Hledání ticha

26.11.2024, RC Monitor 22/2024

„Samota je místo, kam se ukrýváme, abychom nalezli věci, které jsme ztratili ve víru života.“ Tato věta zazní ve filmu Herbert v ringu ne až tak povedeného českého křesťanského filmu z roku 2009 režiséra Otakáro Maria Schmidta.

Dá se s tímto názorem samozřejmě polemizovat, ale obecně jsou samota a ticho k rozjímání dnes nedostatkovým zbožím. Dříve stačilo zajít na nějaké poutní místo, ke kapličce, do kostela. Poutní místa a kapličky jsou dnes ale centry turistického ruchu a nechodí se sem podívat jen věřící. Kolem mnoha kapliček navíc vedou rušné silnice.

A kolik kostelů je přes den zavřeno! Samozřejmě je to v dnešní době pochopitelné, když se krádeže církevních předmětů poměrně rozmohly, nebo když si někdo dokonce kostel plete s WC (jak mi napsal jeden farář), a když je málo lidí, kteří by přes den mohli otevřený kostel hlídat. Zadarmo to asi nikdo dělat nebude a na plat hlídače nemá většina farností dostatek financí.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Jeden můj kamarád, buddhista, mi prozradil, že chodí meditovat do hospody. „Do hospody?“ udivilo mě. „Vždyť je tam neustále kravál, tam se přece nedá soustředit!“ Ba ne, odpověděl mi. Hospoda je otevřená vždycky, na rozdíl od těch tvých kostelů. Hluk je natolik specifický, že se jej brzy naučíš odrušit, odfiltrovat. Ostatně, kolem třetí až čtvrté odpoledne bývá v hospůdkách málo hostů, a když se zašiješ někam do kouta, máš skutečně klid. „Tak si tam hodinku sedím,“ dokončil kamarád myšlenku, „přemýšlím si o svém, medituju – a mám klid.“

Má to ještě jednu výhodu, uvědomil jsem si, když jsem zkusil kamarádovu radu v praxi uplatnit. Člověk může sledovat druhé lidi. Koloběh života. A uvědomit si, že on sám je součástí společenství. Uvědomit si, proč má Bůh lidi rád. Takové, i makové. Nejčastěji má rád lidi prosté a obyčejné, jak to víme z evangelií. Ježíš nechodil za politiky, vysokými církevními představiteli, slavnými sportovci a herci (a že ti tehdy rovněž existovali). Chodil za prostými, obyčejnými lidmi, lidmi širokého srdce, otevřeným jeho slovům.

Ale stejně mi chybí možnost vstupu do kostelů přes den. V Praze je jich přes den otevřených jen pár, stejně tak v Brně. Často sem zajdou, opět, turisté. Kteří nerespektují pravidla o tichu a zákazu fotografování, takže jejich přítomnost při snaze o soustředění a modlitbě ruší, ať chcete, nebo ne. Objevují se v chrámovém prostoru nahodile, což je rozdíl od oné hospody, kde vlastně člověk ví, co a jaký druh hluku jej čeká.

Napadlo mne samozřejmě, že nejideálnějším řešením by byl nějaký kostel s hospodou. Nebo lépe – hospoda se speciální místností pro modlitbu, jako tomu je na letištích. Takový prostor ticha, který v dnešní rušné a uspěchané době velmi schází. Třeba hned vedle kuchyně a záchodu.

Protože je to však utopie, rozdělím stejně jako doposud své hledání samoty na otevřené kostely – a na malé hospůdky. Nejlépe mezi třetí a čtvrtou odpoledne.

Jan Lipšanský

Další články

Předsevzetí a jiné neřesti

28.01.2026, RC Monitor 1/2026

Existuje zvláštní druh optimismu, který se pravidelně objevuje koncem prosince. Člověk ho pozná podle toho, že si koupí diář, který nikdy předtím nepoužíval, běžecké boty, kalhoty o číslo menší (protože „do léta to nějak půjde“) a s vážnou tváří oznámí, že „tentokrát už je to doopravdy“. Říkáme tomu novoroční předsevzetí – drobný liturgický úkon moderní doby, při němž se starý člověk symbolicky ukládá k ledu a nový se má narodit 1. ledna.

Prožijme advent v klidu a ztíšení

08.12.2025, RC Monitor 23/2025

Možná i někteří z vás už zaslechli písničku o svátcích vánočních, která je již více než deset let stará, ale přesto aktuální. Sice zní vtipně, ale je vlastně smutná, neboť líčí svátky tak, jak si je mnozí sami znepříjemňují. Líčí totiž předvánoční shon tolik typický pro mnoho dnešních domácností. Kapr, cukroví, stromek, úklid, i na kostičky lega dojde. Je tedy celkem logické, že konečné hodnocení Vánoc je v této novodobé „vánoční hymně“ silně nelichotivé a zde i nevhodné citovat.

Requiem za Dominika kardinála Duku OP

10.11.2025, RC

Prof. Petr Piťha věnoval zesnulému kardinálu Dominiku Dukovi homilii, která zazní v nejbližších dnech při rekviem v kapitulním kostele Všech svatých na Pražském hradě. Slova rozloučení, která vycházejí z hlubokého přátelství i víry, exkluzivně a s vděčností za oba vzácné muže české církve přinášíme již nyní. "Když jsme se spolu, Dominiku, naposledy loučili, popřáli jsme si dobrou noc. Přeji Ti ji i teď – služebníku věrný, který jsi věděl, co znamená nést tíhu i krásu pravdy. Odpočívej v pokoji, a prosím Tě, vyprošuj nám občasná odpočinutí časná, která tolik potřebujeme. Protože unaveni jsme my, kteří zůstáváme."

Na poušť, do ticha

22.01.2026, RC Monitor 1/2026

To nám ten rok pěkně začíná, by si mohl mnohý povzdychnout při i velmi zběžném sledování světového i tuzemského dění.

U volební urny hledáme zástupce, ne spasitele

30.09.2025, RC Monitor 18/2025

Moravský kněz Jan Topenčík ve svém pořadu Z deníku venkovského faráře kdysi vzpomínal, jak se jako malí kluci za první republiky smáli starobylé střelné modlitbě: „Aby Pán Bůh potentátům rozum zachovati ráčil.“ Když se dnes, pár týdnů před volbami do poslanecké sněmovny, podíváme na českou politickou scénu, zdá se, že jsme na tuto modlitbu zapomněli až příliš snadno.

Pět věcí, které byste měli vědět o koptských křesťanech: Kdo jsou tito sestry a bratři, pronásledovaní pro Krista?

04.03.2026, Aleteia

S příchodem zpráv o strašlivém pumovém útoku během eucharistické bohoslužby v kostele koptské pravoslavné církve v Káhiře 11. prosince 2016 se pozornost tehdy opět zaměřila na utrpení křesťanských bratří a sester na Blízkém východě. Kdo jsou koptští křesťané? Co nás s nimi spojuje?

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.