29.05.2023, RC Monitor 11/2023
Jako Bůh Otec je dokonalé Dobro, vše, co stvořil je velmi dobré. Syn je dokonalá Pravda, protože svědčí o Otci, pak Duch Svatý je dokonalá Krása. Kde se dobro a pravda setká, vzniká cosi krásného...
Bůh Otec vše stvořil, žel člověk to pokazil a proto se Bůh vtělil, stal se člověkem, aby lidem dokázal svou lásku a vrátil je zpátky. A když dokonal své poslání a po ukřižování vstal z mrtvých, slíbil, že bude s každým, proto šel ke svému Otci do nebe, aby poslal Svatého Ducha. A Duch Svatý bude na zemi u toho, kdo se s ním v modlitbě spojí.
Když svatý Patrik kázal pohanům v Irsku, nemohli pochopit tajemství Nejsvětější Trojice. Utrhl tedy lístek jetele a ptal se : „Co myslíte, jsou tři nebo jeden?“
Když svatý Augustin přemýšlel o Nejsvětější Trojici, kráčel po břehu moře, viděl chlapce, jak přelévá vodu do důlku. „Co děláš?“, ptal se. „Přelévám moře!“ odvětil chlapec. „To přece nejde“, odpověděl Augustin a chlapec se pousmál: „To já přeliju moře do důlku, než ty pochopíš tajemství Nejsvětější Trojice.“
O lásce se říká, že je to akord dobra, pravdy a krásy. Když tedy Bůh Otec je DOBRO, Bůh Syn, Pán Ježíš je PRAVDA a Bůh Duch Svatý je KRÁSA, tak Nejsvětější Trojice je LÁSKA. A svatý Jan, který slyšel tep Ježíšova srdce přece řekl: „BŮH JE LÁSKA!“
A nemýlil se.
P. Mgr. Jakub Berka OPraem.
20.12.2024, RC Monitor 23/2024
Je jasné, že fyzický svět (ale zřejmě ani duchovní) není dvourozměrný, ale třírozměrný, a takové má být i naše myšlení, resp. chápání celé Boží duchovní skutečnosti, které se zakládá na pozorování světa jako takového, byť ho ve svém „dvourozměrném“ myšlení nedokážeme nikdy plně pochopit a plně vyjádřit. Bůh (Trojice) evidentně není „dvourozměrný“ (Bůh a ďábel, jak si to většinou představujeme), ale trojiční (Otec, Syn a Duch svatý). Ďábel je jen padlý anděl... stvoření, ale často ho svět považuje za rovnocenný protiklad trojičního Boha.
24.03.2025, RC Monitor 5/2025
„Svátost Kristova těla a jeho krve ať nám slouží k věčnému životu“ (modlitba kněze po Beránku Boží). „Kéž přijetí tvých svatých svátostí, Pane, není mi k soudu ani odsouzení, ale k uzdravení duše i těla“ (z řeckokatolické liturgie).
27.01.2025, RC Monitor 1/2025
V pondělí 6. ledna 2025 oslavili věřící východního obřadu svátek Zjevení Páně. Ve zcela zaplněné řeckokatolické katedrále sv. Klimenta se uskutečnila sv. liturgie se starobylým obřadem svěcení vody. Bohoslužbu vedl otec Vasyl Slivocký, generální vikář Apoštolského exarchátu v ČR.
10.03.2025, RC Monitor 4/2025
Náš život je tak trochu prašný, nemyslíte? Představuji si to takto: pokud moje matka někdy v létě 1968, v době Pelíšků a Vln, snědla třeba mrkev, některé atomy z pole, na kterém ta mrkev vyrostla, se prostřednictvím její dělohy a placenty, popř. později jejím mateřským mlékem, možná dostaly do mého těla. Takže se možná staly součástí mé malé dětské ručičky. Celý život však dýcháme, jíme, pijeme, vydechujeme a vyměšujeme atd., takže když se na svou ruku podívám dnes, tvoří ji jiné atomy, než byly v ručičce mého předškolního věku.
30.01.2025, Zrcadlo církve 12/2024
Dne 17. září 2024 z tohoto světa odešla zakládající členka Společnosti pro církevní právo a blízká přítelkyně nás všech paní Ing. Marta Peroutková, rozená Šťastná, ekonomka, kdysi pracovnice v zahraničním obchodu, poté zástupkyně Naumannovy nadace v České republice. Ing. Peroutková pozorně provázela životem nejen svého manžela i celou svou rodinu, ale i své přátele a přátele svého manžela. Po řadu let nevynechala ani jednu z akcí Společnosti pro církevní právo; v roce 2008, kdy společnost byla pro nedostatek místa v dominikánském klášteře z jeho prostor vypovězena, se rozhodným způsobem zasloužila o její další trvání tak, že zajistila pro Společnost pro církevní právo dvě krásné místnosti v domě svém a své rodiny na Žižkově v Sudoměřské ulici č. 25.
16.01.2025, RC Monitor 24/2024
Slovo církev (ecclesia) znamená společenství, soudržnost, setkávání se. V běžném životě to chápeme tak, že jednou v týdnu, v neděli, zajdeme na mši svatou do kostela. A tam – podle farnosti – s ostatními lidmi, které buď známe, nebo neznáme, strávíme tu zhruba hodinku mše svaté. V některých farnostech jdou dál – pořádají po mši svaté třeba společnou snídani, po vzoru prvních křesťanů při agapé, nebo farní kafe.