Je slučitelné být občanem a být křesťanem?

22.09.2023, RC Monitor 17/2023

Na různých webech, kde se diskutuje o manželství (především v kontextu rozšíření instituce manželství i na homosexuální páry), se často ze strany křesťanů, kteří nejsou proti tomuto rozšíření, objevuje jedna argumentace. Ve zkrácené podobě si ji můžeme shrnout následovně: Pro mě zůstane manželství, tedy svátost manželství, výlučně heterosexuální, ale jako křesťané nemáme právo mluvit do toho, co si sekulární stát ustanoví.


Tato argumentace však selhává hned dvojím způsobem: za prvé z hlediska občanského a za druhé z hlediska křesťanského.

1. Sekulární povaha státu neznamená, že věřící občané nemohou mluvit do věcí veřejných. Znamená, že žádné náboženské vyznání není preferováno. Všichni, ať už se hlásíme k jakémukoli náboženství, jsme občané a všichni máme stejný hlas. Každý člověk má nějakou soustavu hodnot, nějaké vlastní přesvědčení, nějaké etické zásady apod., a každý je může uplatnit jak při veřejné debatě, tak při veřejném působení, nebo hlasování ve volbách. Žádá se pouze to, aby při tomto projevování vlastního přesvědčení nebylo pošlapáváno právo státu a důstojnost druhých občanů. Rozumné státy pak dokáží pracovat i se situací, kdy v některé věci dojde k zásadnímu střetu téhoto osobního přesvědčení a veřejného zákona. Jde o tzv. výhradu svědomí, kdy jedinec toleruje pro něj nepřijatelnou praxi státu a stát toleruje jedince, který se do této praxe sám nezapojuje (např. odpírači vojenské služby nebo lékaři odmítající provádět potraty). Existuje samozřejmě i možnost radikálnějšího odporu, kdyby stát nutil k něčemu, co nejde ani tolerovat (např. k rasovým vraždám), ale to asi není případ změny konceptu manželství, takže tuto možnost nechejme stranou.

Jestliže je křesťan přesvědčen, že manželství je ze své podstaty heterosexuálním svazkem, má to dávat ve veřejné debatě a ve svém hlasování (pokud na něj dojde) najevo. Má to samozřejmě dělat způsobem rozumným a společensky přijatelným. Podobně má jednat i ten, kdo chce instituci manželství rozšířit i na homosexuální páry. Politický (tedy veřejný) střet těchto pozic se pak případně rozhodne v nějakém zákonném ustanovení vyhlášeném Parlamentem. Všem se líbit nebude, ale kvůli veřejnému pořádku ho budou ti nespokojení tolerovat (a třeba usilovat o jeho zákonnou změnu). Nelze však nikoho vyřazovat z veřejné debaty pouze na základě toho, že jeho postoj vychází z náboženství. Jediné kritérium je, zda je jeho přesvědčení přesvědčivé i pro ostatní občany. Není důležité, jestli je založeno nábožensky, emočně, přírodovědně, psychologicky či kdovíjak ještě. Nepřijatelné by bylo vnucovat ho ostatním jinou silou, než je jeho přesvědčivost ve veřejné debatě.

Někomu se to nemusí líbit, ale takto je nastavena logika našeho společenského a politického demokratického systému. V něm mám možnost rozumně a mírumilovně přesvědčovat druhé o svém pohledu (bez ohledu na to, z čeho můj pohled vychází) a pokud je rozhodnuto, mám povinnost to respektovat (ať už nadšeným přijetím, nebo tolerancí). Z toho plyne první závěr: Jako křesťan mohu a měl bych (je to výraz odpovědné občanské participace) vysvětlovat to, co pokládám za společensky správné, a přesvědčovat o tom ostatní. Že je to inspirováno nábožensky, není pro tuto věc podstatné.

2. Jestliže se jako křesťan upínám na manželství jako svátost a o manželství jako občanskoprávní svazek se nestarám, pak radikálně odděluji přirozený základ a jeho nadpřirozené rozvinutí a naplnění. Existuje klasická teologická maxima, která říká, že to, co je nadpřirozené, nepopírá svůj přirozený základ, ale zdokonaluje ho. Jestliže tedy uvažuji o manželství pouze jako o nadpřirozené (svátostné) instituci a vůbec se nestarám o jeho přirozený základ, tak se tím jaksi stavím do pozice falešného angelismu, kdy se soustřeďujeme pouze na „nebeskou realitu“ a nedbáme o tento svět a jeho přirozené hodnoty a pravidla. Dostáváme se tak nebezpečně blízko extrémnímu dualismu, který tělesné a duchovní nebo přirozené a nadpřirozené nespojuje, ale staví proti sobě. To je ale zdravé křesťanské víře zcela cizí. Tím docházíme ke druhému závěru: Jako křesťané nesmíme podceňovat přirozený základ lidského života a světa vůbec. Milost a nadpřirozené rozvinutí života není totiž pro naši přirozenost něco naproto odlišného a cizího, ale je jejím rozvinutím a dovršením. Pro svátostný pohled na manželství je tedy přirozený manželský svazek naprosto zásadní věcí. A je velmi podstatné, jak tento přirozený svazek vypadá a jak je společností chápán.

Celá debata o manželství dnes povětšinou ani není debatou, ale spíše „dialogem“ hluchých. Pokud se rozhodneme rezignovat na vysvětlování v situaci, kdy všichni křičí a nikdo nenaslouchá, pak to má (na čas) asi své opodstatnění. Neměli bychom ale rezignovat na zapojení do debaty (v situaci, kdy to smysl má) kvůli nerozumnému oddělování občanské a náboženské stránky našeho života. Nejsou to oddělené a nekomunikující vrstvy naší osobnosti, ale obě si nárokují naši plnou pozornost.

prof. Tomáš Machula, Ph.D., Th.D.


Další články



Víme vůbec, co je mše svatá?

29.01.2024, RC Monitor 2/2024

Jednou za čas je možná vhodné zamyslet se nad tím, co to je vůbec farnost, jaké má úkoly a jak by měla žít. Především je každá farnost součástí všeobecné Církve. A to není jen tak ledajaký spolek, ale je to společenství lidí, které založil sám Boží Syn.

Duchovní hudba: od staročeských rorátů k pokoncilní tvorbě

10.01.2024, RC Monitor 24/2023

Prožili jsme adventní dobu a byli jsme opět omámeni krásou našich starobylých rorátních zpěvů. Vůbec nelitujeme brzkého vstávání „na roráty“, abychom je při liturgii sami zpívali nebo jim soustředěně naslouchali. Tyto zpěvy, které se u nás již od středověku prováděly při adventních mariánských mších, získaly svůj souhrnný název podle Izaiášova verše „Rorate coeli desuper“ (Rosu dejte nebesa shůry, Iz 45,8). Jsou dokladem toho, že naší předkové dovedli svůj živý vztah k Pánu a Panně, ze které se Pán počal, vyjadřovat teologicky hlubokou poezií v národním jazyce a mimořádně cennou hudbou.

Jak se něco stává někým

18.12.2023, RC Monitor 23/2023

Známý katolický kněz a publicista, místopředseda etické komise Ministerstva zdravotnictví, přednosta Ústavu etiky a humanitních studií 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy a externí spolupracovník Katedry zdravotnického práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy Marek (Orko) Vácha vyjádřil 28. listopadu 2023 na serveru iROZHLAS.cz svůj názor na bytostný status lidského plodu. Doslova řekl: „Zda je embryo něco nebo někdo, je otázkou nerozřešitelných debat. Ve chvíli porodu se již jedná o osobu, oocyt (vajíčko – pozn. red.) ani spermie osobami nejsou. Někdy v těch 280 dnech se něco stane, nenastane ovšem žádná magická transformace z bytosti na osobu, proces je kontinuální.“

Požehnané Velikonoce!

30.04.2024, RC

„Nikdy člověk není tak velký jako tehdy, když klečí." (sv. Jan XXIII.)

Ex orbe et Urbe - 14. 12. 2023

14.12.2023, RC

Ed. Condon na portálu The Pillar přináší rozsáhlý exkluzivní rozhovor s Raffaelem Mincionem – obchodníkem, který patří mezi hlavní obžalované ve vatikánském procesu s kardinálem Becciu. Ed. Condon shrnuje: „Během naší mnohahodinové konverzace Mincione zodpověděl a vysvětlil každou myslitelnou otázku, kterou by mu někdo mohl položit ohledně jeho jednání s Vatikánem. Uvěřit mu znamená akceptovat příběh, který jej vykresluje nejprve jako terč skupiny lidí kolem Státního sekretariátu, a potom jako obětního beránka žalobců snažících se zažehnat průšvih a získat něco z peněz pro Vatikán zpět.“ Ale Condon se ptá: „Taková naivita jde těžko dohromady s jinak úspěšnou Mincioneho kariérou ve žraločím světě londýnských finančníků. Je tohle člověk, kterému měl Vatikán svěřit 200 milionů eur?“

Mariánské putování Prahou

20.05.2024, cirkev.cz

V sobotu 25. května se uskuteční mariánské putování Prahou jako poděkování za dokončení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. K putování je možno se připojit i odpojit kdekoli. Během putování se účastníci modlí růženec a zpívají, proto je dobré mít sebou kancionál.


načíst další


Články e-mailem

Týdenní přehled nových článků přímo do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.







MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2024 Res Claritatis, z.s.