Zmrtvýchvstání Páně

10.04.2023, RC Monitor 7/2023

Je neděle Vzkříšení. Po temné noci vychází Slunce, hrob se stává kolébkou nového života. Smrti poprvé v dějinách navždy uniká její kořist. Největší zvrat v celých dějinách lidstva. Něco, co se týká naprosto každého člověka v každé době.

Ovšem tehdy, oné neděle, nebylo hned vše jasné. Učedníci, kteří míří do Emauz, jsou plní beznaděje a o Ježíšovi říkají: „A my jsme doufali, že je to ten, který má vysvobodit Izraele. A přitom je teď mrtvý.“ Pak k nim ale Ježíš přichází, zpočátku nepoznán, a vysvětluje jim, že to, co se stalo, bylo dávno předpověděno. Ano, Spasitel bude vybaven mocí a silou Božího Ducha, bude králem celého světa. Také ale na sebe z lásky vezme naše viny. Učedníci postupně začínají chápat, že Bůh je naprosto jiný, než si mysleli, jeho láska šla až tak daleko, že ač my lidé to nechápeme, on dává svůj život pro nás, ubohé tvory. Naše viny působí hluboké a smrtelné rány naší duši. Ježíšovy rány naší duše uzdravily. Jeho láska nahradila naše selhání. Kristův kříž se stává žebříkem k Bohu, stává se mostem přes propast, kterou vyhloubila naše pýcha.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Nedělním ránem se nesou překvapivá slova. Kámen od hrobu je odvalen! Ženy slyší v hrobce hlas andělů: Ježíš zde není, proč hledáte živého mezi mrtvými, není zde, byl vzkříšen! Apoštolové vidí prázdný hrob, složená plátna, tělo nemohlo být ukradeno. Marie Magdalská konečně Ježíše vidí na vlastní oči, utíká k apoštolům a volá: viděla jsem Pána! On žije, hrob jej nezadržel! Ježíš pak s učedníky jí, Tomáš se dotýká jeho oslavených ran. Vše je náhle jiné. Strach apoštolů mizí, oni vycházejí ven a předávají toto převratné poselství dál. Mnozí apoštolové pro toto své přesvědčení později také trpěli nebo byli dokonce umučeni. A tak dali nesmírně silný důkaz i nám, za svou pravdu neváhali dát svůj život. Ano, Kristus nám svou obětí otevřel cestu do života věčného, cestu, která byla dříve uzavřená. Ale tato cesta je přesto náročná. Pán hovoří o cestě úzké a strmé, která vede do života, a také o široké a pohodlné, která vede do záhuby. Cestu k životu můžeme přirovnat k cestě pouští, kdy zažíváme mnohé neúspěchy, zklamání, únavu, beznaděj; zdá se, že je vše zbytečné. Je však nesmírně velkým darem, že díky křtu a velikonočním událostem patříme Kristu, který nás předešel do Božího království. Nežijme proto pouze ze svých sil a zdrojů, žijme z Boha.

P. Mgr. Jaroslav Jirásek
farář ŘK farnosti Horní Jelení

Další články

Královský rod a kněžské poslání

13.11.2025, RC Monitor 21/2025

„Lidi sou různý a různý koníčky maj...“ Tato slova písně z alba Pražského výběru z roku 1988 mi vytanula na mysli, když jsem zaregistroval novou zábavu začínající na západ od našich hranic. Po hobby horsingu, kdy člověk osedlá tyčku s koňskou hlavou a hopsá přes překážky, tu máme tzv. vyšší level, a tím je hobby dogging. Je to vpravdě zábava méně fyzicky náročná – nikdo vás nenutí hopsat a podávat sportovní výkony. Stačí, když si pořídíte vodítko a obojek a budete venčit vzduch a po návratu domů stačí, když pověsíte vodítko na věšák a ani z něj netřeba odpoutávat psa. No, neberte to.

Lidská sexualita a její eschatologické naplnění – 3. část

01.09.2025, RC Monitor 14/2025

Podle historických svědectví to byl už Sokrates, který se společně se sofisty jako první systematicky zamýšlel nad povahou lidské společnosti a došel přitom k závěru, že na ní lze uplatnit dva základní pohledy. V prvním přístupu se na ní díváme z čistě utilitaristického hlediska. V tom případě se ukazuje, že lidé se sdružují do společnosti a vzájemně se respektují, protože se vzájemně potřebují. Sokratovi a na něj navazující tradici se však tento přístup jeví jako nedostatečný. Neboť pokud by důvod, proč lidé vytvářejí společnost, a tedy primárně zakládají rodiny, spočíval na utilitaristických základech, znamenalo by to snížení druhého na pouhý prostředek k uspokojování mých potřeb. Člověk by se tím pro druhého člověka proměnil v pouhý prostředek a nástroj sloužící k realizaci jeho „osobních“ cílů.

Víra zkoušená ohněm: pohled na biblický základ očistce

07.11.2025, National Catholic Register

Argumenty pro očistec jsou biblické a analogické, zakotvené v Božím plánu očistnou láskou očistit duše pro nebe. Katolíci a protestanti se shodují na tom, že každý, kdo je spasen, je zachráněn Boží milostí skrze pouhou víru, jako výsledek toho, že se za nás náš Pán Ježíš obětoval na kříži a vykoupil nás svou smrtí, že vyvolení, kteří jdou do nebe, jsou k tomu předurčeni Bohem, a (kromě kalvinistů) také na tom, že na přijetí této milosti spolupracujeme svou svobodnou vůlí.

U volební urny hledáme zástupce, ne spasitele

30.09.2025, RC Monitor 18/2025

Moravský kněz Jan Topenčík ve svém pořadu Z deníku venkovského faráře kdysi vzpomínal, jak se jako malí kluci za první republiky smáli starobylé střelné modlitbě: „Aby Pán Bůh potentátům rozum zachovati ráčil.“ Když se dnes, pár týdnů před volbami do poslanecké sněmovny, podíváme na českou politickou scénu, zdá se, že jsme na tuto modlitbu zapomněli až příliš snadno.

Technologie nejsou neutrální

09.07.2025, Crisis Magazine

Bůh viděl, že všechno, co stvořil, je dobré. Jako křesťané se z tohoto dobra radujeme. Těšíme se z krásy Slunce a Měsíce, z vůně rozkvetlého olivovníku, z chuti masa, ptactva a obilí, z nápojů, které povznášejí našeho ducha, z manželského svazku, který plodí nový život. Všeho s mírou, říkáme, střídmost nevyjímaje. A i když se ke střídmosti stavíme poněkud moralisticky, máme pravdu, když říkáme, že Bůh nám dal dobrotu svého stvoření jako cestu milosti, díky níž se my sami stáváme dobrými.

CORPUS DOMINI – slavnost Těla a Krve Páně

19.06.2025, RC Monitor 11/2025

Slavnost Těla a Krve Páně (lat. Corpus Domini) byla ustanovena v roce 1264 papežem Urbanem IV. Její příběh odráží duchovní cestu jedné epochy, jež usilovala o znovuobjevení ústředního postavení Eucharistie v životě církve. Ve 13. století se svaté přijímání stalo natolik vzácným, že čtvrtý lateránský koncil (1215) musel přikázat alespoň jednou za rok účast na této svátosti. Z obavy před znesvěcením a kvůli přílišnému důrazu na bázeň místo na vroucnost víry se zaváděly přísné podmínky, které prakticky znemožňovaly lidem přístup k Eucharistii.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.