30.09.2021, RC Monitor 18/2021
Řekněme však, že bychom s tím přesto chtěli něco dělat. Zkusme tedy navrhnout průběh přijímání jinak, tak nějak ideálně. Z hygienického hlediska by ideální mše svatá měla tedy být vždy venku, třeba na farní zahradě, odstupy mezi lidmi dva až tři metry. Při přijímání by bylo dobré nikam nechodit, protože během čekání a popocházení v řadě by člověk mohl nadýchat kapénky bližních. Každý by měl zůstat na svém místě a jako první by měl postupně všechny obejít ministrant s dezinfekcí na ruce. Následně by měl všechny obejít kněz a každému podat na dezinfikovanou ruku. To všechno samozřejmě v rouškách. A určitě bez jakéhokoliv zpěvu nebo podávání rukou. Žádná svěcená voda. Po každé mši svaté kompletní dezinfekce všech lavic a židlí – pokud se vám toto zdá zbytečné, vězte, že jde o aktuální běžnou zvyklost v italských farnostech.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
V pozadí je však něco důležitějšího: ten lhář, který použije cokoliv, aby nás dovedl k jakési „mentální anorexii“ v duchovní oblasti. Ďábel využívá každou drobnost, aby nás rozdělil a oddělil od Boha, modlitby a zejména od přijímání Těla našeho Pána. Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. (Jan 6:53). Ďábel také ví, že církev žije z Eucharistie (Ecclesia de Eucharistia). Čím méně přijímáme našeho Pána, tím hůře se nám zpět k němu vrací. Duchovní nechutenství může způsobit duchovní podvýživu či dokonce smrt. Ďábel nás svádí, abychom prostě byli jako on. Vyvolává nejednotu: touží, abychom nadávali na církev, kritizovali biskupy a kněze, a hlavně abychom nemluvili s Bohem. Chce, abychom nepřijímali Pána, pod jakoukoliv záminkou. Každá kritika dobrá, vede-li k cíli. Když jedna záminka pomine, hned nám do hlavy posílá jinou. Vždyť ať si zvolíme jakoukoliv liturgickou formu, vždy ji přece lze nějak zkritizovat a nikdy s žádnou formou nebudou souhlasit úplně všichni, pokud ji nestanoví autorita, kterou vědomě chceme všichni poslouchat.
Po covidu se tedy objevují zdravotní komplikace těla i duše. Proto je důležité si připomínat slova našeho Pána: A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může i duši i tělo zahubit v pekle. (Mt 10:28) Nebojme se tedy virů a bakterií, spíše se bojme myšlenek posílaných otcem lži. A usilujme o jednotu, i když bychom osobně některé věci dělali jinak. Proměněná hostie již není oplatkou, kterou vidíme, ale reálně přítomným Kristem. Eucharistie je zdroj a vrchol křesťanského života. Právě kvůli úctě k Bohu církev zavedla jako základní formu přijímání do úst. Kněz má při svěcení pomazané ruce právě v této souvislosti.
Kamarádce doporučujeme, aby se obrátila na kněze ve své farnosti, aby věděl, co jeho farnici trápí a pomohl hledat případné praktické řešení. Ale tím hlavním a také praktickým řešením je vědomí, že náš křesťanský život je založen na přijetí Boha za Pána života a smrti. Důvěřujme Bohu, který má také smysl pro humor: pokud nebudeme chodit do kostela z hygienických důvodů, mohlo by se nám stát, že chytíme žloutenku nebo choleru v supermarketu nebo na benzince.
Jak nás učí sv. Ignác z Loyoly, nemáme toužit po životě dlouhém ani krátkém, po zdraví ani po nemoci, po bohatství ani po chudobě. To vše máme nechat na Bohu. Raději se těšme do nebe, kde je pro nás připraveno to, co oko nevidělo, ucho neslyšelo a na naši mysl nikdy nepřišlo.
Martin Kvapilík
19.06.2025, RC Monitor 11/2025
Slavnost Těla a Krve Páně (lat. Corpus Domini) byla ustanovena v roce 1264 papežem Urbanem IV. Její příběh odráží duchovní cestu jedné epochy, jež usilovala o znovuobjevení ústředního postavení Eucharistie v životě církve. Ve 13. století se svaté přijímání stalo natolik vzácným, že čtvrtý lateránský koncil (1215) musel přikázat alespoň jednou za rok účast na této svátosti. Z obavy před znesvěcením a kvůli přílišnému důrazu na bázeň místo na vroucnost víry se zaváděly přísné podmínky, které prakticky znemožňovaly lidem přístup k Eucharistii.
23.06.2025, librinostri.catholica.cz
Je tichá noc. Betlém odpočívá, ponořen do sladkého spánku – i Svatá rodina. Náhle však Josef procitá: zjevuje se mu anděl a přikazuje, aby ještě té noci uprchl do Egypta a ochránil život malého Ježíše. Bez přípravy, bez otálení, vydává se Svatá rodina na dalekou cestu do cizí země, obývané pohanským národem. Panna Maria tiše sedí na oslíku, v náručí drží Božské Dítě, po jejím boku kráčí Josef. Klid na jejich tvářích prozrazuje odevzdanost – tuto náhlou zkoušku svěřují nebeskému Otci pro spásu lidí.
12.07.2025, RC Monitor 13/2025
Na začátku léta asi většina lidí myslí na dovolenou, prázdniny a také na děti. Na ty asi přede vším. Přejeme jim jistě pěkné prázdniny, aby si užily sluníčka, vody, hor, lesů, táborů a všeobecně zábav. A jistě není náhodou, že právě na začátku si připomínáme jednu dívku, která, vlastně ještě ve věku dětském, vydala svědectví takové, že díky němu se jí dostalo cti oltáře. Pravda, u nás je v kalendáři tato světice poněkud paradoxně zastíněna jakýmsi mistrem z Husince, ale to jen proto, že nám stát na jeho počest dává volno. A letos navíc je to také neděle.
04.08.2025, RC Monitor 14/2025
V neděli 22. června 2025 navštívila mši svatou v kostele Nanebevzetí Panny Marie a svatého Karla Velikého v Praze na Karlově ministryně obrany Gabonské republiky paní Brigitte Onganoa. Ministryně byla v naší republice na služební cestě a výslovně si přála účastnit se v neděli tradiční latinské „tridentské“ mše svaté. Bylo zřejmé, že jde o její osobní preferenci, neboť katolická církev právě v její zemi přitahuje věřící velmi rozšířeným slavením tradičních mší. Ukazuje se totiž, že Afričané nutně nepotřebují k osvědčení své kulturní identity liturgické tance, které jsou jim Evropany takřka vnucovány jako něco údajně autentického, co by nám měli předvádět.
07.07.2025, RC Monitor 12/2025
Dostal jsem se tuhle na internetu do sporu se známým, který je členem Mensy, tedy má vysoké IQ. A ten mi tvrdil, že Boha nelze poznat, protože věda. Co totiž nejde změřit a zvážit, tak neexistuje. Proto jsem mu položil následující otázky: „Můžete změřit délku elektřiny? Můžete zvážit hmotnost televizního signálu? Můžete dokázat svou vlastní existenci a předat někomu komplexní poznání vlastní osoby se všemi myšlenkami, touhami, vzpomínkami, láskami, nenávistmi, ambicemi, výhrami, zklamáními...?“ Neodpověděl mi.
01.09.2025, RC Monitor 14/2025
Podle historických svědectví to byl už Sokrates, který se společně se sofisty jako první systematicky zamýšlel nad povahou lidské společnosti a došel přitom k závěru, že na ní lze uplatnit dva základní pohledy. V prvním přístupu se na ní díváme z čistě utilitaristického hlediska. V tom případě se ukazuje, že lidé se sdružují do společnosti a vzájemně se respektují, protože se vzájemně potřebují. Sokratovi a na něj navazující tradici se však tento přístup jeví jako nedostatečný. Neboť pokud by důvod, proč lidé vytvářejí společnost, a tedy primárně zakládají rodiny, spočíval na utilitaristických základech, znamenalo by to snížení druhého na pouhý prostředek k uspokojování mých potřeb. Člověk by se tím pro druhého člověka proměnil v pouhý prostředek a nástroj sloužící k realizaci jeho „osobních“ cílů.
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.