26.11.2024, RC Monitor 22/2024
A kolik kostelů je přes den zavřeno! Samozřejmě je to v dnešní době pochopitelné, když se krádeže církevních předmětů poměrně rozmohly, nebo když si někdo dokonce kostel plete s WC (jak mi napsal jeden farář), a když je málo lidí, kteří by přes den mohli otevřený kostel hlídat. Zadarmo to asi nikdo dělat nebude a na plat hlídače nemá většina farností dostatek financí.
Jeden můj kamarád, buddhista, mi prozradil, že chodí meditovat do hospody. „Do hospody?“ udivilo mě. „Vždyť je tam neustále kravál, tam se přece nedá soustředit!“ Ba ne, odpověděl mi. Hospoda je otevřená vždycky, na rozdíl od těch tvých kostelů. Hluk je natolik specifický, že se jej brzy naučíš odrušit, odfiltrovat. Ostatně, kolem třetí až čtvrté odpoledne bývá v hospůdkách málo hostů, a když se zašiješ někam do kouta, máš skutečně klid. „Tak si tam hodinku sedím,“ dokončil kamarád myšlenku, „přemýšlím si o svém, medituju – a mám klid.“
Má to ještě jednu výhodu, uvědomil jsem si, když jsem zkusil kamarádovu radu v praxi uplatnit. Člověk může sledovat druhé lidi. Koloběh života. A uvědomit si, že on sám je součástí společenství. Uvědomit si, proč má Bůh lidi rád. Takové, i makové. Nejčastěji má rád lidi prosté a obyčejné, jak to víme z evangelií. Ježíš nechodil za politiky, vysokými církevními představiteli, slavnými sportovci a herci (a že ti tehdy rovněž existovali). Chodil za prostými, obyčejnými lidmi, lidmi širokého srdce, otevřeným jeho slovům.
Ale stejně mi chybí možnost vstupu do kostelů přes den. V Praze je jich přes den otevřených jen pár, stejně tak v Brně. Často sem zajdou, opět, turisté. Kteří nerespektují pravidla o tichu a zákazu fotografování, takže jejich přítomnost při snaze o soustředění a modlitbě ruší, ať chcete, nebo ne. Objevují se v chrámovém prostoru nahodile, což je rozdíl od oné hospody, kde vlastně člověk ví, co a jaký druh hluku jej čeká.
Napadlo mne samozřejmě, že nejideálnějším řešením by byl nějaký kostel s hospodou. Nebo lépe – hospoda se speciální místností pro modlitbu, jako tomu je na letištích. Takový prostor ticha, který v dnešní rušné a uspěchané době velmi schází. Třeba hned vedle kuchyně a záchodu.
Protože je to však utopie, rozdělím stejně jako doposud své hledání samoty na otevřené kostely – a na malé hospůdky. Nejlépe mezi třetí a čtvrtou odpoledne.
Jan Lipšanský
08.10.2024, rkfzruc.cz
Režisér Jiří Strach reagoval na zprávu o dokonané sebevraždě pana Karla Heřmánka stručně: „Mávám ti do nebe, můj milovanej filmovej táto.“ Nejen jako kněz, ale i jako bývalý lékař a člověk, kterému podobným způsobem zemřel jeden z nejbližších lidí, si dovoluji zaprotestovat. Očekával bych totiž od věřícího jiný vzkaz. Budiž Jiřímu Strachovi omluvou, že se dneska často setkáme na parte zemřelých katolíků s texty, které vyjadřují jistotu, že dotyčný je v nebi. Vždyť byl tak hodný... Pokud je ale někdo určitě v nebi, tak se za něho nemusím už modlit. A co když v nebi ještě není? A tolik by naše modlitby potřeboval?
30.12.2024, RC Monitor 24/2024
Jaroslav Maxmilián Kašparů, jako spisovatel známý pod jménem Max Kašparů, je český řeckokatolický kněz, psychiatr, pedagog, premonstrátský terciář, člen Obce spisovatelů a esperantista. Max Kašparů působí v Pelhřimově. V roce 2015 byl v rodné obci Žirovnici vysvěcen na kněze v byzantském ritu. Svěcení přijal z rukou biskupa Apoštolského exarchátu Řeckokatolické církve Ladislava Hučka, jehož se stal členem. Je autorem řady knih s duchovní tematikou a věnuje se přednáškové činnosti. Má dvě dcery.
11.10.2024, RC Monitor 18/2024
Jedna čtenářka našeho časopisu se zamýšlí nad normálností i současným bláznivým světem. Když jsem její článek četl, vzpomněl jsem si na patera Hertze, dominikána, profesora na Angeliku, který nás měl na morálku, když jsme jeden semestr probírali spravedlnost.
09.12.2024, RC Monitor 22/2024
Pouštím se do kontroverzního tématu. Vím to, a proto předem říkám: berte moje názory jen jako úvahu nad zvykem, který byl původně alternativou, ale rozšířil se jako jediná správná možnost.
15.10.2024, církev.cz / RC Monitor 19/2024
Porota Mezinárodní ceny „Vexillum – Giuseppe Sciacca“, jejíž předsedou je kardinál Raymond Leo Burke, udělila 28. září ve Velké aule Papežské univerzity Urbaniana vyznamenání panu kardinálu Dominiku Dukovi, konkrétně „Premio Cultura San José Sanchez Del Rio Martire“ za hluboké svědectví víry, která získává konkrétní obrysy v kultuře, dle učení sv. Jana Pavla II. San José Sanchez, mexický světec, po kterém je cena pojmenována, byl umučen po zajetí během povstání kristerů, 10. 2. 1928, protože odmítl popřít Krista, kterého naopak vyznal.
02.01.2025, RC Monitor 24/2024
V současné době má mnoho lidí, zvláště mladých, problém s více méně trvalou otráveností. Příčinou toho je, že vše sázejí na štěstí. Štěstí je povětšinou velmi krátkodobý pocit, který je vzápětí vystřídán pocitem zklamání nebo prázdnoty. Tato situace je vyvolána tím, že zmínění lidé usilují o věci materiální a o věci duchovní se starají málo, pokud vůbec. Věci materiální jsou totiž dělitelné. Lze je získat, zcizit, darovat, ztratit atd. Věci duchovní jsou nedělitelné a můžeme je jen sdílet. Není znám případ, že by někdo někoho něco naučil a následně už to sám neuměl, stejně jako když něco hmotného darujeme.