Modleme se za kněze a bohoslovce

30.08.2022, RC Monitor 16/2022

K létu patří i fotografie od moře, na kterých jsme my sami nebo naši známí i přátelé. Většinou jsou to obrázky, které v nás vzbuzují radost nad tím, že my nebo naši přátelé prožili krásné chvíle o svých dovolených.


Ale někdy v nás může taková fotografie vzbudit i rozpaky. Jednu takovou jsem viděl i já a nejspíše i některý z Vás, našich čtenářů. Jedná se o fotografii, na které vidíme vikáře pro pastoraci mládeže jedné milánské farnosti, jak slouží mši svatou na nafukovací matraci po pás ve vodě a jeho liturgickým oděvem jsou plavky.

Někdo z pokrokovějších katolíků by mohl namítnout, že to může být zajímavý zážitek, tolerantní by mohl onoho kněze omlouvat mladickou nerozvážností. Jiný by mohl nad onou událostí mávnout rukou, že se jedná o ojedinělý exces. A někdo, kdo nechodí daleko pro výrazivo by tento obrázek okomentoval čtyřmi slovy, které by mohly znít asi takto: „To je ale ...!“.

Ve mě ale tato fotografie převážně, krom rozpaků, budí spoustu otázek, z nichž vyberu několik:

1) Co je to dnes v těch školách učí? 2) To už dnešní kněží nečtou rubriky? 3) Jak vlastně dneska funguje formace ke kněžství? 4) Jak vůbec může někoho z kněží napadnout sloužit OBĚŤ NEJSVĚTĚJŠÍ na „nafukovačce“? 5) A co na to milánský arcibiskup?

Pravda, na poslední otázku jsem odpověď hledal, ale asi málo důkladně, neb jsem reakci pana arcibiskupa nikde nenašel.

Proč o tom tedy píši? Ne, nechci kritizovat a do nikoho rýpat. Chci Vás, naše čtenáře, poprosit o modlitby za kněze (nejen mladé), za bohoslovce, aby si dokázali mši svatou zamilovat a aby ji vždy, třeba i ve velmi skromných podmínkách, sloužili s důstojností, která jí právem náleží a za ty, kteří jsou za formaci kněží odpovědní, aby jim byli dobrými vzory.

P. Evermod Jan Sládek O.Praem.


Další články


Jediná oběť a jediné kněžství: Rozjímání o Kristově oběti a kněžství a naší účasti na nich podle listu Židům a sv. Augustina

05.09.2022, RC Monitor 16/2022

Nedávná kněžská svěcení nás vedou k úvaze o velké hodnotě kněžství. Ta je dána především tím, že kněz reprezentuje samotného Krista velekněze. Jedině Kristus je knězem v plnosti a jedině jeho oběť na kříži je dokonalá. A kněz při slavení mše sv. tuto jedinou dokonalou oběť znázorňuje a zpřítomňuje.

Jak reagovat, když lidé říkají, že Ježíš měl bratry a sestry?

22.09.2022, National Catholic Register

Od prvních dnů po zmrtvýchvstání církev věří, že Marie byla vždy panna a že Ježíš neměl žádné biologické bratry ani sestry. „Což to není ten tesař, syn Mariin a bratr Jakubův, Josefův, Judův a Šimonův? A nejsou jeho sestry tady u nás?“ (Mk 6,3) Měl Ježíš bratry a sestry? Někteří lidé se domnívají, že Markovo evangelium právě to tvrdí.

Dům ze skla: Požadavky pro světovou církev a Druhý vatikánský koncil

20.09.2022, RC Monitor 17/2022

Papež Jan Pavel II. vydal roku 1983 pokoncilní Kodex kanonického práva. Velmi trefně o něm prohlásil, že je vlastně „posledním dokumentem Druhého vatikánského koncilu“. A měl pravdu. Vždyť koncilní dokumenty neobsahují pouze abstraktní snění o lepším světě a krásnější církvi, nýbrž často vyjadřují jednoznačně formulovaná přání, podněty, ba striktní požadavky, které by mohly zůstat „viset ve vzduchu“, pokud by se jich znovu neujala nejvyšší, tedy papežská autorita církve, a nepřevedla je do jednoznačně formulovaných norem, stanovících konkrétní práva a povinnosti.

On je zbraní a štítem proti nepříteli

12.09.2022, RC Monitor 17/2022

Asi každý z nás má svého oblíbeného světce, bylo by asi divné kdyby neměl, na kterého se obrací s důvěrou v jeho přímluvu u Božího trůnu. Sice nám to naši tzv. odloučení bratři (normálně zvaní heretici) vyčítají a někteří se nám i (asi v rámci ekumenismu) pošklebují, ale to by nám zase tak příliš nemělo vadit, neb už jsme měli mnoho desítek, ba stovek, let čas si zvyknout. Pravda, někdy to i zabolí, neboť to z jejich strany můžeme vnímat i jako určitou nespravedlnost. A přitom by se nám mohli pošklebovat i oprávněně a u mnoha z nás by důvod našli celkem snadno „na první dobrou“.

Proč chodit do kostela? Anebo slovo k našim hledajícím bližním

26.09.2022, RC Monitor 18/2022

Kostel je zvláštní místo. Obvykle ho v obci najdeme na nějakém centrálním nebo jinak privilegovaném pozemku, a přitom není příliš využitý. Nemluvím tady přitom o dnešku a o sekularizaci, kdy do kostela chodí jen málo lidí. Ani v dobách rozvinuté zbožnosti nebývaly kostely nějak zvlášť využívané. Mše sv. byly v neděli možná 3, ale ve všední den 1–2. Přidejme k tomu nějakou tu farní modlitbu růžence a vyjde nám, že využití kostela bylo a je tak maximálně 3 hodiny denně. V práci a podnikání jsme zvyklí na úplně jiná čísla efektivity. Mít provozovnu na nejlukrativnějším místě ve středu nebo poblíž středu obce a přitom ji využívat maximálně 3 hodiny denně? Co je vlastně ten kostel za místo, když je takto jakoby zbytečný a neefektivní? Proč vlastně kostel mít a proč do něj chodit?

Hlásit se ke Kristu, ale ne k církvi znamená, že Ježíši nerozumíme

15.09.2022, Aleteia

Ježíš vůbec nezpochybňuje Zákon, nýbrž výklad tohoto Zákona a zkostnatělé uplatňování tradice. Velkou část Ježíšova veřejného života provází určité nepochopení: představa, že napadal Zákon, jako by byl heretik, který nebezpečně ohrožoval lid a tradici. V dnešním textu z evangelia Ježíš jednou provždy vysvětluje, jaká je jeho skutečná úloha: „Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit“ (Mt 5,17).


načíst další


Články e-mailem

Týdenní přehled nových článků přímo do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.







MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2022 Res Claritatis, z.s.