Nový patron katolické žurnalistiky

Ve chvíli, kdy katolické názorové žurnalistice hrozí, že se stane obětí všudypřítomného nebezpečí bagatelizování, stádnosti a hysterie vyvolávané v době demagogie přítomné na internetu a sociálních sítích, stojí za zamyšlení příklad odvahy a věrnosti svatého Tita Brandsmy ve chvílích, kdy čelil obrovskému tlaku.

Anno Sjoerd Brandsma se narodil v roce 1881 v nizozemské provincii Frísko zbožným katolickým rodičům v tehdy převážně protestantské oblasti. V sedmnácti letech zahájil mladý Anno noviciát v karmelitánském klášteře v Boxmeeru na řece Máze a přijal řeholní jméno „Titus“ na počest svého otce, pojmenovaného po jednom ze společníků svatého Pavla: takříkajíc hlavním novináři rané církve. Na kněze byl otec Titus vysvěcen 7. června 1905, v roce 1909 získal doktorát na Gregoriánské univerzitě v Římě a poté se vrátil do Nizozemska, kde projevoval pozoruhodnou energii v různých oblastech.

Deset a půl roku působil jako katolický spisovatel, učitel a kontroverzní autor: zahájil a vedl projekt překladu děl velké karmelitánské mystičky a reformátorky svaté Terezie z Avily do nizozemštiny; v roce 1919 založil a dva roky vedl střední školu; obhajoval expresionistické zobrazení křížové cesty avantgardním malířem, o němž napsal meditace; v roce 1923 se stal jedním ze zakladatelů Katolické univerzity v Nijmegenu. Působil zde na fakultě, specializoval se na filozofii a teologii mystiky, rok vedl univerzitu jako rektor magnificus a v době, kdy se profesorský sbor často vyznačoval typickou povýšeností a odstupem od studentů, vynikal svou otevřeností a vnímavostí.

Uprostřed těchto různých vzdělávacích snah působil otec Titus Brandsma i na poli katolické žurnalistiky a v roce 1935 se stal kaplanem Národního svazu [nizozemských] katolických novinářů. Zajímavé je, že ač ho jeden z nedávných životopisců vykreslil jako politicky naivního a teoreticky sympatizujícího s autoritářskými formami vlády, byl otec Brandsma nesmlouvavým nepřítelem nacistické ideologie, naléhal na katolické redaktory, aby se vyhýbali publikování propagandistických článků o národním socialismu, a rozhodně se stavěl proti antisemitismu, který byl v nacismu hluboce zakořeněn. Jeho oddanost pravdám katolické víry a nezávislosti tisku ho nakonec přivedla až k vlastní Via Crucis.

Po dobytí Holandska Německem v roce 1940 Brandsma naléhal na holandské biskupy, aby vystupovali proti porušování lidských práv nacisty, včetně pronásledování holandských Židů. Tím se stal terčem okupačního režimu a byl zatčen poté, co osobně rozeslal tajný dopis holandských biskupů katolickým redaktorům; dopis odvážně instruoval novináře, aby nerespektovali nové nařízení, podle něhož měly katolické noviny a časopisy otiskovat oficiální nacistické dokumenty a články. Titus Brandsma byl 19. ledna 1942 zatčen gestapem a vězněn na třech různých místech v Nizozemsku, než byl převezen do koncentračního tábora Dachau nedaleko Mnichova.

Podmínky v Dachau byly horší než mizerné a zdravotní stav jedenašedesátiletého karmelitána se rychle zhoršoval. V červenci 1942 byl umístěn do táborové „nemocnice“, kde byl podroben „lékařským pokusům“ a 26. července byl zabit smrtící injekcí. S vědomím, že má být popraven, se modlil, aby se Bůh nakonec dotkl svědomí zdravotní sestry (příslušnice SS), která vykonávala funkci ošetřovatelky–popravčí – a daroval jí svůj karmelitánský růženec, ačkoli ona protestovala, že je „zbloudilá katolička“. Podle brožury, kterou jsem si vyzvedl v karmelitánském kostele S. Maria v Traspontině nedaleko Vatikánu, se tatáž zdravotní sestra o několik let později vydala do karmelitánského kláštera, aby požádala o odpuštění, a podala svědectví při beatifikačním řízení, které se konalo v listopadu 1985 v Římě.

Veřejný život je dnes příliš často charakterizován tím, že se prosadí ten nejukřičenější a je bolestné si všímat, jak tato degradace debaty a komentářů pronikla do „nových médií“ – na katolické webové stránky, kanály YouTube, do příspěvků na Facebooku a Twitteru. Život a příklad tohoto holandského karmelitána, složité osobnosti, která někdy nakrátko vybuchla vztekem, ale která psala – a nabádala ostatní, aby psali – jako by katolická žurnalistika mohla být mocnou formou křesťanského svědectví a evangelizace, je vskutku vítaný. Svatý Tite Brandsmo, O. Carm., modli se za nás.

George Weigel
Přeložil Pavel Štička