07.04.2024, farnostjablonec.cz
Ale to by tak hrálo, aby si jen hrály! Vždyť co by z nich vyrostlo? Bouří se ve mně zodpovědný rodič, který je hned nabádá: „Pojď mi pomoct hrabat listí!“ Tím se však spustí ten známý vodopád remcání: „Proč si nemůžeme dělat jen to, co chceme?“ Přemýšlím, po kom tak hudrují, když já jsem tak odevzdaný a poslušný, nebál bych se říct až tichý a pokorný srdcem i ústy...
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Možná ze stejných důvodů moudrá matka Církev zavedla postní dobu, aby z těch svých dětí něco kloudného pro svého nebeského Otce vychovala a připravila je na nikdy nekončící společenství svatých, kde pravděpodobně nebudeme každý sedět celou věčnost u svého lega, televize nebo mobilu.
Snad proto Církev každý rok volá: „Ukaž, jestli nejsi už závislý na těch svých požitcích! Na měsíc a kousek je dej stranou a pomoz Bohu shrabat zahnívající listí na zahradě tvého srdce. Posbírej je a dotlač to do zpovědnice. Neboj se, nemusíš remcat, nebudeš na ten půst sám, užijete si to s Otcem, bude vám spolu dobře, poradí ti, jak to vše dělat líp. Budeš víc s ostatními, pomůžete si.“
Nakonec ta postní doba nevypadá tak strašně, a dokonce může být i hezká jako to odpoledne na zahradě. Jde o to jen na chvíli vstát od toho svého, co mi připadá důležitější než Bůh a ostatní, a strávit čas v rozhovoru s Otcem. Společně uklidit, co překáží a zahnívá. Být s druhými, naslouchat a pomoci tomu, kdo potřebuje. Půst, zpověď, modlitba i almužna... Vůbec nechápu, proč je kolem toho tolik remcání...
MgA. Štěpán Pospíšil
09.07.2025, Crisis Magazine
Bůh viděl, že všechno, co stvořil, je dobré. Jako křesťané se z tohoto dobra radujeme. Těšíme se z krásy Slunce a Měsíce, z vůně rozkvetlého olivovníku, z chuti masa, ptactva a obilí, z nápojů, které povznášejí našeho ducha, z manželského svazku, který plodí nový život. Všeho s mírou, říkáme, střídmost nevyjímaje. A i když se ke střídmosti stavíme poněkud moralisticky, máme pravdu, když říkáme, že Bůh nám dal dobrotu svého stvoření jako cestu milosti, díky níž se my sami stáváme dobrými.
05.09.2025, Catholic Answers
Podle mých zkušeností jsou prohlášení církve o jejím poslání většinou spíše zdrojem problémů než přínosem. Co vlastně dělá naše farnost tak výjimečného, co nedělá farnost sousední? Inu, spoustu věcí... a zároveň nic. Možná jsme dobří v tom, jak dokážeme oslovit lidi mimo církev, zatímco v sousední farnosti mají krásnou liturgii – ale my bychom se měli snažit o lepší liturgii a oni by se měli trochu víc snažit pomáhat lidem, kdo v neděli do kostela nechodí. Zároveň má každé společenství nějaký zvláštní charakter – dokonce bychom mohli říct charisma – a stojí za to ho rozpoznat a rozvíjet.
13.10.2025, RC Monitor 19/2025
„Pamatujte, pro zbabělce žádný ráj neexistuje,“ jsou slova, která pronesl Juan de Austria v den bitvy u Lepanta. A jak víme z moudrých knih, vojáci a námořníci Svaté ligy si tato jeho slova vzali k srdci a jako zbabělci se nechovali, i když Osmani byli v přesile. Svátek Panny Marie Růžencové nám ale také připomíná, že samotná statečnost ne vždy postačuje.
08.09.2025, RC Monitor 16/2025
Realistická filosofie ukazuje, jak se v objektivně dané realitě jedno uskutečňuje v mnohém a mnohé se na různých úrovních sjednocuje. V sub–humánní sféře se jedná o prostou danost, jež nachází svůj výraz ve specifické, generické a analogické podobnosti mezi skutečnostmi světa. Specifikum člověka spočívá mimo jiné v tom, že si tyto souvislosti uvědomuje, že je poznává. Poznání je činností, jíž poznávající subjekt komunikuje s poznaným předmětem.
29.08.2025, RC Monitor 12/2025
V prvním díle našeho pojednání o lidské sexualitě jsme dospěli k závěru, že pokud chceme tento rozměr našeho života chápat opravdu nezkresleně, musíme na něj hledět sub specie aeternitatis, tedy z hlediska jeho původu. Bez toho nám pravý účel sexuality zůstane skryt.
30.09.2025, RC Monitor 18/2025
Moravský kněz Jan Topenčík ve svém pořadu Z deníku venkovského faráře kdysi vzpomínal, jak se jako malí kluci za první republiky smáli starobylé střelné modlitbě: „Aby Pán Bůh potentátům rozum zachovati ráčil.“ Když se dnes, pár týdnů před volbami do poslanecké sněmovny, podíváme na českou politickou scénu, zdá se, že jsme na tuto modlitbu zapomněli až příliš snadno.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.