Nejstarší dcera církve

19.08.2024, RC Monitor 15/2024

Nevím, kolikrát jsem musel odpovídat v posledních dnech na otázku: „A co říkáte, pane faráři, na zahájení olympiády v Paříži?“, ale vím, co jsem odpovídal. Odpovídal jsem slovy, která jsem si vypůjčil od francouzského prezidenta pana Macrona: „Toto je Francie!“.

Zatímco jindy se v souvislosti s 26. červencem nejčastěji mluví o tom, že rána budou od nynějška chladná, letos tomu bylo jinak. Chápu, že v (nejen) křesťanských kruzích vyvolal onen pařížský prapodivně zvrácený exhibicionismus rozhořčení, rozčilení, zhnusení, odpor a mnoho dalšího. Jenom jedno nepochopím – překvapení. Vždyť nikoho, kdo zná dějiny novodobé Francie započaté revolucí se snad nemůže divit, jaké „překvápko“ si organizátoři připravili. Vždyť přesně; toto je Francie. Ona sladká Francie, která díky revoluci zhořkla tak, že i pro mnoho Francouzů se stala od revoluce nepoživatelnou.

Jen vzpomeňme na popravu krále a královny, zavedení kultu rozumu, kdy do pařížské katedrály revolucionáři nainstalovali oltář, na nějž posadili herečku a klaněli se před ní. Pak tu máme teror nejen v Paříži, kdy gilotina jela na plné obrátky, ale i v kraji Vendee proti králi věrným katolíkům a jinde. Vždyť ve Francii se na revoluci pořád odvolávají, slaví dobytí Bastily a také oslavují císaře Napoleona, který chtěl pohltit celou Evropu. Nepopírám, že francouzská revoluce byla mezníkem v dějinách „nejstarší dcery církve“. Ale že by to byl mezník hodný opěvování a chvály? No, nevím a ani si to nemyslím.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

I ve mne onen tyjátr, kde se producíroval kdekdo, vzbudil kdeco, ale překvapení rozhodně ne. Vždyť toto je Francie již od dobytí Bastily.

A co bychom měli dělat my? Modlit se za Francii, aby tuto cestu opustila, a za naši vlast, aby se této cestě vyhnula širokým obloukem.

P. Evermod Jan Sládek O.Praem.

Další články

Obětování katolíků kvůli ekumenismu

10.10.2025, Crisis Magazine

Katolíci, zejména ti mladší, jsou ve jménu křesťanské lásky nabádáni k větší otevřenosti vůči protestantům, což je obtížné, ne-li nemožné, odlišit od výzvy k tomu, aby byli méně katoličtí. Není žádné tajemství, že katolické církvi ubývá členů. Podle výzkumu z Pew Research Center je těch, kdo katolictví opustili, zhruba čtyřikrát víc než těch, kdo se ke katolické církvi připojili. Vzhledem k tomu, že se tato statistika neustále zhoršuje, narůstá důraz na evangelizaci. Málokdo však dokáže formulovat, jak by měla vypadat. Značná pozornost se tedy věnuje snaze oslovit ty „z druhého tábora“ a splynout s protestanty.

Světlo, které má svítit všem v domě

01.02.2026, RC Monitor 2/2026

Zanedlouho si budeme připomínat slova stařičkého Simeona: „Světlo k osvícení národů a k slávě tvého izraelského lidu.“ V souvislosti s tímto výrokem Simeonovým mi vždy vytane na mysli výrok sv. Jana Zlatoústého: „Křesťan je druhý Kristus.“ Jaká je souvislost mezi těmito výroky, které od sebe dělí pár desetiletí?

Spoluzakladatel Wikipedie: Ze skeptického filozofa křesťanem

17.10.2025, Aleteia

Larry Sanger, jeden ze spoluzakladatelů Wikipedie, se narodil do křesťanské rodiny, ale během dospívání víru ztratil. Znovu ji našel takto… Cesty lidí k víře bývají značně odlišné. Někdo ji má hladkou a bez větších otřesů, jiní to mají složitější. Do té druhé skupiny patří i obrácení Larryho Sangera, který to podrobně popsal na svém blogu.

U soudu se lhát nesmí. V novinách je to norma

17.12.2025, Syrzdarma.cz

Během dlouhých staletí lidstvo metodou pokus–omyl zdokonalovalo proces hledání pravdy v soudním procesu, ve kterém je v sázce spravedlnost a mnohdy i lidský život. Lež u soudu znamená trest. V novinách mohou lhát všichni, zejména v době války. Slavný americký novinář o tom napsal v roce 1919 esej.

Jednota křesťanů: Proč je modlitba důležitá

20.01.2026, RC

Katolická církev se modlí za jednotu ne proto, že by pravdu hledala, ale proto, že věří, že ji nemá vlastnit sama. Myšlenka vyhradit zvláštní čas modlitbě za jednotu křesťanů není žádným postmoderním výstřelkem. Už papež Lev XIII. (1878–1903) v roce 1894 vyzval katolické věřící k intenzivní modlitbě za jednotu církve, a to v těsné souvislosti se slavností Seslání Ducha svatého. Právě Duch svatý je totiž tím, kdo spojuje rozdílné, překládá „mezi jazyky“ a dává vzniknout společenství tam, kde by si člověk spíš tipoval nedorozumění. Podoba Týdne modliteb za jednotu křesťanů se postupně proměňovala a svou dnešní tvář získala až po Druhém vatikánském koncilu. Poprvé se v této podobě slavil v roce 1968. A slaví se dodnes – letos až do neděle 25. ledna 2026.

Requiem za Dominika kardinála Duku OP

10.11.2025, RC

Prof. Petr Piťha věnoval zesnulému kardinálu Dominiku Dukovi homilii, která zazní v nejbližších dnech při rekviem v kapitulním kostele Všech svatých na Pražském hradě. Slova rozloučení, která vycházejí z hlubokého přátelství i víry, exkluzivně a s vděčností za oba vzácné muže české církve přinášíme již nyní. "Když jsme se spolu, Dominiku, naposledy loučili, popřáli jsme si dobrou noc. Přeji Ti ji i teď – služebníku věrný, který jsi věděl, co znamená nést tíhu i krásu pravdy. Odpočívej v pokoji, a prosím Tě, vyprošuj nám občasná odpočinutí časná, která tolik potřebujeme. Protože unaveni jsme my, kteří zůstáváme."

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.