Za biskupem Hučkem: Kde je vzájemná láska, tam je i On

„V praxi dnešní svět převážně uvažuje jen se dvěma rozdělujícími rozměry: oni a my, dobří a zlí, chytří a hloupí, praví a leví... kde jeden ,rozměr‘ vylučuje (eliminuje) druhý... Vznikají spory na nejnižší úrovni a války na světové úrovni... Třetí prvek (rozměr), který je může rozlišit, ale i spojit, je spravedlivá vzájemná dohoda, kdy každá ze dvou stran se ochotně zúčastní na společném hledání pravdy i za cenu velkých obětí. Tím se vloží do procesu třetí prvek založený na pochopení druhé strany, které je možné jen v lásce. Nezůstane prostor pro kompromisy a může se nenásilně jít proti proudu. Je zřejmé, že to zpočátku narazí na velký odpor: bude se argumentovat, že je naší povinností prosazovat své myšlenky, o kterých jsme nesprávně přesvědčeni, že jsou naše, ale ve skutečnosti jsou Boží, máme od něj jen poslání, které věrně chceme splnit... Takže jak je to vlastně? V tomto světle se začne více ozřejmovat situace, ve které se při svém vtělení nacházel náš Pán. Přikázání lásky k Bohu a k bližním se spojuje v jeho přikázání vzájemné lásky. To je Ježíšovo vlastní přikázání: ,Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy.‘ (Jn 13,34) To je jeho ,třetí‘ prvek. ,Kde jsou dva nebo tři v mém jménu, tam i já.‘ Kde je vzájemná láska, tam je i On, jako ten, který spojuje, jako ,třetí prvek‘. Věříme ještě Bohu (nejen v jeho existenci!)? Křesťané vyznávající Boha – Trojici by to měli jasně chápat a chovat se jinak, než jak se obyčejně chovají ostatní lidé. Máme se v lásce, dobrovolně, a nejen z povinnosti obětovat pro druhé, jak nám to ukázal Kristus a dává nám k tomu milost a odpuštění.“

V době jeho aktivního přispívání do našeho časopisu psal také rubriku Slovo biskupa. Vždy bylo nejen duchovní inspirací, ale také pobídkou k větší svatosti v běžných každodenních rutinách a podmínkách, které všichni zažíváme. V jednom z čísel v roce 2019 čtenářům napsal: „Sebezapření. Tento druh askeze se v současnosti (ale, žel, ani v minulosti, až na výjimky) moc nepěstuje a spíše mnoho odpuzuje. Svět se řídí zásadou: Co jsem si dnes odepřel, o to jsem přišel navždy. Proto carpe diem, využij čas, a co máš na tomto světě k dispozici, abys o to nepřišel. Touto zásadou se řídí dnes (a také v minulosti se řídilo) mnoho lidí, především ti, kteří nepřipouštějí věčnou perspektivu. Pro ty všechno začíná a končí tady. Kdybychom se jich ale dnes zeptali, jestli je to učinilo šťastnými, jsem přesvědčen, že ani jeden z nich by nakonec plně s tím nesouhlasil a často vyjádří hluboké zklamání nad tím, co prožili. Chyba je často i v tom, že nikdo jim neukázal pravý vzor šťastného života, který i v chudobě, nemoci, ponížení je možné prožívat. Pravý vzor a cestu nám ukázal Ježíš Kristus a pak mnozí světci v průběhu celých dějin až do dnešních dnů.“

Requiescat in pace.

Zdeňka Rybová
šéfredaktorka RC Monitoru