Nechci slevu zadarmo

Vzpomněl jsem si na tuto větu, když jsem si přečetl homilii pana arcibiskupa Graubnera, která za zněla při zahájení Evropského synodálního setkání: „Z výsledků vypadá, že jsme posbírali všechno, co mnohé lidi tíží nebo bolí, co potřebují a po čem ve společenství církve touží, co by rádi změnili, ale nezjistili jsme sensus fidei věřícího lidu. Ukázalo se, že i mnozí lidé v církvi aktivní neznají Bibli, ani nauku církve.“ A když hovořil o sensus fidei, tak mne (kacířsky) napadlo, že ten byl nahrazen (alespoň to tak vyznívá z některých synodálních přání) smyslem pro úlevy. Jakoby mnozí „aktivní“ katolíci toužili po slevě a navíc (na rozdíl od pana učitele z výše zmíněné povídky) by ji chtěli zadarmo. Jenže sama životní praxe nám často předvádí, že to co je (zdánlivě) zdarma, bývá draze zaplaceno a ve finále to často stojí daleko více, než věci zaplacené. A jak víme k závěrečnému vyúčtování jednou dospěje každý z nás. Alespoň tak (stále ještě) učí církev a ani nemůže jinak, neboť tak učí sám Ježíš Kristus, jak vědí ti, co znají Bibli.

Na prahu postní doby, která je dobou pokání, mysleme na všechny, kteří se hlásí ke katolické víře a přitom by chtěli změnu v jejím učení o víře i mravech, aby spíše než slevy hledali pravdu. Neboť ta jediná nás může osvobodit, zatímco za vynucené a vyžádané slevy jednou zaplatíme, a to i třeba věčnou spásou. Slevy a úlevy v duchovním životě totiž opravdu nejsou zadarmo.

P. Evermod Jan Sládek O.Praem.