25.07.2022, Denver Catholic
Anno Sjoerd Brandsma se narodil v roce 1881 v nizozemské provincii Frísko zbožným katolickým rodičům v tehdy převážně protestantské oblasti. V sedmnácti letech zahájil mladý Anno noviciát v karmelitánském klášteře v Boxmeeru na řece Máze a přijal řeholní jméno „Titus“ na počest svého otce, pojmenovaného po jednom ze společníků svatého Pavla: takříkajíc hlavním novináři rané církve. Na kněze byl otec Titus vysvěcen 7. června 1905, v roce 1909 získal doktorát na Gregoriánské univerzitě v Římě a poté se vrátil do Nizozemska, kde projevoval pozoruhodnou energii v různých oblastech.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Uprostřed těchto různých vzdělávacích snah působil otec Titus Brandsma i na poli katolické žurnalistiky a v roce 1935 se stal kaplanem Národního svazu [nizozemských] katolických novinářů. Zajímavé je, že ač ho jeden z nedávných životopisců vykreslil jako politicky naivního a teoreticky sympatizujícího s autoritářskými formami vlády, byl otec Brandsma nesmlouvavým nepřítelem nacistické ideologie, naléhal na katolické redaktory, aby se vyhýbali publikování propagandistických článků o národním socialismu, a rozhodně se stavěl proti antisemitismu, který byl v nacismu hluboce zakořeněn. Jeho oddanost pravdám katolické víry a nezávislosti tisku ho nakonec přivedla až k vlastní Via Crucis.
Po dobytí Holandska Německem v roce 1940 Brandsma naléhal na holandské biskupy, aby vystupovali proti porušování lidských práv nacisty, včetně pronásledování holandských Židů. Tím se stal terčem okupačního režimu a byl zatčen poté, co osobně rozeslal tajný dopis holandských biskupů katolickým redaktorům; dopis odvážně instruoval novináře, aby nerespektovali nové nařízení, podle něhož měly katolické noviny a časopisy otiskovat oficiální nacistické dokumenty a články. Titus Brandsma byl 19. ledna 1942 zatčen gestapem a vězněn na třech různých místech v Nizozemsku, než byl převezen do koncentračního tábora Dachau nedaleko Mnichova.
Podmínky v Dachau byly horší než mizerné a zdravotní stav jedenašedesátiletého karmelitána se rychle zhoršoval. V červenci 1942 byl umístěn do táborové „nemocnice“, kde byl podroben „lékařským pokusům“ a 26. července byl zabit smrtící injekcí. S vědomím, že má být popraven, se modlil, aby se Bůh nakonec dotkl svědomí zdravotní sestry (příslušnice SS), která vykonávala funkci ošetřovatelky–popravčí – a daroval jí svůj karmelitánský růženec, ačkoli ona protestovala, že je „zbloudilá katolička“. Podle brožury, kterou jsem si vyzvedl v karmelitánském kostele S. Maria v Traspontině nedaleko Vatikánu, se tatáž zdravotní sestra o několik let později vydala do karmelitánského kláštera, aby požádala o odpuštění, a podala svědectví při beatifikačním řízení, které se konalo v listopadu 1985 v Římě.
Veřejný život je dnes příliš často charakterizován tím, že se prosadí ten nejukřičenější a je bolestné si všímat, jak tato degradace debaty a komentářů pronikla do „nových médií“ – na katolické webové stránky, kanály YouTube, do příspěvků na Facebooku a Twitteru. Život a příklad tohoto holandského karmelitána, složité osobnosti, která někdy nakrátko vybuchla vztekem, ale která psala – a nabádala ostatní, aby psali – jako by katolická žurnalistika mohla být mocnou formou křesťanského svědectví a evangelizace, je vskutku vítaný. Svatý Tite Brandsmo, O. Carm., modli se za nás.
George Weigel
Přeložil Pavel Štička
25.03.2026, RC Monitor 5/2026
Aristoteles označil člověka za tvora společenského – zoon politikon. A je to pravda, bez vztahů nelze žít ani růst. Přesto se zdá, že ještě hlubší vrstvou lidské existence je touha. Dříve než člověk vstoupí do polis, už po něčem sahá. Dříve než si věci vyloží rozumem, už je miluje – nebo odmítá. Člověk je bytost, která je neustále nasměrovaná k nějakému dobru, skutečnému, či domnělému. Chtě nechtě je člověk také živočich touhy – zoon epithymetikon. Postní doba tuto skutečnost nemilosrdně odhaluje. Když si člověk něco odřekne, neodhalí se jen síla či slabost vůle. Odkryje se struktura srdce. Jak rychle hledáme útěchu, jak těžko snášíme prázdnotu, jak instinktivně zaplňujeme každé ticho hlukem, obrazem, činností. Náhle se ukáže, že půst není především o odříkání si masa nebo dezertu ani o disciplíně. Je o touze.
08.12.2025, RC Monitor 23/2025
Možná i někteří z vás už zaslechli písničku o svátcích vánočních, která je již více než deset let stará, ale přesto aktuální. Sice zní vtipně, ale je vlastně smutná, neboť líčí svátky tak, jak si je mnozí sami znepříjemňují. Líčí totiž předvánoční shon tolik typický pro mnoho dnešních domácností. Kapr, cukroví, stromek, úklid, i na kostičky lega dojde. Je tedy celkem logické, že konečné hodnocení Vánoc je v této novodobé „vánoční hymně“ silně nelichotivé a zde i nevhodné citovat.
18.02.2026, RC Monitor 3/2026
Jedna postní antifona zní: „Kristova krev byla prolita za naši spásu, přinesla milost pokání celému světu.“ Ano. Doba postní, která opět po roce začíná, je velká milost. Bůh nám dává znovu příležitost polepšit se. Boží hlas zní: „Jako že jsem živ, praví Pán – Hospodin, nemám zalíbení v hříšníkově smrti, ale aby změnil své chování a byl živ“ (Ez 33,11).
27.04.2026, RC Monitor 7/2026
V posledních měsících zaznívají z církevního prostředí výzvy, aby bylo více kněží připraveno na službu duchovního osvobozování, tedy exorcismu. Jak upozornily servery Aleteia, New York Post nebo the Telegraph, exorcisté mluví o rostoucím počtu lidí, kteří vyhledávají jejich pomoc, a volají po lepší formaci duchovních v této oblasti. Zároveň se objevují dokumenty a svědectví, které znovu otevírají téma ďábla a jeho působení.
16.02.2026, RC
Mons. Antonín Basler se narodil 16. února 1956 v Šumperku jako čtvrté dítě Antonína a Anny Baslerových. Má tři starší sestry – Marii, Annu a Jiřinu. Patří k osobnostem české církve, jejichž služba je dlouhodobě spojena s pastorační blízkostí lidem a s důrazem na srozumitelně žitou víru. Po kněžském svěcení v roce 1984 působil v řadě farností, později převzal významné úkoly v rámci olomoucké arcidiecéze. Dne 5. července 2017 jej papež František jmenoval titulárním biskupem diecéze Vaga v dnešním Tunisku a pomocným biskupem olomouckým. Ke dni 1. října 2017 ho arcibiskup Jan Graubner ustanovil druhým generálním vikářem olomoucké arcidiecéze. Biskupské svěcení přijal z rukou arcibiskupa Jana Graubnera 14. října 2017.
12.01.2026, RC Monitor 24/2025
Je teplé prosincové ráno, bezmračná obloha slibuje slunný den. Před odjezdem do práce otírám vydatnou rosu ze skel auta. Dávám se do přemítání. Včera večer děti při modlitbě opět prosily o sníh o Vánocích. Ten minulou zimu skoro vůbec nebyl, děti strávily s pekáčem leda půlden na dvou centimetrech mokré bílé nadílky padlé do blátivé trávy. V předchozích letech také žádná sláva. Zato v době covidu to bylo lepší – vlastně to byla jediná dobrá věc na té pandemické totalitě, že nelétala letadla.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.