Svatováclavské putování Prahou s Palladiem Země české

20.09.2024, Hnutí duchovní obnovy národa

Hnutí duchovní obnovy národa ve spolupráci s Kolegiátní kapitulou sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi a Arcibiskupstvím pražským pořádá v předvečer slavnosti sv. Václava a státního svátku Dne české státnosti Svatováclavské putování Prahou s Palladiem Země české, které se uskuteční v Praze dne 27. 9. 2024.

Záměrem organizátorů je, aby se touto poutí a uctěním hlavního patrona sv. Václava a světců a mučedníků rozšířila oslava na posvátná místa města Prahy. Procesí a žehnání Palladiem se zastaveními v chrámech a na společensky významných místech je upraveno tak, aby na významných místech spojených s českou státností v místech státních institucí byly pronášeny modlitby a požehnání představitelům státu na všech stupních: Pražský hrad – prezidentu ČR, Parlament ČR na Malé Straně – Zastupitelům Parlamentu ČR, Magistrát – zastupitelům města Prahy a Václavské nám. - Socha sv. Václava – českému národu.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Průběh procesí
Svatováclavské putování je zahájeno ve středu dne 27. 9. ve 13.00 hod mší svatou ve svatojiřské bazilice, kterou bude slavit arcibiskup Mons. Jude Thaddeus Okolo, apoštolský nuncius, na závěr je modlitba u hrobu sv. Ludmily a předání Palladia Země české. Po mši sv. vyjde procesí do kostela Všech svatých k hrobu sv. Prokopa. Poté procesí pokračuje do svatovítské katedrály se zastavením u Zlaté brány, kde bude modlitba za prezidenta, pak průvod prochází katedrálou se zastavením u hrobu světců a panovníků do svatováclavské kaple. Ve svatováclavské kapli bude modlitba ke sv. Václavovi. Procesí vychází z Pražského hradu před arcibiskupský palác, kde pozdraví poutníky arcibiskup pražský Mons. Jan Graubner a požehná Palladiem město Praze a zemi České. Po požehnání procesí pokračuje na Malostranské náměstí k zastavení a modlitbě za Parlament ČR a dále do kostela Panny Marie Vítězné na Malé Straně k pobožnosti a uctění Pražského Jezulátka. Procesí pokračuje po Karlově mostě se zastavením u sv. Jana Nepomuckého do kostela sv. Františka, kláštera Rytířského řádu Křížovníků k pobožnosti a uctění sv. Anežky. Procesí pak pokračuje do kaple Staroměstské radnice k modlitbám za zastupitele Prahy a pak po zastavení a modlitbě u obnoveného mariánského sloupu do kostela Matky Boží před Týnem na Staroměstském náměstí k modlitbě a uctění Panny Marie Rynecké - Palladia města Prahy. Procesí pokračuje k soše sv. Václava na Václavské náměstí, kde bude zakončeno modlitbou za národ a požehnáním českému národu Palladiem Země české.

Význam procesí spočívá v tom, že modlitbami na posvátných církevních a společensky významných místech je vyjádřena starost a zodpovědnost věřících za uchování duchovních tradic a rozvíjení křesťanských hodnot, na kterých byla budována česká státnost a které jsou předpokladem k pokojnému soužití a spolupráci všech občanů bez rozdílu vyznání a přesvědčení k vytváření společného dobra, k rozvoji vlasti a národa.

Zveme všechny ctitelé sv. Václava a příznivce k účasti na Svatováclavském putování Prahou se zastavením k modlitbám k podpoře obnovy duchovních tradic a křesťanských hodnot v naší zemi.

Další články

Proměňovat svět čistými (nebo nečistými) myšlenkami

27.08.2025, Catholic Culture

Někdy jsou naše myšlenky svaté a plodné. Jindy jsou hanebné a ničivé. Svět měníme tehdy, když naše myšlenky nabývají konkrétní podoby – skrze slovo a čin, krok za krokem.

Lidská sexualita a její eschatologické naplnění – 5. část

08.09.2025, RC Monitor 16/2025

Realistická filosofie ukazuje, jak se v objektivně dané realitě jedno uskutečňuje v mnohém a mnohé se na různých úrovních sjednocuje. V sub–humánní sféře se jedná o prostou danost, jež nachází svůj výraz ve specifické, generické a analogické podobnosti mezi skutečnostmi světa. Specifikum člověka spočívá mimo jiné v tom, že si tyto souvislosti uvědomuje, že je poznává. Poznání je činností, jíž poznávající subjekt komunikuje s poznaným předmětem.

Requiem za Dominika kardinála Duku OP

10.11.2025, RC

Prof. Petr Piťha věnoval zesnulému kardinálu Dominiku Dukovi homilii, která zazní v nejbližších dnech při rekviem v kapitulním kostele Všech svatých na Pražském hradě. Slova rozloučení, která vycházejí z hlubokého přátelství i víry, exkluzivně a s vděčností za oba vzácné muže české církve přinášíme již nyní. "Když jsme se spolu, Dominiku, naposledy loučili, popřáli jsme si dobrou noc. Přeji Ti ji i teď – služebníku věrný, který jsi věděl, co znamená nést tíhu i krásu pravdy. Odpočívej v pokoji, a prosím Tě, vyprošuj nám občasná odpočinutí časná, která tolik potřebujeme. Protože unaveni jsme my, kteří zůstáváme."

Je čas znovu objevit pravou lásku

23.05.2025, RC Monitor 9/2025

V několika následujících číslech vám přineseme ukázky z knihy pomocného biskupa v nizozemském ’s-Hertogenboschi Roba Mutsaertse Gewoon Over Geloof (Prostě o víře): Mám dojem, že v církevních kruzích mnoho lidí ustrnulo v sedmdesátých letech. Pořád v nich poznávám spoustu tehdejších prvků. To samo o sobě působí tragicky. Snažit se být moderní tím, že zůstanu v sedmdesátých letech? Podivný druh retromodernismu.

Technologie nejsou neutrální

09.07.2025, Crisis Magazine

Bůh viděl, že všechno, co stvořil, je dobré. Jako křesťané se z tohoto dobra radujeme. Těšíme se z krásy Slunce a Měsíce, z vůně rozkvetlého olivovníku, z chuti masa, ptactva a obilí, z nápojů, které povznášejí našeho ducha, z manželského svazku, který plodí nový život. Všeho s mírou, říkáme, střídmost nevyjímaje. A i když se ke střídmosti stavíme poněkud moralisticky, máme pravdu, když říkáme, že Bůh nám dal dobrotu svého stvoření jako cestu milosti, díky níž se my sami stáváme dobrými.

Lidská sexualita a její eschatologické naplnění – 3. část

01.09.2025, RC Monitor 14/2025

Podle historických svědectví to byl už Sokrates, který se společně se sofisty jako první systematicky zamýšlel nad povahou lidské společnosti a došel přitom k závěru, že na ní lze uplatnit dva základní pohledy. V prvním přístupu se na ní díváme z čistě utilitaristického hlediska. V tom případě se ukazuje, že lidé se sdružují do společnosti a vzájemně se respektují, protože se vzájemně potřebují. Sokratovi a na něj navazující tradici se však tento přístup jeví jako nedostatečný. Neboť pokud by důvod, proč lidé vytvářejí společnost, a tedy primárně zakládají rodiny, spočíval na utilitaristických základech, znamenalo by to snížení druhého na pouhý prostředek k uspokojování mých potřeb. Člověk by se tím pro druhého člověka proměnil v pouhý prostředek a nástroj sloužící k realizaci jeho „osobních“ cílů.

načíst další

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.