27.12.2024, RC Monitor 24/2024
Přemýšlel jsem něco přes hodinu trvání transfuze a uvědomil jsem si mnohé. Předně, že solidarita nesmí být jednosměrná. Vždy musí být i solidarita chudých k bohatým, nemocných ke zdravým atp. Při každém darování rozkvete dárci pěst ve dlaň. A na to musí obdarovaný svobodně (nutit ho nesmíme) odpovědět.
V našem případě se jedná o dar života. Je to největší možný dar. Dar života dostaneme každý od svých rodičů. Bylo by pošetilé myslet si, že to rodiče stálo jen prožití krásného okamžiku lásky, a ženu pak dlouhou dobu těhotenství a dříve bolestný porod. Musí o své děti dlouho pečovat a do života je uvádět. Zcela odlišný tvar téhož daru má položení života za druhého. V dopise oslavujícím život vás nebudu trýznit apokalyptickými úvahami, že pole a vinice, které se na podzim stanou bojištěm a napojí se krví, příštího léta přinesou zrní na chléb a urodí hrozny pro víno. Příroda, která nemá paměť, je mocnější než člověk, který ji má.
Uvažoval jsem o krvi a srdci. Přišlo mi, že primitivní antropologie je velice moudrá, když živého člověka vidí jako rukáv, v němž nitro není ruka do něho strčená, ale tloušťka látky, z níž je ušit. Náš život neprobíhá v zažívací trubici, i když má velkou roli, ale v krevním oběhu. Bez jídla vydrží člověk řadu týdnů, bez krve ani pár minut.
Srdce je motorem života, protože přijme krev bez kyslíku, udušenou, tj. mrtvou, a vrátí jí život nádechem plic. Protože láska je jediným důvodem i smyslem života, je sama život ve vší jeho rozmanitosti, barvivosti i kráse. Nemusíme se divit, že srdce je prvým symbolem lásky a zároveň místem naší sebeidentifikace. Když s údivem klademe otázku Já?, nikdy neukážeme prstem na čelo (leda bychom chtěli dát najevo, že nejsme blázni), ale vždy se dotkneme dlaní levé části prsou. Druhým, rovněž transkulturálním symbolem lásky je Madona, žena–matka s dítětem v náručí.
Jako katolický kněz jsem bezpočtukrát opakoval s děsem a posvátnou úctou Kristova slova při poslední večeři s apoštoly: Vezměte a pijte z něho všichni. Toto je kalich mé krve, která se prolévá za vás a za všechny na odpuštění hříchů. Jako Kristův kněz vidím dar krve jako milosrdenství navracející život. Zmínil jsem to již při popisu krevního oběhu.
Zastavme se ještě u jednoho citátu z Bible: Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo by za druhého položil život. Známe příklady, kdy k této vrcholné lásce došlo, např. když někdo nabídl, že se postaví na místo spoluvězně odsouzeného k smrti (učitel Korczak, P. Maxmilian Kolbe). Nemysleme, že je nutné darovat celý zbytek života naráz. Každá návštěva nemocného, osamělého a podobně obětovaný čas jsou darem části života, protože bychom v té době mohli dělat věru něco příjemnějšího.
U vás jde ještě o daleko víc. Děkuji vám a hluboce se před vámi skláním. Jen nepatrný zlomeček z vás dá krev pro pár stovek, ale i v této pokleslé dimenzi tak činím. Při současné posedlosti majetkem se neznámému člověku sotva kdy dávají tak velké dary.
Omlouvám se, že vám píšu tak pozdě. Ale jsem rád, že mi to vůbec došlo. A ještě víc se raduji, že jsem snad zacloumal mříží netečnosti příjemců a alespoň tak se postavil po váš bok. Je velkým zlem, že nás musí ohlodat až téměř na kost, abychom si uvědomili hodnotu života a důstojnost svého člověčenství. Se zlem nelze vyjednávat, zlu se musí čelit!
Protože zanedlouho budou Vánoce, přeji vám, přátelé, abyste se, až budete zpívat naši nádhernou koledu Narodil se Kristus Pán, při slovech nám, nám, narodil se, opravdu radovali, jako by se vám narodila Láska.
Se srdečným pozdravem Váš Petr Piťha
03.03.2025, RC Monitor 4/2025
Jeden z četných papežů Františků, a to jako náhodou zrovna ten skutečný a nevysněný, praví v úvodu k novele církevního trestního práva, dohnán na poslední chvíli akutním nebezpečím disciplinárního rozkladu v církvi: „Užití trestů ze strany pastýřů a představených se jeví jako nezbytné. Pastýřova nedbalost v přístupu k trestnímu systému činí zjevným, že neplní svůj úřad řádně a věrně.“
05.03.2025, RC Monitor 4/2025
Po Novém roce jsem si všiml řady článků, které řešily otázku, jak si v roce 2025 udržet pocit štěstí. Vědecké studie zjistily, že štěstí má tři hlavní pilíře: přátelství, žití v přítomném okamžiku a dobrovolnictví. Ty prý dokážou přeprogramovat náš mozek na optimističtější vlny.
28.05.2025, The American Spectator
Muže neinspiruje diverzita, rovnost ani inkluze. Ať už tyto hodnoty představují cokoli, rozhodně to nejsou mužské vlastnosti. Mladí muži dnes zkrátka nemají ambice stát se kněžími – rozhodně ne v takovém počtu jako dříve. Podle vatikánské publikace Annuarium Statisticum Ecclesiae dochází v posledních dvanácti letech k trvalému poklesu počtu kněžských povolání. V roce 2023 bylo na celém světě jen 106 495 seminaristů, což je pokles oproti 108 481 v roce 2022. Od roku 2011 klesl počet mužů připravujících se na kněžství téměř o 12 %, přičemž od roku 2019 zájem poklesl o více než polovinu. Proč dnes tak málo mužů odpovídá na povolání ke kněžství?
21.05.2025, RC Monitor 9/2025
Kázání Mons. Stanislava Přibyla CSsR v pražské katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v sobotu 26. dubna 2025: Milí přátelé, je krásné, že se můžeme sejít na mši svatou v tento den, kdy se koná Pochod pro život. Současně prožíváme velikonoční oktáv, tedy vlastně takové prodloužené intenzivní slavení Velikonoc a ještě je dnes den, kdy se svět loučí s papežem Františkem.
16.01.2025, RC Monitor 24/2024
Slovo církev (ecclesia) znamená společenství, soudržnost, setkávání se. V běžném životě to chápeme tak, že jednou v týdnu, v neděli, zajdeme na mši svatou do kostela. A tam – podle farnosti – s ostatními lidmi, které buď známe, nebo neznáme, strávíme tu zhruba hodinku mše svaté. V některých farnostech jdou dál – pořádají po mši svaté třeba společnou snídani, po vzoru prvních křesťanů při agapé, nebo farní kafe.
13.01.2025, RC, Misyjne.pl, pillarcatholic.com
Katolický arcibiskup Stanisław Gądecki z Poznaně kritizuje petici předloženou dolní komoře polského parlamentu požadující zákaz zpovědi pro děti mladší 18 let. Arcibiskup Gądecki popsal petici předloženou parlamentu jako „obnovu toho, čemu jsme čelili během stalinismu“.