Matko Boží, zasvěcujeme Rusko a Ukrajinu: Význam zasvěcení Neposkvrněnému Srdci Panny Marie dne 25. března 2022

22.06.2022, RC Monitor 12/2022

Dne 25. března 2022 papež ve spojení s biskupy a kněžími celého světa zasvětil celé lidstvo, Církev a zvláště Rusko a Ukrajinu Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Jaký je význam a smysl tohoto zasvěcení? Co mu předcházelo a co k němu vedlo? Co bude jeho důsledkem? Na tyto otázky se následující úvaha snaží odpovědět.


Událost metafyzického významu
Dne 25. března tohoto roku, o slavnosti Zvěstování Páně, jsme se na závěr mše sv. v naší kapli sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí modlili modlitbu zasvěcení celého lidstva, Církve a zvláště Ruska a Ukrajiny Neposkvrněnému Srdci Panny Marie (a zopakovali jsme to nyní, dne 13. května, o svátku Panny Marie Fatimské). Touto modlitbou jsme se připojili k Svatému otci, který ji zhruba ve stejné době přednášel v chrámu sv. Petra v Římě, ale i k biskupům a kněžím celého světa spolu s řeholníky, řeholnicemi a zástupy věřících. Jedna a tatáž modlitba zasvěcení se tak vznášela k nebi – k Panně Marii – z tisíců, ba miliónů úst a srdcí.

Je to událost, která nenaplňovala první stránky novin – maximálně první stránky katolických novin a časopisů – a také se zdá, že vše jede dál ve starých kolejích a nic se výrazně nezměnilo; že válka na Ukrajině pokračuje dál. Opravdu se to jen „zdá“, neboť ve skutečnosti je to událost metafyzického významu, jak se vyjádřil historik Roberto de Mattei; je to zasvěcení, které spojuje nebe a zemi, jak je pro změnu označila italská spisovatelka a teoložka Luisella Scrosati: zlomová událost dějin (Srov. Lid, papež a Maria: Zasvěcení spojuje nebe a zemi. RC Monitor, 19, č. 7 (2022), s. 8–9.).

Je to vidět už na tom, co řeckokatolický arcibiskup Svjatoslav Ševčuk a další nazývají „zázrakem na Dněpru“, totiž na tom, že se ruským vojskům nepodařilo dobýt ukrajinské hlavní město Kyjev, ne nepodobným „zázraku na Visle“, kdy se po První světové válce podařilo polskému vojsku s pomocí Matky Boží odrazit útok sovětských vojsk na Varšavu. A jistě mnohé věci ještě uvidíme.

Zasvěcení, které bylo s napětím očekáváno
Vraťme se však k samotnému obřadu zasvěcení dne 25. března v chrámu sv. Petra v Římě. Po intenzivní kající bohoslužbě, kdy se papež vyzpovídal a pak zpovídal a kdy spolu s ním zpovídalo mnoho kněží a vyzpovídalo se tolik přítomných lidí, nastal samotný akt zasvěcení. Papež se modlil před sochou Panny Marie Fatimské a občas k ní pozvedal oči: jejich pohledy se tak setkávaly.

Modlitba byla poměrně dlouhá, kající, ale její jádro, kolem něhož všechno ostatní kroužilo jako hvězdy kolem slunce, spočívalo v jedné jediné větě: „Matko Boží a Matko naše, proto slavnostně svěřujeme a zasvěcujeme tvému Neposkvrněnému Srdci nás samotné, Církev a celé lidstvo, zvláště Rusko a Ukrajinu.“ Dříve, než papež tato nejdůležitější slova modlitby zasvěcení pronesl, se na chvíli odmlčel. Jakoby svět a samotný Bůh s napětím v tichu očekávali jejich vyslovení – podobně jako svět a samotný Bůh s napětím očekávali odpověď Panny Marie na zvěstování archanděla Gabriela, které se toho dne oslavovalo. Toto odmlčení bylo tedy podobné oné chvíli ticha mezi archandělovým poselstvím a Mariinou odpovědí: „Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova!“ (Lk 1,38) (Srov. Lid, papež a Maria: Zasvěcení spojuje nebe a zemi. RC Monitor, 19, č. 7 (2022), s. 8–9.)

Dovršení předchozího procesu
Slova zasvěcení Ruska Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, vyslovená papežem, biskupy a kněžími celého světa, jsou dovršením dlouhého a mnohdy bolestného předchozího procesu; zpečetěním tolika a tolika modliteb, obětí a úsilí. Hlavní rysy tohoto procesu jsme již na stránkách našeho časopisu vykreslovali, a tak si je jen stručně připomeňme: Připomeňme si, jak nejsvětější Panna při svém třetím zjevení ve Fatimě dne 13. července 1917 pasáčkům Františkovi, Hyacintě a Lucii předpověděla, že bude žádat o zasvěcení Ruska svému Neposkvrněnému Srdci, a rozšíření ruských komunistických bludů po světě, nebudou-li přijaty její požadavky. Připomeňme si, jak tuto předpověď splnila v roce 1929 ve španělském městě Tuy, kdy ve vidění sestře Lucii žádala o zasvěcení Ruska svému Srdci papežem a biskupy celého světa, a jak tehdejší papež Pius XI. této prosbě nevyhověl.

Připomeňme si, jak následující papežové čas od času zasvěcení prováděli, zvláště ctih. Pius XII. a sv. Jan Pavel II., ale jak tato zasvěcení nebyla zcela dokonalá: buď zasvěcoval papež sám, bez biskupů světa, nebo Rusko nebylo výslovně zmíněno. A přesto nebe na tato zasvěcení alespoň určitým způsobem reagovalo.

Úplnost a smysl zasvěcení
Nyní, v zasvěcení z 25. března tohoto roku, je všechno. Jak píše již jmenovaná Luisella Scrosati, „je objektivně obtížné tvrdit, že způsob, jímž bylo provedeno zasvěcení Církve, světa a zvláště Ruska a Ukrajiny Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, neodpovídá tomu, co přesvatá Panna požadovala ve Fatimě.“ (Srov. Lid, papež a Maria: Zasvěcení spojuje nebe a zemi. RC Monitor, 19, č. 7 (2022), s. 8–9.) Je zde zasvěcení Neposkvrněnému Srdci Panny Marie; je zde papež s biskupy celého světa; je zde výslovně zmíněno Rusko. Připojení Ukrajiny je zcela legitimní, a to nejenom vzhledem k současným tamějším dramatickým událostem, ale zvláště kvůli tomu, že Kyjev je kolébkou ukrajinské a ruské křesťanské víry a civilizace.

Určitě k tomuto zasvěcení došlo pozdě – došlo mezitím, zvláště po druhé světové válce, k rozšíření ruských komunistických bludů po světě –, ale přece. Sestra Lucie si v roce 1936 Pánu Ježíši posteskla: „Ale, můj Bože, Svatý otec mi neuvěří, když ty sám jím zvláštním osvícením nepohneš!“ Na to jí Pán řekl: „Svatý otec! Modli se velmi za Svatého otce! On to učiní, ale bude již pozdě. A přesto Mariino Neposkvrněné Srdce musí spasit Rusko. Je mu svěřeno.“ (In: António Maria Martins (ed.): Documentos de Fátima. Porto: L. E., 1976, s. 415.)

Tato slova Pána Ježíše sestře Lucii také ukazují na smysl zasvěcení Ruska Neposkvrněnému Srdci Panny Marie: Rusko je mu svěřeno; Rusko mu patří; je to uznání a vyznání toho, že Maria má vládu na Ruskem, že je jeho Královnou, tak mocnou a mateřsky láskyplnou.

Očekáváme naplnění příslibu
Když Matka Boží v červenci 1917 mluvila prorocky o Rusku, řekla na závěr slavná slova: „Nakonec mé Neposkvrněné Srdce zvítězí. Svatý otec mi zasvětí Rusko, které se obrátí, a světu bude dopřáno údobí míru.“ Tento příslib je nepodmíněný a zcela jistý. (Srov. Joaquín María Alonso: La verdad sobre el secreto de Fátima: Fátima sin mitos. Madrid: Cor Mariae Centrum, 1976, s. 18.) Svatý otec konečně zasvětil Rusko. Očekáváme tedy jeho obrácení, tj. jeho návrat do lůna katolické Církve (Tak interpretuje obrácení Ruska především bl. Ildefons kardinál Schuster (srov. «Guardate il sole!» Rivista Diocesana milanese, 31 [1942], s. 297–298) a Joaquín María Alonso (srov. Fátima ante la Esfinge: El mensaje escatológico de Tuy. Madrid: Sol de Fátima, 1979, s. 121-126)) – a spolu s ním zřejmě i to, že Rusko, které bylo předtím propagátorem ateismu po celém světě, se nyní stane šiřitelem katolické víry. Očekáváme mír, zvláště na Ukrajině.

Očekáváme to a toto očekávání podporujeme prostředky spásy a míru, k nimž Fatima vybízí: modlitbou, zvláště modlitbou růžence, úctou k Eucharistii, svatou zpovědí, oběťmi.

„Nakonec mé Neposkvrněné Srdce zvítězí.“

fr. Štěpán Maria Filip OP


Další články



Svatý týden

15.04.2025, RC Monitor

Někteří mají ještě v paměti Vánoce a již jsou na dosah dny, kdy bude asi každý z nás co nejintenzivněji rozjímat o utrpení Páně (jak ten čas letí). O jeho prožité bolesti, samotě, nepochopení a lhostejnosti okolí, zradě. Ano, o tom všem je Svatý týden, jehož bolest ovšem přebíjí radost ze Vzkříšení.

Technická kontrola Boží

05.03.2025, RC Monitor 4/2025

Po Novém roce jsem si všiml řady článků, které řešily otázku, jak si v roce 2025 udržet pocit štěstí. Vědecké studie zjistily, že štěstí má tři hlavní pilíře: přátelství, žití v přítomném okamžiku a dobrovolnictví. Ty prý dokážou přeprogramovat náš mozek na optimističtější vlny.

Za biskupem Hučkem: Kde je vzájemná láska, tam je i On

03.02.2025, RC Monitor 2/2025

Dne 14. ledna 2025 zemřel ve věku nedožitých 77 let apoštolský exarcha řeckokatolické církve v České republice biskup Ladislav Hučko. Otec biskup byl dlouholetým inspirátorem našeho časopisu a v letech 2018 až 2021 také aktivním teologickým poradcem (cenzorem). K číslu 23/2024, které vyšlo na slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie přispěl vynikajícím textem na téma, kterým se intenzivně zabýval, a sice téma rozdílu mezi rovností a stejností. Pojmenoval mnohá nebezpečí a totalitní potenciál diktátu stejnosti, který je tak charakteristický pro naše časy.

Proč jsem se stal katolíkem? Odpověď je Eucharistie

28.02.2025, National Catholic Register

Téměř všichni protestantští konvertité v příběhu o svém obrácení dosvědčují moc Eucharistie. Při svém pokusu prokázat nesprávnost katolicismu jsem si jen ověřil jeho správnost. S manželkou jsme byli členy jedné evangelikální „nedenominační“ církve a pracoval jsem na protestantské střední škole. Věděl jsem, že kdybych se připojil ke katolické církvi, nemohl bych na té škole dál působit. Vzpomínám si, jak jsem jeden týden seděl na bohoslužbě a říkal si: „Ve své teologii můžu být katolíkem a přitom dál chodit sem do protestantského sboru.“

CORPUS DOMINI – slavnost Těla a Krve Páně

19.06.2025, RC Monitor 11/2025

Slavnost Těla a Krve Páně (lat. Corpus Domini) byla ustanovena v roce 1264 papežem Urbanem IV. Její příběh odráží duchovní cestu jedné epochy, jež usilovala o znovuobjevení ústředního postavení Eucharistie v životě církve. Ve 13. století se svaté přijímání stalo natolik vzácným, že čtvrtý lateránský koncil (1215) musel přikázat alespoň jednou za rok účast na této svátosti. Z obavy před znesvěcením a kvůli přílišnému důrazu na bázeň místo na vroucnost víry se zaváděly přísné podmínky, které prakticky znemožňovaly lidem přístup k Eucharistii.

Bez Evropanů nemá Evropa budoucnost

22.04.2025, The European Conservative

Politika na podporu porodnosti je nezbytná, ale nestačí: kultura, která uvěřila, že nejvyšším cílem je individuální štěstí, míří k zániku. Celosvětová populační krize – tedy prudký pokles porodnosti, který zasáhl téměř všechny země světa, s výjimkou (zatím) subsaharské Afriky – je možná největší hrozbou, které civilizace čelí. Jenže o ní téměř nikdo nechce mluvit. Ale to vlastně není tak docela pravda. V Evropě, kde porodnost už dlouhá léta nedosahuje úrovně prosté reprodukce, se političtí představitelé tomuto tématu nemohou vyhnout. Problém spočívá v tom, že většina z nich chce říkat a slyšet jen jedno: že jediným možným řešením je masová migrace z plodnějších zemí.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.







MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2025 Res Claritatis, z.s.