K deklaraci Fiducia Supplicans

22.01.2024, RC Monitor 1/2024

Ke konci roku 2023 vyvolal nejen v církevním prostředí rozruch dokument Dikasteria pro nauku víry Fiducia Supplicans zabývající se otázkou možnosti žehnat neregulérním párům, především párům stejnopohlavním. Jak autoři dokumentu odůvodňují jeho vznik? Jak autoři odůvodňují obsah dokumentu? Jaký postoj mají k dokumentu zaujmout věřící?


Argumenty autorů dokumentu
Důvod, proč autoři předkládají zmíněný dokument, je prý reakce na ty ohlasy, které považovaly předchozí negativní odpověď Kongregace pro nauku víry z října 2021 na otázku po možnosti žehnat stejnopohlavním párům za málo jasnou. Jak autoři předchozí ne nyní vyjasňují? Autoři dokumentu na jednu stranu potvrzují, že toto ne platí, na druhou stranu ale tvrdí, že v určitých situacích lze uvažovat, že neplatí a platí ano.

O jaké situace jde? Kdy lze podle autorů dokumentu žehnat neregulérním párům? Autoři dokumentu říkají, že je to možné, pokud se k tomu použije zcela nový typ žehnání, který pro tento účel vytvořili. Čím se toto nové žehnání odlišuje od jiných? Odlišuje se od ostatních žehnání především tím, že je „ne-liturgické“, je „spontánní“, je „soukromé“. Ptáme-li se, jak se odlišuje podstatně od ostatních žehnání, musíme odpovědět, že nijak. Jak je tedy podle autorů dokumentu možné žehnat neregulérním párům? Zdá se, že autoři dokumentu takové žehnání ospravedlňují v podstatě tím, že je „utajené“. Autoři dokumentu dále tvrdí, že při takovémto žehnání se nežehná hříšný vztah tohoto páru, ale pouze tento pár. Podle autorů dokumentu při takovém žehnání páru nejde o žádné ocenění hříšného vztahu takového páru.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Co k tomu říci?
Pomineme-li fakt, že autoři dokumentu mají zvláštní pojetí toho, co znamená „vyjasnit situaci“, lze říci, že jak jejich úvaha o možnosti žehnat „tajně“, tak jejich úvaha o žehnání páru, a nikoliv vztahu tohoto páru, jsou úvahami chybnými.

Pokud jde o neregulérní páry, pak ty jsou definovány neregulérními vztahy. Každý vztah má přitom svůj cíl, jímž je tento vztah definován. Neregulérní vztahy jsou definovány tím, že jsou proti božímu řádu, nejde u nich o pouhou nedokonalost. Nelze uvažovat o tom, že by mohly být nějak zdokonaleny, že by mohly být zaměřeny na Boha. Proto nelze žádat o požehnání, jímž by měly tyto vztahy, jejichž cílem je v posledku odmítnutí Boha, „dozrávat a růst“. Není možné žádat po církvi modlitbu za připravenost k odmítání Boha, a to ani soukromě. Proto nelze žehnat neregulérním párům. Nelze oddělit snahu žehnat neregulérnímu páru od snahy žehnat neregulérnímu vztahu tohoto páru.

Žehnat je možné nejvýše jednotlivému člověku, který v takovém neregulérním vztahu setrvává. Cílem člověka je totiž Bůh. I když je člověk hříšný, je stále člověkem. Člověk jakožto člověk je zaměřen na Boha, a i když je hříšník, může žádat o požehnání. To ho připraví na přijetí milosti a také ke spolupráci s milostí, aby řádným životem dosáhl svého konečného cíle.

Vadnost úvahy o možnosti žehnat neregulérním párům lze ukázat i na tom, zamyslíme-li se nad tím, proč by měl neregulérní pár chtít požehnání? Druhý vatikánský koncil učí, že svátostiny (mezi něž požehnání patří) mimo jiné připravují člověka k přijetí hlavních účinků svátostí [srov. Sacrosanctum Concilium, 60]. Jaké svátosti a potažmo jakých jejich účinků by chtěl tento pár dosáhnout, že žádá jako pár o požehnání, jenž ho má na přijetí takové svátosti připravit? Svátosti manželství dosáhnout nemůže a jiné svátosti člověk nezískává jako pár. Jako další důvod žádosti páru o požehnání se tak nabízí snaha o naznačení určité legitimnosti vztahu tohoto páru. Takový důvod ale odmítá i samotný dokument.

Pokud jde o úvahu o „tajném“ žehnání, viděli jsme, že od snahy žehnat párům nelze oddělit vytváření dojmu legitimnosti vztahů těchto párů. Sám dokument tedy vytváří dojem legitimnosti vztahů neregulérních párů, když se je snaží dělat, byť přeneseně, legitimními předměty žehnání. Žádné opatření, které dokument navrhuje (např. zákaz, aby kněz měl při daném žehnání liturgický oděv, či požadavek, aby o takové požehnání bylo požádáno spontánně či soukromě), není s to předejít dokumentem již vytvořenému dojmu legitimnosti takových vztahů. Navržená „utajovací“ opatření dokumentu tak působí jen jako pokus o falšování pravdy.

Závěr
Pokud jde o možnost žehnat neregulérním párům, lze říci, že dokument nevychází z toho, čemu církev vždy věřila, nevychází z katolické nauky, a tedy dokument v tomto bodě nepředkládá katolickou nauku. I autoři dokumentu poznamenávají, že jde o inovativní příspěvek. Lze doufat, že prostí věřící – nezastanou-li se jich jejich pastýři – budou mít více zdravého rozumu a smyslu pro katolickou nauku než autoři zmíněného dokumentu, a nenechají se tímto dokumentem svést na scestí.

ICLic. Ing. Bc. Miroslav Kratochvíl


Další články



Druhé přikázání v každodenním životě víry: Od morální váhy slova k pasti jednosměrného monologu

10.11.2026, RC Monitor 20/2026

Darování Božího jména člověku není pouhou teoretickou pravdou ani něco, co uctíváme pouze v liturgii. Dává nám tu výsadu zakusit tajemství nejvyšší důvěrnosti a blízkosti, které se chce hluboce zrcadlit nejen v řádu naší lidské řeči, ale celistvě v našich každodenních vztazích. Druhé přikázání nás volá k tomu, abychom posvátnost Boží přítomnosti vnášeli do každého vysloveného slova. To se v praktickém životě křesťana nejvýrazněji projevuje ve dvou klíčových oblastech: v závaznosti našich lidských slibů a v upřímnosti naší osobní komunikace s Bohem.

Moc lásky

01.10.2026, RC Monitor 18/2026

Z hodin dějepisu si pamatuji jméno Gaius Julius Caesar (100–44 př. Kr.). Byl to významný římský vojevůdce, po němž je například pojmenován měsíc červenec (Iūlius) a který zavedl také tzv. juliánský kalendář. Římský senát ho v roce 69 př. Kr. pověřil správou Hispánie. Cestou tam se zastavil v jedné malé vesnici v Alpách. Zde se ho jeho společníci zeptali, zda se i v této bezvýznamné vesnici lidé stejně hádají o moc a svádějí politické boje, jako to dělají v Římě.

Druhé přikázání jako zrcadlo naší řeči a integrity

21.10.2026, RC Monitor 19/2026

Kniha Genesis praví, že Hospodin přivedl k člověku všechna zvířata, aby viděl, jak je nazve. (Gn 2,19–20)

Naše malé poklady

23.10.2026, RC Monitor 19/2026

Občas se dívám na televizi, hlavně pozdě večer, když nemůžu spát, ale není to moudrý zvyk. Filmy nebo seriály jsou prošpikovány reklamami, které trvají tak dlouho, že zapomenete, na co jste se dívali. Jediné, co z tohoto zlozvyku dobrého vyplývá, že mohu, jak se dříve říkávalo, držet prst na tepu doby. Výmluvné jsou hlavně reklamy, kde účinkují děti.

Proč nás tolik baví sledovat úpadek světa?

05.10.2026, RC Monitor 18/2026

Jako žena v devátém měsíci těhotenství, kdy je spánek poměrně obtížný, protože na každé otočení se ze strany na stranu potřebujete stavební povolení, občas sklouznu k tomu, že si v noci vezmu do ruky telefon s úmyslem podívat se, co je nového.

S růžencem v ruce

12.10.2026, RC Monitor 19/2026

Zanedlouho můžeme slavit jedno výročí velkého vítězství – tentokráte již 445. – Svaté ligy nad osmanskou říší. Na tomto vítězství mají podíl všichni zúčastnění, i když známe vlastně jen několik jmen z přibližně 65 tisíc mužů na vítězné straně.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.