14.04.2023, jimmyakin.com
Obhajoba: Obě zprávy zachycují různé aspekty události, ale neodporují si.
Obě se shodují, že Jidáš zemřel krátce po ukřižování. Matouš tvrdí, že se Jidáš oběsil poté, co vrátil velekněžím třicet stříbrných, zatímco u Lukáše hovoří Petr o této události tak, že se odehrála v době mezi Nanebevstoupením a Letnicemi (mezi čtyřiceti a padesáti dny po Ukřižování). Skutečnost, že se shodují v načasování, ale smrt popisují odlišně, ukazuje na nezávisle kolující tradice, které potvrzovaly Jidášovu smrt velmi krátce po ukřižování. To naznačuje, že Jidáš skutečně zemřel v tomto časném období.
Jidáš pravděpodobně začal Ježíše doprovázet, když mu bylo dvacet let (sám Ježíš začal svou službu asi ve třiceti letech; L 3,23). To naznačuje, že Jidáš zemřel náhlou a zvláštní smrtí (tj. ne běžnou smrtí v důsledku stáří). Dosvědčuje to Matoušova zpráva o Jidášově sebevraždě oběšením, takže nám zbývá vysvětlit Lukášovu zmínku o jeho pádu a vyhřeznutí vnitřností.
Nejstarší vysvětlení nacházíme u historika Papiase z 2. století, který psal kolem roku LP 120. Jeho dílo se ztratilo, ale dochovaly se jeho zmínky u jiných autorů. Podle Apollinaria z Laodiceje, pisatele ze 4. století, Jidáš přežil oběšení, neboť byl odříznut dříve, než se udusil, ale cituje též Papiase, který říká, že Jidáš utrpěl silný otok (edém) hlavy a těla, což nakonec způsobilo, že mu vyhřezly vnitřnosti (viz Monte Shanks, Papias and the New Testament, kapitola 4, fragment 6). Dnes víme, že v důsledku škrcení může dojít k otoku krku a těla, takže Papiasovo líčení se může zakládat na skutečnosti.
Jiní se domnívali, že Jidáš zůstal viset na větvi stromu, dokud se jeho tělo nezačalo rozkládat a otékat v důsledku plynů, které rozklad produkuje. Poté se provaz přetrhl nebo sklouzl, což způsobilo, že se jeho tělo silou nárazu roztrhlo.
Někteří si všimli, že na místě, kde Jidáš podle tradice zemřel, se nacházejí stromy podél vysokého hřebene, kde často vane silný vítr. Ten mohl způsobit sklouznutí provazu a pád z vysokého hřebene mohl vést k silnému nárazu a způsobit roztržení těla.
Kdo koupil Krvavé pole?
Námitka: Matouš a Lukáš si navzájem odporují. Matouš říká, že Krvavé pole koupili židovští kněží (Mt 27,7–8), zatímco Lukáš uvádí, že si ho koupil Jidáš Iškariotský (Sk 1,18–19).
Obhajoba: Matouš a Lukáš se v zásadě shodují a existuje více způsobů, jak lze rozdílné zmínky o koupi vysvětlit.
Oba autoři se shodují v tom, že zrada Jidáše Iškariotského vedla k tomu, že se poli v oblasti Jeruzaléma začalo říkat Krvavé pole. Oba také uvádějí, že toto pole bylo zaplaceno penězi, které Jidášovi dali velekněží za zradu Ježíše. Oba se tedy v základních faktech shodují. Jak si tedy vysvětlit rozdílný způsob, jakým oba autoři popisují koupi pole?
Jedním z návrhů je, že zmínka ve Skutcích apoštolských („Z odměny za svůj zlý čin si koupil pole“) má být spíše ironická než doslovná. Vyskytuje se v Petrově řeči a lze se domnívat, že Petr chtěl pouze říci, že Jidáš dostal po zásluze. Penězi, které původně zamýšlel utratit pro svou potřebu, nakonec zaplatil za hřbitov.
Je to možné, ale jak pozorujeme na jiném místě (viz Den 124), bibličtí autoři někdy vynechávají osoby, které cosi vykonají, aby vyzdvihli význam hlavních postav, kvůli nimž byl daný čin vykonáván.
Tak čteme, že Mojžíš postavil stan setkávání (2 Pa 1,3) a Šalomoun postavil chrám (1 Kr 6,1–38), ačkoli ve skutečnosti obojí postavili dělníci, kteří jednali z pověření vůdců (Ex 38,22–23; 1 Kr 7,13–45). Někdy jsou vykonavatelé zmíněni a někdy ne.
Je tedy možné, že se Matouš rozhodl zmínit roli kněží: Byli to vykonavatelé, kteří pole skutečně koupili. Naproti tomu Lukáš chce vyzdvihnout význam skutečnosti, že šlo o Jidášovy peníze, aniž by se zabýval způsobem, jakým transakce proběhla. Vynechal tedy zmínku o kněžích a psal pouze o Jidášovi.
Nebo tuto volbu mohl učinit někdo, kdo byl v řetězci tradice dříve než Lukáš, který prostě podal zprávu tak, jak ji převzal. Ať tak či onak, bylo by to v souladu se známou praxí vynechávání vykonavatelů, aby vynikl význam objednavatelů.
Jak získalo Krvavé pole své jméno?
Námitka: Matouš a Lukáš si navzájem odporují. Matouš píše, že Krvavé pole dostalo své jméno proto, že bylo koupeno za krvavé peníze (Mt 27,6–7), ale Lukáš říká, že se tak jmenuje proto, že lidé věděli, že tam Jidáš zemřel strašlivou smrtí (Sk 1,18–19).
Obhajoba: Jména mohou mít více než jeden význam a obě vysvětlení jsou slučitelná.
Skutečnost, že Matouš a Lukáš zaznamenávají různá vyjádření tradice týkající se Jidášova osudu, naznačuje, že v oběhu byla obě.
Někteří lidé – vědomi si Matoušovy tradice – věděli, že pole koupili kněží a nazývali je „Krvavé pole“, protože bylo koupeno za krvavé peníze. Jiní – vědomi si Lukášovy tradice – věděli o Jidášově strašném osudu a z tohoto důvodu mu říkali „Krvavé pole“. Někteří lidé v Jeruzalémě možná znali obě verze – podobně jako moderní čtenáři – a nazývali ho „Krvavým polem“ z obou důvodů.
Paralely k tomu najdeme i na jiných místech Bible. Bibličtí autoři a jejich posluchači často vnímali jedno jméno tak, že mělo více významů.
Například jméno města Beer–šeba může znamenat „Studně sedmi“ nebo „Studně přísahy“ a autor knihy Genesis zachovává ohledně jeho významu více tradic. Uvádí, že na tomto místě Abraham vykopal studnu, dal abímelekovi sedm ovcí a spolu s abímelekem přísahali (Gn 21,30–32). Poznamenává také, že Izák zde později vykopal studnu a s abímelekem se zavázali přísahou (Gn 26,31–33). Starověcí čtenáři knihy Genesis tedy znali obě tradice a považovali je za vzájemně se doplňující vysvětlení jména Beer–šeba: Bylo tak nazýváno z obou důvodů.
Podobně se Krvavé pole nazývalo jednak proto, že bylo koupeno za krvavé peníze, jednak kvůli Jidášově smrti. (Všimněte si, že Lukáš říká, že Jidáš koupil pole, zemřel hroznou smrtí, a lidé proto místo nazývali „Krvavé pole“, ale netvrdí, že tam Jidáš zemřel. Mohl tam zemřít, ale také nemusel.)
Jedno z vysvětlení vzniklo jako první, ale obě byla v prvním století v oběhu a obě přispěla k tomu, proč lidé nazývali pole tak, jak ho nazývali.
Jimmy Akin
Přeložil Pavel Štička
02.01.2025, RC Monitor 24/2024
V současné době má mnoho lidí, zvláště mladých, problém s více méně trvalou otráveností. Příčinou toho je, že vše sázejí na štěstí. Štěstí je povětšinou velmi krátkodobý pocit, který je vzápětí vystřídán pocitem zklamání nebo prázdnoty. Tato situace je vyvolána tím, že zmínění lidé usilují o věci materiální a o věci duchovní se starají málo, pokud vůbec. Věci materiální jsou totiž dělitelné. Lze je získat, zcizit, darovat, ztratit atd. Věci duchovní jsou nedělitelné a můžeme je jen sdílet. Není znám případ, že by někdo někoho něco naučil a následně už to sám neuměl, stejně jako když něco hmotného darujeme.
21.02.2025, RC Monitor 3/2025
„Bůh dokáže psát i na křivých řádcích,“ je jedno z okřídlených úsloví užívaných v církvi, když přijde řeč na lidi, případně situace, které jsou takzvaně kontroverzní. Jako jedna z takových kontroverzních osob se nám může jevit znovu zvolený prezident USA. Asi se shodneme, že tento pán není žádný Mirek Dušín, který by byl vzorem hodným následování. Ale též musíme uznat to, že ne všechny jeho kroky jsou zavrženíhodné. Jeden z jeho kroků, který osobně považuji za chvályhodný, je pozastavení financování USAIDu, které rozpoutalo v určitých kruzích velké zděšení.
17.03.2025, RC Monitor 5/2025
Změna (či úprava, jak chcete) ritu mše svaté vstoupila v účinnost o první neděli adventní 30. listopadu 1969. Někde se na to připravovali s dychtivostí, jinde s nechutí, ne-li docela věcnými výhradami. Já tomu tehdy jako čtrnáctiletý ještě tak moc nerozuměl, ale připadlo mi divné, když se v sobotu 29. listopadu po ranní mši svaté misál odnesl s tím, že už nebude potřeba. Jak to? říkal jsem si už tehdy. Po nějaké době to vyjádřil kardinál Ratzinger mnohem fundovaněji: není přece možné, aby to, co ještě včera bylo tím správným, ba jediným, se nyní považovalo za škodlivé a touha po tom za něco nepatřičného? Leč byli jsme vycepování k poslušnosti, a tak se začalo „po novu“.
22.11.2024, RC Monitor 21/2024
Obrazem církve je město, nebeský Jeruzalém.
16.12.2024, ACE MENA / CNA / CWR
Dne 23. listopadu někdo ve městě Faraya v okrese Keserwan v Libanonu položil k betlému pušku, což mezi místními obyvateli vyvolalo silné pobouření. Občané města se sešli na náměstí a na protest zvonili kostelními zvony. Napětí se snažily snížit bezpečnostní jednotky. Vandalové pracovali v noci, kdy z betléma odstranili sochu Ježíška a poblíž zanechali ruční střelnou zbraň. Kaserwanský okres je známý jako výspa libanonských maronitských katolíků. Nacházejí se zde význačné památky, jako například katedrála Panny Marie Libanonské v Harrise a maronitský patriarchát ve Bkerke.
18.12.2024, RC Monitor 22/2024
Čteme-li dnes téměř jakoukoli stať o stavu lidstva, jeho hodnot, myšlení a směřování, sotva se vyhneme narážce, že žijeme v nějaké post–době. My křesťané s jistou dávkou nostalgie žehráme na postkřesťanskou dobu. Jako občané trneme, zda už nenastala doba postdemokratická. Informační zmatek, plynoucí z využití technologií pro šíření nepravd, označujeme jako dobu postfaktickou. Jednu zelenou hlavu jsem slyšel zaníceně hovořit o době postindustriální... A někteří si i dnes dokáží uvědomit, že už nějaký pátek žijeme v době postkomunistické, i když už tento pojem poněkud ztratil glanc.