Dům ze skla: Běda, když vás budou chválit!

28.10.2021, RC Monitor 20/2021

Stačí se podívat na aktuální italskou verzi mezinárodních Vatikánských zpráv (Vatican News) a nutně se začne vtírat otázka: Co je vlastně dnes onen uvedený Vatikán, alespoň pohledem své vlastní žurnalistické elity? Je to ještě římské centrum Kristovy církve, která hlásá spásu a vykoupení v Kristu a žije radostí z Jeho vzkříšení? Najdeme zde cokoli, co by se týkalo zvěstování evangelia, natož pak závazné nauky církve?

Titulky dobré třetiny zpráv spíše svědčí o jiné náplni hlásání, považme: „Nutnost integrální ekologie, která by respektovala živočichy a prostředí“; „Umění jako láska ke stvoření“; „Assisi Garments: biologická bavlna“; „Františkova ekonomie: nezmění se životní prostředí, pokud se nezmění ekonomie“; „Greenacord: zahajuje se fórum ’Nikdo nezachrání sebe sama‘, které je již 16. fórem katolické formace o ochraně stvoření“. Zde se také chválí „vzkvétající iniciativy po celém světě, které mají zachránit naši Matku Zemi“ – ano, „Madre Terra“ s velkými písmeny, náležejícími znovuobjevené pohanské bohyni. Zmiňovaným Františkem bývá v těchto příspěvcích nejčastěji Svatý Otec, jindy ovšem též svatý František z Assisi. Ten však bývá poněkud úzce vymezený, totiž jako kazatel ptáčkům a opěvatel přírody, avšak nikoli jako trpící muž, obdařený stigmaty, opěvující rovněž tělesnou smrt a varující ty, kteří zemřou v těžkém hříchu.

Jedna německá farnost se na sociálních sítích pochlubila ekologistickým happeningem na prahu kostela, přičemž se jí však dostalo kritiky od jistého seminaristy, který vyjádřil obavu, aby jim ze svatostánku „nevykoukla Greta“. Farníci se ovšem naježili a bránili se, že jsou přece zbožní katolíci a jindy že se před svatostánkem modlí, zatímco právě nyní jsou ekologicky angažovaní. Představme si ale pobočku Greenpeace, před níž demonstruje za katolickou víru nadšená skupina ekoaktivistů. Jestliže katolíci oslavují ekologii, proč ne ekologisté katolictví? Nebo si představme greendealové eurounijní politiky, jak znuděně omílají ekologistická dogmata, ale s o to větší vervou pak šíří slávu Kristovu. Co vatikánské zpravodajství o Kristu zamlčovalo, oni by s živým přesvědčením doplnili.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Ekologismus se v podobě náhradního nebo alespoň paralelního náboženství ukazuje jako vhodnější, než dnes již poněkud vyčpělá sociální angažovanost. Kde jsou ty časy, kdy teolog Paul Tillich tvrdil, že „každý skutečný křesťan musí být socialistou“! Zbožštění dělnických mas je přece jen poněkud problematičtější, než uctívání Matky Země, která se jako vděčný předmět uctívání opět nabízí. Tradičnímu sociálnímu cítění navíc ukradli nutné eschatologické dovršení komunisté. To oni hlásali obdobu věčné blaženosti v podobě komunistického ráje, kde bude každý dostávat podle svých potřeb. Ekonom August Friedrich von Hayek konstatoval, že v míře, jaké duchovní postupně ztrácejí pevně zakotvenou víru ve věčný život, nahrazují tuto víru probíráním otázky sociální spravedlnosti. Nicméně aktivistická představa záchrany planety je dnes ještě daleko přitažlivější. Je v ní opět přítomná tolik potřebná alarmující eschatologie. Vždyť planetu, náš „společný dům“, jak hlásá i nový vatikánsko–žurnalistický žargon, svojí angažovanou akcí přímo spasíme.

Samozřejmě, že pro zdravé a realistické pojetí ochrany přírody a úcty k Božímu stvoření by stačilo vrátit se k evangeliu, k desateru, ke katechismu. Křesťan, který svou víru upřímně a celostně prožívá, přece nebude barbarsky ničit přírodu. Ví však, že zabsolutizováním jednoho morálního tématu, navíc hypertrofovaného do aktivistické univerzální ideologie, se ani zdaleka nevyčerpávají oblasti osobní zodpovědnosti, kterých si má být vědom. Ano, církev nechybila, když ještě relativně donedávna tolik zdůrazňovala například zásadní etické téma nenarozeného života. Právě proto, že ve světě se oslabilo vnímání této zcela základní hodnoty, církev tento problém uchopila, a to i za cenu neporozumění a nepopularity. Jestli si převzetím zelené religiozity naopak připočetla pozitivní body a chválu, pak je na místě připomenout slova jejího Zakladatele: „Běda, když vás budou všichni lidé chválit, vždyť stejně se chovali jejich předkové k falešným prorokům!“ (Lk 6,26)

P. Stanislav Přibyl

Další články

Lidská sexualita a její eschatologické naplnění – 4. část

03.09.2025, RC Monitor 15/2025

Z našich předchozích pojednání o lidské sexualitě je patrné, jakou zásadní důležitost má pro její chápání celková interpretace skutečnosti. Člověk je součásti reality, v níž vládnou určité zákony, a i on je jim podroben. Lidské jednání v sobě nese řadu znaků, které se vyskytují i u činností jiných jsoucen. Proto je pohled do širšího kontextu lidského života nepostradatelný.

Papež Lev XIII.: Nerovnost je základním přirozeným zákonem

18.07.2025, Catholic Culture

Při přípravě série článků a podcastů věnovaných magisteriu papeže Lva XIII. jsem četl úvod ke sbírce jeho nejvýznamnějších sociálních encyklik, který roku 1954 napsal katolický filozof Etienne Gilson. Poukazuje na některá témata, která by moderním lidem mohla připadat obzvláště náročná.

Francouzští biskupové odsuzují schválení zákona o eutanazii a vyzývají k milosrdným alternativám

30.06.2025, Catholic News Agency

Francouzské Národní shromáždění schválilo kontroverzní návrh zákona legalizujícího tzv. „asistenci při umírání“, což katoličtí biskupové označují za vážnou hrozbu pro důstojnost lidského života i pro samotnou soudržnost národa. Upravená verze zákona byla přijata 27. května poměrem 305 hlasů pro a 199 proti. Zatímco ustanovení o paliativní péči získala širokou podporu, článek zavádějící právní nárok na asistovanou sebevraždu a eutanazii vyvolal výraznou kritiku ze strany církevních představitelů, bioetiků i řady organizací občanské společnosti.

Na východě Demokratické republiky Kongo byly během adorace zabity desítky mladých lidí

19.08.2025, Aleteia

Rozhlasová stanice Okapi, zřízená pod záštitou OSN, uvádí celkem 43 mrtvých. Konžská armáda však do pondělního odpoledne potvrdila pouze 10 obětí. V neděli 27. července večer bylo při eucharistické adoraci během útoku na katolický kostel ve městě Komanda v provincii Ituri Demokratické republiky Kongo zabito nejméně 31 mladých lidí. Ozbrojenou skupinou zodpovědnou za tento útok je podle místních představitelů ADF (Allied Democratic Forces), přidružená organizace Islámského státu, která působí ve střední Africe.

Ministryně z Gabonu

04.08.2025, RC Monitor 14/2025

V neděli 22. června 2025 navštívila mši svatou v kostele Nanebevzetí Panny Marie a svatého Karla Velikého v Praze na Karlově ministryně obrany Gabonské republiky paní Brigitte Onganoa. Ministryně byla v naší republice na služební cestě a výslovně si přála účastnit se v neděli tradiční latinské „tridentské“ mše svaté. Bylo zřejmé, že jde o její osobní preferenci, neboť katolická církev právě v její zemi přitahuje věřící velmi rozšířeným slavením tradičních mší. Ukazuje se totiž, že Afričané nutně nepotřebují k osvědčení své kulturní identity liturgické tance, které jsou jim Evropany takřka vnucovány jako něco údajně autentického, co by nám měli předvádět.

Církev není jen instituce

05.09.2025, Catholic Answers

Podle mých zkušeností jsou prohlášení církve o jejím poslání většinou spíše zdrojem problémů než přínosem. Co vlastně dělá naše farnost tak výjimečného, co nedělá farnost sousední? Inu, spoustu věcí... a zároveň nic. Možná jsme dobří v tom, jak dokážeme oslovit lidi mimo církev, zatímco v sousední farnosti mají krásnou liturgii – ale my bychom se měli snažit o lepší liturgii a oni by se měli trochu víc snažit pomáhat lidem, kdo v neděli do kostela nechodí. Zároveň má každé společenství nějaký zvláštní charakter – dokonce bychom mohli říct charisma – a stojí za to ho rozpoznat a rozvíjet.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.