Průzkumy týkající se manželství a rodiny a tanec kolem zlatého telete (sexu)

V několika diecézích v německojazyčné oblasti jisté organizace tuto anketu určenou diecézím zveřejnily – povětšinou prostřednictvím internetu. V některých případech byla dokonce přepracována, aby byla „obecně pochopitelná“. Poté mohl projevit své názory na manželství a rodinu skutečně kdokoli.

Nyní vycházejí na světlo první, nikterak překvapivé výsledky: učení Církve není obecně známo a v každodenním životě na ně téměř nikdo nedbá. Abychom došli k tomuto závěru, nebylo vlastně zapotřebí tuto anketu provádět.

Vůči tomuto přístupu existuje celá řada námitek a člověk si klade otázku, proč se vlastně tento „průzkum“ uskutečnil.

Nejprve metodická námitka. Jelikož na anketu mohl odpovědět prakticky kdokoli, průzkum není reprezentativní. K tomu, aby bylo možno vytvořit odpovídající profil (katolické) populace, museli by být respondenti vybráni podle věku, pohlaví, rodinného stavu a dalších kritérií. To se nestalo, a výsledky proto – čistě podle kritérií statistické metody – nejsou průkazné.

Skutečná vazba respondentů na Církev nebyla uvedena. V dotazníku diecéze Štýrský Hradec-Seckau byla sice otázka, zda respondent náleží ke katolické církvi, ale ne zda pravidelně navštěvuje nedělní mši, modlí se, chodí ke zpovědi atd. Mnozí, kteří formálně patří ke katolické církvi, svou víru nepraktikují. To je také známo. Bylo by zajímavé vědět, jak se katolická manželská morálka promítá do života praktikujících katolíků. Tímto se podle všeho od nepraktikujících katolíků významně odlišují. Kdo neví, co je svátost, nebude ani rozumět učení Církve o manželství.

Interpretace výsledků je také pozoruhodná. Očekávali bychom, že odpovědné osoby v diecézích využijí výsledky ankety jako příležitost k tomu, aby v budoucnu poskytly větší prostor hlásání církevního učení o manželství a rodině. Zdá se však, že došlo k opaku. Snaží se totiž o přizpůsobení církevního učení „životní realitě“ lidí. Takto argumentovala arcidiecéze Freiburg a BDKJ (Svaz německé katolické mládeže).

Zdá se, že tato interpretace je odpovědí na výše zmíněnou otázku po smyslu tohoto průzkumu. Je zřejmé, že na Církev je vyvíjen tlak, aby tímto způsobem přizpůsobila své učení. Průzkumy tohoto druhu jsou známy z politiky a z různých spolků. Tam se pomocí takovýchto anket a průzkumů veřejného mínění stanovuje kurz. „Hlas členské základny“ je považován za posvátný.