16.12.2014, ThGW
Khaled a její rodina patří k několika stovkám dalších, kteří žijí v nedokončené betonové stavbě třípatrového nákupního centra v kurdském regionu Iráku, jelikož bojovníci Islámského státu (ISIS) obsadili jejich domovské město Karakoš ležící východně od Mosulu.
Ze dvou milionů lidí vysídlených ze svých domovů v Iráku téměř polovina uprchla do bezpečí v Kurdistánu a představuje obrovskou zátěž pro zdroje v regionu, což vedlo Organizaci spojených národů k tomu, aby zdejší situaci označila jako krizi 3. stupně, nejvyšší stupeň humanitární krize.
Murad Garesh ví, že krutá zima na kurdském severu Iráku může být pro jeho pět malých dětí osudná, ale sám nemůže dělat téměř nic, jen čekat, až budou přestěhováni do tábora, který se staví nedaleko. On se svou rodinou a tři další jezídské rodiny jako jinověrci čelí pronásledování ze strany militantních islamistů. Mají u sebe více než 20 dětí a poté, co v srpnu uprchli před náporem ISIS, se usadili na kopci nad městem Dohuk blízko tureckých hranic. „Nemáme elektřinu ani tekoucí vodu a nemyli jsme se již několik dní, ale aspoň jsme chráněni před Daesh,“ řekl pětatřicetiletý Murad. Použil výraz Daesh, což je hanlivé označení pro ISIS, zatímco o několik metrů dál se děti shromáždily kolem ohně, aby se zahřály.
Garesh je jedním z tisíce menšinových jezídů, kteří opustili své domovy v severozápadním Iráku poté, co je v srpnu napadli bojovníci ISIS, stovky jich zabili nebo zajali a ostatní v parném srpnovém vedru zahnali do hor.
„Nejnovější a nejnaléhavější výzvou je nástup zimy. Musíme zajistit vhodné přístřešky, topení, zimní oblečení a přikrývky. Stále přijímáme lidi ze Sýrie a z míst, jako je Anbar. Krize se zatím ani nestabilizuje,“ řekla Bayan Rahman, zástupkyně Velké Británie u regionální vlády Kurdistánu (KRG). Hornatá provincie Dohuk hostí více než 50 % všech vysídlených v Kurdistánu, k tomu asi 100 000 uprchlíků ze Sýrie, celkový počet uprchlíků se rovná téměř polovině původních obyvatel provincie.
Ulice jsou zacpané dopravními prostředky, vzrostly životní náklady a není dostatek vody a elektřiny pro všechny. Předtím, než se vnitřně vysídlené osoby 1. prosince přestěhovaly do nových táborů, byla většina z nich umístěna ve školách po celé provincii, což znamenalo, že místní studenti letos přišli o dva měsíce školního roku.
Ismail Mohammad Ahmed, asistent guvernéra Duhoku pro záležitosti vnitřně vysídlených osob, řekl, že provincie se během šesti měsíců stala z nejméně lidnaté v Iráku čtvrtou nejlidnatější. „Zoufale potřebujeme palivo, oblečení, potraviny a další služby pro vnitřně vysídlené.“
Ahmed řekl, že bylo postaveno sedm táborů pro vysídlence a dalších třináct je ve výstavbě, ale zdůraznil, že je třeba udělat víc, aby se běženci zachránili před zimou.
Kurdové vědí, jak smrtící zima může být. Během povstání proti bagdádské vládě v roce 1991 irácká armáda napadla kurdské oblasti včetně města Dohuku, aby povstání potlačila, a asi dva miliony lidí přinutila uprchnout k tureckým a íránským hranicím. Bez adekvátní pomoci od mezinárodního společenství umrznou tisíce civilistů, především dětí.
„Když prší, je život v tomto stanu strašný – všechno je mokré,“ řekla Hayat Semo, jedenadvacetiletá matka dvou dětí z tábora Khanke, kde je ubytováno více než 18 000 jezídů ze Sinjaru. „Situace je ještě horší pro děti. Když ráno vstávají, jejich tělíčka jsou tak ztuhlá zimou, že se nemohou hýbat. Nemáme pro ně žádné vhodné oblečení.“ Déšť proměnil zemi v bahno, a vyhaslé zbytky spáleného stanu jsou svědectvím o nebezpečí přeplněného tábora.
Navzdory veškeré snaze kurdských orgánů o zabezpečení vysídlenců celý region strádá, jelikož Bagdád počátkem roku snížil financování a ekonomický růst založený na prodeji ropy náhle ustrnul. Z toho důvodu zůstaly stovky rozestavěných bytových komplexů, kancelářských budov a supermarketů nedokončené – nyní slouží jako přístřešky vysídlenců.
Zatímco mnoho z vnitřních uprchlíků je zcela bez peněz a nemohou si dovolit ubytování ve městě, malá menšina si ze svých úspor platí pronájem bytů, protože říkají, že nemohou žít v táborech. Salam Juma, učitel z východního Mosulu, platí 600 dolarů měsíčně za malý byt. „Moje žena prodala své zlato, abychom mohli zaplatit nájem, ale teď už nemáme peníze a já nevím, co dělat,“ řekl tento otec pěti dětí. „Jen Bůh a Obama vědí, kdy se budeme moci vrátit do našich domovů. Chci, aby Američané dále bombardovali ISIS, ale aby nám také poslali potraviny.“
Zdá se, že syrští uprchlíci, kteří jsou v iráckém Kurdistánu od vypuknutí občanské války v roce 2011, se dokázali lépe přizpůsobit. Pracují na trhu, kde čistí obuv, prodávají cigarety a telefonní karty a našli v kurdské oblasti zaměstnání v kavárnách a restauracích.
Potřeby vysídlenců se také snaží uspokojit rozvojové agentury. „Zima je právě teď největší problém,“ řekla Jessica Hyba, pracovnice úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. „Je to otázka času. Všichni bez přestání pracujeme, abychom zajistili, že pomůžeme opravdu všem. Je to velmi tíživá a vleklá situace. A konec je v nedohlednu.“
V pondělí 8. prosince kurdská regionální vláda představila v Dolní sněmovně v Londýně Krizovou výzvu Kurdistánu, díky které chce získat peníze a zvýšit povědomí o neutěšené situaci vnitřně vysídlených osob a uprchlíků.
„Potřebujeme, aby mezinárodní společenství poskytlo OSN větší finanční prostředky a převzalo náležitou zodpovědnost za své bližní, kteří se vinou Islámského státu stali bezdomovci a traumatizovanými chudáky. Součástí celkového přístupu mezinárodního společenství ke krizi, kterou vytvořil ISIS, musí být humanitární reakce,“ řekla Bayan Rahman.
21.04.2025, Vatican News
Jeho Eminence kardinál Farrell dnes se zármutkem oznámil úmrtí papeže Františka těmito slovy: „Drazí bratři a sestry, s hlubokým zármutkem musím oznámit úmrtí našeho Svatého otce Františka. Dnes ráno v 7:35 se římský biskup František vrátil do domu Otce. Celý svůj život zasvětil službě Bohu a jeho Církvi. Učil nás žít hodnoty evangelia s věrností, odvahou a univerzální láskou, zejména ve prospěch těch nejchudších a odstrčených na okraj společnosti. S nesmírnou vděčností za jeho příklad opravdového učedníka Pána Ježíše svěřujeme duši papeže Františka nekonečné milosrdné lásce Trojjediného Boha.“
21.03.2025, RC Monitor 5/2025
Trocha teorie na úvod: Svátost svěcení má tři stupně. Každý stupeň svěcení je svátostí. Proto je velmi nepřesné a zavádějící pojmenování svátost kněžství. Jedná se pouze o lidové označení této svátosti, plynoucí z toho, že se nejčastěji uděluje svátost svěcení ve stupni kněžském.
19.04.2025, RC
„Smrt byla odstraněna vzkříšením, neboť jako když slunce zažene tmu, tak Kristus svým vzkříšením zničil smrt.“ - Svatý Atanáš Alexandrijský (†373), O vtělení Slova, 27
10.03.2025, RC Monitor 4/2025
Náš život je tak trochu prašný, nemyslíte? Představuji si to takto: pokud moje matka někdy v létě 1968, v době Pelíšků a Vln, snědla třeba mrkev, některé atomy z pole, na kterém ta mrkev vyrostla, se prostřednictvím její dělohy a placenty, popř. později jejím mateřským mlékem, možná dostaly do mého těla. Takže se možná staly součástí mé malé dětské ručičky. Celý život však dýcháme, jíme, pijeme, vydechujeme a vyměšujeme atd., takže když se na svou ruku podívám dnes, tvoří ji jiné atomy, než byly v ručičce mého předškolního věku.
14.04.2025, RC Monitor 6/2025
Volné pokračování článku Pívečko a Eucharistie: Praha je zdá se pro našeho Pána Ježíše Krista poněkud ošidnou půdou. V početných kostelích stověžaté matičky hlavy účastnící se bohoslužeb šednou a ubývají. Dostat mladší ročníky na mši svatou to chce „velikej hever“, jak zpívá Vladimír Mišík (ten ovšem hned dodává, že ho slušně řečeno nemá). Jeden z panáčků si proto řekl, že když nejdou lidi za Pánem, že musí Pán za lidmi (asi poučen horou a Mohamedem), a tak zkusil hrát (rozuměj celebrovat) v hospodě, jenže arcibiskup mu pískl ofsajd. Pozorný rozhodčí. Vždyť Ježíš přece řekl: „Následuj mě.“ A ne: „Následuji tě.“ A až ten, kdo následoval, došel do večeřadla a teprve tam přijal Eucharistii. Už ten Břevnov ale nechme...
03.04.2025, RC Monitor 6/2025
Nedávné slavnosti sv. Josefa a Zvěstování Páně, jsou připomínkou nejen významné události pro naši spásu a Pěstouna Páně, ale také nám okrajově připomínají, že jaro, alespoň to astronomické, je tady, a kdo si nenatrhal včas kočičky, bude mít na Květnou neděli v průvodu odkvetlé kocoury. Ale to není to nejdůležitější, kočičky se dají nahradit jakoukoli jinou větví nebo palmovým lupenem zakoupeným v květinářství.