Zima přináší novou hrozbu iráckým uprchlíkům před ISIS

16.12.2014, ThGW

Blíží se Vánoce, ale křesťané vyhnaní ze svých domovů v severním Iráku nemají náladu na oslavy. „Letošní svátky nebudeme slavit,“ řekla čtyřiadvacetiletá Randa Khaled, zatímco na klíně držela malé dítě. „Jak bychom je mohli slavit? Vždyť se nemůžeme ani umýt.“


Dva miliony Iráčanů a Syřanů vysídlených kvůli ISIS prožívají utrpení v přeplněných táborech.

Khaled a její rodina patří k několika stovkám dalších, kteří žijí v nedokončené betonové stavbě třípatrového nákupního centra v kurdském regionu Iráku, jelikož bojovníci Islámského státu (ISIS) obsadili jejich domovské město Karakoš ležící východně od Mosulu.

Ze dvou milionů lidí vysídlených ze svých domovů v Iráku téměř polovina uprchla do bezpečí v Kurdistánu a představuje obrovskou zátěž pro zdroje v regionu, což vedlo Organizaci spojených národů k tomu, aby zdejší situaci označila jako krizi 3. stupně, nejvyšší stupeň humanitární krize.

Murad Garesh ví, že krutá zima na kurdském severu Iráku může být pro jeho pět malých dětí osudná, ale sám nemůže dělat téměř nic, jen čekat, až budou přestěhováni do tábora, který se staví nedaleko. On se svou rodinou a tři další jezídské rodiny jako jinověrci čelí pronásledování ze strany militantních islamistů. Mají u sebe více než 20 dětí a poté, co v srpnu uprchli před náporem ISIS, se usadili na kopci nad městem Dohuk blízko tureckých hranic. „Nemáme elektřinu ani tekoucí vodu a nemyli jsme se již několik dní, ale aspoň jsme chráněni před Daesh,“ řekl pětatřicetiletý Murad. Použil výraz Daesh, což je hanlivé označení pro ISIS, zatímco o několik metrů dál se děti shromáždily kolem ohně, aby se zahřály.

Garesh je jedním z tisíce menšinových jezídů, kteří opustili své domovy v severozápadním Iráku poté, co je v srpnu napadli bojovníci ISIS, stovky jich zabili nebo zajali a ostatní v parném srpnovém vedru zahnali do hor.

„Nejnovější a nejnaléhavější výzvou je nástup zimy. Musíme zajistit vhodné přístřešky, topení, zimní oblečení a přikrývky. Stále přijímáme lidi ze Sýrie a z míst, jako je Anbar. Krize se zatím ani nestabilizuje,“ řekla Bayan Rahman, zástupkyně Velké Británie u regionální vlády Kurdistánu (KRG). Hornatá provincie Dohuk hostí více než 50 % všech vysídlených v Kurdistánu, k tomu asi 100 000 uprchlíků ze Sýrie, celkový počet uprchlíků se rovná téměř polovině původních obyvatel provincie.

Ulice jsou zacpané dopravními prostředky, vzrostly životní náklady a není dostatek vody a elektřiny pro všechny. Předtím, než se vnitřně vysídlené osoby 1. prosince přestěhovaly do nových táborů, byla většina z nich umístěna ve školách po celé provincii, což znamenalo, že místní studenti letos přišli o dva měsíce školního roku.

Ismail Mohammad Ahmed, asistent guvernéra Duhoku pro záležitosti vnitřně vysídlených osob, řekl, že provincie se během šesti měsíců stala z nejméně lidnaté v Iráku čtvrtou nejlidnatější. „Zoufale potřebujeme palivo, oblečení, potraviny a další služby pro vnitřně vysídlené.“

Ahmed řekl, že bylo postaveno sedm táborů pro vysídlence a dalších třináct je ve výstavbě, ale zdůraznil, že je třeba udělat víc, aby se běženci zachránili před zimou.

Kurdové vědí, jak smrtící zima může být. Během povstání proti bagdádské vládě v roce 1991 irácká armáda napadla kurdské oblasti včetně města Dohuku, aby povstání potlačila, a asi dva miliony lidí přinutila uprchnout k tureckým a íránským hranicím. Bez adekvátní pomoci od mezinárodního společenství umrznou tisíce civilistů, především dětí.

„Když prší, je život v tomto stanu strašný – všechno je mokré,“ řekla Hayat Semo, jedenadvacetiletá matka dvou dětí z tábora Khanke, kde je ubytováno více než 18 000 jezídů ze Sinjaru. „Situace je ještě horší pro děti. Když ráno vstávají, jejich tělíčka jsou tak ztuhlá zimou, že se nemohou hýbat. Nemáme pro ně žádné vhodné oblečení.“ Déšť proměnil zemi v bahno, a vyhaslé zbytky spáleného stanu jsou svědectvím o nebezpečí přeplněného tábora.

Navzdory veškeré snaze kurdských orgánů o zabezpečení vysídlenců celý region strádá, jelikož Bagdád počátkem roku snížil financování a ekonomický růst založený na prodeji ropy náhle ustrnul. Z toho důvodu zůstaly stovky rozestavěných bytových komplexů, kancelářských budov a supermarketů nedokončené – nyní slouží jako přístřešky vysídlenců.

Zatímco mnoho z vnitřních uprchlíků je zcela bez peněz a nemohou si dovolit ubytování ve městě, malá menšina si ze svých úspor platí pronájem bytů, protože říkají, že nemohou žít v táborech. Salam Juma, učitel z východního Mosulu, platí 600 dolarů měsíčně za malý byt. „Moje žena prodala své zlato, abychom mohli zaplatit nájem, ale teď už nemáme peníze a já nevím, co dělat,“ řekl tento otec pěti dětí. „Jen Bůh a Obama vědí, kdy se budeme moci vrátit do našich domovů. Chci, aby Američané dále bombardovali ISIS, ale aby nám také poslali potraviny.“

Zdá se, že syrští uprchlíci, kteří jsou v iráckém Kurdistánu od vypuknutí občanské války v roce 2011, se dokázali lépe přizpůsobit. Pracují na trhu, kde čistí obuv, prodávají cigarety a telefonní karty a našli v kurdské oblasti zaměstnání v kavárnách a restauracích.

Potřeby vysídlenců se také snaží uspokojit rozvojové agentury. „Zima je právě teď největší problém,“ řekla Jessica Hyba, pracovnice úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. „Je to otázka času. Všichni bez přestání pracujeme, abychom zajistili, že pomůžeme opravdu všem. Je to velmi tíživá a vleklá situace. A konec je v nedohlednu.“

V pondělí 8. prosince kurdská regionální vláda představila v Dolní sněmovně v Londýně Krizovou výzvu Kurdistánu, díky které chce získat peníze a zvýšit povědomí o neutěšené situaci vnitřně vysídlených osob a uprchlíků.

„Potřebujeme, aby mezinárodní společenství poskytlo OSN větší finanční prostředky a převzalo náležitou zodpovědnost za své bližní, kteří se vinou Islámského státu stali bezdomovci a traumatizovanými chudáky. Součástí celkového přístupu mezinárodního společenství ke krizi, kterou vytvořil ISIS, musí být humanitární reakce,“ řekla Bayan Rahman.


Další články



Proč jsem se stal katolíkem? Odpověď je Eucharistie

28.02.2025, National Catholic Register

Téměř všichni protestantští konvertité v příběhu o svém obrácení dosvědčují moc Eucharistie. Při svém pokusu prokázat nesprávnost katolicismu jsem si jen ověřil jeho správnost. S manželkou jsme byli členy jedné evangelikální „nedenominační“ církve a pracoval jsem na protestantské střední škole. Věděl jsem, že kdybych se připojil ke katolické církvi, nemohl bych na té škole dál působit. Vzpomínám si, jak jsem jeden týden seděl na bohoslužbě a říkal si: „Ve své teologii můžu být katolíkem a přitom dál chodit sem do protestantského sboru.“

Srdce našeho Pána Ježíše Krista

27.06.2025, RC Monitor 12/2025

Svatý Jan Maria Vianney v jednom ze svých kázání řekl: „Jestliže, drazí bratři, nemilujeme dobrého Boha, jsme velmi nešťastní.“ Možná právě proto žijeme v době, kterou bychom mohli označit jako dobu horečné honby za štěstím. Kdekdo se za ním honí, kdekdo o něj usiluje, kdekdo ho hledá, kdekdo o něm mluví. Ale jsou ti, kteří podlehli této honbě, opravdu šťastní? Spíše to vypadá, jako by se zástupy těch, kteří usilují o štěstí, stále zahušťovaly, místo aby řídly.

Lidský život se nedá nahradit

03.04.2025, RC Monitor 6/2025

Nedávné slavnosti sv. Josefa a Zvěstování Páně, jsou připomínkou nejen významné události pro naši spásu a Pěstouna Páně, ale také nám okrajově připomínají, že jaro, alespoň to astronomické, je tady, a kdo si nenatrhal včas kočičky, bude mít na Květnou neděli v průvodu odkvetlé kocoury. Ale to není to nejdůležitější, kočičky se dají nahradit jakoukoli jinou větví nebo palmovým lupenem zakoupeným v květinářství.

Bůh je věčný a nepodléhá volebním obdobím

21.02.2025, RC Monitor 3/2025

„Bůh dokáže psát i na křivých řádcích,“ je jedno z okřídlených úsloví užívaných v církvi, když přijde řeč na lidi, případně situace, které jsou takzvaně kontroverzní. Jako jedna z takových kontroverzních osob se nám může jevit znovu zvolený prezident USA. Asi se shodneme, že tento pán není žádný Mirek Dušín, který by byl vzorem hodným následování. Ale též musíme uznat to, že ne všechny jeho kroky jsou zavrženíhodné. Jeden z jeho kroků, který osobně považuji za chvályhodný, je pozastavení financování USAIDu, které rozpoutalo v určitých kruzích velké zděšení.

Mediálně zdatní kněží

11.04.2025, RC Monitor 6/2025

Nelze zamlčet, že jedním z nově nastražených lákadel se po roce 1989 stala i pro katolické kněze možnost osobního sebezviditelňování v médiích. To však s sebou nese nemalé riziko ohrožení vlastní kněžské svátostné identity.

Notre Dame a budoucnost církve

11.02.2025, RC Monitor 2/2025

Notre Dame byla vzkříšena v celé své nádheře a slávě. Díky Bohu, protože původně byly plány zcela jiné. Dobře, nějaké lapsy se najdou – podivně řešený bronzový minimalistický oltář, který neladí s majestátností katedrály, kovová sedadla, křtitelnice, která nevypadá jako křtitelnice, chórová čepička, která jako by byla vypůjčená od klauna, a podivné kalichy – ale celek se vyznačuje velkou krásou. Důstojné byly i liturgické obřady provázející znovuotevření Notre Dame. Díky nim se věřící povznášejí nad všednost až k nadpřirozenu. Právě to druhé je tolik zapotřebí v naší době, v době, kdy všechno musí být srozumitelné. Latina byla nesrozumitelná a nudná. Posvátné ustoupilo mezilidskému.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.







MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2025 Res Claritatis, z.s.