Hledání ticha

26.11.2024, RC Monitor 22/2024

„Samota je místo, kam se ukrýváme, abychom nalezli věci, které jsme ztratili ve víru života.“ Tato věta zazní ve filmu Herbert v ringu ne až tak povedeného českého křesťanského filmu z roku 2009 režiséra Otakáro Maria Schmidta.


Dá se s tímto názorem samozřejmě polemizovat, ale obecně jsou samota a ticho k rozjímání dnes nedostatkovým zbožím. Dříve stačilo zajít na nějaké poutní místo, ke kapličce, do kostela. Poutní místa a kapličky jsou dnes ale centry turistického ruchu a nechodí se sem podívat jen věřící. Kolem mnoha kapliček navíc vedou rušné silnice.

A kolik kostelů je přes den zavřeno! Samozřejmě je to v dnešní době pochopitelné, když se krádeže církevních předmětů poměrně rozmohly, nebo když si někdo dokonce kostel plete s WC (jak mi napsal jeden farář), a když je málo lidí, kteří by přes den mohli otevřený kostel hlídat. Zadarmo to asi nikdo dělat nebude a na plat hlídače nemá většina farností dostatek financí.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Jeden můj kamarád, buddhista, mi prozradil, že chodí meditovat do hospody. „Do hospody?“ udivilo mě. „Vždyť je tam neustále kravál, tam se přece nedá soustředit!“ Ba ne, odpověděl mi. Hospoda je otevřená vždycky, na rozdíl od těch tvých kostelů. Hluk je natolik specifický, že se jej brzy naučíš odrušit, odfiltrovat. Ostatně, kolem třetí až čtvrté odpoledne bývá v hospůdkách málo hostů, a když se zašiješ někam do kouta, máš skutečně klid. „Tak si tam hodinku sedím,“ dokončil kamarád myšlenku, „přemýšlím si o svém, medituju – a mám klid.“

Má to ještě jednu výhodu, uvědomil jsem si, když jsem zkusil kamarádovu radu v praxi uplatnit. Člověk může sledovat druhé lidi. Koloběh života. A uvědomit si, že on sám je součástí společenství. Uvědomit si, proč má Bůh lidi rád. Takové, i makové. Nejčastěji má rád lidi prosté a obyčejné, jak to víme z evangelií. Ježíš nechodil za politiky, vysokými církevními představiteli, slavnými sportovci a herci (a že ti tehdy rovněž existovali). Chodil za prostými, obyčejnými lidmi, lidmi širokého srdce, otevřeným jeho slovům.

Ale stejně mi chybí možnost vstupu do kostelů přes den. V Praze je jich přes den otevřených jen pár, stejně tak v Brně. Často sem zajdou, opět, turisté. Kteří nerespektují pravidla o tichu a zákazu fotografování, takže jejich přítomnost při snaze o soustředění a modlitbě ruší, ať chcete, nebo ne. Objevují se v chrámovém prostoru nahodile, což je rozdíl od oné hospody, kde vlastně člověk ví, co a jaký druh hluku jej čeká.

Napadlo mne samozřejmě, že nejideálnějším řešením by byl nějaký kostel s hospodou. Nebo lépe – hospoda se speciální místností pro modlitbu, jako tomu je na letištích. Takový prostor ticha, který v dnešní rušné a uspěchané době velmi schází. Třeba hned vedle kuchyně a záchodu.

Protože je to však utopie, rozdělím stejně jako doposud své hledání samoty na otevřené kostely – a na malé hospůdky. Nejlépe mezi třetí a čtvrtou odpoledne.

Jan Lipšanský


Další články



Na pohodu

25.08.2025, RC Monitor 15/2025

Mám kolegyni. Je mladá, hezká, erudovaná a k pacientům je vlídná. Pracuje s nasazením, tak se stává, že občas přijde domů značně unavená. Její manžel, který nepůsobí ve zdravotnictví, jí doporučuje, ať si práci zařídí jinak – aby byla na pohodu.

Lidská sexualita a její eschatologické naplnění – 3. část

01.09.2025, RC Monitor 14/2025

Podle historických svědectví to byl už Sokrates, který se společně se sofisty jako první systematicky zamýšlel nad povahou lidské společnosti a došel přitom k závěru, že na ní lze uplatnit dva základní pohledy. V prvním přístupu se na ní díváme z čistě utilitaristického hlediska. V tom případě se ukazuje, že lidé se sdružují do společnosti a vzájemně se respektují, protože se vzájemně potřebují. Sokratovi a na něj navazující tradici se však tento přístup jeví jako nedostatečný. Neboť pokud by důvod, proč lidé vytvářejí společnost, a tedy primárně zakládají rodiny, spočíval na utilitaristických základech, znamenalo by to snížení druhého na pouhý prostředek k uspokojování mých potřeb. Člověk by se tím pro druhého člověka proměnil v pouhý prostředek a nástroj sloužící k realizaci jeho „osobních“ cílů.

Mladí Britové stále více pro život

10.12.2025, The Catholic Herald

Počet žen mladších osmnácti let, které v Anglii a Walesu usilovaly o potrat, klesl za posledních deset let téměř na polovinu a mezi mladými Brity významně narůstají pro-life postoje. Údaje z roku 2022, tedy nejnovější data, která jsou k dispozici, vykazují prudký pokles počtu žen mladších 18 let, které podstoupily interrupci. V roce 2012 to bylo 12,8 na 1000 žen, zatímco do roku 2022 jejich počet klesl na 7,5, což je pokles o 41,1 procent. Projevuje se zde celkový pokles míry početí, která v roce 2021 činila 13,2 na 1000 žen, což představuje výrazný pokles oproti 30,9 v roce 2011.

Obětování katolíků kvůli ekumenismu

10.10.2025, Crisis Magazine

Katolíci, zejména ti mladší, jsou ve jménu křesťanské lásky nabádáni k větší otevřenosti vůči protestantům, což je obtížné, ne-li nemožné, odlišit od výzvy k tomu, aby byli méně katoličtí. Není žádné tajemství, že katolické církvi ubývá členů. Podle výzkumu z Pew Research Center je těch, kdo katolictví opustili, zhruba čtyřikrát víc než těch, kdo se ke katolické církvi připojili. Vzhledem k tomu, že se tato statistika neustále zhoršuje, narůstá důraz na evangelizaci. Málokdo však dokáže formulovat, jak by měla vypadat. Značná pozornost se tedy věnuje snaze oslovit ty „z druhého tábora“ a splynout s protestanty.

Církev není jen instituce

05.09.2025, Catholic Answers

Podle mých zkušeností jsou prohlášení církve o jejím poslání většinou spíše zdrojem problémů než přínosem. Co vlastně dělá naše farnost tak výjimečného, co nedělá farnost sousední? Inu, spoustu věcí... a zároveň nic. Možná jsme dobří v tom, jak dokážeme oslovit lidi mimo církev, zatímco v sousední farnosti mají krásnou liturgii – ale my bychom se měli snažit o lepší liturgii a oni by se měli trochu víc snažit pomáhat lidem, kdo v neděli do kostela nechodí. Zároveň má každé společenství nějaký zvláštní charakter – dokonce bychom mohli říct charisma – a stojí za to ho rozpoznat a rozvíjet.

Kardinál Dominik

24.11.2025, RC Monitor 22/2025

Pan kardinál, syn vojáka, který měl rád lidi v uniformě, a dominikán s dobrou formací. V současné kultuře ženskosti byl tento muž s povahou cholerika a bojovník za Pravdu a svobodu jasně rozeznatelný. Viděl, že dnešní jednostranné zdůrazňování Boží lásky a milosrdenství zatlačilo do pozadí skutečnost hříchu a zla, vedlo k upuštění od zpovědní praxe a někteří přestali počítat i s peklem.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.