Co byste měli vědět a sdílet o svaté Kateřině Sienské

13.07.2022, National Catholic Register

Svatá Kateřina Sienská je světice, mystička a učitelka církve. Zde je osm věcí, které byste o ní měli vědět a podělit se o to s ostatními. Je to světice, mystička a učitelka církve a také patronka Itálie a Evropy, její svátek slavíme 29. dubna. Kdo byla a proč je její život tak významný? Zde je osm věcí, které byste měli vědět a podělit se o ně s ostatními...


1. Kdo je svatá Kateřina Sienská?
V roce 2010 papež Benedikt uspořádal audienci, při níž se zabýval základními fakty z jejího života:

Narodila se v italské Sieně roku 1347 ve velmi početné rodině a zemřela v Římě roku 1380.

Když bylo Kateřině 16 let, pod vlivem vidění sv. Dominika vstoupila do ženské větve třetího řádu dominikánů.

Žila sice doma, ale potvrdila svůj slib panenství, který složila soukromě ještě jako mladistvá, a věnovala se modlitbě, pokání a skutkům lásky k bližním, zejména ve prospěch nemocných.

Podle dat jejího narození a úmrtí si všimněme, že se dožila pouhých 33 let. Přesto se během jejího života událo mnohé!

2. Co se stalo poté, co svatá Kateřina zahájila řeholní život?
Poměrně hodně věcí. Sv. Kateřina byla vyhledávána jako duchovní vůdkyně a sehrála roli při ukončení avignonského papežství (kdy papež, ač stále římský biskup, ve skutečnosti sídlil ve francouzském Avignonu).

Papež Benedikt vysvětluje: Když se rozšířila pověst o její svatosti, začala se věnovat intenzivnímu duchovnímu vedení lidí ze všech oblastí života: šlechticů a politiků, umělců i obyčejných lidí, zasvěcených mužů a žen i řeholníků, včetně papeže Řehoře XI., který v té době pobýval v Avignonu a jehož energicky a účinně nabádala k návratu do Říma. Hodně cestovala, aby se zasadila o vnitřní reformu církve a podpořila mír mezi státy.

Také z tohoto důvodu se papež Jan Pavel II. rozhodl prohlásit ji za spolupatronku Evropy: kéž starý kontinent nikdy nezapomene na křesťanské kořeny, které jsou u počátků jeho pokroku, a nadále čerpá z evangelia základní hodnoty, které zajišťují spravedlnost a harmonické soužití.

3. Čelila za svého života opozici?
Papež Benedikt vysvětluje: Stejně jako mnozí další světci i Kateřina poznala velké utrpení. Někteří si dokonce mysleli, že by jí neměli důvěřovat, a zašlo to až tak daleko, že ji v roce 1374, šest let před její smrtí, dominikánská generální kapitula předvolala do Florencie, aby ji vyslechla.

Za jejího duchovního vůdce určili Rajmunda z Capuy, vzdělaného a pokorného mnicha a budoucího generálního magistra řádu. Ten se stal jejím zpovědníkem a také „duchovním synem“ a napsal první úplný životopis světice.

4. Jak se její odkaz vyvíjel v průběhu času?
Papež Benedikt vysvětluje: Svatořečena byla v roce 1461. Učení Kateřiny, která se s obtížemi naučila číst a v dospělosti se naučila psát, je obsaženo v Dialogu s Boží Prozřetelnosti neboli Libro della Divina Dottrina, mistrovském díle duchovní literatury, v jejích Dopisech a ve sbírce jejích modliteb.

Její učení je obdařeno tak vynikajícími vlastnostmi, že ji v roce 1970 služebník Boží Pavel VI. prohlásil za učitelku církve, což je titul, který byl přidán k titulům spolupatronky města Říma – na přání blahoslaveného Pia IX., a patronky Itálie – v souladu s rozhodnutím ctihodného Pia XII.

5. Kateřina uvedla, že prožívala „mystické manželství“ s Ježíšem. Co to bylo?
Papež Benedikt vysvětluje: Ve vizi, která byla stále přítomna v Kateřinině srdci a mysli, ji Panna Maria představila Ježíši, který jí dal nádherný prsten a řekl jí: „Hle, zasnubuji Tě sobě, Tvému Stvořiteli a Spasiteli ve víře, což až do dne, kdy budeš slavit svou věčnou svatbu se mnou v nebesích.“ (Bl. Rajmondo z Capuy, S. Caterina da Siena, Legenda maior, č. 115, Siena 1998).

Tento prsten však nebyl viditelný nikomu jinému než Kateřině.

Na této výjimečné příhodě vidíme životně důležitý střed Kateřinina náboženského cítění a celé autentické spirituality: kristocentrismus.

Kristus byl pro ni jako manžel, s nímž má vztah důvěrnosti, společenství a věrnosti; byl to její milovaný, kterého milovala nade všechna ostatní dobra.

Toto hluboké spojení s Pánem ilustruje další epizoda ze života této vynikající mystičky: výměna srdcí.

Podle Rajmunda z Capuy, který nám předal informace, jež byly Kateřině svěřeny, se jí zjevil Pán Ježíš, který „držel ve svých svatých rukou lidské srdce, jasně červené a zářící“. Otevřel jí bok a vložil do ní srdce se slovy: „Nejdražší dcero, jako jsem ti onehdy vzal tvé srdce, tak ti teď, jak vidíš, dávám své, abys s ním mohla žít navěky“ (ibid.). Kateřina skutečně žila podle slov sv. Pavla: ,Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus‘ (Ga 2,20).

6. Co se z toho můžeme naučit a co můžeme uplatnit ve svém životě?
Papež Benedikt vysvětluje: Stejně jako světice ze Sieny, tak i každý věřící cítí potřebu přizpůsobit se citům Kristova srdce, aby miloval Boha a bližního tak, jak miluje sám Kristus.

A my všichni můžeme nechat své srdce proměnit a učit se milovat jako Kristus v důvěrném vztahu k němu – vztahu, který je živen modlitbou, rozjímáním o Božím slově a svátostmi, především častým a zbožným svatým přijímáním.

Kateřina také patří do zástupu světců oddaných eucharistii, o nichž jsem pojednal v závěru své apoštolské exhortace Sacramentum caritatis (srov. č. 94).

Drazí bratři a sestry, eucharistie je mimořádný dar lásky, který Bůh neustále obnovuje, aby živil naši cestu víry, posiloval naši naději a rozněcoval naši lásku, aby nás činil stále podobnějšími jemu.

7. Kateřina zažila „dar slz“. Co to bylo?
Papež Benedikt vysvětluje: S darem slz souvisí další rys Kateřininy spirituality.

Vyjadřují mimořádnou, hlubokou citlivost, schopnost dojetí a něhy.

Dar slz měli mnozí světci, kteří obnovovali dojetí samotného Ježíše, jenž neskrýval slzy u hrobu svého přítele Lazara a při zármutku Marie a Marty nebo při pohledu na Jeruzalém během svých posledních dnů na této zemi.

Podle Kateřiny se slzy svatých mísí s Kristovou krví, kterou líčila v živých barvách a symbolických obrazech, jež byly velmi účinné.

8. Svatá Kateřina na jednom místě používá symbolický obraz Krista jako mostu. Jaký je význam tohoto obrazu?
Papež Benedikt vysvětluje: V Dialogu s Boží Prozřetelností popisuje Krista neobvyklým obrazem jako most mezi nebem a zemí.

Tento most se skládá ze tří velkých schodů, které tvoří Ježíšovy nohy, bok a ústa.

Při výstupu po těchto schodech prochází duše třemi stupni každé cesty k posvěcení: odpoutání se od hříchu, praktikování ctností a lásky, sladkého a láskyplného spojení s Bohem.

Drazí bratři a sestry, učme se od svaté Kateřiny odvážně, intenzivně a upřímně milovat Krista a církev.

Proto si osvojme slova svaté Kateřiny, jež čteme v Dialogu s Boží Prozřetelností na konci kapitoly, která hovoří o Kristu jako o mostu: „Svým milosrdenstvím mírníš spravedlnost. Kvůli ní jsi nás omyl krví. Kvůli milosrdenství ses snížil až k životu se svými tvory. Ty ses pomátl láskou! Nestačilo ti, žes nosil naše tělo: chtěls také umřít ... Milosrdenství! Srdce se utápí v myšlenkách na tebe, protože kam se podívám, vidím jen milosrdenství.“ (kap. 30, s. 79–80).

Jimmy Akin
Přeložil Pavel Štička


Další články


Jak reagovat, když lidé říkají, že Ježíš měl bratry a sestry?

22.09.2022, National Catholic Register

Od prvních dnů po zmrtvýchvstání církev věří, že Marie byla vždy panna a že Ježíš neměl žádné biologické bratry ani sestry. „Což to není ten tesař, syn Mariin a bratr Jakubův, Josefův, Judův a Šimonův? A nejsou jeho sestry tady u nás?“ (Mk 6,3) Měl Ježíš bratry a sestry? Někteří lidé se domnívají, že Markovo evangelium právě to tvrdí.

Dům ze skla: Požadavky pro světovou církev a Druhý vatikánský koncil

20.09.2022, RC Monitor 17/2022

Papež Jan Pavel II. vydal roku 1983 pokoncilní Kodex kanonického práva. Velmi trefně o něm prohlásil, že je vlastně „posledním dokumentem Druhého vatikánského koncilu“. A měl pravdu. Vždyť koncilní dokumenty neobsahují pouze abstraktní snění o lepším světě a krásnější církvi, nýbrž často vyjadřují jednoznačně formulovaná přání, podněty, ba striktní požadavky, které by mohly zůstat „viset ve vzduchu“, pokud by se jich znovu neujala nejvyšší, tedy papežská autorita církve, a nepřevedla je do jednoznačně formulovaných norem, stanovících konkrétní práva a povinnosti.

On je zbraní a štítem proti nepříteli

12.09.2022, RC Monitor 17/2022

Asi každý z nás má svého oblíbeného světce, bylo by asi divné kdyby neměl, na kterého se obrací s důvěrou v jeho přímluvu u Božího trůnu. Sice nám to naši tzv. odloučení bratři (normálně zvaní heretici) vyčítají a někteří se nám i (asi v rámci ekumenismu) pošklebují, ale to by nám zase tak příliš nemělo vadit, neb už jsme měli mnoho desítek, ba stovek, let čas si zvyknout. Pravda, někdy to i zabolí, neboť to z jejich strany můžeme vnímat i jako určitou nespravedlnost. A přitom by se nám mohli pošklebovat i oprávněně a u mnoha z nás by důvod našli celkem snadno „na první dobrou“.

Proč chodit do kostela? Anebo slovo k našim hledajícím bližním

26.09.2022, RC Monitor 18/2022

Kostel je zvláštní místo. Obvykle ho v obci najdeme na nějakém centrálním nebo jinak privilegovaném pozemku, a přitom není příliš využitý. Nemluvím tady přitom o dnešku a o sekularizaci, kdy do kostela chodí jen málo lidí. Ani v dobách rozvinuté zbožnosti nebývaly kostely nějak zvlášť využívané. Mše sv. byly v neděli možná 3, ale ve všední den 1–2. Přidejme k tomu nějakou tu farní modlitbu růžence a vyjde nám, že využití kostela bylo a je tak maximálně 3 hodiny denně. V práci a podnikání jsme zvyklí na úplně jiná čísla efektivity. Mít provozovnu na nejlukrativnějším místě ve středu nebo poblíž středu obce a přitom ji využívat maximálně 3 hodiny denně? Co je vlastně ten kostel za místo, když je takto jakoby zbytečný a neefektivní? Proč vlastně kostel mít a proč do něj chodit?

Hlásit se ke Kristu, ale ne k církvi znamená, že Ježíši nerozumíme

15.09.2022, Aleteia

Ježíš vůbec nezpochybňuje Zákon, nýbrž výklad tohoto Zákona a zkostnatělé uplatňování tradice. Velkou část Ježíšova veřejného života provází určité nepochopení: představa, že napadal Zákon, jako by byl heretik, který nebezpečně ohrožoval lid a tradici. V dnešním textu z evangelia Ježíš jednou provždy vysvětluje, jaká je jeho skutečná úloha: „Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit“ (Mt 5,17).

Jediná oběť a jediné kněžství: Rozjímání o Kristově oběti a kněžství a naší účasti na nich podle listu Židům a sv. Augustina

05.09.2022, RC Monitor 16/2022

Nedávná kněžská svěcení nás vedou k úvaze o velké hodnotě kněžství. Ta je dána především tím, že kněz reprezentuje samotného Krista velekněze. Jedině Kristus je knězem v plnosti a jedině jeho oběť na kříži je dokonalá. A kněz při slavení mše sv. tuto jedinou dokonalou oběť znázorňuje a zpřítomňuje.


načíst další


Články e-mailem

Týdenní přehled nových článků přímo do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.







MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2022 Res Claritatis, z.s.