Ex orbe et Urbe: Papež prohlásil, že nejošklivějším nebezpečím dneška je genderová ideologie

Text nejprve vypočítává silné a slabé stránky současného pontifikátu: „Je zřejmé, že předností papeže Františka je zvýšený důraz na soucit se slabými, vstřícnost k chudým a vyloučeným, starost o důstojnost stvoření a environmentální hrozby, které z toho plynou, a snaha o doprovázení trpících a vyloučených v jejich utrpení. Jeho nedostatky jsou rovněž zřejmé: autokratický, někdy zdánlivě pomstychtivý styl řízení, ledabylost v právních záležitostech, neschopnost tolerovat ani zdvořilý nesouhlas, a co je nejvážnější, systematická nejednoznačnost ve věcech víry a mravů působící zmatení věřících,“ míní nový „Démos“. „Úkolem příštího pontifikátu proto musí být obnova a znovupotvrzení pravd, které se mnohým křesťanům postupně zatemnily nebo ztratily,“ tvrdí Démos II, uvádí příklady takových pravd a následně vyvozuje sedm klíčových „praktických bodů“ pro příští pontifikát: (1) autoritářská vláda ničí skutečnou autoritu – Církev není autokracie; (2) Církev ale není ani demokracie, sensus fidelium není totéž co názor většiny pokřtěných; (3) absence jednoznačnosti není „evangelická“ ani „vstřícná“ – Církev je mimo jiné společnost postavená na krédu; (4) Církev je rovněž společnost právní a vyžaduje stabilitu práva; přemrštěné užívání ad hoc právních aktů (motu proprio) poškozuje důvěru v Církev; (5) Církev je „Matka a Učitelka“ lidstva, nikoliv poslušný žáček podřizující se pudům a žádostem doby; (6) Čas „cestujících papežů“ minul, problémy v Evropě a ve Vatikánu vyžadují papežovu osobní přítomnost a angažmá; (7) kolegium kardinálů má fungovat jako papežova „rada starších“, je třeba, aby se kardinálové pravidelně setkávali.

„Je mi líto, Déme II, ale papeže zápecníka už sotva uvidíme,“ kritizuje Démův bod (6) John Allen, podle nějž je představa, že papež je především zodpovědný za Itálii či Evropu, anachronická: „Dnešní papežství je úřad s globální odpovědností a cestování je hlavním prostředkem, jak jí dostát,“ míní Allen.

Andrea Gagliarducci uvažuje, kde se bere potřeba pro memoranda typu „Démos I“ a „Démos II“: „Jde hlavně o to, že ti, kdo je píší, mají strach, aby diskuse nebyla manipulována. Panují obavy, že papež František změní pravidla konkláve a zejména pravidla diskuse na generální kongregaci: vyloučí z ní kardinály nezpůsobilé účastnit se samotné volby, nebo bude požadovat, aby kardinálové diskutovali v malých kroužcích řízených moderátory.“ Gagliarducci však míní, že „v textu memoranda cosi chybí: proti nahodilosti Františkovy vlády se staví jiná nahodilost. Démos II předkládá něco, co se tváří jako konkrétní příklady a konkrétní stanoviska – např. „jasné hlásání nauky“. Nicméně „jeho celkový profil dělá dojem odtrženosti od reality“. A zde Gagliarducci mimo jiné rovněž kritizuje požadavek, aby se papež vzdal cestování. Nakonec si klade otázku zda „text memoranda není defétistický“ a zda namísto „strohé, specializované, detailní a kazuistické analýzy“ by lépe neposloužil „text hledící pozitivně do budoucna, na obnovu, na možnosti Církve“.

Papež František vyhověl žádosti Kněžského bratrstva svatého Petra (FSSP) a udělil soukromou audienci jeho zástupcům. Podle Thomase Coleyho se jednalo se o tom, že ačkoliv papež po podobném setkání v roce 2022 potvrdil poslání Bratrstva celebrovat tradiční („tridentskou“) liturgii (navzdory restrikcím obsaženým v motu proprio Traditionis custodes) a vyjádřil mu podporu, Bratrstvo stále čelí problémům ve vztazích s některými místními biskupy. „Zejména ve Francii preláti usilují o prosazení, jak se domnívají, vůle Svatého otce a omezují či ruší povolení celebrovat mši svatou v tradičním ritu,“ píše Coley a upozorňuje, že papež zástupce Bratrstva přijal navzdory svým přetrvávajícím zdravotním problémům, což někteří vnímají jako „významný moment v pokračující debatě o tradičním ritu“. Coley cituje vyjádření předsedy Latin Mass Society Josepha Shawa, podle nějž se ukazuje, že „kampaň proti tradiční latinské mši nemá podporu dokonce ani papeže Františka: vypadá to, že se nehlásí k tomu, co [dříve] napsal o důležitosti ’jediného ritu‘“. Otec Zuhlsdorf však událost interpretuje poněkud jinak. Nepochybuje o upřímnosti papežovy podpory FSSP, domnívá se však, že z toho nelze vyvozovat změnu postoje k tradiční liturgii jako takové: „Alespoň prozatím nejsou na mušce tzv. Ecclesia Dei skupiny, nýbrž ta nejzranitelnější figura v Církvi – tradičně orientovaní diecézní kněží,“ míní Zuhlsdorf.

Italští katolíci se vracejí ke starořímským bohům, věštcům a čarodějům, píše Jules Gomes v článku popisujícím rozkvět novopohanství v Itálii. „Přes 160 tisíc čarodějů čile provozuje své okultní řemeslo a New Age praktiky, přes tři milióny Italů se každoročně radí s „mágy“. Něco mezi 10 a 13 milióny Italů (skoro všichni z nich jsou pokřtění katolíci) se obrátilo na čaroděje alespoň jednou v životě, a 30 tisíc Italů vyhledává okultisty a věštce denně.“ Centrum těchto praktik je prý v Normandii, kde počty praktikujících okultistů a jejich klientů vysoce převyšují počet kněží a praktikujících katolíků. 37 % Italů prý věří na nekromancii nebo ji provozuje, 24 % na černou magii, 19 % na věštění z karet, 18 % na bílou magii a 17 % na okultní léčitelství. Paralelním fenoménem je pak návrat k pohanským bohům starověkého Říma. Nováčkům se doporučuje nejprve „vytvořit ve svém domě prostor zasvěcený bohům, abyste jim mohli začít přinášet oběti“ a poté „začít s rituály o hlavních svátcích podle Kalendária“. A vyznavači jsou poučováni, že „římské náboženství je bytostně kolektivní a společenské, neponechává příliš prostoru pro individualismus a osobní přístup, který často vedl – a i dnes vede – k odsouzeníhodným pověrečným praktikám.“

Papež František prohlásil, že „nejošklivějším nebezpečím dneška je genderová ideologie. Smazat rozdíly znamená smazat lidství. Muž a žena naopak vytvářejí plodné ’pnutí‘.“ Tato slova pronesl papež v rámci svého projevu na konferenci nazvané „Muž, žena, obraz Boží: za antropologii povolání“, která se konala v Římě na začátku března.

Mezitím německá biskupská konference ustanovila pověřence pro „queer-pastoraci“: stal se jím světící biskup essenský Ludger Schepers (doposud existovali „queer-pověřenci“ jen na úrovni diecézí). Phil Lawler komentuje zvolenou terminologii: „’Queer‘ je původně hanlivý termín; který si osvojili militantnější homosexuálové (aj.) jako výraz vzdoru proti konvenčním názorům (’We’re here; we’re queer‘). Nyní si právě toto slovo – výraz vzdoru – zvolili němečtí biskupové – a z toho mě přechází humor. Je totiž zřejmé, že si záměrně vybrali slovo, které signalizuje vzdor: a to nejen vzdor proti konvencím, nýbrž proti katolické morální nauce a Božímu zákonu. Biskupská konference přijala za svůj jazyk – a tím i logiku – těch, kdo odmítají křesťanské chápání lidské přirozenosti („jako muže a ženu je stvořil“). Slovní obrat „queer-pastorace“ je směšný; ale to, co se za ním skrývá, legrace není.“

A francouzská biskupská konference vyzývá k postu a modlitbám v reakci na zakotvení „práva na potrat“ do francouzské ústavy.

Mgr. Lukáš Novák, Ph.D.