Hurá, mládí se nám vrátilo!

Čas ovšem perutí mávnul a církevní tajemníci zmizeli v propadlišti dějin. Naštěstí.

Možná se někomu zdá, že bez nich je v církvi příliš nudno, a tak se z času na čas objevují kádrováci noví. A přiznejme si, že málokdo z nás byl ušetřen alespoň pokušení druhé kádrovat. A tak máme v církvi „modernisty a lefébristy“, „prounijní a protiunijní“, „homofoby a LGBTQ+friendly“, nově se nám (opět) objevují v souvislosti s událostmi na Ukrajině a Palestině „míroví a nemíroví“. A tak se novodobé kádrování, zdá se, nevyhýbá opět téměř nikomu.

Však to není dávno, co byl širokou (i katolickou) veřejností prokádrován bývalý arcibiskup pražský.

Kádrování však v sobě skrývá mnohá nebezpečí. Jako jedno z největších já osobně vidím, že je lze snadno přetavit v nenávist a že se také může stát hlavní náplní mnohých, kteří pak zapomenou na to, že mají především hledat Boží království.

Vzývejme tedy Ducha svatého o pomoc v rozlišování toho, co je pro spásu podstatné a nenechme se ošálit současnou téměř „všelidovou zájmovou činností“. Nakonec, když už máme potřebu kádrovat, může začít každý sám u sebe. Předpokládám, že v životě každého z nás je materiálu ke kádrování až až.

P. Evermod Jan Sládek O.Praem.