22.01.2024, RC Monitor 1/2024
O jaké situace jde? Kdy lze podle autorů dokumentu žehnat neregulérním párům? Autoři dokumentu říkají, že je to možné, pokud se k tomu použije zcela nový typ žehnání, který pro tento účel vytvořili. Čím se toto nové žehnání odlišuje od jiných? Odlišuje se od ostatních žehnání především tím, že je „ne-liturgické“, je „spontánní“, je „soukromé“. Ptáme-li se, jak se odlišuje podstatně od ostatních žehnání, musíme odpovědět, že nijak. Jak je tedy podle autorů dokumentu možné žehnat neregulérním párům? Zdá se, že autoři dokumentu takové žehnání ospravedlňují v podstatě tím, že je „utajené“. Autoři dokumentu dále tvrdí, že při takovémto žehnání se nežehná hříšný vztah tohoto páru, ale pouze tento pár. Podle autorů dokumentu při takovém žehnání páru nejde o žádné ocenění hříšného vztahu takového páru.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Pokud jde o neregulérní páry, pak ty jsou definovány neregulérními vztahy. Každý vztah má přitom svůj cíl, jímž je tento vztah definován. Neregulérní vztahy jsou definovány tím, že jsou proti božímu řádu, nejde u nich o pouhou nedokonalost. Nelze uvažovat o tom, že by mohly být nějak zdokonaleny, že by mohly být zaměřeny na Boha. Proto nelze žádat o požehnání, jímž by měly tyto vztahy, jejichž cílem je v posledku odmítnutí Boha, „dozrávat a růst“. Není možné žádat po církvi modlitbu za připravenost k odmítání Boha, a to ani soukromě. Proto nelze žehnat neregulérním párům. Nelze oddělit snahu žehnat neregulérnímu páru od snahy žehnat neregulérnímu vztahu tohoto páru.
Žehnat je možné nejvýše jednotlivému člověku, který v takovém neregulérním vztahu setrvává. Cílem člověka je totiž Bůh. I když je člověk hříšný, je stále člověkem. Člověk jakožto člověk je zaměřen na Boha, a i když je hříšník, může žádat o požehnání. To ho připraví na přijetí milosti a také ke spolupráci s milostí, aby řádným životem dosáhl svého konečného cíle.
Vadnost úvahy o možnosti žehnat neregulérním párům lze ukázat i na tom, zamyslíme-li se nad tím, proč by měl neregulérní pár chtít požehnání? Druhý vatikánský koncil učí, že svátostiny (mezi něž požehnání patří) mimo jiné připravují člověka k přijetí hlavních účinků svátostí [srov. Sacrosanctum Concilium, 60]. Jaké svátosti a potažmo jakých jejich účinků by chtěl tento pár dosáhnout, že žádá jako pár o požehnání, jenž ho má na přijetí takové svátosti připravit? Svátosti manželství dosáhnout nemůže a jiné svátosti člověk nezískává jako pár. Jako další důvod žádosti páru o požehnání se tak nabízí snaha o naznačení určité legitimnosti vztahu tohoto páru. Takový důvod ale odmítá i samotný dokument.
Pokud jde o úvahu o „tajném“ žehnání, viděli jsme, že od snahy žehnat párům nelze oddělit vytváření dojmu legitimnosti vztahů těchto párů. Sám dokument tedy vytváří dojem legitimnosti vztahů neregulérních párů, když se je snaží dělat, byť přeneseně, legitimními předměty žehnání. Žádné opatření, které dokument navrhuje (např. zákaz, aby kněz měl při daném žehnání liturgický oděv, či požadavek, aby o takové požehnání bylo požádáno spontánně či soukromě), není s to předejít dokumentem již vytvořenému dojmu legitimnosti takových vztahů. Navržená „utajovací“ opatření dokumentu tak působí jen jako pokus o falšování pravdy.
Závěr
Pokud jde o možnost žehnat neregulérním párům, lze říci, že dokument nevychází z toho, čemu církev vždy věřila, nevychází z katolické nauky, a tedy dokument v tomto bodě nepředkládá katolickou nauku. I autoři dokumentu poznamenávají, že jde o inovativní příspěvek. Lze doufat, že prostí věřící – nezastanou-li se jich jejich pastýři – budou mít více zdravého rozumu a smyslu pro katolickou nauku než autoři zmíněného dokumentu, a nenechají se tímto dokumentem svést na scestí.
ICLic. Ing. Bc. Miroslav Kratochvíl
07.11.2025, National Catholic Register
Argumenty pro očistec jsou biblické a analogické, zakotvené v Božím plánu očistnou láskou očistit duše pro nebe. Katolíci a protestanti se shodují na tom, že každý, kdo je spasen, je zachráněn Boží milostí skrze pouhou víru, jako výsledek toho, že se za nás náš Pán Ježíš obětoval na kříži a vykoupil nás svou smrtí, že vyvolení, kteří jdou do nebe, jsou k tomu předurčeni Bohem, a (kromě kalvinistů) také na tom, že na přijetí této milosti spolupracujeme svou svobodnou vůlí.
28.01.2026, RC Monitor 1/2026
Existuje zvláštní druh optimismu, který se pravidelně objevuje koncem prosince. Člověk ho pozná podle toho, že si koupí diář, který nikdy předtím nepoužíval, běžecké boty, kalhoty o číslo menší (protože „do léta to nějak půjde“) a s vážnou tváří oznámí, že „tentokrát už je to doopravdy“. Říkáme tomu novoroční předsevzetí – drobný liturgický úkon moderní doby, při němž se starý člověk symbolicky ukládá k ledu a nový se má narodit 1. ledna.
01.02.2026, RC Monitor 2/2026
Zanedlouho si budeme připomínat slova stařičkého Simeona: „Světlo k osvícení národů a k slávě tvého izraelského lidu.“ V souvislosti s tímto výrokem Simeonovým mi vždy vytane na mysli výrok sv. Jana Zlatoústého: „Křesťan je druhý Kristus.“ Jaká je souvislost mezi těmito výroky, které od sebe dělí pár desetiletí?
24.12.2025, RC
„V záplavě slov, hudby, malicherných zpráv vydávaných za životně důležité mnohdy člověk přeslechne Boží hlas. Proto je dobré alespoň občas zmlknout, ztišit se a zkusit naslouchat. Ujišťuji, že i ti, kdo Boha neznají, neprohloupí. Naučí se naslouchat svým nejbližším, zjistí, co je skutečně důležité. A možná i ocení tichou lásku těch, kdo jsou kolem nás a s námi.“ (+ Dominik kardinál Duka, Radiožurnál, duben 2014)
20.01.2026, RC
Katolická církev se modlí za jednotu ne proto, že by pravdu hledala, ale proto, že věří, že ji nemá vlastnit sama. Myšlenka vyhradit zvláštní čas modlitbě za jednotu křesťanů není žádným postmoderním výstřelkem. Už papež Lev XIII. (1878–1903) v roce 1894 vyzval katolické věřící k intenzivní modlitbě za jednotu církve, a to v těsné souvislosti se slavností Seslání Ducha svatého. Právě Duch svatý je totiž tím, kdo spojuje rozdílné, překládá „mezi jazyky“ a dává vzniknout společenství tam, kde by si člověk spíš tipoval nedorozumění. Podoba Týdne modliteb za jednotu křesťanů se postupně proměňovala a svou dnešní tvář získala až po Druhém vatikánském koncilu. Poprvé se v této podobě slavil v roce 1968. A slaví se dodnes – letos až do neděle 25. ledna 2026.
22.01.2026, RC Monitor 1/2026
To nám ten rok pěkně začíná, by si mohl mnohý povzdychnout při i velmi zběžném sledování světového i tuzemského dění.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.