31.12.2002, RC
Vážená redakce,
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
O to méně nás těší vyhýbavé odpovědi P. D. Hermana. Musíme ovšem konstatovat, že neodpovídají katolickému konsensu, jak ho v poslední době vyjádřilo například stanovisko COMECE (společný orgán biskupů zemí EU) k návrhu Evropské ústavy: "Každý má právo na odpočinek a volný čas**, včetně rozumného omezení pracovní doby a periodických svátků. Toto právo zahrnuje úctu k neděli, což je den odpočinku, společný všem členským státům; tento respekt je výrazem jejich společné identity a součástí jejich společného kulturního dědictví."
Biskupové řady zemí, například Slovenska, požadují v poslední době stále důrazněji, aby se v jejich zemích i v EU respektovala neděle.
Tvrzení, že není třeba respektovat neděli, protože "bible vznikla ve zcela jiných společenských poměrech", je nehoráznost. Nebezpečí zotročení člověka prací je stále s námi, jak dosvědčují data agentur sledujících lidská práva, podle nichž rozsah otroctví v dnešním světě narůstá; v naší zemi byly aplikovány otrocké koncepty práce v padesátých letech (umístěnky, nemožnost změnit zaměstnání bez souhlasu zaměstnavatele, nemožnost opustit oblast JZD, v níž se člověk narodil, atd. - (mladším čtenářům lze doporučit film "Lásky jedné plavovlásky")), což není zase tak dávno. Také velitelé komunistických táborů se zvláštní péčí ukládali prodloužené směny právě na neděle a svátky. Vězni to vnímali jako ponížení a snažili se mu nějak bránit (například společným zpěvem).
Právě v citovaných supermarketech a hypermarketech pracují často mladé ženy, které mají doma děti a měly by mít alespoň jeden den v týdnu vyhrazený čas pro rodinu.
Zásada nedělního klidu, tak jako každá zásada, má samozřejmě své racionální výjimky: étos práce ve zdravotnictví nebo v dopravě tradičně zahrnuje nedělní a sváteční služby. Ale zásada sama, tedy společný nedělní klid, je také dána přirozeným rozumem. Občanské společenství nezbytně potřebuje společný klid a společnou oslavu. To, že někteří (a občas všichni) lidé musejí nadřadit étos lásky k bližnímu nad étos slavení neděle, ještě neznamená, že jakákoli práce v neděli je ospravedlnitelná. Biblický příkaz slavení "dne svátečního" je stále aktuální, a katoličtí biskupové v Evropě jsou si toho vědomi: názor P. D. Hermana je čistě soukromý, a z hlediska katolického konsensu problematický.
Za redakci zpravodajského serveru Res Catholica
Michaela Freiová
05.09.2025, Catholic Answers
Podle mých zkušeností jsou prohlášení církve o jejím poslání většinou spíše zdrojem problémů než přínosem. Co vlastně dělá naše farnost tak výjimečného, co nedělá farnost sousední? Inu, spoustu věcí... a zároveň nic. Možná jsme dobří v tom, jak dokážeme oslovit lidi mimo církev, zatímco v sousední farnosti mají krásnou liturgii – ale my bychom se měli snažit o lepší liturgii a oni by se měli trochu víc snažit pomáhat lidem, kdo v neděli do kostela nechodí. Zároveň má každé společenství nějaký zvláštní charakter – dokonce bychom mohli říct charisma – a stojí za to ho rozpoznat a rozvíjet.
07.07.2025, RC Monitor 12/2025
Dostal jsem se tuhle na internetu do sporu se známým, který je členem Mensy, tedy má vysoké IQ. A ten mi tvrdil, že Boha nelze poznat, protože věda. Co totiž nejde změřit a zvážit, tak neexistuje. Proto jsem mu položil následující otázky: „Můžete změřit délku elektřiny? Můžete zvážit hmotnost televizního signálu? Můžete dokázat svou vlastní existenci a předat někomu komplexní poznání vlastní osoby se všemi myšlenkami, touhami, vzpomínkami, láskami, nenávistmi, ambicemi, výhrami, zklamáními...?“ Neodpověděl mi.
18.07.2025, Catholic Culture
Při přípravě série článků a podcastů věnovaných magisteriu papeže Lva XIII. jsem četl úvod ke sbírce jeho nejvýznamnějších sociálních encyklik, který roku 1954 napsal katolický filozof Etienne Gilson. Poukazuje na některá témata, která by moderním lidem mohla připadat obzvláště náročná.
09.07.2025, Crisis Magazine
Bůh viděl, že všechno, co stvořil, je dobré. Jako křesťané se z tohoto dobra radujeme. Těšíme se z krásy Slunce a Měsíce, z vůně rozkvetlého olivovníku, z chuti masa, ptactva a obilí, z nápojů, které povznášejí našeho ducha, z manželského svazku, který plodí nový život. Všeho s mírou, říkáme, střídmost nevyjímaje. A i když se ke střídmosti stavíme poněkud moralisticky, máme pravdu, když říkáme, že Bůh nám dal dobrotu svého stvoření jako cestu milosti, díky níž se my sami stáváme dobrými.
27.06.2025, RC Monitor 12/2025
Svatý Jan Maria Vianney v jednom ze svých kázání řekl: „Jestliže, drazí bratři, nemilujeme dobrého Boha, jsme velmi nešťastní.“ Možná právě proto žijeme v době, kterou bychom mohli označit jako dobu horečné honby za štěstím. Kdekdo se za ním honí, kdekdo o něj usiluje, kdekdo ho hledá, kdekdo o něm mluví. Ale jsou ti, kteří podlehli této honbě, opravdu šťastní? Spíše to vypadá, jako by se zástupy těch, kteří usilují o štěstí, stále zahušťovaly, místo aby řídly.
13.10.2025, RC Monitor 19/2025
„Pamatujte, pro zbabělce žádný ráj neexistuje,“ jsou slova, která pronesl Juan de Austria v den bitvy u Lepanta. A jak víme z moudrých knih, vojáci a námořníci Svaté ligy si tato jeho slova vzali k srdci a jako zbabělci se nechovali, i když Osmani byli v přesile. Svátek Panny Marie Růžencové nám ale také připomíná, že samotná statečnost ne vždy postačuje.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.