Nenechme si vzít adventní písně

11.12.2024, RC Monitor 23/2024

Blíží se období masivních vánočních trhů, bezbřehé komerce a nátlaku na to mít doma vánoční atmosféru a ideálně Santu Clause už na začátku prosince. V obchodních domech budou už vesele vyhrávat koledy od první neděle adventní, a někde je dokonce slavnostně zatroubí ironicky z kostelní věže na zahájení „vánočního období“. Trochu brzy, že?


Ale člověk by byl naivní, kdyby si myslel, že dnešní konzumní společnost bude hledat opravdový adventní repertoár. Ten je však zvláště v českých zemích mimořádný a díky Bohu se nám dochovalo množství adventních písní, které v sobě hluboce odráží adventní tematiku. Stejně jako svatí patriarchové toužili po příchodu Spasitele, tak naši drazí předkové této země vyjádřili touhu po Kristu Ježíši ve zbožných adventních písních. Vždyť jak krásný je text například této adventní písně, jejíž původ spadá až 12. století:

Pán Bůh všemohoucí z veliké své moci poslal Posla svého, anděla silného, ku Panně Marii. Panno, jaká sláva, Bohem se ti dává, nám se z tebe zrodí Pán, jenž spásu zplodí, Král to našich duší.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Nebo tento překrásný text:

Ó rozži, aby ustoupila zář světa lesku zbavená, ó vejdi, by má duše byla jak kaple k svátku zdobená. Ó rozži, a noc světlem bude, i v duchu mém se rozední, a vejdi a pak v duši chudé si ustroj jesle vánoční. Ó rozži, vejdi v lásky svitě, mou bytost prostup hluboce. Ó rozži, Bože, vejdi, Dítě, toť pravé budou Vánoce.

Těch krásných adventních písní je celá řada a je veliká škoda, že nejsou zařazeny do jednotných kancionálů, ze kterých zpíváme při mši svaté. Kdo má doma starší kancionály, může si tam některé krásné písně vyhledat. Za zmínku stojí i publikace Písně pro dobu adventní od vydavatelství Písně Pánu, která nabízí výběr těch nejkrásnějších adventních písní i s pěknými ilustracemi. Možná bychom byli překvapeni, kolik krásných a nám neznámých slok mají některé písně, které slýcháme v kostelech.

Advent je obdobím nikoli vánočního shonu, ale obdobím ztišení a rozjímání o Boží lásce, která sestoupila do lůna Panny Marie. Vždyť koneckonců doma nemusíme ani ty krásné adventní písně zpívat, stačí se možná jen pozastavit nad těmi texty a uvědomit si, že právě teď je čas příhodný ke změně našich životů. Kéž v nás rezonuje volání Jana Křtitele po obrácení. Bděme, abychom se neocitli mezi plevou, která vzplane ohněm neuhasitelným. Pán je blízko...

Vojtěch Čapek


Další články



Co znamená „věřit srdcem“?

07.04.2026, RC Monitor 6/2026

Španělská biskupská konference nedávno publikovala rozsáhlou doktrinální nótu o roli emocí v aktu víry s příznačným názvem Cor ad cor loquitur – „Srdce mluví k srdci“. Motto, jež si kdysi zvolil sv. John Henry Newman a které převzal od sv. Františka Saleského, vystihuje základní křesťanskou intuici: vztah mezi Bohem a člověkem není pouze intelektuální ani pouze morální, ale zasahuje celé lidské bytí – rozum, vůli i emoce.

Papež Lev XIV. jmenoval novým pražským arcibiskupem Mons. Stanislava Přibyla

02.02.2026, apha.cz

Papež Lev XIV. jmenoval Mons. ThLic. Ing. Stanislava Přibyla, Th.D., Ph.D., CSsR, novým pražským arcibiskupem a metropolitou české církevní provincie. Dnes, 2. února 2026 v pravé poledne, zveřejnil tuto informaci Svatý stolec a ve stejnou dobu o tom v kapli pražského arcibiskupského paláce informoval apoštolský nuncius v České republice Jude Thaddeus Okolo.

Pedagogika touhy

25.03.2026, RC Monitor 5/2026

Aristoteles označil člověka za tvora společenského – zoon politikon. A je to pravda, bez vztahů nelze žít ani růst. Přesto se zdá, že ještě hlubší vrstvou lidské existence je touha. Dříve než člověk vstoupí do polis, už po něčem sahá. Dříve než si věci vyloží rozumem, už je miluje – nebo odmítá. Člověk je bytost, která je neustále nasměrovaná k nějakému dobru, skutečnému, či domnělému. Chtě nechtě je člověk také živočich touhy – zoon epithymetikon. Postní doba tuto skutečnost nemilosrdně odhaluje. Když si člověk něco odřekne, neodhalí se jen síla či slabost vůle. Odkryje se struktura srdce. Jak rychle hledáme útěchu, jak těžko snášíme prázdnotu, jak instinktivně zaplňujeme každé ticho hlukem, obrazem, činností. Náhle se ukáže, že půst není především o odříkání si masa nebo dezertu ani o disciplíně. Je o touze.

Víra zkoušená ohněm: pohled na biblický základ očistce

07.11.2025, National Catholic Register

Argumenty pro očistec jsou biblické a analogické, zakotvené v Božím plánu očistnou láskou očistit duše pro nebe. Katolíci a protestanti se shodují na tom, že každý, kdo je spasen, je zachráněn Boží milostí skrze pouhou víru, jako výsledek toho, že se za nás náš Pán Ježíš obětoval na kříži a vykoupil nás svou smrtí, že vyvolení, kteří jdou do nebe, jsou k tomu předurčeni Bohem, a (kromě kalvinistů) také na tom, že na přijetí této milosti spolupracujeme svou svobodnou vůlí.

Jak se z liberála stal postupem času sociální inženýr

11.02.2026, syrzdarma.cz

Liberál byl v 18. století někdo, kdo byl přesvědčen, že práva jednotlivce mají přednost před státními zásahy bez ohledu na to, jak ušlechtilé jsou cíle státu. Pak se to zvrtlo a objevila se skupinová práva. Držitel medaile od Václava Havla za podporu disidentů v bývalém Československu, anglický filozof Roger Scruton, zemřel v roce 2020. Napsal desítky knih. V knize Výhody pesimismu: A nebezpečí falešných nadějí, v originále The Uses of Pessimism: And the Danger of False Hope, se zamýšlí nad tím, proč jsou najednou práva jednotlivce bezcenná tváří v tvář skupinovým právům, která se množí geometrickou řadou.

Mlčení, které koná: tajemství svatého Josefa

19.03.2026, RC Monitor 5/2026

Kdo z nás má tu odvahu, anebo tu nevědomost, aby mohl říct, že nepotkal svatého Josefa? Chodí všelijak přestrojen, zjevuje se ve všech „společenských vrstvách“, vždycky mlčí, nikdy neprozrazuje svou důstojnost, poněvadž tak je pokorný a poslušný, že o ní neví, a kdyby o ní věděl, nechce o ní vědět. Zacpi pramen dobra rukama: čím více na něj tlačíš, tím silněji jej utlačuješ, tím výše vystřikuje. Pramen a skutečná síla se utlačit nedá. „Já jsem, který jsem,“ takto sám sebe definuje Bůh. Zaniká to, co není; co není v Bohu, to vůbec není. Co jest, to nezrušitelné a neporušitelné jest v Tom, který jest.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.