25.01.2022, RC Monitor 1/2022
Často jsem se na to ptala Boha samotného. Nejsem přece lepší, zbožnější či vzdělanější než ti, kteří to vzdali. Co mám navíc, že jsem si přes všechny ty hrůzy a selhání Boha a Jeho církev zamilovala? Nevím o ničem, snad jen o hledání a úporné touze po Pravdě. Myslím, že právě ta a také ochota přijímat v rámci omezených lidských možností z Božích rukou dobré i zlé, mi otevřela cestu k Jeho milosti. Všechno, co mám, je darem. Nic dobrého nemám ze sebe, nakonec i ono počáteční úsilí a touha pochází od Boha. Snad jsem jen odpověděla, protože Ten, kdo přichází první, je vždycky Bůh. Proto a díky Němu jsem stále katolíkem a stále víc a víc se moje víra zjednodušuje a soustřeďuje k podstatě a středu, kterým je ukřižovaný a zmrtvýchvstalý Kristus zpřítomňovaný v mešní oběti a pokorně čekající ve svatostánku. Samotný Bůh stále přítomný a stále se pro nás obětující, Všemohoucí, který se dobrovolně vydal do našich rukou. Ovšem ne jakýchkoliv; ne v mých rukou nebo v rukou mého souseda, ale pouze a jedině v rukou pomazaného kněze přestává být obyčejný chléb a víno obyčejným, ale stává se samotným Bohem.
Domyslet to vše je nemožné, uvěřit ano. Nedávno se mi dostala do rukou kniha britské spisovatelky Sally Readové „Zářivá temnota noci – příběh jedné konverze“. Navzdory poněkud kýčovitému přebalu jsem se do ní začetla a byla překvapena hloubkou vyznání a nazírání věčných pravd. Tato původně ateistka a feministka poté, co se jí dotkl Bůh, v Jeho milosti rychle odkládala všechna svá „ale“ vůči církvi. O své zkušenosti s knězem, který ji na cestě konverze provázel, mluví takto: „hned jedna z mých prvních zkušeností s někým, kdo byl vysvěcen, mne přesvědčila o tom, že kněz nemůže být ženského rodu. Přesně to byla má první světská námitka a tato námitka vzala lehce za své; bylo jednoduché na ni argumentovat. Ve stvoření světa a ve vzniku církve, jak jsem začínala chápat, existovala záměrná a poetická struktura, kterou nemohl vytvořit člověk... Bůh poslal Svého Syna. Nemohla jsem tušit, proč neposlal třeba ženu nebo nějakého hermafrodita, což by jistě udělal, kdyby to měl v úmyslu. Ale On poslal Syna a zvolil muže, aby Ho následovali v Jeho kněžské úloze... Věděla jsem, že Ježíš se nebál vyvracet konvence své doby. Nepodřizoval se pravidlům šabatu, učil ženy a stýkal se s prostitutkami. Proč mezi Svými Dvanácti odmítal ženu? A proč bych nyní já měla odmítat strukturu – historickou, literární, biologickou a nadpřirozenou – jež byla básní dovršenou k dokonalosti?“
Sally Readová je moje vrstevnice. Píše básně, ale především, jak o sobě říká, je obyčejnou manželkou a matkou. Až církev jí podle jejích slov „umožnila cítit se jako plně lidská a ženská bytost, působivá a přitažlivá ve své obyčejnosti“.
Obyčejná žena, která proti církvi měla všechno, najednou pochopila a objevila zdroj života. Eucharistii, svátostné kněžství... Jí a nám mnoha dalším bezejmenným není třeba vysvětlovat, proč krize církve je krizí kněžství. Víme to a máme strach. Ne z klerikalismu, ale z rozdělení a vyprázdnění. Kněz byl, je a bude alter Christus, a jeho bytí je bytím in persona Christi. Přesto, že mnozí pomazaní se sebe sama snaží degradovat na kouče a mediální agitátory, a Krista, který je povolal, v sobě zašlapat. Proč mnozí vzdělaní a povolaní nechápou, že koučů a agitátorů je na každém rohu přebytek? Proč z nich v dobrém slova smyslu nezáří jejich výlučnost, bázeň a radost z toho, že byli povoláni? Musí to být obyčejná žena, která jim připomene, že na fotbal nebo do hospůdky můžeme jít s kýmkoliv, ale jen kněz nám do našich životů přináší Krista v Eucharistii a v odpuštění hříchů?
Znám kněze, kterých si velice vážím. Asi proto, že jsem vytrvala, odměnil mne Bůh po počátečním šoku setkáním se služebníky skutečně oddanými Jemu a Jeho církvi. Takovými, kteří milují své kněžství a statečně plují proti proudu zesvětštění. Takovými, kteří pochopili, že kněžství není nic jiného než oběť, celopal, kterým se hlásí k oběti Našeho Pána a Spasitele. Každé opravdové a požehnané kněžství musí vycházet z osobního vztahu s Bohem. Je to On, kdo se první dává, cele, nerozděleně, a čeká na naši odpověď. Je to nekonečně veliký dar a schopnost ho přijmout závisí na tom, nakolik nerozděleně se dokážeme (jsme ochotni) darovat my. Kdo tuto pravdu pochopí, pochopí i velikost kněžství.
Mám v úctě kněžství a ty, kteří jej důstojně nesou. Když ale náhodou zaslechnu hlasy některých moderních liberálů o nutnosti vymýcení rádoby klerikalismu, dobrovolném celibátu či svěcení žen, dopouštím se hříchu; minimálně zlosti a nactiutrhání. Bohu díky, že mám své hříchy před kým vyznat, možná to za pár let nebude tak jednoduché! Hovoří se o prázdných seminářích. Proč by tam ale mladý muž, který pocítí povolání, chodil a v jistém smyslu se vzdal světa, je-li namísto vedení k radikálnímu následování Krista a jedinečnosti kněžství, formován štábem psychologů a veden k tomu, aby se posléze stal špatně placeným bavičem?
Prosme za své kněze, modleme se, aby byli takoví, jaké si je přeje mít Pán. On si je povolal a On si je zformuje, neřekne-li mu Jeho církev ne. Rozjímejme před Pánem, který se v těchto dnech pro nás narodil, o velikosti Jeho darů. Svátostné kněžství je jeden z největších. Svět nestojí na ukřičených hlasech volajících po nutných změnách, ale na kněžských rukou, skrze které k nám na patenu a do kalicha přichází samotný Bůh.
Jolana Jaczenková
29.01.2024, RC Monitor 2/2024
Jednou za čas je možná vhodné zamyslet se nad tím, co to je vůbec farnost, jaké má úkoly a jak by měla žít. Především je každá farnost součástí všeobecné Církve. A to není jen tak ledajaký spolek, ale je to společenství lidí, které založil sám Boží Syn.
05.01.2024, RC
Sníh padal celou noc. Postavil jsem si sněhuláka. Feministka ze sousedství šla okolo a ptala se, proč jsem raději nepostavil sněhulačku. Postavil jsem sněhulačku.
11.03.2024, RC
Anonymní dokument nadepsaný „Vatikán zítra“ a podepsaný pseudonymem „Démos II“ se objevil v magazínu Daily Compass. Autor – anonymní kardinál – navazuje na podobné memorandum nazvané „Vatikán dnes“ podepsané rovněž pseudonymem „Démos“, které v březnu 2022 publikoval vatikanista Sandro Magister a jehož autorem se ukázal být kardinál George Pell (jak Magister sdělil po kardinálově smrti v lednu 2023).
16.01.2024, RC Monitor 1/2024
Začátkem roku si mnozí plánují, co chtějí stihnout, vidět, udělat do jeho konce. Jistě, plánovat se musí ale musí se plánovat s rozumem a je dobré počítat i s tím, že ne všechny naše plány vyjdou. Neboť, jak mnozí již z vlastní zkušenosti vědí; ne každý plán zcela vyjde tak, jak jsme si představovali.
30.01.2024, RC
Papež František se v Apoštolském paláci setkal s novináři akreditovanými ve Vatikánu a poděkoval jim za zdrženlivost, s níž informují o vatikánských skandálech. „K tomu bych připojil taktnost, kterou tak často projevujete, když hovoříte o skandálech v Církvi. Ty se vyskytují, a často jsem u vás pozoroval velký takt, ohledy, téměř bych řekl ‚rozpačité‘ mlčení. Děkuji vám za tento přístup,“ řekl papež.
14.12.2023, RC
Ed. Condon na portálu The Pillar přináší rozsáhlý exkluzivní rozhovor s Raffaelem Mincionem – obchodníkem, který patří mezi hlavní obžalované ve vatikánském procesu s kardinálem Becciu. Ed. Condon shrnuje: „Během naší mnohahodinové konverzace Mincione zodpověděl a vysvětlil každou myslitelnou otázku, kterou by mu někdo mohl položit ohledně jeho jednání s Vatikánem. Uvěřit mu znamená akceptovat příběh, který jej vykresluje nejprve jako terč skupiny lidí kolem Státního sekretariátu, a potom jako obětního beránka žalobců snažících se zažehnat průšvih a získat něco z peněz pro Vatikán zpět.“ Ale Condon se ptá: „Taková naivita jde těžko dohromady s jinak úspěšnou Mincioneho kariérou ve žraločím světě londýnských finančníků. Je tohle člověk, kterému měl Vatikán svěřit 200 milionů eur?“