13.07.2022, National Catholic Register
Narodila se v italské Sieně roku 1347 ve velmi početné rodině a zemřela v Římě roku 1380.
Když bylo Kateřině 16 let, pod vlivem vidění sv. Dominika vstoupila do ženské větve třetího řádu dominikánů.
Žila sice doma, ale potvrdila svůj slib panenství, který složila soukromě ještě jako mladistvá, a věnovala se modlitbě, pokání a skutkům lásky k bližním, zejména ve prospěch nemocných.
Podle dat jejího narození a úmrtí si všimněme, že se dožila pouhých 33 let. Přesto se během jejího života událo mnohé!
2. Co se stalo poté, co svatá Kateřina zahájila řeholní život?
Poměrně hodně věcí. Sv. Kateřina byla vyhledávána jako duchovní vůdkyně a sehrála roli při ukončení avignonského papežství (kdy papež, ač stále římský biskup, ve skutečnosti sídlil ve francouzském Avignonu).
Papež Benedikt vysvětluje: Když se rozšířila pověst o její svatosti, začala se věnovat intenzivnímu duchovnímu vedení lidí ze všech oblastí života: šlechticů a politiků, umělců i obyčejných lidí, zasvěcených mužů a žen i řeholníků, včetně papeže Řehoře XI., který v té době pobýval v Avignonu a jehož energicky a účinně nabádala k návratu do Říma. Hodně cestovala, aby se zasadila o vnitřní reformu církve a podpořila mír mezi státy.
Také z tohoto důvodu se papež Jan Pavel II. rozhodl prohlásit ji za spolupatronku Evropy: kéž starý kontinent nikdy nezapomene na křesťanské kořeny, které jsou u počátků jeho pokroku, a nadále čerpá z evangelia základní hodnoty, které zajišťují spravedlnost a harmonické soužití.
3. Čelila za svého života opozici?
Papež Benedikt vysvětluje: Stejně jako mnozí další světci i Kateřina poznala velké utrpení. Někteří si dokonce mysleli, že by jí neměli důvěřovat, a zašlo to až tak daleko, že ji v roce 1374, šest let před její smrtí, dominikánská generální kapitula předvolala do Florencie, aby ji vyslechla.
Za jejího duchovního vůdce určili Rajmunda z Capuy, vzdělaného a pokorného mnicha a budoucího generálního magistra řádu. Ten se stal jejím zpovědníkem a také „duchovním synem“ a napsal první úplný životopis světice.
4. Jak se její odkaz vyvíjel v průběhu času?
Papež Benedikt vysvětluje: Svatořečena byla v roce 1461. Učení Kateřiny, která se s obtížemi naučila číst a v dospělosti se naučila psát, je obsaženo v Dialogu s Boží Prozřetelnosti neboli Libro della Divina Dottrina, mistrovském díle duchovní literatury, v jejích Dopisech a ve sbírce jejích modliteb.
Její učení je obdařeno tak vynikajícími vlastnostmi, že ji v roce 1970 služebník Boží Pavel VI. prohlásil za učitelku církve, což je titul, který byl přidán k titulům spolupatronky města Říma – na přání blahoslaveného Pia IX., a patronky Itálie – v souladu s rozhodnutím ctihodného Pia XII.
5. Kateřina uvedla, že prožívala „mystické manželství“ s Ježíšem. Co to bylo?
Papež Benedikt vysvětluje: Ve vizi, která byla stále přítomna v Kateřinině srdci a mysli, ji Panna Maria představila Ježíši, který jí dal nádherný prsten a řekl jí: „Hle, zasnubuji Tě sobě, Tvému Stvořiteli a Spasiteli ve víře, což až do dne, kdy budeš slavit svou věčnou svatbu se mnou v nebesích.“ (Bl. Rajmondo z Capuy, S. Caterina da Siena, Legenda maior, č. 115, Siena 1998).
Tento prsten však nebyl viditelný nikomu jinému než Kateřině.
Na této výjimečné příhodě vidíme životně důležitý střed Kateřinina náboženského cítění a celé autentické spirituality: kristocentrismus.
Kristus byl pro ni jako manžel, s nímž má vztah důvěrnosti, společenství a věrnosti; byl to její milovaný, kterého milovala nade všechna ostatní dobra.
Toto hluboké spojení s Pánem ilustruje další epizoda ze života této vynikající mystičky: výměna srdcí.
Podle Rajmunda z Capuy, který nám předal informace, jež byly Kateřině svěřeny, se jí zjevil Pán Ježíš, který „držel ve svých svatých rukou lidské srdce, jasně červené a zářící“. Otevřel jí bok a vložil do ní srdce se slovy: „Nejdražší dcero, jako jsem ti onehdy vzal tvé srdce, tak ti teď, jak vidíš, dávám své, abys s ním mohla žít navěky“ (ibid.). Kateřina skutečně žila podle slov sv. Pavla: ,Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus‘ (Ga 2,20).
6. Co se z toho můžeme naučit a co můžeme uplatnit ve svém životě?
Papež Benedikt vysvětluje: Stejně jako světice ze Sieny, tak i každý věřící cítí potřebu přizpůsobit se citům Kristova srdce, aby miloval Boha a bližního tak, jak miluje sám Kristus.
A my všichni můžeme nechat své srdce proměnit a učit se milovat jako Kristus v důvěrném vztahu k němu – vztahu, který je živen modlitbou, rozjímáním o Božím slově a svátostmi, především častým a zbožným svatým přijímáním.
Kateřina také patří do zástupu světců oddaných eucharistii, o nichž jsem pojednal v závěru své apoštolské exhortace Sacramentum caritatis (srov. č. 94).
Drazí bratři a sestry, eucharistie je mimořádný dar lásky, který Bůh neustále obnovuje, aby živil naši cestu víry, posiloval naši naději a rozněcoval naši lásku, aby nás činil stále podobnějšími jemu.
7. Kateřina zažila „dar slz“. Co to bylo?
Papež Benedikt vysvětluje: S darem slz souvisí další rys Kateřininy spirituality.
Vyjadřují mimořádnou, hlubokou citlivost, schopnost dojetí a něhy.
Dar slz měli mnozí světci, kteří obnovovali dojetí samotného Ježíše, jenž neskrýval slzy u hrobu svého přítele Lazara a při zármutku Marie a Marty nebo při pohledu na Jeruzalém během svých posledních dnů na této zemi.
Podle Kateřiny se slzy svatých mísí s Kristovou krví, kterou líčila v živých barvách a symbolických obrazech, jež byly velmi účinné.
8. Svatá Kateřina na jednom místě používá symbolický obraz Krista jako mostu. Jaký je význam tohoto obrazu?
Papež Benedikt vysvětluje: V Dialogu s Boží Prozřetelností popisuje Krista neobvyklým obrazem jako most mezi nebem a zemí.
Tento most se skládá ze tří velkých schodů, které tvoří Ježíšovy nohy, bok a ústa.
Při výstupu po těchto schodech prochází duše třemi stupni každé cesty k posvěcení: odpoutání se od hříchu, praktikování ctností a lásky, sladkého a láskyplného spojení s Bohem.
Drazí bratři a sestry, učme se od svaté Kateřiny odvážně, intenzivně a upřímně milovat Krista a církev.
Proto si osvojme slova svaté Kateřiny, jež čteme v Dialogu s Boží Prozřetelností na konci kapitoly, která hovoří o Kristu jako o mostu: „Svým milosrdenstvím mírníš spravedlnost. Kvůli ní jsi nás omyl krví. Kvůli milosrdenství ses snížil až k životu se svými tvory. Ty ses pomátl láskou! Nestačilo ti, žes nosil naše tělo: chtěls také umřít ... Milosrdenství! Srdce se utápí v myšlenkách na tebe, protože kam se podívám, vidím jen milosrdenství.“ (kap. 30, s. 79–80).
Jimmy Akin
Přeložil Pavel Štička
06.02.2025, National Catholic Register
Tento středověký gotický klenot – který byl až do svého uzavření nejnavštěvovanějším místem Francie se zhruba 13 miliony návštěvníky ročně, tedy mnohem více, než kolik jich přijde na Eiffelovu věž – je nerozlučně spjata s velkolepými dějinami Francie a s duší jejího lidu.
19.04.2025, RC
„Smrt byla odstraněna vzkříšením, neboť jako když slunce zažene tmu, tak Kristus svým vzkříšením zničil smrt.“ - Svatý Atanáš Alexandrijský (†373), O vtělení Slova, 27
30.01.2025, Zrcadlo církve 12/2024
Dne 17. září 2024 z tohoto světa odešla zakládající členka Společnosti pro církevní právo a blízká přítelkyně nás všech paní Ing. Marta Peroutková, rozená Šťastná, ekonomka, kdysi pracovnice v zahraničním obchodu, poté zástupkyně Naumannovy nadace v České republice. Ing. Peroutková pozorně provázela životem nejen svého manžela i celou svou rodinu, ale i své přátele a přátele svého manžela. Po řadu let nevynechala ani jednu z akcí Společnosti pro církevní právo; v roce 2008, kdy společnost byla pro nedostatek místa v dominikánském klášteře z jeho prostor vypovězena, se rozhodným způsobem zasloužila o její další trvání tak, že zajistila pro Společnost pro církevní právo dvě krásné místnosti v domě svém a své rodiny na Žižkově v Sudoměřské ulici č. 25.
22.04.2025, The European Conservative
Politika na podporu porodnosti je nezbytná, ale nestačí: kultura, která uvěřila, že nejvyšším cílem je individuální štěstí, míří k zániku. Celosvětová populační krize – tedy prudký pokles porodnosti, který zasáhl téměř všechny země světa, s výjimkou (zatím) subsaharské Afriky – je možná největší hrozbou, které civilizace čelí. Jenže o ní téměř nikdo nechce mluvit. Ale to vlastně není tak docela pravda. V Evropě, kde porodnost už dlouhá léta nedosahuje úrovně prosté reprodukce, se političtí představitelé tomuto tématu nemohou vyhnout. Problém spočívá v tom, že většina z nich chce říkat a slyšet jen jedno: že jediným možným řešením je masová migrace z plodnějších zemí.
03.04.2025, RC Monitor 6/2025
Nedávné slavnosti sv. Josefa a Zvěstování Páně, jsou připomínkou nejen významné události pro naši spásu a Pěstouna Páně, ale také nám okrajově připomínají, že jaro, alespoň to astronomické, je tady, a kdo si nenatrhal včas kočičky, bude mít na Květnou neděli v průvodu odkvetlé kocoury. Ale to není to nejdůležitější, kočičky se dají nahradit jakoukoli jinou větví nebo palmovým lupenem zakoupeným v květinářství.
09.07.2025, Crisis Magazine
Bůh viděl, že všechno, co stvořil, je dobré. Jako křesťané se z tohoto dobra radujeme. Těšíme se z krásy Slunce a Měsíce, z vůně rozkvetlého olivovníku, z chuti masa, ptactva a obilí, z nápojů, které povznášejí našeho ducha, z manželského svazku, který plodí nový život. Všeho s mírou, říkáme, střídmost nevyjímaje. A i když se ke střídmosti stavíme poněkud moralisticky, máme pravdu, když říkáme, že Bůh nám dal dobrotu svého stvoření jako cestu milosti, díky níž se my sami stáváme dobrými.