Biskup Antonín Basler: Nový květ

13.06.2022, RC Monitor 11/2022

Věřím, že jsme už všichni mnohokrát ocenili církevní kalendář, který nám vždy znovu přináší svátky Páně, Panny Marie, andělů a svatých, takže nám dává příležitost nejen upevnit, co už známe, ale i sestoupit do větší hloubky, než se nám to podařilo v předchozích letech. Nicméně, protože nevíme dne ani hodiny, je dobře abychom tu novou příležitost uchopili vždy co nejlépe, poněvadž nevíme, zda nějaká příští ještě bude.

Jednou z takových příležitostí bude i památka (svátek – v širším slova smyslu) sv. Antonína z Padovy. Světce velmi sympatického, oblíbeného, často volaného na pomoc, zvláště těmi, kteří něco zapomínají či ztrácejí. Jeho řeholní jméno, jak mi řekl jeden italský kněz, je složeno ze dvou řeckých slov (antos neos) což znamená „nový květ“. Nejčastěji bývá zobrazován s malým Ježíškem v náručí. Snad můžeme říci, že je to překrásný symbol vztahu, který náš Pán žádá od svých věrných a tedy i od nás: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou...“ (Lk 10,27) Může tedy být jeho svátek či vzpomínka na jeho nejčastější zobrazení i jakousi otázkou, nakolik se to daří mně, nebo možná nakolik o to vědomě usiluji?

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Jsem přesvědčen, že každý, kdo si je vědom, že je Bohem nekonečně milován, a sám se snaží o lásku k Bohu a bližním, kterou od nás Pán žádá, byť s vědomím své slabosti, stává se „novým květem“ v Boží zahradě lidstva. Svátky světců, i sv. Antonína, však nejsou nejen připomínkou jejich života a vzácného příkladu, jsou i příležitostí vstoupit s nimi do osobnějšího vztahu, a některé z nich přijmout jako své přátele a průvodce na naši životní cestu a přímluvce u trůnu Nejvyššího. Tak je možné reálně zakusit, že článek naší víry: „věřím ve společenství svatých“ není jen teorií, ale součástí krásného života s Bohem a v Bohu.

Mons. Antonín Basler

Další články

Pět způsobů, jak být jako Svatá rodina

27.12.2025, National Catholic Register

O Vánocích i po nich žijme a milujme jako Ježíš, Marie a Josef. Svátek Svaté rodiny je krásný způsob, jak během vánočního oktávu vzdát čest lidské rodině, do níž patřil Ježíš. Svatá rodina Ježíše, Marie a sv. Josefa je příkladem pro všechny křesťanské rodiny, z nichž je každá po právu povolána ke svatosti. Jak tedy dnes běžná rodina zrcadlí Svatou rodinu?

Pedagogika touhy

25.03.2026, RC Monitor 5/2026

Aristoteles označil člověka za tvora společenského – zoon politikon. A je to pravda, bez vztahů nelze žít ani růst. Přesto se zdá, že ještě hlubší vrstvou lidské existence je touha. Dříve než člověk vstoupí do polis, už po něčem sahá. Dříve než si věci vyloží rozumem, už je miluje – nebo odmítá. Člověk je bytost, která je neustále nasměrovaná k nějakému dobru, skutečnému, či domnělému. Chtě nechtě je člověk také živočich touhy – zoon epithymetikon. Postní doba tuto skutečnost nemilosrdně odhaluje. Když si člověk něco odřekne, neodhalí se jen síla či slabost vůle. Odkryje se struktura srdce. Jak rychle hledáme útěchu, jak těžko snášíme prázdnotu, jak instinktivně zaplňujeme každé ticho hlukem, obrazem, činností. Náhle se ukáže, že půst není především o odříkání si masa nebo dezertu ani o disciplíně. Je o touze.

Obětování katolíků kvůli ekumenismu

10.10.2025, Crisis Magazine

Katolíci, zejména ti mladší, jsou ve jménu křesťanské lásky nabádáni k větší otevřenosti vůči protestantům, což je obtížné, ne-li nemožné, odlišit od výzvy k tomu, aby byli méně katoličtí. Není žádné tajemství, že katolické církvi ubývá členů. Podle výzkumu z Pew Research Center je těch, kdo katolictví opustili, zhruba čtyřikrát víc než těch, kdo se ke katolické církvi připojili. Vzhledem k tomu, že se tato statistika neustále zhoršuje, narůstá důraz na evangelizaci. Málokdo však dokáže formulovat, jak by měla vypadat. Značná pozornost se tedy věnuje snaze oslovit ty „z druhého tábora“ a splynout s protestanty.

Dušičky, odpustky a očistec – proč na tom vlastně záleží?

02.11.2025, RC Monitor 21/2025

Stojíš před branou hřbitova a na chvíli zaváháš. Nadechneš se chladného podzimního vzduchu a sevřeš kliku. Z korun stromů se spouští sprška barevného listí – tolik krásy, a přitom tolik ticha. Tolik života, a přitom tolik připomínek smrti. Možná právě proto člověk cítí zvláštní směs smutku a klidu. Jako by se nebe na chvíli sklonilo k zemi.

Bojíte se pekla? Už v něm jste, aniž o tom víte. Škoda, že jsme tady

12.03.2026, RC 4/2026

Když v roce 2006 vyšla Benatarova kniha Nebýt či být. O utrpení, které přináší příchod na tento svět, vyvolala v akademických kruzích i mimo ně nebývalý ohlas. Do té doby snad žádný myslitel nevěnoval tak velké systematické úsilí tomu, aby prokázal nesmyslnost lidské existence. David Benatar vychází ze základního faktu nahodilosti lidského života, tedy z vědomí, že sice existujeme, ale nikoliv nutně. Mohli jsme totiž také nebýt a z této neexistence, která byla ostatně mnohonásobně pravděpodobnější než naše existence, jsme byli vrženi do nehostinného světa, v němž jdeme vstříc nepředvídatelnému a mnohdy naprosto brutálnímu osudu.

Světlo, které má svítit všem v domě

01.02.2026, RC Monitor 2/2026

Zanedlouho si budeme připomínat slova stařičkého Simeona: „Světlo k osvícení národů a k slávě tvého izraelského lidu.“ V souvislosti s tímto výrokem Simeonovým mi vždy vytane na mysli výrok sv. Jana Zlatoústého: „Křesťan je druhý Kristus.“ Jaká je souvislost mezi těmito výroky, které od sebe dělí pár desetiletí?

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.