Dům ze skla: Běda, když vás budou chválit!

28.10.2021, RC Monitor 20/2021

Stačí se podívat na aktuální italskou verzi mezinárodních Vatikánských zpráv (Vatican News) a nutně se začne vtírat otázka: Co je vlastně dnes onen uvedený Vatikán, alespoň pohledem své vlastní žurnalistické elity? Je to ještě římské centrum Kristovy církve, která hlásá spásu a vykoupení v Kristu a žije radostí z Jeho vzkříšení? Najdeme zde cokoli, co by se týkalo zvěstování evangelia, natož pak závazné nauky církve?

Titulky dobré třetiny zpráv spíše svědčí o jiné náplni hlásání, považme: „Nutnost integrální ekologie, která by respektovala živočichy a prostředí“; „Umění jako láska ke stvoření“; „Assisi Garments: biologická bavlna“; „Františkova ekonomie: nezmění se životní prostředí, pokud se nezmění ekonomie“; „Greenacord: zahajuje se fórum ’Nikdo nezachrání sebe sama‘, které je již 16. fórem katolické formace o ochraně stvoření“. Zde se také chválí „vzkvétající iniciativy po celém světě, které mají zachránit naši Matku Zemi“ – ano, „Madre Terra“ s velkými písmeny, náležejícími znovuobjevené pohanské bohyni. Zmiňovaným Františkem bývá v těchto příspěvcích nejčastěji Svatý Otec, jindy ovšem též svatý František z Assisi. Ten však bývá poněkud úzce vymezený, totiž jako kazatel ptáčkům a opěvatel přírody, avšak nikoli jako trpící muž, obdařený stigmaty, opěvující rovněž tělesnou smrt a varující ty, kteří zemřou v těžkém hříchu.

Jedna německá farnost se na sociálních sítích pochlubila ekologistickým happeningem na prahu kostela, přičemž se jí však dostalo kritiky od jistého seminaristy, který vyjádřil obavu, aby jim ze svatostánku „nevykoukla Greta“. Farníci se ovšem naježili a bránili se, že jsou přece zbožní katolíci a jindy že se před svatostánkem modlí, zatímco právě nyní jsou ekologicky angažovaní. Představme si ale pobočku Greenpeace, před níž demonstruje za katolickou víru nadšená skupina ekoaktivistů. Jestliže katolíci oslavují ekologii, proč ne ekologisté katolictví? Nebo si představme greendealové eurounijní politiky, jak znuděně omílají ekologistická dogmata, ale s o to větší vervou pak šíří slávu Kristovu. Co vatikánské zpravodajství o Kristu zamlčovalo, oni by s živým přesvědčením doplnili.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Ekologismus se v podobě náhradního nebo alespoň paralelního náboženství ukazuje jako vhodnější, než dnes již poněkud vyčpělá sociální angažovanost. Kde jsou ty časy, kdy teolog Paul Tillich tvrdil, že „každý skutečný křesťan musí být socialistou“! Zbožštění dělnických mas je přece jen poněkud problematičtější, než uctívání Matky Země, která se jako vděčný předmět uctívání opět nabízí. Tradičnímu sociálnímu cítění navíc ukradli nutné eschatologické dovršení komunisté. To oni hlásali obdobu věčné blaženosti v podobě komunistického ráje, kde bude každý dostávat podle svých potřeb. Ekonom August Friedrich von Hayek konstatoval, že v míře, jaké duchovní postupně ztrácejí pevně zakotvenou víru ve věčný život, nahrazují tuto víru probíráním otázky sociální spravedlnosti. Nicméně aktivistická představa záchrany planety je dnes ještě daleko přitažlivější. Je v ní opět přítomná tolik potřebná alarmující eschatologie. Vždyť planetu, náš „společný dům“, jak hlásá i nový vatikánsko–žurnalistický žargon, svojí angažovanou akcí přímo spasíme.

Samozřejmě, že pro zdravé a realistické pojetí ochrany přírody a úcty k Božímu stvoření by stačilo vrátit se k evangeliu, k desateru, ke katechismu. Křesťan, který svou víru upřímně a celostně prožívá, přece nebude barbarsky ničit přírodu. Ví však, že zabsolutizováním jednoho morálního tématu, navíc hypertrofovaného do aktivistické univerzální ideologie, se ani zdaleka nevyčerpávají oblasti osobní zodpovědnosti, kterých si má být vědom. Ano, církev nechybila, když ještě relativně donedávna tolik zdůrazňovala například zásadní etické téma nenarozeného života. Právě proto, že ve světě se oslabilo vnímání této zcela základní hodnoty, církev tento problém uchopila, a to i za cenu neporozumění a nepopularity. Jestli si převzetím zelené religiozity naopak připočetla pozitivní body a chválu, pak je na místě připomenout slova jejího Zakladatele: „Běda, když vás budou všichni lidé chválit, vždyť stejně se chovali jejich předkové k falešným prorokům!“ (Lk 6,26)

P. Stanislav Přibyl

Další články

Shakespearovská filozofie

09.03.2026, The Imaginative Conservative

Kdopak by si pomyslel, že se v tak krátkých verších skrývá tolik filozofie? Kdopak by si pomyslel, že tak málo slovy lze vyjádřit takové množství významu? Až příště budete číst Shakespeara, čtěte pozorně a možná v jeho dílech najdete více filozofie, než by se na první pohled zdálo.

Kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce

26.01.2026, RC Monitor 1/2026

Jak jednoduše a jasně ta věta z Matoušova evangelia zní. A stejně nám dělá problémy. V poslední době mne hodně nemile překvapilo, kolik mých známých, kteří se cítí být věřícími, doslova čiší nenávistí, pokud dojde na politiku. Jako by zapomněli na Ježíšovo přikázání lásky i vůči nepřátelům.

Recenze oblíbeného filmu papeže Lva XIV.

06.03.2026, Catholic Stand

Naše komunitní divadelní společnost získala pro svou sváteční inscenaci roku 2025 nečekanou a zcela neobvyklou reklamu – a to od samotného papeže. V listopadu papež Lev XIV. oznámil, že jeho oblíbeným filmem je Život je krásný, klasika Franka Capry ze čtyřicátých let minulého století, natočená podle povídky The Greatest Gift Philipa Van Dorena Sterna.

Nejsou křídla jako křídla…

12.01.2026, RC Monitor 24/2025

Je teplé prosincové ráno, bezmračná obloha slibuje slunný den. Před odjezdem do práce otírám vydatnou rosu ze skel auta. Dávám se do přemítání. Včera večer děti při modlitbě opět prosily o sníh o Vánocích. Ten minulou zimu skoro vůbec nebyl, děti strávily s pekáčem leda půlden na dvou centimetrech mokré bílé nadílky padlé do blátivé trávy. V předchozích letech také žádná sláva. Zato v době covidu to bylo lepší – vlastně to byla jediná dobrá věc na té pandemické totalitě, že nelétala letadla.

Světlo, které má svítit všem v domě

01.02.2026, RC Monitor 2/2026

Zanedlouho si budeme připomínat slova stařičkého Simeona: „Světlo k osvícení národů a k slávě tvého izraelského lidu.“ V souvislosti s tímto výrokem Simeonovým mi vždy vytane na mysli výrok sv. Jana Zlatoústého: „Křesťan je druhý Kristus.“ Jaká je souvislost mezi těmito výroky, které od sebe dělí pár desetiletí?

Nobelovu cenu za literaturu za rok 2025 získal mistr apokalypsy

12.12.2025, The American TFP

Představte si literární svět plný temných dystopií, absurdních událostí a postav bloudících rozpadajícím se společenským řádem. Taková je tvorba maďarského spisovatele Lászla Krasznahorkaie, čerstvého držitele Nobelovy ceny za literaturu. Je známý těžkým stylem bez odstavců, mnohastránkovými větami a příběhy, v nichž se hranice mezi realitou a absurditou rozplývá. Jeden z jeho románů má čtyři sta stran a tvoří jedinou větu.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.