09.11.2017, Biskupství plzeňské
V číslovaných nadpisech se pokusím vždy nejprve tematizovat jednotlivé námitky vznesené ve výše zmíněné odpovědi a poté k nim připojím svůj pohled.
1. Otázka přiměřenosti mého zásahu v rámci biskupské autority
Z pozice biskupské autority jsem ve svém svědomí vnímal jako nutnost se k daným textům časopisu vyjádřit. Biskupským svěcením a přijetím služby ordináře místní církve jsem převzal ve vztahu k věřícím své diecéze zodpovědnost nejen za služby liturgické či světící, ale také za služby učitelské a řídící (kán. 375 CIC). Jakkoliv mají i ostatní věřící právo se na této službě v mezích norem kanonického práva podílet, mojí je to povinností. Právě církevní autority mají dohlížet na to, aby nedocházelo k zneužití práv a překročení hranic, a to nejen v oblasti disciplíny, víry a mravů, ale také v překrucování evangelijní zvěsti, konkrétně i při využití hromadných sdělovacích prostředků (kán. 822 CIC). Jako pastýř, který má za úkol pozitivně vést a dobře směrovat, musím chránit neporušenost výkladu pravd víry pevně (kán. 386 CIC). Tato zodpovědnost se týká rovněž zpráv a informací, jež se dostanou ke mně svěřenému Božímu lidu prostřednictvím jak klasických, tak elektronických médií.
2. Otázka přítomnosti sdělení, jež jsou proti duchu evangelia
Podstata hlásání evangelia nespočívá jen v předávání teoretické nauky a striktně vyjádřených věroučných a morálních definicích. Evangelium máme hlásat s přihlédnutím k plnosti souvislostí slovy i skutky i vším, čím jsme, stejně jako Kristus celou svou přítomností potvrzuje, že Bůh je s námi (Dei verbum 4). To znamená, že jako pastýř vnímám zodpovědnost reagovat nejen na jednotlivé teologické sylogismy, ale na celý kontext zvěsti, jak působí a co vyvolává. V mnou kritizovaných článcích RC Monitoru bohužel v celkové souvislosti nevidím evangeliu odpovídající hledání cest vedoucích k jednotě, míru, k podpoře naděje a lásky k druhým, jak nás k tomu vybízí i náš současný papež František, ale naopak podněcování ke strachu a nepřátelství. Pokud něčemu v dnešním uspořádání společnosti autoři říkají tak jasné „ne“, jako tomu je v případě zmíněných článků, je třeba se ptát, čemu a komu tím říkají „ano“; co je nabídnuto jako alternativa odpovídající evangeliu, netýkající se jen úzce vymezené otázky, kterou zaměření jednotlivých článků zvlášť sleduje, ale celkového kontextu, směřování a úmyslu.
3. Otázka přípustnosti podpory EU pro křesťany
Z různých mých vyjádření je zřejmé, že nesouhlasím se vším, co EU koná a co prosazuje. Mravně pochybná nebo diskutabilní rozhodnutí či selhání členských států i celé EU kritizuji otevřeně (viz např. rozhovor pro Hospodářské noviny z 27. října 2017). Ovšem pokud řekneme „ne“ EU, bude to znamenat vyřešení těchto mravních problémů? Vystoupení z EU neznamená ocitnout se ve svobodném a nevinném vzduchoprázdnu, kde si sami vše ideálně zařídíme. Naše historie nás o tom jednoznačně přesvědčuje a zdravý rozum to dosvědčuje o to více za současné politické situace. Toto nedomýšlet je – jak jsem nastínil již ve druhém bodě – buď velmi naivní, nebo krajně nezodpovědné, v každém případě ale mimořádně nebezpečné.
Kromě toho argument, že P. Mayer, teologický poradce časopisu a autor sloupku s názvem „Slovo kněze“ nevydává své mínění za nauku církve, nepovažuji za validní. Jako exaktně určený teologický poradce tohoto časopisu tím v tomto prostoru svým projevem církev oficiálně zastupuje.
4. Otázka vztahu k EU ve světle Božího zjevení
Ano, je zcela legitimní mít v této otázce různé názory. Ovšem periodikum, které samo sebe deklaruje jako „svět katolickýma očima“, by mělo přinejmenším přihlížet k linii katolické církve v daném tématu, v tomto případě vyjádřené například v exhortaci Jana Pavla II. Ecclesia in Europa, která se (v článcích 96, 100-103, 111-112) vyjadřuje k většině problematických bodů včetně sekularizace, etického relativismu, imigrace či globalizačních vlivů nejen v Evropě, s jednoznačnou podporou integrace i samotné EU a povzbuzením k vlastní práci na oživování jejího křesťanského charakteru. V tomto duchu se nesou i promluvy papeže Františka, např. při návštěvě Evropského parlamentu v roce 2014, kde přes množství kritických upomínek povzbuzuje „vrátit se k pevnému přesvědčení otců zakladatelů EU, kteří toužili po budoucnosti založené na schopnosti pracovat společně na překonání rozdělení a usnadnit mír a společenství mezi všemi národy tohoto kontinentu“ a k obnovení „důvěry ve velký ideál jednotné a mírumilovné, tvořivé a podnikavé Evropy, která respektuje práva a uvědomuje si vlastní povinnosti“.
Je mnohem jednodušší bořit než stavět, něco odmítnout než přiznat spoluodpovědnost a napnout všechny síly k napravení toho, co se nepovedlo (viz Výzva ČBK k nadcházejícím volbám do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, 2017). V podobném duchu takto povzbuzuje křesťany papež František i ve svém nedávném projevu k účastníkům konference (Re)Thinking Europe (27.–29. října 2017): „Křesťané jsou dnes povoláni, aby znovu oživili Evropu a probudili její svědomí ne tím, že budou získávat nový prostor – to by byl proselytismus –, ale tak, že spouštějí procesy, které jsou schopné vzbudit ve společnosti novou energii.“ [1]
5. Otázka, zda stačí, aby křesťané vybírali pouze ze stran, které nejsou nepřátelské církvi
Toto kritérium shledávám jako velmi nedostačující. Křesťan má hájit dobro. Jestliže někdo nehlásá své antipatie k církvi, neznamená to automaticky, že se nepřiklání ke zlu v jiných zásadních otázkách. Navíc nechápu obhajobu pana Fuchse, který ve svém článku nepřímo doporučil volit spíše některou z „netradičních“ stran, mezi nimiž jmenuje např. stranu T. Okamury, [2] přičemž právě SPD ve svém politickém programu jasně deklaruje záměr přísné státní regulace církví. [3]
6. Otázka, zda poukázání na židovské vyznání politika lze považovat za antisemitismus
Již dříve jsem veřejně uznal a omluvil se za to, že jsem v této souvislosti ve svém otevřeném dopise omylem zaměnil „národnost“ za „vyznání“. Což ovšem na podstatě mé kritiky nic nemění. Jestliže se v katolickém periodiku začnou objevovat takováto „nevinná“ upozornění na náboženské vyznání toho či onoho veřejného představitele jakékoli politické strany, příliš to připomíná ono stejně „nevinné“ nálepkování, kterým byla bohužel i za ochotné spolupráce některých křesťanů připravena půda pro pozdější nálepkování vedoucí již přímo k Osvětimi. To, že toto vyjádření bylo v souvislosti se stranou „křesťanskou“, není v mých očích žádnou polehčující okolností, protože KDU-ČSL není stranou „pro křesťany“ (kdy bychom se možná právem mohli ptát, jak to, že jejím představitelem je nekřesťan), ale zcela nadkonfesijní stranou, která prosazuje „křesťansko-demokratickou“ politiku.
Závěrem bych rád znovu zdůraznil poděkování za upřímný a přímý rozhovor se zástupci RC Monitoru, i za všechny ohlasy, které se ke mně v posledních dnech dostaly, ať už souhlasné či kritické, obojí jsou důležité. Věřím, že nám všem jde o dobrou věc a že jsme schopni najít společnou cestu ve férových a věcných diskusích, či v osobním dialogu, a to navzdory rozdílným pohledům. Prosím všechny o připojení se k modlitbám za jednotu v církvi, za dar správného rozlišování nových znamení doby, za nalezení pravdy a míru v našich vztazích i ve světě.
Tomáš Holub, biskup plzeňský
pozn. pod čarou
[1] Celý proslov dostupný online z: https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/171103projev-papeze-frantiska-o-budoucnosti-evropy. [3.11.2017]. Viz také rozlišení mezi obsazováním „prostorů“ a iniciováním „procesů“ z Evangelii gaudium 223.
[2]. V návaznosti na tento článek v RC Monitoru vyzval katolický kněz P. Filip Antonín Maria Stajner věřící přímo k volbě SPD. Dostupné online z: http://www.parlamentnilisty.cz/profily/Mgr-Petr-Trombik-119735/clanek/Katolicky-knez-P-Filip-Antonin-Maria-Stajner-vyzval-verici-k-volbe-SPD-81207. [8.10.2017].
[3]. A to v bodu: „Prosadíme důslednou vymahatelnost podmínek pro činnost církví podle zákona o církvích.“
02.01.2025, RC Monitor 24/2024
V současné době má mnoho lidí, zvláště mladých, problém s více méně trvalou otráveností. Příčinou toho je, že vše sázejí na štěstí. Štěstí je povětšinou velmi krátkodobý pocit, který je vzápětí vystřídán pocitem zklamání nebo prázdnoty. Tato situace je vyvolána tím, že zmínění lidé usilují o věci materiální a o věci duchovní se starají málo, pokud vůbec. Věci materiální jsou totiž dělitelné. Lze je získat, zcizit, darovat, ztratit atd. Věci duchovní jsou nedělitelné a můžeme je jen sdílet. Není znám případ, že by někdo někoho něco naučil a následně už to sám neuměl, stejně jako když něco hmotného darujeme.
06.02.2025, National Catholic Register
Tento středověký gotický klenot – který byl až do svého uzavření nejnavštěvovanějším místem Francie se zhruba 13 miliony návštěvníky ročně, tedy mnohem více, než kolik jich přijde na Eiffelovu věž – je nerozlučně spjata s velkolepými dějinami Francie a s duší jejího lidu.
11.02.2025, RC Monitor 2/2025
Notre Dame byla vzkříšena v celé své nádheře a slávě. Díky Bohu, protože původně byly plány zcela jiné. Dobře, nějaké lapsy se najdou – podivně řešený bronzový minimalistický oltář, který neladí s majestátností katedrály, kovová sedadla, křtitelnice, která nevypadá jako křtitelnice, chórová čepička, která jako by byla vypůjčená od klauna, a podivné kalichy – ale celek se vyznačuje velkou krásou. Důstojné byly i liturgické obřady provázející znovuotevření Notre Dame. Díky nim se věřící povznášejí nad všednost až k nadpřirozenu. Právě to druhé je tolik zapotřebí v naší době, v době, kdy všechno musí být srozumitelné. Latina byla nesrozumitelná a nudná. Posvátné ustoupilo mezilidskému.
27.01.2025, RC Monitor 1/2025
V pondělí 6. ledna 2025 oslavili věřící východního obřadu svátek Zjevení Páně. Ve zcela zaplněné řeckokatolické katedrále sv. Klimenta se uskutečnila sv. liturgie se starobylým obřadem svěcení vody. Bohoslužbu vedl otec Vasyl Slivocký, generální vikář Apoštolského exarchátu v ČR.
21.02.2025, RC Monitor 3/2025
„Bůh dokáže psát i na křivých řádcích,“ je jedno z okřídlených úsloví užívaných v církvi, když přijde řeč na lidi, případně situace, které jsou takzvaně kontroverzní. Jako jedna z takových kontroverzních osob se nám může jevit znovu zvolený prezident USA. Asi se shodneme, že tento pán není žádný Mirek Dušín, který by byl vzorem hodným následování. Ale též musíme uznat to, že ne všechny jeho kroky jsou zavrženíhodné. Jeden z jeho kroků, který osobně považuji za chvályhodný, je pozastavení financování USAIDu, které rozpoutalo v určitých kruzích velké zděšení.
06.05.2025, Catholic Answers
Katolická církev poskytla recept a náboženský imperativ, které daly vzniknout moderní vědě. Pokud jste někdy sledovali starý film, možná jste si všimli chování, které nám dnes připadá naprosto bizarní. Například ve starém válečném filmu můžete vidět, jak zdravotník nabízí vojákovi těsně před operací cigaretu. Copak nevěděli, že kouření je nezdravé? Ano, věděli. Už od počátku osmdesátých let 19. století se cigaretám říkalo hřebíky do rakve!