05.11.2021, RC Monitor 21/2021
Kvalitní medicína je podmínkou nutnou, nikoli však postačující. Klíčová je léčba nefyzické bolesti. Bolesti emoční (psychické), vztahové (sociální) i duchovní (spirituální). Je-li na smrtelném lůžku pacient ohrožený např. silnou nádorovou bolestí, s tím si hospicoví lékaři umí celkem rychle poradit. Skvělá zpráva! Nikdo nemusí trpět nesnesitelnými bolestmi. Ovšem na výčitky svědomí, rozkmotřené vztahy v rodině, nebo strach z umírání pilulka ani injekce neexistuje. Přesto od těchto netělesných bolestí dokážeme umírajícím často pomoci. Klíčové je mít na umírajícího čas. Tam, kde „běžná“ medicína končí, tam hospice teprve začínají. To je odlišuje od ostatních zdravotnických zařízení.
Ano, opravdu vnímám hospice jako porodnici do nebe. Hájí-li Hnutí pro život nedotknutelnost a úctu k lidskému životu na jeho počátku, pak hospicové dílo činí totéž na jeho pozemském konci. Lidský život na svém počátku je podobnější jeho konci více, než se může na první pohled jevit. Nevěříte?
Malé dítě neposlouchá, počůrává se, bryndá, trucuje, nemá dostatek sil, není rozumově vyzrálé, je ohrožené okolím... Lidský život na jeho konci je dosti podobný. S jediným rozdílem. Malému dítěti můžeme výchovně naplácat zadeček. Starému umírajícímu člověku nikoli. Důvod je jednoduchý. Kniha jeho života je již popsaná. Vychovávat nemá smysl. Hospic je tak poděkování člověku za prožitý život. Obdobně jako v kritických situacích po početí „pomáháme, nesoudíme“.
Tam kde nejvíce jde o spásu duší, se Zlý snaží a nabízí světu „laskavost“ eutanázie. Modlete se za hospice, aby vždy byly ostrovem bezpečí a úcty k umírajícímu – něžné, laskavé a erudované péče až do jeho přirozeného konce. Kde lidé mohou odcházet z tohoto světa bez bolesti na těle i na duši a z vděčností za život, který dostali.
PhDr. Mgr. Robert Huneš
ředitel hospice sv. Jana N. Neumanna v Prachaticích
25.07.2022, Denver Catholic
Od 15. května mohou katoličtí novináři na celém světě považovat jednoho ze svých řad za svatého, protože na Svatopetrském náměstí byl kanonizován Titus Brandsma, nizozemský karmelitán, který byl v roce 1942 zabit v koncentračním táboře Dachau.
01.08.2022, The Catholic Thing
Naši současní vylepšovatelé světa jsou mnohem chytřejší než staří tvůrci revolucí; naši současníci a krajané totiž vědí, že chcete-li uspět v radikálním přetváření světa, musíte svou práci dělat postupně.
08.08.2022, RC Monitor 15/2022
Vždy, když čtu onu část Lukášova evangelia, které se bude číst tuto neděli (Lk 12. 13–21), vzpomínám, kolikrát jsem už slyšel: „To víte, teď nemám moc času na chození do kostela. Když jsem byl kluk, to jsem i ministroval, a rád, pan farář byl moc hodný... Ale teď, práce, povinnosti vůči rodině, kterou musím zajistit. A víte přece, jak je dneska všecko drahý... Už se těším na důchod, to budu mít čas...“ nebo něco podobného.
20.07.2022, RC Monitor 14/2022
Dekret Druhého vatikánského koncilu o ekumenismu shledává, že církve pocházející z protestantské reformace se vyznačují „láskou a úctou k Písmu svatému, ba téměř jeho kultem“ (Unitatis redintegratio č. 21).
18.07.2022, RC Monitor 14/2022
Poznávání roste vzájemnou blízkostí a mnoha společnými aktivitami. Právě v těchto dnech si připomínáme 105 let od událostí ve Fatimě, které nám nabízí, mimo jiné, právě výzvu Matky. Že její Syn a náš Pán a Spasitel Ježíš Kristus si přeje, abychom ji (Pannu Marii) více poznávali a více milovali. Ona stále naplňuje své poslání Matky Božího Syna, tak, jako před 2000 lety, tak také stále i nyní jako Matka Církve. Vždyť Církev – to jsme my. Jsme Kristovo mystické Tělo.