Proč se musím dřít?

07.04.2024, farnostjablonec.cz

Hrabu shnilé listí a nadávám. Proč se musím dřít? Proč si nemůžu dělat jen to, co mě baví? A k tomu ještě ta postní doba! Jako by i bez ní nebylo to křesťanství samo o sobě tak náročné. Komu by vadily půlroční Vánoce a po nich hned Velikonoce? Půl roku cukroví a zbytek roku vajíčka a klobásky... Tlačím další kolečko tlejících listů na kompost. Už toho mám plné zuby. Proč se pořád dřít? Do mého remcání se mi jako ozvěna vrací výčitky našich ratolestí, když je člověk tahá od lega k domácím povinnostem.

Jak krásný svět by byl, kdyby si každý mohl dělat to své, co ho baví. I ty děti jsou přece tak hodné, když si mohou nerušeně stavět své světy z barevných kostiček a rodiče je s ničím neotravují.

Ale to by tak hrálo, aby si jen hrály! Vždyť co by z nich vyrostlo? Bouří se ve mně zodpovědný rodič, který je hned nabádá: „Pojď mi pomoct hrabat listí!“ Tím se však spustí ten známý vodopád remcání: „Proč si nemůžeme dělat jen to, co chceme?“ Přemýšlím, po kom tak hudrují, když já jsem tak odevzdaný a poslušný, nebál bych se říct až tichý a pokorný srdcem i ústy...

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Když se děti podaří dostat na zahradu, je to moc hezké. Všichni jsme spolu, nikdo neremcá, povídáme si, pomáháme si, jsme si blíž než každý sám u toho svého, co nás tak baví.

Možná ze stejných důvodů moudrá matka Církev zavedla postní dobu, aby z těch svých dětí něco kloudného pro svého nebeského Otce vychovala a připravila je na nikdy nekončící společenství svatých, kde pravděpodobně nebudeme každý sedět celou věčnost u svého lega, televize nebo mobilu.

Snad proto Církev každý rok volá: „Ukaž, jestli nejsi už závislý na těch svých požitcích! Na měsíc a kousek je dej stranou a pomoz Bohu shrabat zahnívající listí na zahradě tvého srdce. Posbírej je a dotlač to do zpovědnice. Neboj se, nemusíš remcat, nebudeš na ten půst sám, užijete si to s Otcem, bude vám spolu dobře, poradí ti, jak to vše dělat líp. Budeš víc s ostatními, pomůžete si.“

Nakonec ta postní doba nevypadá tak strašně, a dokonce může být i hezká jako to odpoledne na zahradě. Jde o to jen na chvíli vstát od toho svého, co mi připadá důležitější než Bůh a ostatní, a strávit čas v rozhovoru s Otcem. Společně uklidit, co překáží a zahnívá. Být s druhými, naslouchat a pomoci tomu, kdo potřebuje. Půst, zpověď, modlitba i almužna... Vůbec nechápu, proč je kolem toho tolik remcání...

MgA. Štěpán Pospíšil

Další články

Vím, že nic nevím

15.12.2025, RC Monitor 23/2025

Viděla jsem před nedávnem český film s názvem Velký vlastenecký výlet. Jde mi o jeho protagonisty, které pan režisér vyvezl na Ukrajinu, aby na vlastní oči viděli, jak to tam vypadá a že je tam opravdu válka. Vybraní protagonisté byli totiž lidé, kteří věří tvrzením na internetu, že všecko je lež a fake, na Ukrajině žádná válka není, my posíláme peníze bůhví na co a všichni jsme ve vleku protiruské propagandy...

Předsevzetí a jiné neřesti

28.01.2026, RC Monitor 1/2026

Existuje zvláštní druh optimismu, který se pravidelně objevuje koncem prosince. Člověk ho pozná podle toho, že si koupí diář, který nikdy předtím nepoužíval, běžecké boty, kalhoty o číslo menší (protože „do léta to nějak půjde“) a s vážnou tváří oznámí, že „tentokrát už je to doopravdy“. Říkáme tomu novoroční předsevzetí – drobný liturgický úkon moderní doby, při němž se starý člověk symbolicky ukládá k ledu a nový se má narodit 1. ledna.

Za Dominikem kardinálem Dukou

28.11.2025, RC Monitor 22/2025

Dost těžko se lze s osobností formátu kardinála Dominika Duky vypořádat v pár větách. Následující krátké reflexe od těch, kdo jej znali a měli ho skutečně rádi, nechtějí přinést nějakou senzaci, nečekaný objev ani provokativní názor, ale dát prostor pro osobní ohlédnutí za zesnulým člověkem. Člověk Dominik Duka je už v rukou Božích a vzpomínka na něj v rukou historiků. Nechť se každé vzpomínání na něj nese v duchu Pravdy, která byla jeho životním ideálem, a v duchu Lásky, která je závazkem všech křesťanů.

Iluze lásky a zapomenuté přátelství

09.02.2026, RC Monitor 2/2026

O lásce se dnes mluví s nebývalou intenzitou, a přesto se zdá, že je těžší než kdy dřív. V kulturním prostoru se objevují dvě zdánlivě neslučitelné polohy: na jedné straně touha po velkém, osudovém citu, který naplní a spasí náš život, a na straně druhé skepse, cynismus a únava z nenaplněných slibů. Možná proto stojí za to podívat se na lásku střízlivěji, bez iluzí – nikoli proto, abychom ji zbavili krásy, ale abychom ji dokázali skutečně žít.

O exorcismu s doc. Jaroslavem Brožem

02.12.2025, KSA

Klub sv. Athanasia zve na přednášku docenta Jaroslava Brože o exorcismu. Přednáška se uskuteční v úterý 16. prosince v Praze.

Jednota křesťanů: Proč je modlitba důležitá

20.01.2026, RC

Katolická církev se modlí za jednotu ne proto, že by pravdu hledala, ale proto, že věří, že ji nemá vlastnit sama. Myšlenka vyhradit zvláštní čas modlitbě za jednotu křesťanů není žádným postmoderním výstřelkem. Už papež Lev XIII. (1878–1903) v roce 1894 vyzval katolické věřící k intenzivní modlitbě za jednotu církve, a to v těsné souvislosti se slavností Seslání Ducha svatého. Právě Duch svatý je totiž tím, kdo spojuje rozdílné, překládá „mezi jazyky“ a dává vzniknout společenství tam, kde by si člověk spíš tipoval nedorozumění. Podoba Týdne modliteb za jednotu křesťanů se postupně proměňovala a svou dnešní tvář získala až po Druhém vatikánském koncilu. Poprvé se v této podobě slavil v roce 1968. A slaví se dodnes – letos až do neděle 25. ledna 2026.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.