02.11.2024, FB autora
Obchodně
Halloween je především velký business. Rodiče jsou schopni utrácet velké částky za dýně, převleky, masky a další maškarádu, která děti mění v mrtvoly, čarodejnice a další zrůdičky. Proti gustu žádný dišputát. Pokud ze sebe někdo chce mocí mermo dělat maškaru a ještě za to platit... Nic jiného v tom nehledejme.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Nábožensky
Křesťanská víra, která formuje tento kontinent již 1700 let (náš prostor o 600 let méně), je postavena na zmrtvýchvstání Ježíše Krista, vzkříšení mrtvých a věčném životě. Je tedy založena na principu vítězství nad smrtí a ne na jejím oslavováním či její adorací. I proto se svátku Samhain a související tématiky chopily i různé skupinky novopohanů, či přímo satanistů.
Před rokem rozrušila českou veřejnost zpráva, že římskokatolický farář z Kurdějova na Břeclavsku (sám bývalý exorcista), rozkopal nevinným dětem dýně se svíčičkami, naaranžovanými přímo naproti hřbitovu, kde se ovšem nachází i kostel. Následujícího dne je tam, smutné dětičky (pod vedením jednoho hodného pána) umístily znovu, aby následovalo přesně totéž. Farář se musel omluvit, nicméně svůj "čin" současně i "ospravedlňoval". Brněnská diecéze prohlásila, že jí incident mrzí.
Progresivistická agenda postupuje stále stejně - vymyslí úchylku, začne jí propagovat, následně ji prohlásí za normu a požaduje, aby se jí všichni přizpůsobovali, později též, aby jí i adorovali a aby povinně plivali na cokoliv jiného. Neváhá k tomu zneužít děti, nemocné nebo zmatené či pomatené lidi, staré, slabé kulturní frontu, liberály, prostě kohokoliv, kdo se jim zrovna namane a je připraven poslouchat jejich smyšlenky.
Pan farář měl samozřejmě naprostou pravdu a provokačně umístěné symboly, nepřátelské naší víře, kultuře i prosté humanitě, opakovaně zničil. Ti lidé na hřbitově zemřeli a byli pohřbeni jako křesťané. Prostě bránil náš svět před zhovadilostmi.
Tolik moje dušičkové zamyšlení. Nemusíte s ním souhlasit, ale to je asi tak vše, co s tím můžete dělat. Fakta jsou fakta.
Odpočinutí věčné dej zemřelým, Pane, a světlo věčné ať jim svítí. Ať odpočinou v pokoji.
Amen.
JUDr. Petr Markvart
12.03.2026, RC 4/2026
Když v roce 2006 vyšla Benatarova kniha Nebýt či být. O utrpení, které přináší příchod na tento svět, vyvolala v akademických kruzích i mimo ně nebývalý ohlas. Do té doby snad žádný myslitel nevěnoval tak velké systematické úsilí tomu, aby prokázal nesmyslnost lidské existence. David Benatar vychází ze základního faktu nahodilosti lidského života, tedy z vědomí, že sice existujeme, ale nikoliv nutně. Mohli jsme totiž také nebýt a z této neexistence, která byla ostatně mnohonásobně pravděpodobnější než naše existence, jsme byli vrženi do nehostinného světa, v němž jdeme vstříc nepředvídatelnému a mnohdy naprosto brutálnímu osudu.
15.01.2026, RC
Vydavatel nás v prvním lednovém týdnu požádal o zveřejnění tohoto počinu, čímž to vás vyzýváme, milí čtenáři, abyste už pomalu začali shánět dárky pod vánoční stromeček. Vyplatí se nenechávat věci na poslední chvíli!
13.10.2025, RC Monitor 19/2025
„Pamatujte, pro zbabělce žádný ráj neexistuje,“ jsou slova, která pronesl Juan de Austria v den bitvy u Lepanta. A jak víme z moudrých knih, vojáci a námořníci Svaté ligy si tato jeho slova vzali k srdci a jako zbabělci se nechovali, i když Osmani byli v přesile. Svátek Panny Marie Růžencové nám ale také připomíná, že samotná statečnost ne vždy postačuje.
18.02.2026, RC Monitor 3/2026
Jedna postní antifona zní: „Kristova krev byla prolita za naši spásu, přinesla milost pokání celému světu.“ Ano. Doba postní, která opět po roce začíná, je velká milost. Bůh nám dává znovu příležitost polepšit se. Boží hlas zní: „Jako že jsem živ, praví Pán – Hospodin, nemám zalíbení v hříšníkově smrti, ale aby změnil své chování a byl živ“ (Ez 33,11).
20.01.2026, RC
Katolická církev se modlí za jednotu ne proto, že by pravdu hledala, ale proto, že věří, že ji nemá vlastnit sama. Myšlenka vyhradit zvláštní čas modlitbě za jednotu křesťanů není žádným postmoderním výstřelkem. Už papež Lev XIII. (1878–1903) v roce 1894 vyzval katolické věřící k intenzivní modlitbě za jednotu církve, a to v těsné souvislosti se slavností Seslání Ducha svatého. Právě Duch svatý je totiž tím, kdo spojuje rozdílné, překládá „mezi jazyky“ a dává vzniknout společenství tam, kde by si člověk spíš tipoval nedorozumění. Podoba Týdne modliteb za jednotu křesťanů se postupně proměňovala a svou dnešní tvář získala až po Druhém vatikánském koncilu. Poprvé se v této podobě slavil v roce 1968. A slaví se dodnes – letos až do neděle 25. ledna 2026.
27.02.2026, RC Monitor 3/2026
„Pro mne je modlitba vzlet srdce, je to prostý pohled k nebi, je to zvolání vděčnosti a lásky ve zkoušce i v radosti“ píše sv. Terezie od Dítěte Ježíše (Autobiografické spisy, C 25r.). Mnozí z nás si ale vybaví hodiny náboženství a definici modlitby jako „povznesení duše k Bohu nebo prosba k Bohu o vhodná dobra“ (KKC 2559). Možná mohou být obě vyjádření pro většinu z nás nesrozumitelná a vzdálená.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.