Nový patron katolické žurnalistiky

25.07.2022, Denver Catholic

Od 15. května mohou katoličtí novináři na celém světě považovat jednoho ze svých řad za svatého, protože na Svatopetrském náměstí byl kanonizován Titus Brandsma, nizozemský karmelitán, který byl v roce 1942 zabit v koncentračním táboře Dachau.


Ve chvíli, kdy katolické názorové žurnalistice hrozí, že se stane obětí všudypřítomného nebezpečí bagatelizování, stádnosti a hysterie vyvolávané v době demagogie přítomné na internetu a sociálních sítích, stojí za zamyšlení příklad odvahy a věrnosti svatého Tita Brandsmy ve chvílích, kdy čelil obrovskému tlaku.

Anno Sjoerd Brandsma se narodil v roce 1881 v nizozemské provincii Frísko zbožným katolickým rodičům v tehdy převážně protestantské oblasti. V sedmnácti letech zahájil mladý Anno noviciát v karmelitánském klášteře v Boxmeeru na řece Máze a přijal řeholní jméno „Titus“ na počest svého otce, pojmenovaného po jednom ze společníků svatého Pavla: takříkajíc hlavním novináři rané církve. Na kněze byl otec Titus vysvěcen 7. června 1905, v roce 1909 získal doktorát na Gregoriánské univerzitě v Římě a poté se vrátil do Nizozemska, kde projevoval pozoruhodnou energii v různých oblastech.

Deset a půl roku působil jako katolický spisovatel, učitel a kontroverzní autor: zahájil a vedl projekt překladu děl velké karmelitánské mystičky a reformátorky svaté Terezie z Avily do nizozemštiny; v roce 1919 založil a dva roky vedl střední školu; obhajoval expresionistické zobrazení křížové cesty avantgardním malířem, o němž napsal meditace; v roce 1923 se stal jedním ze zakladatelů Katolické univerzity v Nijmegenu. Působil zde na fakultě, specializoval se na filozofii a teologii mystiky, rok vedl univerzitu jako rektor magnificus a v době, kdy se profesorský sbor často vyznačoval typickou povýšeností a odstupem od studentů, vynikal svou otevřeností a vnímavostí.

Uprostřed těchto různých vzdělávacích snah působil otec Titus Brandsma i na poli katolické žurnalistiky a v roce 1935 se stal kaplanem Národního svazu [nizozemských] katolických novinářů. Zajímavé je, že ač ho jeden z nedávných životopisců vykreslil jako politicky naivního a teoreticky sympatizujícího s autoritářskými formami vlády, byl otec Brandsma nesmlouvavým nepřítelem nacistické ideologie, naléhal na katolické redaktory, aby se vyhýbali publikování propagandistických článků o národním socialismu, a rozhodně se stavěl proti antisemitismu, který byl v nacismu hluboce zakořeněn. Jeho oddanost pravdám katolické víry a nezávislosti tisku ho nakonec přivedla až k vlastní Via Crucis.

Po dobytí Holandska Německem v roce 1940 Brandsma naléhal na holandské biskupy, aby vystupovali proti porušování lidských práv nacisty, včetně pronásledování holandských Židů. Tím se stal terčem okupačního režimu a byl zatčen poté, co osobně rozeslal tajný dopis holandských biskupů katolickým redaktorům; dopis odvážně instruoval novináře, aby nerespektovali nové nařízení, podle něhož měly katolické noviny a časopisy otiskovat oficiální nacistické dokumenty a články. Titus Brandsma byl 19. ledna 1942 zatčen gestapem a vězněn na třech různých místech v Nizozemsku, než byl převezen do koncentračního tábora Dachau nedaleko Mnichova.

Podmínky v Dachau byly horší než mizerné a zdravotní stav jedenašedesátiletého karmelitána se rychle zhoršoval. V červenci 1942 byl umístěn do táborové „nemocnice“, kde byl podroben „lékařským pokusům“ a 26. července byl zabit smrtící injekcí. S vědomím, že má být popraven, se modlil, aby se Bůh nakonec dotkl svědomí zdravotní sestry (příslušnice SS), která vykonávala funkci ošetřovatelky–popravčí – a daroval jí svůj karmelitánský růženec, ačkoli ona protestovala, že je „zbloudilá katolička“. Podle brožury, kterou jsem si vyzvedl v karmelitánském kostele S. Maria v Traspontině nedaleko Vatikánu, se tatáž zdravotní sestra o několik let později vydala do karmelitánského kláštera, aby požádala o odpuštění, a podala svědectví při beatifikačním řízení, které se konalo v listopadu 1985 v Římě.

Veřejný život je dnes příliš často charakterizován tím, že se prosadí ten nejukřičenější a je bolestné si všímat, jak tato degradace debaty a komentářů pronikla do „nových médií“ – na katolické webové stránky, kanály YouTube, do příspěvků na Facebooku a Twitteru. Život a příklad tohoto holandského karmelitána, složité osobnosti, která někdy nakrátko vybuchla vztekem, ale která psala – a nabádala ostatní, aby psali – jako by katolická žurnalistika mohla být mocnou formou křesťanského svědectví a evangelizace, je vskutku vítaný. Svatý Tite Brandsmo, O. Carm., modli se za nás.

George Weigel
Přeložil Pavel Štička


Další články


Hlásit se ke Kristu, ale ne k církvi znamená, že Ježíši nerozumíme

15.09.2022, Aleteia

Ježíš vůbec nezpochybňuje Zákon, nýbrž výklad tohoto Zákona a zkostnatělé uplatňování tradice. Velkou část Ježíšova veřejného života provází určité nepochopení: představa, že napadal Zákon, jako by byl heretik, který nebezpečně ohrožoval lid a tradici. V dnešním textu z evangelia Ježíš jednou provždy vysvětluje, jaká je jeho skutečná úloha: „Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit“ (Mt 5,17).

Jak reagovat, když lidé říkají, že Ježíš měl bratry a sestry?

22.09.2022, National Catholic Register

Od prvních dnů po zmrtvýchvstání církev věří, že Marie byla vždy panna a že Ježíš neměl žádné biologické bratry ani sestry. „Což to není ten tesař, syn Mariin a bratr Jakubův, Josefův, Judův a Šimonův? A nejsou jeho sestry tady u nás?“ (Mk 6,3) Měl Ježíš bratry a sestry? Někteří lidé se domnívají, že Markovo evangelium právě to tvrdí.

Proč chodit do kostela? Anebo slovo k našim hledajícím bližním

26.09.2022, RC Monitor 18/2022

Kostel je zvláštní místo. Obvykle ho v obci najdeme na nějakém centrálním nebo jinak privilegovaném pozemku, a přitom není příliš využitý. Nemluvím tady přitom o dnešku a o sekularizaci, kdy do kostela chodí jen málo lidí. Ani v dobách rozvinuté zbožnosti nebývaly kostely nějak zvlášť využívané. Mše sv. byly v neděli možná 3, ale ve všední den 1–2. Přidejme k tomu nějakou tu farní modlitbu růžence a vyjde nám, že využití kostela bylo a je tak maximálně 3 hodiny denně. V práci a podnikání jsme zvyklí na úplně jiná čísla efektivity. Mít provozovnu na nejlukrativnějším místě ve středu nebo poblíž středu obce a přitom ji využívat maximálně 3 hodiny denně? Co je vlastně ten kostel za místo, když je takto jakoby zbytečný a neefektivní? Proč vlastně kostel mít a proč do něj chodit?

Jak se připravit na nebe

01.09.2022, Catholic Exchange

Svatý Jan měl vidění nebeské liturgie, při níž všechna stvoření na nebi i na zemi, andělé i lidé, neustále chválili a uctívali vzkříšeného a oslaveného Krista: „Hoden jest Beránek, ten obětovaný, přijmout moc, bohatství, moudrost, sílu, poctu, slávu i dobrořečení... Tomu, jenž sedí na trůnu, i Beránkovi dobrořečení, čest, sláva i moc na věky věků!“ (Zj 5,12.13).

Jediná oběť a jediné kněžství: Rozjímání o Kristově oběti a kněžství a naší účasti na nich podle listu Židům a sv. Augustina

05.09.2022, RC Monitor 16/2022

Nedávná kněžská svěcení nás vedou k úvaze o velké hodnotě kněžství. Ta je dána především tím, že kněz reprezentuje samotného Krista velekněze. Jedině Kristus je knězem v plnosti a jedině jeho oběť na kříži je dokonalá. A kněz při slavení mše sv. tuto jedinou dokonalou oběť znázorňuje a zpřítomňuje.

On je zbraní a štítem proti nepříteli

12.09.2022, RC Monitor 17/2022

Asi každý z nás má svého oblíbeného světce, bylo by asi divné kdyby neměl, na kterého se obrací s důvěrou v jeho přímluvu u Božího trůnu. Sice nám to naši tzv. odloučení bratři (normálně zvaní heretici) vyčítají a někteří se nám i (asi v rámci ekumenismu) pošklebují, ale to by nám zase tak příliš nemělo vadit, neb už jsme měli mnoho desítek, ba stovek, let čas si zvyknout. Pravda, někdy to i zabolí, neboť to z jejich strany můžeme vnímat i jako určitou nespravedlnost. A přitom by se nám mohli pošklebovat i oprávněně a u mnoha z nás by důvod našli celkem snadno „na první dobrou“.


načíst další


Články e-mailem

Týdenní přehled nových článků přímo do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.







MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2022 Res Claritatis, z.s.