Porodnice pro nebe

05.11.2021, RC Monitor 21/2021

Druhá říjnová sobota je po léta v celém světě slavena jako Světový den hospiců. V Česku první z nich slouží umírajícím již 25 let. Za onen čas vyrostlo lůžkových hospiců v naší zemi na osmnáct a jsou dostupné každému, kdo jej potřebují, stavět další není již třeba. S výjimkou kraje Vysočina, kde jeho výstavbě donedávna bránila tamní politická garnitura. Domácích hospiců působí několik desítek a k žádoucímu stavu plné dostupnosti všem obyvatelům ČR jich schází zhruba polovina.

Co vůbec hospic je? Zakladatelka hospicového hnutí u nás Marie Svatošová říká, že hospic je „umění doprovázet“. Nebo také místem, kde se (zbývající) dny naplňují životem. Já rád uvádím, že je porodnicí pro nebe. Průměrná délka pobytu jsou dny či několik málo týdnů...

Kvalitní medicína je podmínkou nutnou, nikoli však postačující. Klíčová je léčba nefyzické bolesti. Bolesti emoční (psychické), vztahové (sociální) i duchovní (spirituální). Je-li na smrtelném lůžku pacient ohrožený např. silnou nádorovou bolestí, s tím si hospicoví lékaři umí celkem rychle poradit. Skvělá zpráva! Nikdo nemusí trpět nesnesitelnými bolestmi. Ovšem na výčitky svědomí, rozkmotřené vztahy v rodině, nebo strach z umírání pilulka ani injekce neexistuje. Přesto od těchto netělesných bolestí dokážeme umírajícím často pomoci. Klíčové je mít na umírajícího čas. Tam, kde „běžná“ medicína končí, tam hospice teprve začínají. To je odlišuje od ostatních zdravotnických zařízení.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Ano, opravdu vnímám hospice jako porodnici do nebe. Hájí-li Hnutí pro život nedotknutelnost a úctu k lidskému životu na jeho počátku, pak hospicové dílo činí totéž na jeho pozemském konci. Lidský život na svém počátku je podobnější jeho konci více, než se může na první pohled jevit. Nevěříte?

Malé dítě neposlouchá, počůrává se, bryndá, trucuje, nemá dostatek sil, není rozumově vyzrálé, je ohrožené okolím... Lidský život na jeho konci je dosti podobný. S jediným rozdílem. Malému dítěti můžeme výchovně naplácat zadeček. Starému umírajícímu člověku nikoli. Důvod je jednoduchý. Kniha jeho života je již popsaná. Vychovávat nemá smysl. Hospic je tak poděkování člověku za prožitý život. Obdobně jako v kritických situacích po početí „pomáháme, nesoudíme“.

Tam kde nejvíce jde o spásu duší, se Zlý snaží a nabízí světu „laskavost“ eutanázie. Modlete se za hospice, aby vždy byly ostrovem bezpečí a úcty k umírajícímu – něžné, laskavé a erudované péče až do jeho přirozeného konce. Kde lidé mohou odcházet z tohoto světa bez bolesti na těle i na duši a z vděčností za život, který dostali.

PhDr. Mgr. Robert Huneš
ředitel hospice sv. Jana N. Neumanna v Prachaticích

Další články

Co je modlitba a proč se někdy nedaří

27.02.2026, RC Monitor 3/2026

„Pro mne je modlitba vzlet srdce, je to prostý pohled k nebi, je to zvolání vděčnosti a lásky ve zkoušce i v radosti“ píše sv. Terezie od Dítěte Ježíše (Autobiografické spisy, C 25r.). Mnozí z nás si ale vybaví hodiny náboženství a definici modlitby jako „povznesení duše k Bohu nebo prosba k Bohu o vhodná dobra“ (KKC 2559). Možná mohou být obě vyjádření pro většinu z nás nesrozumitelná a vzdálená.

Síť, která se trhá

01.04.2026, RC Monitor 5/2026

Někdy se zdá, že dějiny církve postupují zvláštním rytmem: zatímco jednou rukou připomínají utrpení a oběť, druhou ukazují nečekanou naději. Právě takový čas nyní prožíváme. Letos v červnu budou v Brně blahořečeni kněží Jan Bula a Václav Drbola, oběti komunistické zvůle padesátých let. Dva mladí faráři, jejichž životy byly násilně přervány režimem, který se snažil přetrhnout nejen lidské osudy, ale i samotnou paměť víry. Symbolické je, že relikviář k jejich poctě vzniká jako obraz „protržené sítě“.

Tomáš Machula: Personalismus a jeho odpůrci

06.02.2026, KSA

Klub sv. Athanasia a Kněžské bratrstvo sv. Petra zvou na setkání pobočky KSA v Českých Budějovicích, které se uskuteční ve čtvrtek 12. února 2026.

Královský rod a kněžské poslání

13.11.2025, RC Monitor 21/2025

„Lidi sou různý a různý koníčky maj...“ Tato slova písně z alba Pražského výběru z roku 1988 mi vytanula na mysli, když jsem zaregistroval novou zábavu začínající na západ od našich hranic. Po hobby horsingu, kdy člověk osedlá tyčku s koňskou hlavou a hopsá přes překážky, tu máme tzv. vyšší level, a tím je hobby dogging. Je to vpravdě zábava méně fyzicky náročná – nikdo vás nenutí hopsat a podávat sportovní výkony. Stačí, když si pořídíte vodítko a obojek a budete venčit vzduch a po návratu domů stačí, když pověsíte vodítko na věšák a ani z něj netřeba odpoutávat psa. No, neberte to.

Předsevzetí a jiné neřesti

28.01.2026, RC Monitor 1/2026

Existuje zvláštní druh optimismu, který se pravidelně objevuje koncem prosince. Člověk ho pozná podle toho, že si koupí diář, který nikdy předtím nepoužíval, běžecké boty, kalhoty o číslo menší (protože „do léta to nějak půjde“) a s vážnou tváří oznámí, že „tentokrát už je to doopravdy“. Říkáme tomu novoroční předsevzetí – drobný liturgický úkon moderní doby, při němž se starý člověk symbolicky ukládá k ledu a nový se má narodit 1. ledna.

Poručíme větru dešti?

16.03.2026, RC Monitor 5/2026

Tak se nám za přispění Evropského parlamentu zase pomalu otvírá další Overtonovo okno. Poslední dobou ze všech možných stran slyším povzdech, že svět se zbláznil. Jenže jediný ze všech tvorů pohybujících se po povrchu (občas i pod povrchem) planety Země, který se může zbláznit, je člověk. Svět jako takový je zcela v pořádku, dělá, co má.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.