Porodnice pro nebe

05.11.2021, RC Monitor 21/2021

Druhá říjnová sobota je po léta v celém světě slavena jako Světový den hospiců. V Česku první z nich slouží umírajícím již 25 let. Za onen čas vyrostlo lůžkových hospiců v naší zemi na osmnáct a jsou dostupné každému, kdo jej potřebují, stavět další není již třeba. S výjimkou kraje Vysočina, kde jeho výstavbě donedávna bránila tamní politická garnitura. Domácích hospiců působí několik desítek a k žádoucímu stavu plné dostupnosti všem obyvatelům ČR jich schází zhruba polovina.


Co vůbec hospic je? Zakladatelka hospicového hnutí u nás Marie Svatošová říká, že hospic je „umění doprovázet“. Nebo také místem, kde se (zbývající) dny naplňují životem. Já rád uvádím, že je porodnicí pro nebe. Průměrná délka pobytu jsou dny či několik málo týdnů...

Kvalitní medicína je podmínkou nutnou, nikoli však postačující. Klíčová je léčba nefyzické bolesti. Bolesti emoční (psychické), vztahové (sociální) i duchovní (spirituální). Je-li na smrtelném lůžku pacient ohrožený např. silnou nádorovou bolestí, s tím si hospicoví lékaři umí celkem rychle poradit. Skvělá zpráva! Nikdo nemusí trpět nesnesitelnými bolestmi. Ovšem na výčitky svědomí, rozkmotřené vztahy v rodině, nebo strach z umírání pilulka ani injekce neexistuje. Přesto od těchto netělesných bolestí dokážeme umírajícím často pomoci. Klíčové je mít na umírajícího čas. Tam, kde „běžná“ medicína končí, tam hospice teprve začínají. To je odlišuje od ostatních zdravotnických zařízení.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Ano, opravdu vnímám hospice jako porodnici do nebe. Hájí-li Hnutí pro život nedotknutelnost a úctu k lidskému životu na jeho počátku, pak hospicové dílo činí totéž na jeho pozemském konci. Lidský život na svém počátku je podobnější jeho konci více, než se může na první pohled jevit. Nevěříte?

Malé dítě neposlouchá, počůrává se, bryndá, trucuje, nemá dostatek sil, není rozumově vyzrálé, je ohrožené okolím... Lidský život na jeho konci je dosti podobný. S jediným rozdílem. Malému dítěti můžeme výchovně naplácat zadeček. Starému umírajícímu člověku nikoli. Důvod je jednoduchý. Kniha jeho života je již popsaná. Vychovávat nemá smysl. Hospic je tak poděkování člověku za prožitý život. Obdobně jako v kritických situacích po početí „pomáháme, nesoudíme“.

Tam kde nejvíce jde o spásu duší, se Zlý snaží a nabízí světu „laskavost“ eutanázie. Modlete se za hospice, aby vždy byly ostrovem bezpečí a úcty k umírajícímu – něžné, laskavé a erudované péče až do jeho přirozeného konce. Kde lidé mohou odcházet z tohoto světa bez bolesti na těle i na duši a z vděčností za život, který dostali.

PhDr. Mgr. Robert Huneš
ředitel hospice sv. Jana N. Neumanna v Prachaticích


Další články



Katolická víra v srdci muslimského Maroka

08.10.2025, National Catholic Register

„Můj Otče, odevzdávám se ti... Jsem připraven na všechno, všechno přijímám.“ V marockém Rabatu jsem klečel při adoraci, obklopen 800 univerzitními studenty z desítek afrických národů, a zpíval Modlitbu odevzdání, kterou před 130 lety napsal nedávno kanonizovaný svatý Charles de Foucauld.

Co by měl katolík udělat, když uvidí relikvii na prodej?

19.12.2025, Aleteia

Prodávat posvátné ostatky je přísně zakázáno, přesto na webových stránkách jako eBay a Etsy najdeme nespočet prodejců nabízejících údajné relikvie. Co má v takovém případě katolík udělat? Při procházení webových stránek jako eBay nebo Etsy, nebo dokonce při návštěvě místního bazaru či obchodu se starožitnostmi je možné narazit na něco nečekaného: na relikvie. Na eBay lze najít celé stránky údajných relikvií, často i s důvěryhodně působícími certifikáty. Některé jsou nabízeny za tisíce dolarů. (Aleteia kontaktovala muže, který na svém účtu na eBay nabízel k prodeji stovky relikvií, ale nedostala žádnou odpověď.)

Lidská sexualita a její eschatologické naplnění – 3. část

01.09.2025, RC Monitor 14/2025

Podle historických svědectví to byl už Sokrates, který se společně se sofisty jako první systematicky zamýšlel nad povahou lidské společnosti a došel přitom k závěru, že na ní lze uplatnit dva základní pohledy. V prvním přístupu se na ní díváme z čistě utilitaristického hlediska. V tom případě se ukazuje, že lidé se sdružují do společnosti a vzájemně se respektují, protože se vzájemně potřebují. Sokratovi a na něj navazující tradici se však tento přístup jeví jako nedostatečný. Neboť pokud by důvod, proč lidé vytvářejí společnost, a tedy primárně zakládají rodiny, spočíval na utilitaristických základech, znamenalo by to snížení druhého na pouhý prostředek k uspokojování mých potřeb. Člověk by se tím pro druhého člověka proměnil v pouhý prostředek a nástroj sloužící k realizaci jeho „osobních“ cílů.

Svatí Šimone a Judo, orodujte za nás

28.10.2025, RC Monitor 20/2025

Den, kdy si náš stát připomíná výročí svého vzniku (mimochodem nedávno jsme si také připomínali výročí jeho zániku) a který trval 20 let, se kryje se svátkem svatých apoštolů Šimona a Judy. Svátek těchto apoštolů je, alespoň v našich luzích a hájích, často právě výročím vzniku Československa poněkud zastíněn, i proto že máme volno.

Papež Lev vydal první papežskou exhortaci Dilexi Te

31.10.2025, The Catholic Herald

Papež Lev XIV. vydal svou první významnou papežskou exhortaci Dilexi Te (Miloval jsem Tě) – pastorační dokument o křesťanské povinnosti milovat a sloužit chudým. Text, podepsaný 4. října na svátek svatého Františka z Assisi a zveřejněný Vatikánem 9. října, představuje pokračování i završení díla, které krátce před svou smrtí zahájil papež František. Ve své předmluvě papež Lev prozrazuje, že jeho předchůdce připravoval tento dokument už v době své smrti na počátku roku.

Konkretizace abstraktní manželky

22.10.2025, RC Monitor 19/2025

Setkávám se s mladými lidmi, kteří přemýšlejí o své životní cestě. Často hledají opěrné body, a tak jim říkám, co o tom vím. Když jsem před asi 35 lety přemýšlel já, zda mě Bůh volá k manželství nebo kněžství, ptal jsem se různých lidí na jejich zkušenosti. Každý odpovídal trochu jinak. Jedním z lidí, na které jsem se tehdy obrátil, byl Mons. Josef Socha, v té době sekretář biskupa Karla Otčenáška. Byl spolužákem mé matky na kroměřížské konzervatoři a oba rodiče si ho velmi vážili.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.