31.12.2002, RC
Vážená redakce,
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
O to méně nás těší vyhýbavé odpovědi P. D. Hermana. Musíme ovšem konstatovat, že neodpovídají katolickému konsensu, jak ho v poslední době vyjádřilo například stanovisko COMECE (společný orgán biskupů zemí EU) k návrhu Evropské ústavy: "Každý má právo na odpočinek a volný čas**, včetně rozumného omezení pracovní doby a periodických svátků. Toto právo zahrnuje úctu k neděli, což je den odpočinku, společný všem členským státům; tento respekt je výrazem jejich společné identity a součástí jejich společného kulturního dědictví."
Biskupové řady zemí, například Slovenska, požadují v poslední době stále důrazněji, aby se v jejich zemích i v EU respektovala neděle.
Tvrzení, že není třeba respektovat neděli, protože "bible vznikla ve zcela jiných společenských poměrech", je nehoráznost. Nebezpečí zotročení člověka prací je stále s námi, jak dosvědčují data agentur sledujících lidská práva, podle nichž rozsah otroctví v dnešním světě narůstá; v naší zemi byly aplikovány otrocké koncepty práce v padesátých letech (umístěnky, nemožnost změnit zaměstnání bez souhlasu zaměstnavatele, nemožnost opustit oblast JZD, v níž se člověk narodil, atd. - (mladším čtenářům lze doporučit film "Lásky jedné plavovlásky")), což není zase tak dávno. Také velitelé komunistických táborů se zvláštní péčí ukládali prodloužené směny právě na neděle a svátky. Vězni to vnímali jako ponížení a snažili se mu nějak bránit (například společným zpěvem).
Právě v citovaných supermarketech a hypermarketech pracují často mladé ženy, které mají doma děti a měly by mít alespoň jeden den v týdnu vyhrazený čas pro rodinu.
Zásada nedělního klidu, tak jako každá zásada, má samozřejmě své racionální výjimky: étos práce ve zdravotnictví nebo v dopravě tradičně zahrnuje nedělní a sváteční služby. Ale zásada sama, tedy společný nedělní klid, je také dána přirozeným rozumem. Občanské společenství nezbytně potřebuje společný klid a společnou oslavu. To, že někteří (a občas všichni) lidé musejí nadřadit étos lásky k bližnímu nad étos slavení neděle, ještě neznamená, že jakákoli práce v neděli je ospravedlnitelná. Biblický příkaz slavení "dne svátečního" je stále aktuální, a katoličtí biskupové v Evropě jsou si toho vědomi: názor P. D. Hermana je čistě soukromý, a z hlediska katolického konsensu problematický.
Za redakci zpravodajského serveru Res Catholica
Michaela Freiová
19.12.2025, RC Monitor 24/2025
Není to tak dávno, co jsem slyšel stížnost jednoho známého, že doba, ve které nyní žijeme, je příliš hlučná a že ho již obtěžují hlasy znějící ze všech stran. Myslím, že není špatné se nad tímto jevem zamyslet, zvláště v právě doznívající době adventní. Jistě je nám všem známa ona poučka a rada, že advent má být dobou ztišení, abychom nepřeslechli hlas volajícího na poušti: „Připravte cestu Pánu!"
28.10.2025, RC Monitor 20/2025
Den, kdy si náš stát připomíná výročí svého vzniku (mimochodem nedávno jsme si také připomínali výročí jeho zániku) a který trval 20 let, se kryje se svátkem svatých apoštolů Šimona a Judy. Svátek těchto apoštolů je, alespoň v našich luzích a hájích, často právě výročím vzniku Československa poněkud zastíněn, i proto že máme volno.
27.12.2025, National Catholic Register
O Vánocích i po nich žijme a milujme jako Ježíš, Marie a Josef. Svátek Svaté rodiny je krásný způsob, jak během vánočního oktávu vzdát čest lidské rodině, do níž patřil Ježíš. Svatá rodina Ježíše, Marie a sv. Josefa je příkladem pro všechny křesťanské rodiny, z nichž je každá po právu povolána ke svatosti. Jak tedy dnes běžná rodina zrcadlí Svatou rodinu?
07.11.2025, National Catholic Register
Argumenty pro očistec jsou biblické a analogické, zakotvené v Božím plánu očistnou láskou očistit duše pro nebe. Katolíci a protestanti se shodují na tom, že každý, kdo je spasen, je zachráněn Boží milostí skrze pouhou víru, jako výsledek toho, že se za nás náš Pán Ježíš obětoval na kříži a vykoupil nás svou smrtí, že vyvolení, kteří jdou do nebe, jsou k tomu předurčeni Bohem, a (kromě kalvinistů) také na tom, že na přijetí této milosti spolupracujeme svou svobodnou vůlí.
12.12.2025, The American TFP
Představte si literární svět plný temných dystopií, absurdních událostí a postav bloudících rozpadajícím se společenským řádem. Taková je tvorba maďarského spisovatele Lászla Krasznahorkaie, čerstvého držitele Nobelovy ceny za literaturu. Je známý těžkým stylem bez odstavců, mnohastránkovými větami a příběhy, v nichž se hranice mezi realitou a absurditou rozplývá. Jeden z jeho románů má čtyři sta stran a tvoří jedinou větu.
09.02.2026, RC Monitor 2/2026
O lásce se dnes mluví s nebývalou intenzitou, a přesto se zdá, že je těžší než kdy dřív. V kulturním prostoru se objevují dvě zdánlivě neslučitelné polohy: na jedné straně touha po velkém, osudovém citu, který naplní a spasí náš život, a na straně druhé skepse, cynismus a únava z nenaplněných slibů. Možná proto stojí za to podívat se na lásku střízlivěji, bez iluzí – nikoli proto, abychom ji zbavili krásy, ale abychom ji dokázali skutečně žít.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.