31.12.2002, RC
Vážená redakce,
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
O to méně nás těší vyhýbavé odpovědi P. D. Hermana. Musíme ovšem konstatovat, že neodpovídají katolickému konsensu, jak ho v poslední době vyjádřilo například stanovisko COMECE (společný orgán biskupů zemí EU) k návrhu Evropské ústavy: "Každý má právo na odpočinek a volný čas**, včetně rozumného omezení pracovní doby a periodických svátků. Toto právo zahrnuje úctu k neděli, což je den odpočinku, společný všem členským státům; tento respekt je výrazem jejich společné identity a součástí jejich společného kulturního dědictví."
Biskupové řady zemí, například Slovenska, požadují v poslední době stále důrazněji, aby se v jejich zemích i v EU respektovala neděle.
Tvrzení, že není třeba respektovat neděli, protože "bible vznikla ve zcela jiných společenských poměrech", je nehoráznost. Nebezpečí zotročení člověka prací je stále s námi, jak dosvědčují data agentur sledujících lidská práva, podle nichž rozsah otroctví v dnešním světě narůstá; v naší zemi byly aplikovány otrocké koncepty práce v padesátých letech (umístěnky, nemožnost změnit zaměstnání bez souhlasu zaměstnavatele, nemožnost opustit oblast JZD, v níž se člověk narodil, atd. - (mladším čtenářům lze doporučit film "Lásky jedné plavovlásky")), což není zase tak dávno. Také velitelé komunistických táborů se zvláštní péčí ukládali prodloužené směny právě na neděle a svátky. Vězni to vnímali jako ponížení a snažili se mu nějak bránit (například společným zpěvem).
Právě v citovaných supermarketech a hypermarketech pracují často mladé ženy, které mají doma děti a měly by mít alespoň jeden den v týdnu vyhrazený čas pro rodinu.
Zásada nedělního klidu, tak jako každá zásada, má samozřejmě své racionální výjimky: étos práce ve zdravotnictví nebo v dopravě tradičně zahrnuje nedělní a sváteční služby. Ale zásada sama, tedy společný nedělní klid, je také dána přirozeným rozumem. Občanské společenství nezbytně potřebuje společný klid a společnou oslavu. To, že někteří (a občas všichni) lidé musejí nadřadit étos lásky k bližnímu nad étos slavení neděle, ještě neznamená, že jakákoli práce v neděli je ospravedlnitelná. Biblický příkaz slavení "dne svátečního" je stále aktuální, a katoličtí biskupové v Evropě jsou si toho vědomi: názor P. D. Hermana je čistě soukromý, a z hlediska katolického konsensu problematický.
Za redakci zpravodajského serveru Res Catholica
Michaela Freiová
20.01.2026, RC
Katolická církev se modlí za jednotu ne proto, že by pravdu hledala, ale proto, že věří, že ji nemá vlastnit sama. Myšlenka vyhradit zvláštní čas modlitbě za jednotu křesťanů není žádným postmoderním výstřelkem. Už papež Lev XIII. (1878–1903) v roce 1894 vyzval katolické věřící k intenzivní modlitbě za jednotu církve, a to v těsné souvislosti se slavností Seslání Ducha svatého. Právě Duch svatý je totiž tím, kdo spojuje rozdílné, překládá „mezi jazyky“ a dává vzniknout společenství tam, kde by si člověk spíš tipoval nedorozumění. Podoba Týdne modliteb za jednotu křesťanů se postupně proměňovala a svou dnešní tvář získala až po Druhém vatikánském koncilu. Poprvé se v této podobě slavil v roce 1968. A slaví se dodnes – letos až do neděle 25. ledna 2026.
19.12.2025, Aleteia
Prodávat posvátné ostatky je přísně zakázáno, přesto na webových stránkách jako eBay a Etsy najdeme nespočet prodejců nabízejících údajné relikvie. Co má v takovém případě katolík udělat? Při procházení webových stránek jako eBay nebo Etsy, nebo dokonce při návštěvě místního bazaru či obchodu se starožitnostmi je možné narazit na něco nečekaného: na relikvie. Na eBay lze najít celé stránky údajných relikvií, často i s důvěryhodně působícími certifikáty. Některé jsou nabízeny za tisíce dolarů. (Aleteia kontaktovala muže, který na svém účtu na eBay nabízel k prodeji stovky relikvií, ale nedostala žádnou odpověď.)
05.09.2025, Catholic Answers
Podle mých zkušeností jsou prohlášení církve o jejím poslání většinou spíše zdrojem problémů než přínosem. Co vlastně dělá naše farnost tak výjimečného, co nedělá farnost sousední? Inu, spoustu věcí... a zároveň nic. Možná jsme dobří v tom, jak dokážeme oslovit lidi mimo církev, zatímco v sousední farnosti mají krásnou liturgii – ale my bychom se měli snažit o lepší liturgii a oni by se měli trochu víc snažit pomáhat lidem, kdo v neděli do kostela nechodí. Zároveň má každé společenství nějaký zvláštní charakter – dokonce bychom mohli říct charisma – a stojí za to ho rozpoznat a rozvíjet.
15.09.2025, RC Monitor 17/2025
Když se člověk na svůj život podívá z celostní perspektivy (filosoficky), nemůže nevidět, že v určitém momentě svoji tělesnost, a tedy i s ní spojené sexuální funkce, ztratí. Uzná-li, že smrtí se jeho život nekončí, vyjevuje se mu jeho tělesnost a sexualita jen jako něco dočasného, jen jako prostředek, díky němuž má dosáhnout svého cíle. Anebo jinak vyjádřeno, tyto skutečnosti je možné chápat jako součást cesty, po které má člověk doputovat ke své životní metě.
02.11.2025, RC Monitor 21/2025
Stojíš před branou hřbitova a na chvíli zaváháš. Nadechneš se chladného podzimního vzduchu a sevřeš kliku. Z korun stromů se spouští sprška barevného listí – tolik krásy, a přitom tolik ticha. Tolik života, a přitom tolik připomínek smrti. Možná právě proto člověk cítí zvláštní směs smutku a klidu. Jako by se nebe na chvíli sklonilo k zemi.
08.10.2025, National Catholic Register
„Můj Otče, odevzdávám se ti... Jsem připraven na všechno, všechno přijímám.“ V marockém Rabatu jsem klečel při adoraci, obklopen 800 univerzitními studenty z desítek afrických národů, a zpíval Modlitbu odevzdání, kterou před 130 lety napsal nedávno kanonizovaný svatý Charles de Foucauld.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.