14.12.2023, RC
„Synodální výbor“ – nové těleso vytvořené za účelem implementace závěrů německé „Synodální cesty“, na své ustavující schůzi 10.–11. listopadu zrušil ustanovení, že pro schválení rozhodnutí je třeba podpora dvou třetin biskupů i dvou třetin laiků. Výbor by se měl skládat z 27 německých diecézních biskupů, 27 delegátů jmenovaných Centrálním výborem německých katolíků a 20 delegátů zvolených účastníky Synodální cesty. Čtyři z německých biskupů ovšem Synodní výbor bojkotují a další čtyři biskupové se ustavující schůze nezúčastnili. Německá „synodální cesta“ formálně skončila letos v březnu, „Synodální výbor“ však má připravit vznik trvalé „synodní rady“ biskupů a laiků, která má vzniknout v roce 2026. Vatikán ovšem německé biskupy upozornil, že nemají právo ustanovovat synodní radu a žádný biskup není povinen se jí účastnit.
„Je někdy těžko pochopitelné vidět, jakým způsobem někteří nerespektují učení církve, kritizují ho a nejsou ani moc přístupní na argumenty. I od této synody někteří očekávají, že některé skutečnosti změní ale naším tématem je synodalita, ne změny v učení církve,“ komentuje biskup Wasserbauer fakt, že na Synodě o synodalitě, které se účastnil, „zaznívaly různé názory a i takové, které nejsou v souladu s učením katolické církve ani Božím slovem.“
Akademický senát pražské Katolické teologické fakulty v říjnu odmítl jednat o odvolání děkana Vojtěcha Novotného, ten ovšem 4. prosince ze zdravotních důvodů rezignoval. Proděkan Jakub Jinek, jenž řídí fakultu po dobu děkanovy pracovní neschopnosti, popisuje v rozhovoru poskytnutém Konzervativním novinám nátlak, který byl v poslední době na vedení fakulty vyvíjen: „Mnozí jsou ochotni místo myšlení jen hodnotit, posuzovat a odsuzovat. Nelze to vidět jinak než jako známku určité duchovní vyprahlosti. Současně je v tom patrná ochota nechat se zcela pohltit kulturním bojem, v němž už ani není třeba rozlišovat strany. Mně byl vždycky kulturkampf vyjadřovaný v pojmech progresivní–konzervativní spíš k smíchu, držel jsem se pronikavé analýzy D. von Hildebrandta, podle níž jde v církevním prostředí o falešné alternativy.“ A Jinek poukazuje na nebezpečí plynoucí z takovéhoto étosu „kulturního boje“: „Před fakultou stojí řada, jak se dnes moderně říká, výzev, což je ve skutečnosti eufemismus pro problémy. Je strašlivé, že pokus o řešení jednoho zásadního z těchto problémů (totiž problému udržitelného rozpočtu), který pan děkan podnikl v srpnu, vedl k tak divoké reakci, která činnost vedení a do značné míry i administrativy fakulty paralyzovala na dva měsíce. V současné krizi se ukázalo, že naši zaměstnanci nesnesou ani to, když se jim přidělí výkon činností, které mají v popisu práce a k nimž jsou plně kvalifikováni. Je třeba si uvědomit, že podobnými projevy neloajality se zde zadělává na obrovský problém. Situace, kdy je vedení malé fakulty vlastně kvůli banalitě (jde o půlúvazek jednoho profesora s velmi slabým pedagogickým i vědeckým výkonem) vystaveno soustředěné šikaně ze strany různých stěžovatelů, grémií a institucí, je neúnosná a může vést k paralýze, která, jakmile nastane, se jistě neomezí na volební období současného děkana.“ Stojí za pozornost, že v rámci nově otevřeného oboru „Filosofie a etika“ probíhají i mimořádné přednášky externích odborníků, které jsou zpřístupňovány na internetu. I pro širokou veřejnost může být inspirativní první z nich, kterou přednesl profesor S. Sousedík na téma „Křesťanství a filosofie“.
Mgr. Lukáš Novák, Ph.D.
29.04.2025, RC Monitor 8/2025
Když roku 1934 malíř Evžen Kazimirowski dokončil obraz Božího Milosrdenství podle pokynů sestry Faustyny a ona ho poprvé spatřila, byla zklamaná a dala se do pláče. Ježíš totiž dle jejího vyjádření nebyl tak krásný, jak ho vídala. Dá se totiž pochopit obojí, jak zklamání sestry Faustyny, tak nedokonalou práci pana malíře. Není totiž v našich lidských silách popsat či jinak ztvárnit něco, co nás přesahuje. Jeví se to takřka nemožné.
29.08.2025, RC Monitor 12/2025
V prvním díle našeho pojednání o lidské sexualitě jsme dospěli k závěru, že pokud chceme tento rozměr našeho života chápat opravdu nezkresleně, musíme na něj hledět sub specie aeternitatis, tedy z hlediska jeho původu. Bez toho nám pravý účel sexuality zůstane skryt.
22.04.2025, The European Conservative
Politika na podporu porodnosti je nezbytná, ale nestačí: kultura, která uvěřila, že nejvyšším cílem je individuální štěstí, míří k zániku. Celosvětová populační krize – tedy prudký pokles porodnosti, který zasáhl téměř všechny země světa, s výjimkou (zatím) subsaharské Afriky – je možná největší hrozbou, které civilizace čelí. Jenže o ní téměř nikdo nechce mluvit. Ale to vlastně není tak docela pravda. V Evropě, kde porodnost už dlouhá léta nedosahuje úrovně prosté reprodukce, se političtí představitelé tomuto tématu nemohou vyhnout. Problém spočívá v tom, že většina z nich chce říkat a slyšet jen jedno: že jediným možným řešením je masová migrace z plodnějších zemí.
08.05.2025, Vatican News
Konkláve zvolilo 267. římským biskupem kardinála Roberta Francise Prevosta Tuto zprávu oznámil zástupu shromážděnému na Svatopetrském náměstí kardinál protodiakon Dominique Mamberti. Annuntio vobis gaudium magnum: habemus Papam! „Oznamuji vám velkou radost: máme papeže!“. „Eminentissimum ac Reverendissimum Dominum, Dominum Robertum Franciscum, Sanctæ Romanæ Ecclesiæ Cardinalem Prevost, qui sibi nomen imposuit Leone XIV." „Nejdůstojnější a nejctěnější pán, pan Robert Francis, kardinál Svaté římské církve Prevost, který si dal jméno Lev XIV.
18.07.2025, Catholic Culture
Při přípravě série článků a podcastů věnovaných magisteriu papeže Lva XIII. jsem četl úvod ke sbírce jeho nejvýznamnějších sociálních encyklik, který roku 1954 napsal katolický filozof Etienne Gilson. Poukazuje na některá témata, která by moderním lidem mohla připadat obzvláště náročná.
16.05.2025, RC Monitor 9/2025
Demokracie a svoboda, to jsou dnes často diskutované pojmy. Někde v hloubi lidského srdce toužíme po svobodě a chceme s druhými vytvořit takovou společnost, ve které bychom se cítili svobodni. Společnost, jež by byla postavena na spravedlivých zákonech, které budou dodržovány nebo aspoň respektovány.