Dům ze skla: Běda, když vás budou chválit!

28.10.2021, RC Monitor 20/2021

Stačí se podívat na aktuální italskou verzi mezinárodních Vatikánských zpráv (Vatican News) a nutně se začne vtírat otázka: Co je vlastně dnes onen uvedený Vatikán, alespoň pohledem své vlastní žurnalistické elity? Je to ještě římské centrum Kristovy církve, která hlásá spásu a vykoupení v Kristu a žije radostí z Jeho vzkříšení? Najdeme zde cokoli, co by se týkalo zvěstování evangelia, natož pak závazné nauky církve?

Titulky dobré třetiny zpráv spíše svědčí o jiné náplni hlásání, považme: „Nutnost integrální ekologie, která by respektovala živočichy a prostředí“; „Umění jako láska ke stvoření“; „Assisi Garments: biologická bavlna“; „Františkova ekonomie: nezmění se životní prostředí, pokud se nezmění ekonomie“; „Greenacord: zahajuje se fórum ’Nikdo nezachrání sebe sama‘, které je již 16. fórem katolické formace o ochraně stvoření“. Zde se také chválí „vzkvétající iniciativy po celém světě, které mají zachránit naši Matku Zemi“ – ano, „Madre Terra“ s velkými písmeny, náležejícími znovuobjevené pohanské bohyni. Zmiňovaným Františkem bývá v těchto příspěvcích nejčastěji Svatý Otec, jindy ovšem též svatý František z Assisi. Ten však bývá poněkud úzce vymezený, totiž jako kazatel ptáčkům a opěvatel přírody, avšak nikoli jako trpící muž, obdařený stigmaty, opěvující rovněž tělesnou smrt a varující ty, kteří zemřou v těžkém hříchu.

Jedna německá farnost se na sociálních sítích pochlubila ekologistickým happeningem na prahu kostela, přičemž se jí však dostalo kritiky od jistého seminaristy, který vyjádřil obavu, aby jim ze svatostánku „nevykoukla Greta“. Farníci se ovšem naježili a bránili se, že jsou přece zbožní katolíci a jindy že se před svatostánkem modlí, zatímco právě nyní jsou ekologicky angažovaní. Představme si ale pobočku Greenpeace, před níž demonstruje za katolickou víru nadšená skupina ekoaktivistů. Jestliže katolíci oslavují ekologii, proč ne ekologisté katolictví? Nebo si představme greendealové eurounijní politiky, jak znuděně omílají ekologistická dogmata, ale s o to větší vervou pak šíří slávu Kristovu. Co vatikánské zpravodajství o Kristu zamlčovalo, oni by s živým přesvědčením doplnili.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Ekologismus se v podobě náhradního nebo alespoň paralelního náboženství ukazuje jako vhodnější, než dnes již poněkud vyčpělá sociální angažovanost. Kde jsou ty časy, kdy teolog Paul Tillich tvrdil, že „každý skutečný křesťan musí být socialistou“! Zbožštění dělnických mas je přece jen poněkud problematičtější, než uctívání Matky Země, která se jako vděčný předmět uctívání opět nabízí. Tradičnímu sociálnímu cítění navíc ukradli nutné eschatologické dovršení komunisté. To oni hlásali obdobu věčné blaženosti v podobě komunistického ráje, kde bude každý dostávat podle svých potřeb. Ekonom August Friedrich von Hayek konstatoval, že v míře, jaké duchovní postupně ztrácejí pevně zakotvenou víru ve věčný život, nahrazují tuto víru probíráním otázky sociální spravedlnosti. Nicméně aktivistická představa záchrany planety je dnes ještě daleko přitažlivější. Je v ní opět přítomná tolik potřebná alarmující eschatologie. Vždyť planetu, náš „společný dům“, jak hlásá i nový vatikánsko–žurnalistický žargon, svojí angažovanou akcí přímo spasíme.

Samozřejmě, že pro zdravé a realistické pojetí ochrany přírody a úcty k Božímu stvoření by stačilo vrátit se k evangeliu, k desateru, ke katechismu. Křesťan, který svou víru upřímně a celostně prožívá, přece nebude barbarsky ničit přírodu. Ví však, že zabsolutizováním jednoho morálního tématu, navíc hypertrofovaného do aktivistické univerzální ideologie, se ani zdaleka nevyčerpávají oblasti osobní zodpovědnosti, kterých si má být vědom. Ano, církev nechybila, když ještě relativně donedávna tolik zdůrazňovala například zásadní etické téma nenarozeného života. Právě proto, že ve světě se oslabilo vnímání této zcela základní hodnoty, církev tento problém uchopila, a to i za cenu neporozumění a nepopularity. Jestli si převzetím zelené religiozity naopak připočetla pozitivní body a chválu, pak je na místě připomenout slova jejího Zakladatele: „Běda, když vás budou všichni lidé chválit, vždyť stejně se chovali jejich předkové k falešným prorokům!“ (Lk 6,26)

P. Stanislav Přibyl

Další články

Na východě Demokratické republiky Kongo byly během adorace zabity desítky mladých lidí

19.08.2025, Aleteia

Rozhlasová stanice Okapi, zřízená pod záštitou OSN, uvádí celkem 43 mrtvých. Konžská armáda však do pondělního odpoledne potvrdila pouze 10 obětí. V neděli 27. července večer bylo při eucharistické adoraci během útoku na katolický kostel ve městě Komanda v provincii Ituri Demokratické republiky Kongo zabito nejméně 31 mladých lidí. Ozbrojenou skupinou zodpovědnou za tento útok je podle místních představitelů ADF (Allied Democratic Forces), přidružená organizace Islámského státu, která působí ve střední Africe.

U soudu se lhát nesmí. V novinách je to norma

17.12.2025, Syrzdarma.cz

Během dlouhých staletí lidstvo metodou pokus–omyl zdokonalovalo proces hledání pravdy v soudním procesu, ve kterém je v sázce spravedlnost a mnohdy i lidský život. Lež u soudu znamená trest. V novinách mohou lhát všichni, zejména v době války. Slavný americký novinář o tom napsal v roce 1919 esej.

Katolická víra v srdci muslimského Maroka

08.10.2025, National Catholic Register

„Můj Otče, odevzdávám se ti... Jsem připraven na všechno, všechno přijímám.“ V marockém Rabatu jsem klečel při adoraci, obklopen 800 univerzitními studenty z desítek afrických národů, a zpíval Modlitbu odevzdání, kterou před 130 lety napsal nedávno kanonizovaný svatý Charles de Foucauld.

Zapomenutá menšina ve Svaté zemi

06.10.2025, Les Femmes – The Truth

Většina debat o Blízkém východě se týká konfliktu mezi Židy a muslimy. Další skupina však zůstává téměř neviditelná. Zatímco o Hamásu a Izraeli, judaismu a islámu se píšou stohy textu, o zapomenutém lidu, který rychle mizí ze země, v níž se narodil Kristus – tedy o křesťanech – se mluví jen velmi málo.

Za Dominikem kardinálem Dukou

28.11.2025, RC Monitor 22/2025

Dost těžko se lze s osobností formátu kardinála Dominika Duky vypořádat v pár větách. Následující krátké reflexe od těch, kdo jej znali a měli ho skutečně rádi, nechtějí přinést nějakou senzaci, nečekaný objev ani provokativní názor, ale dát prostor pro osobní ohlédnutí za zesnulým člověkem. Člověk Dominik Duka je už v rukou Božích a vzpomínka na něj v rukou historiků. Nechť se každé vzpomínání na něj nese v duchu Pravdy, která byla jeho životním ideálem, a v duchu Lásky, která je závazkem všech křesťanů.

U volební urny hledáme zástupce, ne spasitele

30.09.2025, RC Monitor 18/2025

Moravský kněz Jan Topenčík ve svém pořadu Z deníku venkovského faráře kdysi vzpomínal, jak se jako malí kluci za první republiky smáli starobylé střelné modlitbě: „Aby Pán Bůh potentátům rozum zachovati ráčil.“ Když se dnes, pár týdnů před volbami do poslanecké sněmovny, podíváme na českou politickou scénu, zdá se, že jsme na tuto modlitbu zapomněli až příliš snadno.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.