Konfucius: Být králem je morální závazek

Konfucius je autorem řady děl, z nichž nejznámější je Pět klasiků. Jedná se o pět knih, které obsahují například sbírku historických pramenů, poezie nebo zásady dvorských rituálů a etikety. Možná nejčastěji jsou ovšem citovány pasáže z dalšího díla Hovory. Kniha vznikla krátce po Konfuciově smrti a zachycuje jeho výroky a postřehy tak, jak je zaznamenali jeho žáci.

Náprava řeči
Právě v knize Hovory je uvedeno, že společenský chaos je často způsoben neschopností nazývat věci pravými jmény. Když se Konfucia ptali, co by učinil, kdyby se stal panovníkem, odpověděl, že by nařídil „nápravu řeči“. Náprava řeči dává společnosti řád, protože slova, očekávání a chování lidí jsou v harmonii. Konfucius napsal:

„Je-li řeč nesprávná, pak se to, co se říká, neshoduje s tím, co je míněno.“

„Neshoduje-li se to, co je řečeno, s tím, co je míněno, nemůže být vykonáno to, co má.“

V takovém případě, tvrdí Konfucius, „nebudou obřady ani hudba vzkvétat“.

Král se musí chovat jako král
Podle historických knih je „náprava řeči“ jedním z klíčových konceptů konfucianismu. Je důležité, aby jména a tituly odpovídaly realitě a chování. Kníže by se měl chovat jako kníže a stejně tak i ostatní musí být hodni svého jména. Doslova se v knize Hovory píše, že „kníže nechť je knížetem, ministr ministrem, otec otcem a syn synem“.

Na Konfucia navázal další z velkých čínských filosofů Mencius přezdívaný „Druhý mudrc“. Ten žil zhruba ve stejné době jako Platón nebo Aristoteles, tedy ve 4. století před Kr. Konfuciánská náprava řeči podle něj znamená, že pokud se někdo chce nazývat králem, musí se tak chovat. Titul „král“ v sobě nese morální závazek. Pokud se král chová jako tyran nebo zanedbává své poddané, porušuje svůj závazek a vážně škodí společenské harmonii. Názvy musí odpovídat činům.

Totéž podle Mencia platí i pro ministry. Titul ministr s sebou nese povinnost dodržovat morální principy, nejen slepě poslouchat. Ministr, který pochlebuje špatnému králi, zklamal ve své roli, protože porušil princip, že názvy se shodují s činy.

Střih do současnosti
Jak by mohla vypadat současnost, kdyby se společnost rozhodla dodržovat klíčový princip konfucianismu? Lidé by se lépe orientovali v politice. Každá strana, jejíž politický program je založen na tom, že napřed okrade občany, byť to vznešeně nazve zvýšením daní, je socialistická. Pokud by společnost dodržovala princip, že názvy musí odpovídat činům, viděli by lidé jasně, že jim v drtivé většině vládnou socialistické strany, které se liší pouze v tom, komu nakradený majetek velkoryse rozdají. Konfuciánského principu se drží pouze námořní lupiči, protože je to jediná strana, která dokázala svůj politický program vtěsnat v celém rozsahu do svého názvu.

Správné názvy
Lidé by se přestali bát používat správné názvy. Americká spisovatelka Ayn Randová argumentuje, že pokud lidé, kteří chtějí něco tvořit, musí žádat o povolení lidi, kteří nikdy nic nevytvořili a nevytvoří, společnost nevyužívá svůj potenciál.

Lidé, jejichž jedinou činností je bránit jiným lidem v tom, aby něco vytvořili, jsou parazité. Jak jinak nazvat byrokraty, kteří po malých kapičkách nepozorovaně vysávají z pracujících lidí poslední zbytky motivace něco vyprodukovat? Pěkně v tichosti jako pijavice, aby si lidé nevšimli, z kolika ran jim z těla prchá životadárná tekutina.

Informativní zprávy
Zprávy v médiích by na rozdíl od současnosti odpovídaly realitě, a proto by jim lidé lépe rozuměli. Například:

„Tyranská byrokracie se sídlem v Bruselu již neví, jak se udržet u moci, a proto zavádí digitální měnu a kontrolu sociálních sítí.“

„Státní zaměstnanci v kultuře požadují, aby jim lidé platili za umění, které by si jinak dobrovolně nekoupili.“

„Propagandistický odbor tyranské demokracie požaduje, aby jejich socialisticko-zelenou propagandu v televizi a rozhlase platili občané, a to včetně cestovních příkazů pro široké příbuzenstvo. Občané navíc nemají žádné právo kontrolovat, jak se s jejich penězi hospodaří.“

„Vyděračské organizace, které za státní peníze předstírají, že konají dobro, představují skutečnou hrozbu pro demokracii, protože demonstrují za to, aby vláda neplnila svůj volební program, kvůli kterému ji lidé volili.“

Post scriptum
I bez nutnosti uvádět přesné definice pozná každý člověk, kdo poskytuje skutečnou veřejnou službu a kdo je parazitem. Stejně tak, kdo opravdu pomáhá druhým, nebo si z dobra udělal pouze výdělečný byznys.