31.12.2002, RC
Vážená redakce,
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
O to méně nás těší vyhýbavé odpovědi P. D. Hermana. Musíme ovšem konstatovat, že neodpovídají katolickému konsensu, jak ho v poslední době vyjádřilo například stanovisko COMECE (společný orgán biskupů zemí EU) k návrhu Evropské ústavy: "Každý má právo na odpočinek a volný čas**, včetně rozumného omezení pracovní doby a periodických svátků. Toto právo zahrnuje úctu k neděli, což je den odpočinku, společný všem členským státům; tento respekt je výrazem jejich společné identity a součástí jejich společného kulturního dědictví."
Biskupové řady zemí, například Slovenska, požadují v poslední době stále důrazněji, aby se v jejich zemích i v EU respektovala neděle.
Tvrzení, že není třeba respektovat neděli, protože "bible vznikla ve zcela jiných společenských poměrech", je nehoráznost. Nebezpečí zotročení člověka prací je stále s námi, jak dosvědčují data agentur sledujících lidská práva, podle nichž rozsah otroctví v dnešním světě narůstá; v naší zemi byly aplikovány otrocké koncepty práce v padesátých letech (umístěnky, nemožnost změnit zaměstnání bez souhlasu zaměstnavatele, nemožnost opustit oblast JZD, v níž se člověk narodil, atd. - (mladším čtenářům lze doporučit film "Lásky jedné plavovlásky")), což není zase tak dávno. Také velitelé komunistických táborů se zvláštní péčí ukládali prodloužené směny právě na neděle a svátky. Vězni to vnímali jako ponížení a snažili se mu nějak bránit (například společným zpěvem).
Právě v citovaných supermarketech a hypermarketech pracují často mladé ženy, které mají doma děti a měly by mít alespoň jeden den v týdnu vyhrazený čas pro rodinu.
Zásada nedělního klidu, tak jako každá zásada, má samozřejmě své racionální výjimky: étos práce ve zdravotnictví nebo v dopravě tradičně zahrnuje nedělní a sváteční služby. Ale zásada sama, tedy společný nedělní klid, je také dána přirozeným rozumem. Občanské společenství nezbytně potřebuje společný klid a společnou oslavu. To, že někteří (a občas všichni) lidé musejí nadřadit étos lásky k bližnímu nad étos slavení neděle, ještě neznamená, že jakákoli práce v neděli je ospravedlnitelná. Biblický příkaz slavení "dne svátečního" je stále aktuální, a katoličtí biskupové v Evropě jsou si toho vědomi: názor P. D. Hermana je čistě soukromý, a z hlediska katolického konsensu problematický.
Za redakci zpravodajského serveru Res Catholica
Michaela Freiová
16.02.2026, RC
Mons. Antonín Basler se narodil 16. února 1956 v Šumperku jako čtvrté dítě Antonína a Anny Baslerových. Má tři starší sestry – Marii, Annu a Jiřinu. Patří k osobnostem české církve, jejichž služba je dlouhodobě spojena s pastorační blízkostí lidem a s důrazem na srozumitelně žitou víru. Po kněžském svěcení v roce 1984 působil v řadě farností, později převzal významné úkoly v rámci olomoucké arcidiecéze. Dne 5. července 2017 jej papež František jmenoval titulárním biskupem diecéze Vaga v dnešním Tunisku a pomocným biskupem olomouckým. Ke dni 1. října 2017 ho arcibiskup Jan Graubner ustanovil druhým generálním vikářem olomoucké arcidiecéze. Biskupské svěcení přijal z rukou arcibiskupa Jana Graubnera 14. října 2017.
17.10.2025, Aleteia
Larry Sanger, jeden ze spoluzakladatelů Wikipedie, se narodil do křesťanské rodiny, ale během dospívání víru ztratil. Znovu ji našel takto… Cesty lidí k víře bývají značně odlišné. Někdo ji má hladkou a bez větších otřesů, jiní to mají složitější. Do té druhé skupiny patří i obrácení Larryho Sangera, který to podrobně popsal na svém blogu.
25.03.2026, RC Monitor 5/2026
Aristoteles označil člověka za tvora společenského – zoon politikon. A je to pravda, bez vztahů nelze žít ani růst. Přesto se zdá, že ještě hlubší vrstvou lidské existence je touha. Dříve než člověk vstoupí do polis, už po něčem sahá. Dříve než si věci vyloží rozumem, už je miluje – nebo odmítá. Člověk je bytost, která je neustále nasměrovaná k nějakému dobru, skutečnému, či domnělému. Chtě nechtě je člověk také živočich touhy – zoon epithymetikon. Postní doba tuto skutečnost nemilosrdně odhaluje. Když si člověk něco odřekne, neodhalí se jen síla či slabost vůle. Odkryje se struktura srdce. Jak rychle hledáme útěchu, jak těžko snášíme prázdnotu, jak instinktivně zaplňujeme každé ticho hlukem, obrazem, činností. Náhle se ukáže, že půst není především o odříkání si masa nebo dezertu ani o disciplíně. Je o touze.
10.10.2025, Crisis Magazine
Katolíci, zejména ti mladší, jsou ve jménu křesťanské lásky nabádáni k větší otevřenosti vůči protestantům, což je obtížné, ne-li nemožné, odlišit od výzvy k tomu, aby byli méně katoličtí. Není žádné tajemství, že katolické církvi ubývá členů. Podle výzkumu z Pew Research Center je těch, kdo katolictví opustili, zhruba čtyřikrát víc než těch, kdo se ke katolické církvi připojili. Vzhledem k tomu, že se tato statistika neustále zhoršuje, narůstá důraz na evangelizaci. Málokdo však dokáže formulovat, jak by měla vypadat. Značná pozornost se tedy věnuje snaze oslovit ty „z druhého tábora“ a splynout s protestanty.
23.03.2026, RC Monitor 5/2026
Modlitba Otčenáš má přední místo mezi ostatními modlitbami, protože je to modlitba, kterou nás naučil sám Ježíš. Modlitba Páně je opravdu shrnutím celého evangelia (srov. KKC 2761). Je to modlitba důvěry, v níž Pánu vyjadřujeme svou lásku; prosíme ho o své potřeby a slibujeme odpustit těm, kdo se proti nám provinili, s nadějí, že On odpustí nám, když se dopustíme nějaké chyby.
28.01.2026, RC Monitor 1/2026
Existuje zvláštní druh optimismu, který se pravidelně objevuje koncem prosince. Člověk ho pozná podle toho, že si koupí diář, který nikdy předtím nepoužíval, běžecké boty, kalhoty o číslo menší (protože „do léta to nějak půjde“) a s vážnou tváří oznámí, že „tentokrát už je to doopravdy“. Říkáme tomu novoroční předsevzetí – drobný liturgický úkon moderní doby, při němž se starý člověk symbolicky ukládá k ledu a nový se má narodit 1. ledna.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.