Zmrtvýchvstání Páně

10.04.2023, RC Monitor 7/2023

Je neděle Vzkříšení. Po temné noci vychází Slunce, hrob se stává kolébkou nového života. Smrti poprvé v dějinách navždy uniká její kořist. Největší zvrat v celých dějinách lidstva. Něco, co se týká naprosto každého člověka v každé době.

Ovšem tehdy, oné neděle, nebylo hned vše jasné. Učedníci, kteří míří do Emauz, jsou plní beznaděje a o Ježíšovi říkají: „A my jsme doufali, že je to ten, který má vysvobodit Izraele. A přitom je teď mrtvý.“ Pak k nim ale Ježíš přichází, zpočátku nepoznán, a vysvětluje jim, že to, co se stalo, bylo dávno předpověděno. Ano, Spasitel bude vybaven mocí a silou Božího Ducha, bude králem celého světa. Také ale na sebe z lásky vezme naše viny. Učedníci postupně začínají chápat, že Bůh je naprosto jiný, než si mysleli, jeho láska šla až tak daleko, že ač my lidé to nechápeme, on dává svůj život pro nás, ubohé tvory. Naše viny působí hluboké a smrtelné rány naší duši. Ježíšovy rány naší duše uzdravily. Jeho láska nahradila naše selhání. Kristův kříž se stává žebříkem k Bohu, stává se mostem přes propast, kterou vyhloubila naše pýcha.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Nedělním ránem se nesou překvapivá slova. Kámen od hrobu je odvalen! Ženy slyší v hrobce hlas andělů: Ježíš zde není, proč hledáte živého mezi mrtvými, není zde, byl vzkříšen! Apoštolové vidí prázdný hrob, složená plátna, tělo nemohlo být ukradeno. Marie Magdalská konečně Ježíše vidí na vlastní oči, utíká k apoštolům a volá: viděla jsem Pána! On žije, hrob jej nezadržel! Ježíš pak s učedníky jí, Tomáš se dotýká jeho oslavených ran. Vše je náhle jiné. Strach apoštolů mizí, oni vycházejí ven a předávají toto převratné poselství dál. Mnozí apoštolové pro toto své přesvědčení později také trpěli nebo byli dokonce umučeni. A tak dali nesmírně silný důkaz i nám, za svou pravdu neváhali dát svůj život. Ano, Kristus nám svou obětí otevřel cestu do života věčného, cestu, která byla dříve uzavřená. Ale tato cesta je přesto náročná. Pán hovoří o cestě úzké a strmé, která vede do života, a také o široké a pohodlné, která vede do záhuby. Cestu k životu můžeme přirovnat k cestě pouští, kdy zažíváme mnohé neúspěchy, zklamání, únavu, beznaděj; zdá se, že je vše zbytečné. Je však nesmírně velkým darem, že díky křtu a velikonočním událostem patříme Kristu, který nás předešel do Božího království. Nežijme proto pouze ze svých sil a zdrojů, žijme z Boha.

P. Mgr. Jaroslav Jirásek
farář ŘK farnosti Horní Jelení

Další články

Lidská sexualita a její eschatologické naplnění – 3. část

01.09.2025, RC Monitor 14/2025

Podle historických svědectví to byl už Sokrates, který se společně se sofisty jako první systematicky zamýšlel nad povahou lidské společnosti a došel přitom k závěru, že na ní lze uplatnit dva základní pohledy. V prvním přístupu se na ní díváme z čistě utilitaristického hlediska. V tom případě se ukazuje, že lidé se sdružují do společnosti a vzájemně se respektují, protože se vzájemně potřebují. Sokratovi a na něj navazující tradici se však tento přístup jeví jako nedostatečný. Neboť pokud by důvod, proč lidé vytvářejí společnost, a tedy primárně zakládají rodiny, spočíval na utilitaristických základech, znamenalo by to snížení druhého na pouhý prostředek k uspokojování mých potřeb. Člověk by se tím pro druhého člověka proměnil v pouhý prostředek a nástroj sloužící k realizaci jeho „osobních“ cílů.

Světlo, které má svítit všem v domě

01.02.2026, RC Monitor 2/2026

Zanedlouho si budeme připomínat slova stařičkého Simeona: „Světlo k osvícení národů a k slávě tvého izraelského lidu.“ V souvislosti s tímto výrokem Simeonovým mi vždy vytane na mysli výrok sv. Jana Zlatoústého: „Křesťan je druhý Kristus.“ Jaká je souvislost mezi těmito výroky, které od sebe dělí pár desetiletí?

Katolická víra v srdci muslimského Maroka

08.10.2025, National Catholic Register

„Můj Otče, odevzdávám se ti... Jsem připraven na všechno, všechno přijímám.“ V marockém Rabatu jsem klečel při adoraci, obklopen 800 univerzitními studenty z desítek afrických národů, a zpíval Modlitbu odevzdání, kterou před 130 lety napsal nedávno kanonizovaný svatý Charles de Foucauld.

Kardinál Dominik

24.11.2025, RC Monitor 22/2025

Pan kardinál, syn vojáka, který měl rád lidi v uniformě, a dominikán s dobrou formací. V současné kultuře ženskosti byl tento muž s povahou cholerika a bojovník za Pravdu a svobodu jasně rozeznatelný. Viděl, že dnešní jednostranné zdůrazňování Boží lásky a milosrdenství zatlačilo do pozadí skutečnost hříchu a zla, vedlo k upuštění od zpovědní praxe a někteří přestali počítat i s peklem.

Zpověď katolické konzervy

23.02.2026, RC Monitor 3/2026

„Ty jsi, babi, taková katolická konzerva,“ konstatoval před nedávnem můj vnuk. „A jak jsi na to přišel?“ – Nevěděl, ale rychle se zamyslel. „Modlíš se růženec... promiň, to je teda hodně out. A ty tvý mariánský zjevení, to už dávno psychiatři diagnostikovali... prof. Vondráček třeba, tu jeho knížku jsem našel u vás v knihovně!“ Mávla jsem nad diskusí rukou, protože znám svého anarchistu a věčného rejpala.

U volební urny hledáme zástupce, ne spasitele

30.09.2025, RC Monitor 18/2025

Moravský kněz Jan Topenčík ve svém pořadu Z deníku venkovského faráře kdysi vzpomínal, jak se jako malí kluci za první republiky smáli starobylé střelné modlitbě: „Aby Pán Bůh potentátům rozum zachovati ráčil.“ Když se dnes, pár týdnů před volbami do poslanecké sněmovny, podíváme na českou politickou scénu, zdá se, že jsme na tuto modlitbu zapomněli až příliš snadno.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.