Dům ze skla: Běda, když vás budou chválit!

28.10.2021, RC Monitor 20/2021

Stačí se podívat na aktuální italskou verzi mezinárodních Vatikánských zpráv (Vatican News) a nutně se začne vtírat otázka: Co je vlastně dnes onen uvedený Vatikán, alespoň pohledem své vlastní žurnalistické elity? Je to ještě římské centrum Kristovy církve, která hlásá spásu a vykoupení v Kristu a žije radostí z Jeho vzkříšení? Najdeme zde cokoli, co by se týkalo zvěstování evangelia, natož pak závazné nauky církve?


Titulky dobré třetiny zpráv spíše svědčí o jiné náplni hlásání, považme: „Nutnost integrální ekologie, která by respektovala živočichy a prostředí“; „Umění jako láska ke stvoření“; „Assisi Garments: biologická bavlna“; „Františkova ekonomie: nezmění se životní prostředí, pokud se nezmění ekonomie“; „Greenacord: zahajuje se fórum ’Nikdo nezachrání sebe sama‘, které je již 16. fórem katolické formace o ochraně stvoření“. Zde se také chválí „vzkvétající iniciativy po celém světě, které mají zachránit naši Matku Zemi“ – ano, „Madre Terra“ s velkými písmeny, náležejícími znovuobjevené pohanské bohyni. Zmiňovaným Františkem bývá v těchto příspěvcích nejčastěji Svatý Otec, jindy ovšem též svatý František z Assisi. Ten však bývá poněkud úzce vymezený, totiž jako kazatel ptáčkům a opěvatel přírody, avšak nikoli jako trpící muž, obdařený stigmaty, opěvující rovněž tělesnou smrt a varující ty, kteří zemřou v těžkém hříchu.

Jedna německá farnost se na sociálních sítích pochlubila ekologistickým happeningem na prahu kostela, přičemž se jí však dostalo kritiky od jistého seminaristy, který vyjádřil obavu, aby jim ze svatostánku „nevykoukla Greta“. Farníci se ovšem naježili a bránili se, že jsou přece zbožní katolíci a jindy že se před svatostánkem modlí, zatímco právě nyní jsou ekologicky angažovaní. Představme si ale pobočku Greenpeace, před níž demonstruje za katolickou víru nadšená skupina ekoaktivistů. Jestliže katolíci oslavují ekologii, proč ne ekologisté katolictví? Nebo si představme greendealové eurounijní politiky, jak znuděně omílají ekologistická dogmata, ale s o to větší vervou pak šíří slávu Kristovu. Co vatikánské zpravodajství o Kristu zamlčovalo, oni by s živým přesvědčením doplnili.

Ekologismus se v podobě náhradního nebo alespoň paralelního náboženství ukazuje jako vhodnější, než dnes již poněkud vyčpělá sociální angažovanost. Kde jsou ty časy, kdy teolog Paul Tillich tvrdil, že „každý skutečný křesťan musí být socialistou“! Zbožštění dělnických mas je přece jen poněkud problematičtější, než uctívání Matky Země, která se jako vděčný předmět uctívání opět nabízí. Tradičnímu sociálnímu cítění navíc ukradli nutné eschatologické dovršení komunisté. To oni hlásali obdobu věčné blaženosti v podobě komunistického ráje, kde bude každý dostávat podle svých potřeb. Ekonom August Friedrich von Hayek konstatoval, že v míře, jaké duchovní postupně ztrácejí pevně zakotvenou víru ve věčný život, nahrazují tuto víru probíráním otázky sociální spravedlnosti. Nicméně aktivistická představa záchrany planety je dnes ještě daleko přitažlivější. Je v ní opět přítomná tolik potřebná alarmující eschatologie. Vždyť planetu, náš „společný dům“, jak hlásá i nový vatikánsko–žurnalistický žargon, svojí angažovanou akcí přímo spasíme.

Samozřejmě, že pro zdravé a realistické pojetí ochrany přírody a úcty k Božímu stvoření by stačilo vrátit se k evangeliu, k desateru, ke katechismu. Křesťan, který svou víru upřímně a celostně prožívá, přece nebude barbarsky ničit přírodu. Ví však, že zabsolutizováním jednoho morálního tématu, navíc hypertrofovaného do aktivistické univerzální ideologie, se ani zdaleka nevyčerpávají oblasti osobní zodpovědnosti, kterých si má být vědom. Ano, církev nechybila, když ještě relativně donedávna tolik zdůrazňovala například zásadní etické téma nenarozeného života. Právě proto, že ve světě se oslabilo vnímání této zcela základní hodnoty, církev tento problém uchopila, a to i za cenu neporozumění a nepopularity. Jestli si převzetím zelené religiozity naopak připočetla pozitivní body a chválu, pak je na místě připomenout slova jejího Zakladatele: „Běda, když vás budou všichni lidé chválit, vždyť stejně se chovali jejich předkové k falešným prorokům!“ (Lk 6,26)

P. Stanislav Přibyl


Další články



Svatý týden

15.04.2025, RC Monitor

Někteří mají ještě v paměti Vánoce a již jsou na dosah dny, kdy bude asi každý z nás co nejintenzivněji rozjímat o utrpení Páně (jak ten čas letí). O jeho prožité bolesti, samotě, nepochopení a lhostejnosti okolí, zradě. Ano, o tom všem je Svatý týden, jehož bolest ovšem přebíjí radost ze Vzkříšení.

Lidská sexualita a její eschatologické naplnění: Přípravné úvahy

13.06.2025, RC Monitor 11/2025

Sexualita je významnou součástí lidského života. Dotýká se jeho samotných základů, neboť díky ní vznikají noví lidští jedinci. O sexualitě lze pojednávat z různých hledisek, ale ptáme-li se, jakým způsobem by s ní mělo být skutečně lidsky nakládáno, nemůžeme se přitom orientovat podle závěrů speciálních oborů. Ty se totiž na člověka dívají vždy jen ze značně zúžené perspektivy, protože nejsou schopny uvažovat o člověku v jeho celistvosti.

Za biskupem Andreasem Launem. R.I.P.

23.01.2025, RC Monitor 1/2025

Dr. Andreas Laun, emeritní pomocný biskup salcburské arcidiecéze, zemřel 31. prosince 2024 ve věku 82 let. Jeho život se vyznačoval neúnavnou oddaností církvi a živému svědectví žité katolické víry i věrnému naplňování biskupského povolání.

Liturgické vzpomínky stárnoucího faráře

17.03.2025, RC Monitor 5/2025

Změna (či úprava, jak chcete) ritu mše svaté vstoupila v účinnost o první neděli adventní 30. listopadu 1969. Někde se na to připravovali s dychtivostí, jinde s nechutí, ne-li docela věcnými výhradami. Já tomu tehdy jako čtrnáctiletý ještě tak moc nerozuměl, ale připadlo mi divné, když se v sobotu 29. listopadu po ranní mši svaté misál odnesl s tím, že už nebude potřeba. Jak to? říkal jsem si už tehdy. Po nějaké době to vyjádřil kardinál Ratzinger mnohem fundovaněji: není přece možné, aby to, co ještě včera bylo tím správným, ba jediným, se nyní považovalo za škodlivé a touha po tom za něco nepatřičného? Leč byli jsme vycepování k poslušnosti, a tak se začalo „po novu“.

Tančící oblaka prachu. Životní rozhodnutí ve věcech zřejmých až samozřejmých

10.03.2025, RC Monitor 4/2025

Náš život je tak trochu prašný, nemyslíte? Představuji si to takto: pokud moje matka někdy v létě 1968, v době Pelíšků a Vln, snědla třeba mrkev, některé atomy z pole, na kterém ta mrkev vyrostla, se prostřednictvím její dělohy a placenty, popř. později jejím mateřským mlékem, možná dostaly do mého těla. Takže se možná staly součástí mé malé dětské ručičky. Celý život však dýcháme, jíme, pijeme, vydechujeme a vyměšujeme atd., takže když se na svou ruku podívám dnes, tvoří ji jiné atomy, než byly v ručičce mého předškolního věku.

Katolíků přibývá, ale kněží je méně

11.06.2025, statistikaamy.csu.gov.cz / vaticannews.va

Podle Papežské ročenky 2025 a Annuarium Statisticum Eccelesiae 2023, které vydává Centrální statistický úřad církve, se mezi roky 2022 a 2023 zvýšil počet katolíků na celém světa z 1 390 mld. na 1 406 mld., tj. o 1,15 %. Každý pátý katolík (20 %) žije v Africe. Jejich počet se zvýšil z 272 mil. v roce 2022 na 281 mil. v roce 2023, meziročně tak vzrostl o 3,31 %. Své prvenství v počtu pokřtěných katolíků potvrzuje Demokratická republika Kongo s téměř 55 mil., následovaná Nigérií s 35 miliony; významné počty zaznamenávají také Uganda, Tanzanie a Keňa.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.







MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2025 Res Claritatis, z.s.