Svatováclavské putování Prahou s Palladiem Země české

20.09.2024, Hnutí duchovní obnovy národa

Hnutí duchovní obnovy národa ve spolupráci s Kolegiátní kapitulou sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi a Arcibiskupstvím pražským pořádá v předvečer slavnosti sv. Václava a státního svátku Dne české státnosti Svatováclavské putování Prahou s Palladiem Země české, které se uskuteční v Praze dne 27. 9. 2024.

Záměrem organizátorů je, aby se touto poutí a uctěním hlavního patrona sv. Václava a světců a mučedníků rozšířila oslava na posvátná místa města Prahy. Procesí a žehnání Palladiem se zastaveními v chrámech a na společensky významných místech je upraveno tak, aby na významných místech spojených s českou státností v místech státních institucí byly pronášeny modlitby a požehnání představitelům státu na všech stupních: Pražský hrad – prezidentu ČR, Parlament ČR na Malé Straně – Zastupitelům Parlamentu ČR, Magistrát – zastupitelům města Prahy a Václavské nám. - Socha sv. Václava – českému národu.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Průběh procesí
Svatováclavské putování je zahájeno ve středu dne 27. 9. ve 13.00 hod mší svatou ve svatojiřské bazilice, kterou bude slavit arcibiskup Mons. Jude Thaddeus Okolo, apoštolský nuncius, na závěr je modlitba u hrobu sv. Ludmily a předání Palladia Země české. Po mši sv. vyjde procesí do kostela Všech svatých k hrobu sv. Prokopa. Poté procesí pokračuje do svatovítské katedrály se zastavením u Zlaté brány, kde bude modlitba za prezidenta, pak průvod prochází katedrálou se zastavením u hrobu světců a panovníků do svatováclavské kaple. Ve svatováclavské kapli bude modlitba ke sv. Václavovi. Procesí vychází z Pražského hradu před arcibiskupský palác, kde pozdraví poutníky arcibiskup pražský Mons. Jan Graubner a požehná Palladiem město Praze a zemi České. Po požehnání procesí pokračuje na Malostranské náměstí k zastavení a modlitbě za Parlament ČR a dále do kostela Panny Marie Vítězné na Malé Straně k pobožnosti a uctění Pražského Jezulátka. Procesí pokračuje po Karlově mostě se zastavením u sv. Jana Nepomuckého do kostela sv. Františka, kláštera Rytířského řádu Křížovníků k pobožnosti a uctění sv. Anežky. Procesí pak pokračuje do kaple Staroměstské radnice k modlitbám za zastupitele Prahy a pak po zastavení a modlitbě u obnoveného mariánského sloupu do kostela Matky Boží před Týnem na Staroměstském náměstí k modlitbě a uctění Panny Marie Rynecké - Palladia města Prahy. Procesí pokračuje k soše sv. Václava na Václavské náměstí, kde bude zakončeno modlitbou za národ a požehnáním českému národu Palladiem Země české.

Význam procesí spočívá v tom, že modlitbami na posvátných církevních a společensky významných místech je vyjádřena starost a zodpovědnost věřících za uchování duchovních tradic a rozvíjení křesťanských hodnot, na kterých byla budována česká státnost a které jsou předpokladem k pokojnému soužití a spolupráci všech občanů bez rozdílu vyznání a přesvědčení k vytváření společného dobra, k rozvoji vlasti a národa.

Zveme všechny ctitelé sv. Václava a příznivce k účasti na Svatováclavském putování Prahou se zastavením k modlitbám k podpoře obnovy duchovních tradic a křesťanských hodnot v naší zemi.

Další články

Úsilí o získání ostatků sv. Dobroslavy/Orosie pro naši zem

22.08.2025, RC Monitor 15/2025

V době tolika špatných zpráv je příjemné informovat o zprávě dobré a navíc zjevně iniciované a vedené vůlí Boží. Jistě se nestalo jen tak náhodou, že se ke mně na Velký pátek dostal malý letáček s obrázkem, hlavními životními daty, patronací a modlitbou věnovaný životu této naší první světice (byla pro věrnost ke křesťanství brutálně zabita roku 882, tedy 29 let před sv. Ludmilou), který připravili její velcí ctitelé, manželé Michalčákovi. Zjištění, že tato opomíjená Moravanka existuje, byl pro mne nejen velký impuls, ale také nemalý šok, protože jsem se dozvěděl, poprvé!, že vůbec žila, i když jsem autorem hagiografické knihy Čechy a jejich svatí. Upozorňuji, že v této zprávě nebudu mluvit o životě světice, jejíž legendu se chystám napsat k datu přenesení ostatků.

Církev není jen instituce

05.09.2025, Catholic Answers

Podle mých zkušeností jsou prohlášení církve o jejím poslání většinou spíše zdrojem problémů než přínosem. Co vlastně dělá naše farnost tak výjimečného, co nedělá farnost sousední? Inu, spoustu věcí... a zároveň nic. Možná jsme dobří v tom, jak dokážeme oslovit lidi mimo církev, zatímco v sousední farnosti mají krásnou liturgii – ale my bychom se měli snažit o lepší liturgii a oni by se měli trochu víc snažit pomáhat lidem, kdo v neděli do kostela nechodí. Zároveň má každé společenství nějaký zvláštní charakter – dokonce bychom mohli říct charisma – a stojí za to ho rozpoznat a rozvíjet.

Nobelovu cenu za literaturu za rok 2025 získal mistr apokalypsy

12.12.2025, The American TFP

Představte si literární svět plný temných dystopií, absurdních událostí a postav bloudících rozpadajícím se společenským řádem. Taková je tvorba maďarského spisovatele Lászla Krasznahorkaie, čerstvého držitele Nobelovy ceny za literaturu. Je známý těžkým stylem bez odstavců, mnohastránkovými větami a příběhy, v nichž se hranice mezi realitou a absurditou rozplývá. Jeden z jeho románů má čtyři sta stran a tvoří jedinou větu.

Vánoční a novoroční přání

24.12.2025, RC

„V záplavě slov, hudby, malicherných zpráv vydávaných za životně důležité mnohdy člověk přeslechne Boží hlas. Proto je dobré alespoň občas zmlknout, ztišit se a zkusit naslouchat. Ujišťuji, že i ti, kdo Boha neznají, neprohloupí. Naučí se naslouchat svým nejbližším, zjistí, co je skutečně důležité. A možná i ocení tichou lásku těch, kdo jsou kolem nás a s námi.“ (+ Dominik kardinál Duka, Radiožurnál, duben 2014)

Lidská sexualita a její eschatologické naplnění: Závěr

15.09.2025, RC Monitor 17/2025

Když se člověk na svůj život podívá z celostní perspektivy (filosoficky), nemůže nevidět, že v určitém momentě svoji tělesnost, a tedy i s ní spojené sexuální funkce, ztratí. Uzná-li, že smrtí se jeho život nekončí, vyjevuje se mu jeho tělesnost a sexualita jen jako něco dočasného, jen jako prostředek, díky němuž má dosáhnout svého cíle. Anebo jinak vyjádřeno, tyto skutečnosti je možné chápat jako součást cesty, po které má člověk doputovat ke své životní metě.

Lidská sexualita a její eschatologické naplnění – 3. část

01.09.2025, RC Monitor 14/2025

Podle historických svědectví to byl už Sokrates, který se společně se sofisty jako první systematicky zamýšlel nad povahou lidské společnosti a došel přitom k závěru, že na ní lze uplatnit dva základní pohledy. V prvním přístupu se na ní díváme z čistě utilitaristického hlediska. V tom případě se ukazuje, že lidé se sdružují do společnosti a vzájemně se respektují, protože se vzájemně potřebují. Sokratovi a na něj navazující tradici se však tento přístup jeví jako nedostatečný. Neboť pokud by důvod, proč lidé vytvářejí společnost, a tedy primárně zakládají rodiny, spočíval na utilitaristických základech, znamenalo by to snížení druhého na pouhý prostředek k uspokojování mých potřeb. Člověk by se tím pro druhého člověka proměnil v pouhý prostředek a nástroj sloužící k realizaci jeho „osobních“ cílů.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.