09.11.2017, Biskupství plzeňské
V číslovaných nadpisech se pokusím vždy nejprve tematizovat jednotlivé námitky vznesené ve výše zmíněné odpovědi a poté k nim připojím svůj pohled.
1. Otázka přiměřenosti mého zásahu v rámci biskupské autority
Z pozice biskupské autority jsem ve svém svědomí vnímal jako nutnost se k daným textům časopisu vyjádřit. Biskupským svěcením a přijetím služby ordináře místní církve jsem převzal ve vztahu k věřícím své diecéze zodpovědnost nejen za služby liturgické či světící, ale také za služby učitelské a řídící (kán. 375 CIC). Jakkoliv mají i ostatní věřící právo se na této službě v mezích norem kanonického práva podílet, mojí je to povinností. Právě církevní autority mají dohlížet na to, aby nedocházelo k zneužití práv a překročení hranic, a to nejen v oblasti disciplíny, víry a mravů, ale také v překrucování evangelijní zvěsti, konkrétně i při využití hromadných sdělovacích prostředků (kán. 822 CIC). Jako pastýř, který má za úkol pozitivně vést a dobře směrovat, musím chránit neporušenost výkladu pravd víry pevně (kán. 386 CIC). Tato zodpovědnost se týká rovněž zpráv a informací, jež se dostanou ke mně svěřenému Božímu lidu prostřednictvím jak klasických, tak elektronických médií.
2. Otázka přítomnosti sdělení, jež jsou proti duchu evangelia
Podstata hlásání evangelia nespočívá jen v předávání teoretické nauky a striktně vyjádřených věroučných a morálních definicích. Evangelium máme hlásat s přihlédnutím k plnosti souvislostí slovy i skutky i vším, čím jsme, stejně jako Kristus celou svou přítomností potvrzuje, že Bůh je s námi (Dei verbum 4). To znamená, že jako pastýř vnímám zodpovědnost reagovat nejen na jednotlivé teologické sylogismy, ale na celý kontext zvěsti, jak působí a co vyvolává. V mnou kritizovaných článcích RC Monitoru bohužel v celkové souvislosti nevidím evangeliu odpovídající hledání cest vedoucích k jednotě, míru, k podpoře naděje a lásky k druhým, jak nás k tomu vybízí i náš současný papež František, ale naopak podněcování ke strachu a nepřátelství. Pokud něčemu v dnešním uspořádání společnosti autoři říkají tak jasné „ne“, jako tomu je v případě zmíněných článků, je třeba se ptát, čemu a komu tím říkají „ano“; co je nabídnuto jako alternativa odpovídající evangeliu, netýkající se jen úzce vymezené otázky, kterou zaměření jednotlivých článků zvlášť sleduje, ale celkového kontextu, směřování a úmyslu.
3. Otázka přípustnosti podpory EU pro křesťany
Z různých mých vyjádření je zřejmé, že nesouhlasím se vším, co EU koná a co prosazuje. Mravně pochybná nebo diskutabilní rozhodnutí či selhání členských států i celé EU kritizuji otevřeně (viz např. rozhovor pro Hospodářské noviny z 27. října 2017). Ovšem pokud řekneme „ne“ EU, bude to znamenat vyřešení těchto mravních problémů? Vystoupení z EU neznamená ocitnout se ve svobodném a nevinném vzduchoprázdnu, kde si sami vše ideálně zařídíme. Naše historie nás o tom jednoznačně přesvědčuje a zdravý rozum to dosvědčuje o to více za současné politické situace. Toto nedomýšlet je – jak jsem nastínil již ve druhém bodě – buď velmi naivní, nebo krajně nezodpovědné, v každém případě ale mimořádně nebezpečné.
Kromě toho argument, že P. Mayer, teologický poradce časopisu a autor sloupku s názvem „Slovo kněze“ nevydává své mínění za nauku církve, nepovažuji za validní. Jako exaktně určený teologický poradce tohoto časopisu tím v tomto prostoru svým projevem církev oficiálně zastupuje.
4. Otázka vztahu k EU ve světle Božího zjevení
Ano, je zcela legitimní mít v této otázce různé názory. Ovšem periodikum, které samo sebe deklaruje jako „svět katolickýma očima“, by mělo přinejmenším přihlížet k linii katolické církve v daném tématu, v tomto případě vyjádřené například v exhortaci Jana Pavla II. Ecclesia in Europa, která se (v článcích 96, 100-103, 111-112) vyjadřuje k většině problematických bodů včetně sekularizace, etického relativismu, imigrace či globalizačních vlivů nejen v Evropě, s jednoznačnou podporou integrace i samotné EU a povzbuzením k vlastní práci na oživování jejího křesťanského charakteru. V tomto duchu se nesou i promluvy papeže Františka, např. při návštěvě Evropského parlamentu v roce 2014, kde přes množství kritických upomínek povzbuzuje „vrátit se k pevnému přesvědčení otců zakladatelů EU, kteří toužili po budoucnosti založené na schopnosti pracovat společně na překonání rozdělení a usnadnit mír a společenství mezi všemi národy tohoto kontinentu“ a k obnovení „důvěry ve velký ideál jednotné a mírumilovné, tvořivé a podnikavé Evropy, která respektuje práva a uvědomuje si vlastní povinnosti“.
Je mnohem jednodušší bořit než stavět, něco odmítnout než přiznat spoluodpovědnost a napnout všechny síly k napravení toho, co se nepovedlo (viz Výzva ČBK k nadcházejícím volbám do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, 2017). V podobném duchu takto povzbuzuje křesťany papež František i ve svém nedávném projevu k účastníkům konference (Re)Thinking Europe (27.–29. října 2017): „Křesťané jsou dnes povoláni, aby znovu oživili Evropu a probudili její svědomí ne tím, že budou získávat nový prostor – to by byl proselytismus –, ale tak, že spouštějí procesy, které jsou schopné vzbudit ve společnosti novou energii.“ [1]
5. Otázka, zda stačí, aby křesťané vybírali pouze ze stran, které nejsou nepřátelské církvi
Toto kritérium shledávám jako velmi nedostačující. Křesťan má hájit dobro. Jestliže někdo nehlásá své antipatie k církvi, neznamená to automaticky, že se nepřiklání ke zlu v jiných zásadních otázkách. Navíc nechápu obhajobu pana Fuchse, který ve svém článku nepřímo doporučil volit spíše některou z „netradičních“ stran, mezi nimiž jmenuje např. stranu T. Okamury, [2] přičemž právě SPD ve svém politickém programu jasně deklaruje záměr přísné státní regulace církví. [3]
6. Otázka, zda poukázání na židovské vyznání politika lze považovat za antisemitismus
Již dříve jsem veřejně uznal a omluvil se za to, že jsem v této souvislosti ve svém otevřeném dopise omylem zaměnil „národnost“ za „vyznání“. Což ovšem na podstatě mé kritiky nic nemění. Jestliže se v katolickém periodiku začnou objevovat takováto „nevinná“ upozornění na náboženské vyznání toho či onoho veřejného představitele jakékoli politické strany, příliš to připomíná ono stejně „nevinné“ nálepkování, kterým byla bohužel i za ochotné spolupráce některých křesťanů připravena půda pro pozdější nálepkování vedoucí již přímo k Osvětimi. To, že toto vyjádření bylo v souvislosti se stranou „křesťanskou“, není v mých očích žádnou polehčující okolností, protože KDU-ČSL není stranou „pro křesťany“ (kdy bychom se možná právem mohli ptát, jak to, že jejím představitelem je nekřesťan), ale zcela nadkonfesijní stranou, která prosazuje „křesťansko-demokratickou“ politiku.
Závěrem bych rád znovu zdůraznil poděkování za upřímný a přímý rozhovor se zástupci RC Monitoru, i za všechny ohlasy, které se ke mně v posledních dnech dostaly, ať už souhlasné či kritické, obojí jsou důležité. Věřím, že nám všem jde o dobrou věc a že jsme schopni najít společnou cestu ve férových a věcných diskusích, či v osobním dialogu, a to navzdory rozdílným pohledům. Prosím všechny o připojení se k modlitbám za jednotu v církvi, za dar správného rozlišování nových znamení doby, za nalezení pravdy a míru v našich vztazích i ve světě.
Tomáš Holub, biskup plzeňský
pozn. pod čarou
[1] Celý proslov dostupný online z: https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/171103projev-papeze-frantiska-o-budoucnosti-evropy. [3.11.2017]. Viz také rozlišení mezi obsazováním „prostorů“ a iniciováním „procesů“ z Evangelii gaudium 223.
[2]. V návaznosti na tento článek v RC Monitoru vyzval katolický kněz P. Filip Antonín Maria Stajner věřící přímo k volbě SPD. Dostupné online z: http://www.parlamentnilisty.cz/profily/Mgr-Petr-Trombik-119735/clanek/Katolicky-knez-P-Filip-Antonin-Maria-Stajner-vyzval-verici-k-volbe-SPD-81207. [8.10.2017].
[3]. A to v bodu: „Prosadíme důslednou vymahatelnost podmínek pro činnost církví podle zákona o církvích.“
02.05.2024, RC
Katoličtí komentátoři se vyjadřují k nové deklaraci Dikasteria pro nauku víry, Dignitas infinita.
11.03.2024, RC
Anonymní dokument nadepsaný „Vatikán zítra“ a podepsaný pseudonymem „Démos II“ se objevil v magazínu Daily Compass. Autor – anonymní kardinál – navazuje na podobné memorandum nazvané „Vatikán dnes“ podepsané rovněž pseudonymem „Démos“, které v březnu 2022 publikoval vatikanista Sandro Magister a jehož autorem se ukázal být kardinál George Pell (jak Magister sdělil po kardinálově smrti v lednu 2023).
19.02.2024, RC Monitor 3/2024
V průběhu liturgického roku slavíme velké množství svatých, kteří v nejrůznějších dobách a nejrůznějším způsobem svědčili o Boží lásce a tím samým i o Božím království. Dějiny církve jsou přímo nabité svatostí četných mužů a žen, kteří se nebáli být pravdivými svědky víry i v těch nejtěžších chvílích.
04.03.2024, RC
V Miláně se bývalý prezident Papežské rady pro legislativní texty kardinál Francesco Coccopalmerio spolu s milánským arcibiskupem Mariem Delphinim, prezidentem Papežské teologické akademie Antoniem Staglianem a františkánským teologem Zbigiewem Sucheckim zúčastnili celodenního setkání za zavřenými dveřmi se třemi velmistry největších italských zednářských lóží.
15.01.2024, RC
Přestože odstavec 41 deklarace Fiducia supplicans uvádí, že „to, co bylo řečeno v této deklaraci o žehnání stejnopohlavních párů, je pro vysvěcené služebníky dostatečným vodítkem k uvážlivému a otcovskému rozlišování“, a proto „mimo výše uvedené pokyny nelze očekávat další odpovědi specifikující podrobnosti a praktické záležitosti ohledně žehnání tohoto typu, Dikasterium pro nauku víry vydalo 4. ledna „Tiskovou zprávu ohledně přijetí Fiducia supplicans“, v níž se obsah deklarace dále vysvětluje.
08.02.2024, TAN Direction
1. Chrání nás v nebezpečí
Z Písma svatého, ze života světců i z každodenních zkušeností obyčejných lidí lze uvést bezpočet případů, kdy andělé někoho ochránili uprostřed fyzického nebezpečí. K těm zmíněným v Písmu patří záchrana Lota a jeho rodiny ze Sodomy, ochrana tří hebrejských mládenců v babylonské ohnivé peci, pomoc poskytnutá Judovi Makabejskému a jeho vojsku a vysvobození sv. Petra z vězení.