31.12.2013, Kathnet
Komentář redaktora agentury Kath.net Johannese Grafa: Vatikán v rámci příprav na biskupskou synodu o rodině a evangelizaci, která se bude konat v roce 2014 v Římě, zaslal diecézím dotazník. To je normální proces. Církev chce vědět, kde je učení Církve, tak jak je hlásáno, pochopeno a aplikováno v životě, o jakých otázkách se v diecézích diskutuje a jaké působí obtíže.**
V několika diecézích v německojazyčné oblasti jisté organizace tuto anketu určenou diecézím zveřejnily – povětšinou prostřednictvím internetu. V některých případech byla dokonce přepracována, aby byla „obecně pochopitelná“. Poté mohl projevit své názory na manželství a rodinu skutečně kdokoli.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Nyní vycházejí na světlo první, nikterak překvapivé výsledky: učení Církve není obecně známo a v každodenním životě na ně téměř nikdo nedbá. Abychom došli k tomuto závěru, nebylo vlastně zapotřebí tuto anketu provádět.
Vůči tomuto přístupu existuje celá řada námitek a člověk si klade otázku, proč se vlastně tento „průzkum“ uskutečnil.
Nejprve metodická námitka. Jelikož na anketu mohl odpovědět prakticky kdokoli, průzkum není reprezentativní. K tomu, aby bylo možno vytvořit odpovídající profil (katolické) populace, museli by být respondenti vybráni podle věku, pohlaví, rodinného stavu a dalších kritérií. To se nestalo, a výsledky proto – čistě podle kritérií statistické metody – nejsou průkazné.
Skutečná vazba respondentů na Církev nebyla uvedena. V dotazníku diecéze Štýrský Hradec-Seckau byla sice otázka, zda respondent náleží ke katolické církvi, ale ne zda pravidelně navštěvuje nedělní mši, modlí se, chodí ke zpovědi atd. Mnozí, kteří formálně patří ke katolické církvi, svou víru nepraktikují. To je také známo. Bylo by zajímavé vědět, jak se katolická manželská morálka promítá do života praktikujících katolíků. Tímto se podle všeho od nepraktikujících katolíků významně odlišují. Kdo neví, co je svátost, nebude ani rozumět učení Církve o manželství.
Interpretace výsledků je také pozoruhodná. Očekávali bychom, že odpovědné osoby v diecézích využijí výsledky ankety jako příležitost k tomu, aby v budoucnu poskytly větší prostor hlásání církevního učení o manželství a rodině. Zdá se však, že došlo k opaku. Snaží se totiž o přizpůsobení církevního učení „životní realitě“ lidí. Takto argumentovala arcidiecéze Freiburg a BDKJ (Svaz německé katolické mládeže).
Zdá se, že tato interpretace je odpovědí na výše zmíněnou otázku po smyslu tohoto průzkumu. Je zřejmé, že na Církev je vyvíjen tlak, aby tímto způsobem přizpůsobila své učení. Průzkumy tohoto druhu jsou známy z politiky a z různých spolků. Tam se pomocí takovýchto anket a průzkumů veřejného mínění stanovuje kurz. „Hlas členské základny“ je považován za posvátný.
Ale Církev není klub, který by mohl měnit stanovy podle přání svých členů. Bůh vždy lidi vyzýval k pokání a nedovolí, aby setrvávali v hříchu. Krátce řečeno: Kdyby Mojžíš přizpůsobil Boží učení „životní realitě“ Izraelitů, musel by jim povolit uctívání zlatého telete, ukončil svůj komentář J. Graf.
20.07.2026, Národní centrum pro rodinu
Šestý Světový den prarodičů a seniorů připadne letos na neděli 26. července. Papež Lev XIV. i čeští a moravští biskupové při této příležitosti vybízejí věřící, aby navštívili své prarodiče, starší příbuzné i seniory, kteří žijí osaměle nebo pobývají v pečovatelských zařízeních. Letošní Světový den prarodičů a seniorů ponese motto „Já na tebe nikdy nezapomenu“, převzaté z knihy proroka Izaiáše. Připomíná, že Boží láska člověka neopouští ani ve stáří, nemoci nebo osamělosti.
15.07.2026, Spiritual Direction
Vzhledem k tomu, že už více než deset let pracuji jako pastorační pracovnice s mládeží na plný úvazek, dalo by se předpokládat, že mám disciplinovaný a bohatý modlitební život – ale vždy tomu tak nebylo. Po mnoho let jsem se modlila, kde jsem chtěla a jak jsem chtěla a kdykoli se mi zachtělo. Trvalo mi dlouho, než jsem si našla rytmus modlitby, který by mě skutečně nesl. Ráda bych vám ukázala, jak si takový rytmus vytvořit, aniž byste opakovali mnoho chyb, které jsem udělala já.
13.07.2026, RC Monitor 13/2026
V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.