31.12.2002, RC
Vážená redakce,
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
O to méně nás těší vyhýbavé odpovědi P. D. Hermana. Musíme ovšem konstatovat, že neodpovídají katolickému konsensu, jak ho v poslední době vyjádřilo například stanovisko COMECE (společný orgán biskupů zemí EU) k návrhu Evropské ústavy: "Každý má právo na odpočinek a volný čas**, včetně rozumného omezení pracovní doby a periodických svátků. Toto právo zahrnuje úctu k neděli, což je den odpočinku, společný všem členským státům; tento respekt je výrazem jejich společné identity a součástí jejich společného kulturního dědictví."
Biskupové řady zemí, například Slovenska, požadují v poslední době stále důrazněji, aby se v jejich zemích i v EU respektovala neděle.
Tvrzení, že není třeba respektovat neděli, protože "bible vznikla ve zcela jiných společenských poměrech", je nehoráznost. Nebezpečí zotročení člověka prací je stále s námi, jak dosvědčují data agentur sledujících lidská práva, podle nichž rozsah otroctví v dnešním světě narůstá; v naší zemi byly aplikovány otrocké koncepty práce v padesátých letech (umístěnky, nemožnost změnit zaměstnání bez souhlasu zaměstnavatele, nemožnost opustit oblast JZD, v níž se člověk narodil, atd. - (mladším čtenářům lze doporučit film "Lásky jedné plavovlásky")), což není zase tak dávno. Také velitelé komunistických táborů se zvláštní péčí ukládali prodloužené směny právě na neděle a svátky. Vězni to vnímali jako ponížení a snažili se mu nějak bránit (například společným zpěvem).
Právě v citovaných supermarketech a hypermarketech pracují často mladé ženy, které mají doma děti a měly by mít alespoň jeden den v týdnu vyhrazený čas pro rodinu.
Zásada nedělního klidu, tak jako každá zásada, má samozřejmě své racionální výjimky: étos práce ve zdravotnictví nebo v dopravě tradičně zahrnuje nedělní a sváteční služby. Ale zásada sama, tedy společný nedělní klid, je také dána přirozeným rozumem. Občanské společenství nezbytně potřebuje společný klid a společnou oslavu. To, že někteří (a občas všichni) lidé musejí nadřadit étos lásky k bližnímu nad étos slavení neděle, ještě neznamená, že jakákoli práce v neděli je ospravedlnitelná. Biblický příkaz slavení "dne svátečního" je stále aktuální, a katoličtí biskupové v Evropě jsou si toho vědomi: názor P. D. Hermana je čistě soukromý, a z hlediska katolického konsensu problematický.
Za redakci zpravodajského serveru Res Catholica
Michaela Freiová
09.03.2026, The Imaginative Conservative
Kdopak by si pomyslel, že se v tak krátkých verších skrývá tolik filozofie? Kdopak by si pomyslel, že tak málo slovy lze vyjádřit takové množství významu? Až příště budete číst Shakespeara, čtěte pozorně a možná v jeho dílech najdete více filozofie, než by se na první pohled zdálo.
25.02.2026, RC Monitor 3/2026
V polovině letošního Týdne modliteb za jednotu křesťanů proběhla v Římě konference u příležitosti 60 let od zrušení vzájemné, právně krajně sporné exkomunikace papežského legáta Humberta a konstantinopolského patriarchy Kerullaria z roku 1054, známé jako Velké schizma. K jejímu oboustrannému oficiálnímu odvolání došlo 7. prosince 1965 současně v Římě (v rámci druhého vatikánského koncilu) a v katedrále v Konstantinopoli.
20.01.2026, RC
Katolická církev se modlí za jednotu ne proto, že by pravdu hledala, ale proto, že věří, že ji nemá vlastnit sama. Myšlenka vyhradit zvláštní čas modlitbě za jednotu křesťanů není žádným postmoderním výstřelkem. Už papež Lev XIII. (1878–1903) v roce 1894 vyzval katolické věřící k intenzivní modlitbě za jednotu církve, a to v těsné souvislosti se slavností Seslání Ducha svatého. Právě Duch svatý je totiž tím, kdo spojuje rozdílné, překládá „mezi jazyky“ a dává vzniknout společenství tam, kde by si člověk spíš tipoval nedorozumění. Podoba Týdne modliteb za jednotu křesťanů se postupně proměňovala a svou dnešní tvář získala až po Druhém vatikánském koncilu. Poprvé se v této podobě slavil v roce 1968. A slaví se dodnes – letos až do neděle 25. ledna 2026.
27.02.2026, RC Monitor 3/2026
„Pro mne je modlitba vzlet srdce, je to prostý pohled k nebi, je to zvolání vděčnosti a lásky ve zkoušce i v radosti“ píše sv. Terezie od Dítěte Ježíše (Autobiografické spisy, C 25r.). Mnozí z nás si ale vybaví hodiny náboženství a definici modlitby jako „povznesení duše k Bohu nebo prosba k Bohu o vhodná dobra“ (KKC 2559). Možná mohou být obě vyjádření pro většinu z nás nesrozumitelná a vzdálená.
07.01.2026, Radio Vaticana
Více než 400 tisíc diváků za několik prvních týdnů a rekordní fronty před kiny – a zároveň rušení projekcí a zákaz plakátů v metru. Film Sacré Coeur o zjeveních Nejsvětějšího Srdce Ježíšova se stal ve Francii kulturním fenoménem a výrazným hlasem ve sporu o sekularismus státu, informuje Catholic Weekly. Film uváděný od 1. října pod podtitulem „Jeho panování nebude mít konce“ vypráví o zjeveních Ježíše sv. Markétě Marii Alacoque v Paray-le-Monial v letech 1673–1675. Snímek – spojující historické rekonstrukce, svědectví a komentáře odborníků – vznikl u příležitosti 350. výročí těchto zjevení.
19.03.2026, RC Monitor 5/2026
Kdo z nás má tu odvahu, anebo tu nevědomost, aby mohl říct, že nepotkal svatého Josefa? Chodí všelijak přestrojen, zjevuje se ve všech „společenských vrstvách“, vždycky mlčí, nikdy neprozrazuje svou důstojnost, poněvadž tak je pokorný a poslušný, že o ní neví, a kdyby o ní věděl, nechce o ní vědět. Zacpi pramen dobra rukama: čím více na něj tlačíš, tím silněji jej utlačuješ, tím výše vystřikuje. Pramen a skutečná síla se utlačit nedá. „Já jsem, který jsem,“ takto sám sebe definuje Bůh. Zaniká to, co není; co není v Bohu, to vůbec není. Co jest, to nezrušitelné a neporušitelné jest v Tom, který jest.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.