22.01.2024, RC Monitor 1/2024
O jaké situace jde? Kdy lze podle autorů dokumentu žehnat neregulérním párům? Autoři dokumentu říkají, že je to možné, pokud se k tomu použije zcela nový typ žehnání, který pro tento účel vytvořili. Čím se toto nové žehnání odlišuje od jiných? Odlišuje se od ostatních žehnání především tím, že je „ne-liturgické“, je „spontánní“, je „soukromé“. Ptáme-li se, jak se odlišuje podstatně od ostatních žehnání, musíme odpovědět, že nijak. Jak je tedy podle autorů dokumentu možné žehnat neregulérním párům? Zdá se, že autoři dokumentu takové žehnání ospravedlňují v podstatě tím, že je „utajené“. Autoři dokumentu dále tvrdí, že při takovémto žehnání se nežehná hříšný vztah tohoto páru, ale pouze tento pár. Podle autorů dokumentu při takovém žehnání páru nejde o žádné ocenění hříšného vztahu takového páru.
Co k tomu říci?
Pomineme-li fakt, že autoři dokumentu mají zvláštní pojetí toho, co znamená „vyjasnit situaci“, lze říci, že jak jejich úvaha o možnosti žehnat „tajně“, tak jejich úvaha o žehnání páru, a nikoliv vztahu tohoto páru, jsou úvahami chybnými.
Pokud jde o neregulérní páry, pak ty jsou definovány neregulérními vztahy. Každý vztah má přitom svůj cíl, jímž je tento vztah definován. Neregulérní vztahy jsou definovány tím, že jsou proti božímu řádu, nejde u nich o pouhou nedokonalost. Nelze uvažovat o tom, že by mohly být nějak zdokonaleny, že by mohly být zaměřeny na Boha. Proto nelze žádat o požehnání, jímž by měly tyto vztahy, jejichž cílem je v posledku odmítnutí Boha, „dozrávat a růst“. Není možné žádat po církvi modlitbu za připravenost k odmítání Boha, a to ani soukromě. Proto nelze žehnat neregulérním párům. Nelze oddělit snahu žehnat neregulérnímu páru od snahy žehnat neregulérnímu vztahu tohoto páru.
Žehnat je možné nejvýše jednotlivému člověku, který v takovém neregulérním vztahu setrvává. Cílem člověka je totiž Bůh. I když je člověk hříšný, je stále člověkem. Člověk jakožto člověk je zaměřen na Boha, a i když je hříšník, může žádat o požehnání. To ho připraví na přijetí milosti a také ke spolupráci s milostí, aby řádným životem dosáhl svého konečného cíle.
Vadnost úvahy o možnosti žehnat neregulérním párům lze ukázat i na tom, zamyslíme-li se nad tím, proč by měl neregulérní pár chtít požehnání? Druhý vatikánský koncil učí, že svátostiny (mezi něž požehnání patří) mimo jiné připravují člověka k přijetí hlavních účinků svátostí [srov. Sacrosanctum Concilium, 60]. Jaké svátosti a potažmo jakých jejich účinků by chtěl tento pár dosáhnout, že žádá jako pár o požehnání, jenž ho má na přijetí takové svátosti připravit? Svátosti manželství dosáhnout nemůže a jiné svátosti člověk nezískává jako pár. Jako další důvod žádosti páru o požehnání se tak nabízí snaha o naznačení určité legitimnosti vztahu tohoto páru. Takový důvod ale odmítá i samotný dokument.
Pokud jde o úvahu o „tajném“ žehnání, viděli jsme, že od snahy žehnat párům nelze oddělit vytváření dojmu legitimnosti vztahů těchto párů. Sám dokument tedy vytváří dojem legitimnosti vztahů neregulérních párů, když se je snaží dělat, byť přeneseně, legitimními předměty žehnání. Žádné opatření, které dokument navrhuje (např. zákaz, aby kněz měl při daném žehnání liturgický oděv, či požadavek, aby o takové požehnání bylo požádáno spontánně či soukromě), není s to předejít dokumentem již vytvořenému dojmu legitimnosti takových vztahů. Navržená „utajovací“ opatření dokumentu tak působí jen jako pokus o falšování pravdy.
Závěr
Pokud jde o možnost žehnat neregulérním párům, lze říci, že dokument nevychází z toho, čemu církev vždy věřila, nevychází z katolické nauky, a tedy dokument v tomto bodě nepředkládá katolickou nauku. I autoři dokumentu poznamenávají, že jde o inovativní příspěvek. Lze doufat, že prostí věřící – nezastanou-li se jich jejich pastýři – budou mít více zdravého rozumu a smyslu pro katolickou nauku než autoři zmíněného dokumentu, a nenechají se tímto dokumentem svést na scestí.
ICLic. Ing. Bc. Miroslav Kratochvíl
05.02.2024, RC Monitor 2/2024
Památný výrok majora Terazkyho z Černých baronů, bylo to první, co mne napadlo po rozkliknutí článku z Vatican News „Papež přijal sdružení zaměřené na dialog křesťanů se socialisty“. Asi jsem příliš ovlivněn vlastními zážitky a vzpomínkami rodičů a jejich vrstevníků na „radostné budování šťastné budoucnosti“.
11.03.2024, RC
Anonymní dokument nadepsaný „Vatikán zítra“ a podepsaný pseudonymem „Démos II“ se objevil v magazínu Daily Compass. Autor – anonymní kardinál – navazuje na podobné memorandum nazvané „Vatikán dnes“ podepsané rovněž pseudonymem „Démos“, které v březnu 2022 publikoval vatikanista Sandro Magister a jehož autorem se ukázal být kardinál George Pell (jak Magister sdělil po kardinálově smrti v lednu 2023).
02.05.2024, RC
Katoličtí komentátoři se vyjadřují k nové deklaraci Dikasteria pro nauku víry, Dignitas infinita.
20.05.2024, cirkev.cz
V sobotu 25. května se uskuteční mariánské putování Prahou jako poděkování za dokončení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. K putování je možno se připojit i odpojit kdekoli. Během putování se účastníci modlí růženec a zpívají, proto je dobré mít sebou kancionál.
26.02.2024, Fatym.com
Slovo askeze nemá mezi lidmi dobrý zvuk. Chápe se to jako odpírání si kdečeho dobrého. Asketa je vyzáblý člověk, protože odmítá dobré jídlo, zamračený člověk, protože si odmítá kdejakou pohodu a spal by nejraději na hřebících, kdyby to uměl. Je to představa zkreslená. Řecké slovo askesis znamená v původním smyslu trénink, nacvičování určitého cviku. Tedy ne negativní odmítání něčeho dobrého, ale positivní nacvičování něčeho dobrého. Dobrého návyku. A dobrému návyku říkáme ctnost. Budeme se tedy zabývat askezí v kladném smyslu. Budeme se zabývat nácvikem dobrých vlastností, které, když je jednou získáme, neponechají v nás žádné místo pro staré nectnosti, zlozvyky.
04.03.2024, RC
V Miláně se bývalý prezident Papežské rady pro legislativní texty kardinál Francesco Coccopalmerio spolu s milánským arcibiskupem Mariem Delphinim, prezidentem Papežské teologické akademie Antoniem Staglianem a františkánským teologem Zbigiewem Sucheckim zúčastnili celodenního setkání za zavřenými dveřmi se třemi velmistry největších italských zednářských lóží.