako mladistvá, a věnovala se modlitbě, pokání a skutkům lásky k bližním, zejména ve prospěch nemocných.
Podle dat jejího narození a úmrtí si všimněme, že se dožila pouhých 33 let. Přesto se během jejího života událo mnohé!
2. Co se stalo poté, co svatá Kateřina zahájila řeholní život?
Poměrně hodně věcí. Sv. Kateřina byla vyhledávána jako duchovní vůdkyně a sehrála roli při ukončení avignonského papežství (kdy papež, ač stále římský biskup, ve skutečnosti sídlil ve francouzském Avignonu).
Papež Benedikt vysvětluje: Když se rozšířila pověst o její svatosti, začala se věnovat intenzivnímu duchovnímu vedení lidí ze všech oblastí života: šlechticů a politiků, umělců i obyčejných lidí, zasvěcených mužů a žen i řeholníků, včetně papeže Řehoře XI., který v té době pobýval v Avignonu a jehož energicky a účinně nabádala k návratu do Říma. Hodně cestovala, aby se zasadila o vnitřní reformu církve a podpořila mír mezi státy.
Také z tohoto důvodu se papež Jan Pavel II. rozhodl prohlásit ji za spolupatronku Evropy: kéž starý kontinent nikdy nezapomene na křesťanské kořeny, které jsou u počátků jeho pokroku, a nadále čerpá z evangelia základní hodnoty, které zajišťují spravedlnost a harmonické soužití.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Za jejího duchovního vůdce určili Rajmunda z Capuy, vzdělaného a pokorného mnicha a budoucího generálního magistra řádu. Ten se stal jejím zpovědníkem a také „duchovním synem“ a napsal první úplný životopis světice.
4. Jak se její odkaz vyvíjel v průběhu času?
Papež Benedikt vysvětluje: Svatořečena byla v roce 1461. Učení Kateřiny, která se s obtížemi naučila číst a v dospělosti se naučila psát, je obsaženo v Dialogu s Boží Prozřetelnosti neboli Libro della Divina Dottrina, mistrovském díle duchovní literatury, v jejích Dopisech a ve sbírce jejích modliteb.
Její učení je obdařeno tak vynikajícími vlastnostmi, že ji v roce 1970 služebník Boží Pavel VI. prohlásil za učitelku církve, což je titul, který byl přidán k titulům spolupatronky města Říma – na přání blahoslaveného Pia IX., a patronky Itálie – v souladu s rozhodnutím ctihodného Pia XII.
5. Kateřina uvedla, že prožívala „mystické manželství“ s Ježíšem. Co to bylo?
Papež Benedikt vysvětluje: Ve vizi, která byla stále přítomna v Kateřinině srdci a mysli, ji Panna Maria představila Ježíši, který jí dal nádherný prsten a řekl jí: „Hle, zasnubuji Tě sobě, Tvému Stvořiteli a Spasiteli ve víře, což až do dne, kdy budeš slavit svou věčnou svatbu se mnou v nebesích.“ (Bl. Rajmondo z Capuy, S. Caterina da Siena, Legenda maior, č. 115, Siena 1998).
Tento prsten však nebyl viditelný nikomu jinému než Kateřině.
Na této výjimečné příhodě vidíme životně důležitý střed Kateřinina náboženského cítění a celé autentické spirituality: kristocentrismus.
Kristus byl pro ni jako manžel, s nímž má vztah důvěrnosti, společenství a věrnosti; byl to její milovaný, kterého milovala nade všechna ostatní dobra.
Toto hluboké spojení s Pánem ilustruje další epizoda ze života této vynikající mystičky: výměna srdcí.
Podle Rajmunda z Capuy, který nám předal informace, jež byly Kateřině svěřeny, se jí zjevil Pán Ježíš, který „držel ve svých svatých rukou lidské srdce, jasně červené a zářící“. Otevřel jí bok a vložil do ní srdce se slovy: „Nejdražší dcero, jako jsem ti onehdy vzal tvé srdce, tak ti teď, jak vidíš, dávám své, abys s ním mohla žít navěky“ (ibid.). Kateřina skutečně žila podle slov sv. Pavla: ,Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus‘ (Ga 2,20).
6. Co se z toho můžeme naučit a co můžeme uplatnit ve svém životě?
Papež Benedikt vysvětluje: Stejně jako světice ze Sieny, tak i každý věřící cítí potřebu přizpůsobit se citům Kristova srdce, aby miloval Boha a bližního tak, jak miluje sám Kristus.
A my všichni můžeme nechat své srdce proměnit a učit se milovat jako Kristus v důvěrném vztahu k němu – vztahu, který je živen modlitbou, rozjímáním o Božím slově a svátostmi, především častým a zbožným svatým přijímáním.
Kateřina také patří do zástupu světců oddaných eucharistii, o nichž jsem pojednal v závěru své apoštolské exhortace Sacramentum caritatis (srov. č. 94).
Drazí bratři a sestry, eucharistie je mimořádný dar lásky, který Bůh neustále obnovuje, aby živil naši cestu víry, posiloval naši naději a rozněcoval naši lásku, aby nás činil stále podobnějšími jemu.
7. Kateřina zažila „dar slz“. Co to bylo?
Papež Benedikt vysvětluje: S darem slz souvisí další rys Kateřininy spirituality.
Vyjadřují mimořádnou, hlubokou citlivost, schopnost dojetí a něhy.
Dar slz měli mnozí světci, kteří obnovovali dojetí samotného Ježíše, jenž neskrýval slzy u hrobu svého přítele Lazara a při zármutku Marie a Marty nebo při pohledu na Jeruzalém během svých posledních dnů na této zemi.
Podle Kateřiny se slzy svatých mísí s Kristovou krví, kterou líčila v živých barvách a symbolických obrazech, jež byly velmi účinné.
8. Svatá Kateřina na jednom místě používá symbolický obraz Krista jako mostu. Jaký je význam tohoto obrazu?
Papež Benedikt vysvětluje: V Dialogu s Boží Prozřetelností popisuje Krista neobvyklým obrazem jako most mezi nebem a zemí.
Tento most se skládá ze tří velkých schodů, které tvoří Ježíšovy nohy, bok a ústa.
Při výstupu po těchto schodech prochází duše třemi stupni každé cesty k posvěcení: odpoutání se od hříchu, praktikování ctností a lásky, sladkého a láskyplného spojení s Bohem.
Drazí bratři a sestry, učme se od svaté Kateřiny odvážně, intenzivně a upřímně milovat Krista a církev.
Proto si osvojme slova svaté Kateřiny, jež čteme v Dialogu s Boží Prozřetelností na konci kapitoly, která hovoří o Kristu jako o mostu: „Svým milosrdenstvím mírníš spravedlnost. Kvůli ní jsi nás omyl krví. Kvůli milosrdenství ses snížil až k životu se svými tvory. Ty ses pomátl láskou! Nestačilo ti, žes nosil naše tělo: chtěls také umřít ... Milosrdenství! Srdce se utápí v myšlenkách na tebe, protože kam se podívám, vidím jen milosrdenství.“ (kap. 30, s. 79–80).
Jimmy Akin
Přeložil Pavel Štička
27.12.2025, National Catholic Register
O Vánocích i po nich žijme a milujme jako Ježíš, Marie a Josef. Svátek Svaté rodiny je krásný způsob, jak během vánočního oktávu vzdát čest lidské rodině, do níž patřil Ježíš. Svatá rodina Ježíše, Marie a sv. Josefa je příkladem pro všechny křesťanské rodiny, z nichž je každá po právu povolána ke svatosti. Jak tedy dnes běžná rodina zrcadlí Svatou rodinu?
23.03.2026, RC Monitor 5/2026
Modlitba Otčenáš má přední místo mezi ostatními modlitbami, protože je to modlitba, kterou nás naučil sám Ježíš. Modlitba Páně je opravdu shrnutím celého evangelia (srov. KKC 2761). Je to modlitba důvěry, v níž Pánu vyjadřujeme svou lásku; prosíme ho o své potřeby a slibujeme odpustit těm, kdo se proti nám provinili, s nadějí, že On odpustí nám, když se dopustíme nějaké chyby.
20.01.2026, RC
Katolická církev se modlí za jednotu ne proto, že by pravdu hledala, ale proto, že věří, že ji nemá vlastnit sama. Myšlenka vyhradit zvláštní čas modlitbě za jednotu křesťanů není žádným postmoderním výstřelkem. Už papež Lev XIII. (1878–1903) v roce 1894 vyzval katolické věřící k intenzivní modlitbě za jednotu církve, a to v těsné souvislosti se slavností Seslání Ducha svatého. Právě Duch svatý je totiž tím, kdo spojuje rozdílné, překládá „mezi jazyky“ a dává vzniknout společenství tam, kde by si člověk spíš tipoval nedorozumění. Podoba Týdne modliteb za jednotu křesťanů se postupně proměňovala a svou dnešní tvář získala až po Druhém vatikánském koncilu. Poprvé se v této podobě slavil v roce 1968. A slaví se dodnes – letos až do neděle 25. ledna 2026.
17.12.2025, Syrzdarma.cz
Během dlouhých staletí lidstvo metodou pokus–omyl zdokonalovalo proces hledání pravdy v soudním procesu, ve kterém je v sázce spravedlnost a mnohdy i lidský život. Lež u soudu znamená trest. V novinách mohou lhát všichni, zejména v době války. Slavný americký novinář o tom napsal v roce 1919 esej.
04.03.2026, Aleteia
S příchodem zpráv o strašlivém pumovém útoku během eucharistické bohoslužby v kostele koptské pravoslavné církve v Káhiře 11. prosince 2016 se pozornost tehdy opět zaměřila na utrpení křesťanských bratří a sester na Blízkém východě. Kdo jsou koptští křesťané? Co nás s nimi spojuje?
19.03.2026, RC Monitor 5/2026
Kdo z nás má tu odvahu, anebo tu nevědomost, aby mohl říct, že nepotkal svatého Josefa? Chodí všelijak přestrojen, zjevuje se ve všech „společenských vrstvách“, vždycky mlčí, nikdy neprozrazuje svou důstojnost, poněvadž tak je pokorný a poslušný, že o ní neví, a kdyby o ní věděl, nechce o ní vědět. Zacpi pramen dobra rukama: čím více na něj tlačíš, tím silněji jej utlačuješ, tím výše vystřikuje. Pramen a skutečná síla se utlačit nedá. „Já jsem, který jsem,“ takto sám sebe definuje Bůh. Zaniká to, co není; co není v Bohu, to vůbec není. Co jest, to nezrušitelné a neporušitelné jest v Tom, který jest.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.