11.03.2024, RC
„Je mi líto, Déme II, ale papeže zápecníka už sotva uvidíme,“ kritizuje Démův bod (6) John Allen, podle nějž je představa, že papež je především zodpovědný za Itálii či Evropu, anachronická: „Dnešní papežství je úřad s globální odpovědností a cestování je hlavním prostředkem, jak jí dostát,“ míní Allen.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Papež František vyhověl žádosti Kněžského bratrstva svatého Petra (FSSP) a udělil soukromou audienci jeho zástupcům. Podle Thomase Coleyho se jednalo se o tom, že ačkoliv papež po podobném setkání v roce 2022 potvrdil poslání Bratrstva celebrovat tradiční („tridentskou“) liturgii (navzdory restrikcím obsaženým v motu proprio Traditionis custodes) a vyjádřil mu podporu, Bratrstvo stále čelí problémům ve vztazích s některými místními biskupy. „Zejména ve Francii preláti usilují o prosazení, jak se domnívají, vůle Svatého otce a omezují či ruší povolení celebrovat mši svatou v tradičním ritu,“ píše Coley a upozorňuje, že papež zástupce Bratrstva přijal navzdory svým přetrvávajícím zdravotním problémům, což někteří vnímají jako „významný moment v pokračující debatě o tradičním ritu“. Coley cituje vyjádření předsedy Latin Mass Society Josepha Shawa, podle nějž se ukazuje, že „kampaň proti tradiční latinské mši nemá podporu dokonce ani papeže Františka: vypadá to, že se nehlásí k tomu, co [dříve] napsal o důležitosti ’jediného ritu‘“. Otec Zuhlsdorf však událost interpretuje poněkud jinak. Nepochybuje o upřímnosti papežovy podpory FSSP, domnívá se však, že z toho nelze vyvozovat změnu postoje k tradiční liturgii jako takové: „Alespoň prozatím nejsou na mušce tzv. Ecclesia Dei skupiny, nýbrž ta nejzranitelnější figura v Církvi – tradičně orientovaní diecézní kněží,“ míní Zuhlsdorf.
Italští katolíci se vracejí ke starořímským bohům, věštcům a čarodějům, píše Jules Gomes v článku popisujícím rozkvět novopohanství v Itálii. „Přes 160 tisíc čarodějů čile provozuje své okultní řemeslo a New Age praktiky, přes tři milióny Italů se každoročně radí s „mágy“. Něco mezi 10 a 13 milióny Italů (skoro všichni z nich jsou pokřtění katolíci) se obrátilo na čaroděje alespoň jednou v životě, a 30 tisíc Italů vyhledává okultisty a věštce denně.“ Centrum těchto praktik je prý v Normandii, kde počty praktikujících okultistů a jejich klientů vysoce převyšují počet kněží a praktikujících katolíků. 37 % Italů prý věří na nekromancii nebo ji provozuje, 24 % na černou magii, 19 % na věštění z karet, 18 % na bílou magii a 17 % na okultní léčitelství. Paralelním fenoménem je pak návrat k pohanským bohům starověkého Říma. Nováčkům se doporučuje nejprve „vytvořit ve svém domě prostor zasvěcený bohům, abyste jim mohli začít přinášet oběti“ a poté „začít s rituály o hlavních svátcích podle Kalendária“. A vyznavači jsou poučováni, že „římské náboženství je bytostně kolektivní a společenské, neponechává příliš prostoru pro individualismus a osobní přístup, který často vedl – a i dnes vede – k odsouzeníhodným pověrečným praktikám.“
Papež František prohlásil, že „nejošklivějším nebezpečím dneška je genderová ideologie. Smazat rozdíly znamená smazat lidství. Muž a žena naopak vytvářejí plodné ’pnutí‘.“ Tato slova pronesl papež v rámci svého projevu na konferenci nazvané „Muž, žena, obraz Boží: za antropologii povolání“, která se konala v Římě na začátku března.
Mezitím německá biskupská konference ustanovila pověřence pro „queer-pastoraci“: stal se jím světící biskup essenský Ludger Schepers (doposud existovali „queer-pověřenci“ jen na úrovni diecézí). Phil Lawler komentuje zvolenou terminologii: „’Queer‘ je původně hanlivý termín; který si osvojili militantnější homosexuálové (aj.) jako výraz vzdoru proti konvenčním názorům (’We’re here; we’re queer‘). Nyní si právě toto slovo – výraz vzdoru – zvolili němečtí biskupové – a z toho mě přechází humor. Je totiž zřejmé, že si záměrně vybrali slovo, které signalizuje vzdor: a to nejen vzdor proti konvencím, nýbrž proti katolické morální nauce a Božímu zákonu. Biskupská konference přijala za svůj jazyk – a tím i logiku – těch, kdo odmítají křesťanské chápání lidské přirozenosti („jako muže a ženu je stvořil“). Slovní obrat „queer-pastorace“ je směšný; ale to, co se za ním skrývá, legrace není.“
A francouzská biskupská konference vyzývá k postu a modlitbám v reakci na zakotvení „práva na potrat“ do francouzské ústavy.
Mgr. Lukáš Novák, Ph.D.
01.09.2025, RC Monitor 14/2025
Podle historických svědectví to byl už Sokrates, který se společně se sofisty jako první systematicky zamýšlel nad povahou lidské společnosti a došel přitom k závěru, že na ní lze uplatnit dva základní pohledy. V prvním přístupu se na ní díváme z čistě utilitaristického hlediska. V tom případě se ukazuje, že lidé se sdružují do společnosti a vzájemně se respektují, protože se vzájemně potřebují. Sokratovi a na něj navazující tradici se však tento přístup jeví jako nedostatečný. Neboť pokud by důvod, proč lidé vytvářejí společnost, a tedy primárně zakládají rodiny, spočíval na utilitaristických základech, znamenalo by to snížení druhého na pouhý prostředek k uspokojování mých potřeb. Člověk by se tím pro druhého člověka proměnil v pouhý prostředek a nástroj sloužící k realizaci jeho „osobních“ cílů.
29.08.2025, RC Monitor 12/2025
V prvním díle našeho pojednání o lidské sexualitě jsme dospěli k závěru, že pokud chceme tento rozměr našeho života chápat opravdu nezkresleně, musíme na něj hledět sub specie aeternitatis, tedy z hlediska jeho původu. Bez toho nám pravý účel sexuality zůstane skryt.
27.08.2025, Catholic Culture
Někdy jsou naše myšlenky svaté a plodné. Jindy jsou hanebné a ničivé. Svět měníme tehdy, když naše myšlenky nabývají konkrétní podoby – skrze slovo a čin, krok za krokem.
13.11.2025, RC Monitor 21/2025
„Lidi sou různý a různý koníčky maj...“ Tato slova písně z alba Pražského výběru z roku 1988 mi vytanula na mysli, když jsem zaregistroval novou zábavu začínající na západ od našich hranic. Po hobby horsingu, kdy člověk osedlá tyčku s koňskou hlavou a hopsá přes překážky, tu máme tzv. vyšší level, a tím je hobby dogging. Je to vpravdě zábava méně fyzicky náročná – nikdo vás nenutí hopsat a podávat sportovní výkony. Stačí, když si pořídíte vodítko a obojek a budete venčit vzduch a po návratu domů stačí, když pověsíte vodítko na věšák a ani z něj netřeba odpoutávat psa. No, neberte to.
28.07.2025, RC Monitor 14/2025
O statistice se v jedné televizní pohádce zpívá: „Neklesejme na mysli, ona nám to vyčíslí.“ Mno, jeden by na mysli i klesl, kdyby se zamyslel nad tím, co spočítal Eurostat o dětech v tzv. „samostatných domácnostech“ (= buď jedna osoba žijící samostatně, nebo skupina osob, které nemusí být nutně příbuzné a žijí na stejné adrese se společným vedením domácnosti, tj. sdílejí alespoň jedno jídlo denně nebo obývací pokoj). Už v tom (alespoň já) vidím prapodivnou zvláštnost, že Eurostat necítí potřebu počítat rodiny (ale budiž).
22.10.2025, RC Monitor 19/2025
Setkávám se s mladými lidmi, kteří přemýšlejí o své životní cestě. Často hledají opěrné body, a tak jim říkám, co o tom vím. Když jsem před asi 35 lety přemýšlel já, zda mě Bůh volá k manželství nebo kněžství, ptal jsem se různých lidí na jejich zkušenosti. Každý odpovídal trochu jinak. Jedním z lidí, na které jsem se tehdy obrátil, byl Mons. Josef Socha, v té době sekretář biskupa Karla Otčenáška. Byl spolužákem mé matky na kroměřížské konzervatoři a oba rodiče si ho velmi vážili.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.