31.12.2011, Fides
Ale její duch je ve vzácných chvílích jasného vědomí silný a Asia řekla, že „odpouští** svým trýznitelům“. Agentuře Fides to sdělil Haroon Barkat Masih, mezinárodní ředitel „Masihi Foundation“ (MF), nevládní organizace, která brání práva křesťanů v Pákistánu a stará se o právní i materiální pomoc této ženě. Mezinárodní delegace „Masihi Foundation“ se setkala s Asiou Bibi 19. prosince 2011 ve vězení v Sheikpura, kde je držena déle než rok.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
V prohlášení, které vydala organizace „Masihi Foundation“ po návštěvě vězení a poslala agentuře Fides, se uvádí, že „v důsledku samovazby šestačtyřicetiletá Asie Bibi vypadá mnohem starší, má bledou pleť a je velmi slabá, dokonce se nemůže postavit na nohy“. Asia byla přivedena dvěma dozorkyněmi.
„Po celou dobu, kterou jsme s ní strávili, jí oči neustále těkaly z místa na místo, nechápala, co se děje, byla naprosto zmatená a během celého rozhovoru vypadala překvapeně - déle než 2 hodiny a 20 minut se její myšlenky bezcílně toulaly,“ konstatuje Masihi Foundation se znepokojením. „Reagovala směsicí pocitů, smíchem, pláčem a po dlouhou dobu byla úplně potichu.“
„Během prvních 10 minut,“ pokračuje text zaslaný agentuře Fides, „se Asie nedařilo soustředit svou mysl a nechápala, zda jsme přátelé, nebo nepřátelé. Řekla, že ji nikdo nebere vážně, byla vystrašená a zdála se být velmi chladná a nervózní. Jakmile se s námi dostala do očního kontaktu, odvrátila zrak a začala se ošívat. Nabídli jsme jí vodu a zdálo se, že má z vody strach.“ Její osobní hygiena je strašná: Asia se již déle než dva měsíce nekoupala.
Delegace Asiu ujistila, že jí Masihi Foundation poskytuje to nejlepší právní zastoupení. Asia velmi tiše a mírným tónem opakovala členům MF, že „se chce jen vrátit ke své rodině“ a že se i nadále modlí a postí. Žádá křesťany na celém světě, „aby se za ni nepřestávali modlit“. Na otázku, jak tráví čas, Asia odpověděla: „Ztratila jsem pojem o čase. Netuším, kolik je hodin, který je měsíc nebo roční období. Pamatuji si pouze jediný den, 9. června, nejtemnější den v mém životě, protože tehdy jsem byla zatčena. To byl začátek noční můry pro mě a mou rodinu.“
Když byla otázána na odpuštění, Asia vysvětlila: „Nejprve jsem cítila úzkost, zlost, byla agresivní, potom se však díky křesťanské víře, půstu a modlitbě cosi ve mně začalo měnit. Už jsem odpustila těm, kdo mě obvinili z rouhání. Je to kapitola v mém životě, kterou chci zapomenout,“ a poznamenala, že „mnoho jiných křesťanů je neprávem obviněno podobně, jako jsem já“. Když delegace odcházela, Asia vypadala vyděšená a křičela v slzách: „Kdy mě propustí?“
„To je otázka, kterou musíme položit pákistánské vládě, mezinárodnímu společenství a obecné církvi,“ uvedl v rozhovoru pro agenturu Fides Haroon Barkat Masih. „Pokud Asia zůstane v izolaci, je pravděpodobné, že se u ní objeví duševní choroba, která by mohla vážně ohrozit její psychickou rovnováhu. Žádáme úřady, aby okamžitě umožnily, aby ji mohl navštívit a ošetřit tým lékařů,“ pokračoval ředitel MF. „V nedávné době papež Benedikt XVI. navštívil vězně v italském vězení: Věříme, že díky tomuto jeho gestu, jsme se symbolicky připojili ke všem vězňům na celém světě, i k Asie Bibi, kteří stráví smutné Vánoce v samotě vězeňské cely. Vyzýváme všechny křesťany na celém světě, aby v době vánočních a novoročních svátečních dní připomněli Pánu Asiu Bibi a vytrvale se za ni modlili.“
23.07.2026, RC Monitor 14/2026
Po literárním okénku z minulého čísla bych rád tentokrát pootevřel okénko filmové. Asi někteří z vás zaregistrovali zprávu, že v Německu zakázali jakýsi film o maníkovi, který se rozhodl vzít spravedlnost do svých rukou a začal účtovat s imigranty porušujícími zákony i se soudci, jež je neráčili odsuzovat, a dokonce postřílel značné množství policistů, kteří se ho snažili lapit. Prostě další béčkový krvák, nad nímž se seriózní kritik umění opovržlivě ošklíbne.
15.07.2026, Spiritual Direction
Vzhledem k tomu, že už více než deset let pracuji jako pastorační pracovnice s mládeží na plný úvazek, dalo by se předpokládat, že mám disciplinovaný a bohatý modlitební život – ale vždy tomu tak nebylo. Po mnoho let jsem se modlila, kde jsem chtěla a jak jsem chtěla a kdykoli se mi zachtělo. Trvalo mi dlouho, než jsem si našla rytmus modlitby, který by mě skutečně nesl. Ráda bych vám ukázala, jak si takový rytmus vytvořit, aniž byste opakovali mnoho chyb, které jsem udělala já.
13.07.2026, RC Monitor 13/2026
V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.