03.02.2025, RC Monitor 2/2025
„V praxi dnešní svět převážně uvažuje jen se dvěma rozdělujícími rozměry: oni a my, dobří a zlí, chytří a hloupí, praví a leví... kde jeden ,rozměr‘ vylučuje (eliminuje) druhý... Vznikají spory na nejnižší úrovni a války na světové úrovni... Třetí prvek (rozměr), který je může rozlišit, ale i spojit, je spravedlivá vzájemná dohoda, kdy každá ze dvou stran se ochotně zúčastní na společném hledání pravdy i za cenu velkých obětí. Tím se vloží do procesu třetí prvek založený na pochopení druhé strany, které je možné jen v lásce. Nezůstane prostor pro kompromisy a může se nenásilně jít proti proudu. Je zřejmé, že to zpočátku narazí na velký odpor: bude se argumentovat, že je naší povinností prosazovat své myšlenky, o kterých jsme nesprávně přesvědčeni, že jsou naše, ale ve skutečnosti jsou Boží, máme od něj jen poslání, které věrně chceme splnit... Takže jak je to vlastně? V tomto světle se začne více ozřejmovat situace, ve které se při svém vtělení nacházel náš Pán. Přikázání lásky k Bohu a k bližním se spojuje v jeho přikázání vzájemné lásky. To je Ježíšovo vlastní přikázání: ,Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy.‘ (Jn 13,34) To je jeho ,třetí‘ prvek. ,Kde jsou dva nebo tři v mém jménu, tam i já.‘ Kde je vzájemná láska, tam je i On, jako ten, který spojuje, jako ,třetí prvek‘. Věříme ještě Bohu (nejen v jeho existenci!)? Křesťané vyznávající Boha – Trojici by to měli jasně chápat a chovat se jinak, než jak se obyčejně chovají ostatní lidé. Máme se v lásce, dobrovolně, a nejen z povinnosti obětovat pro druhé, jak nám to ukázal Kristus a dává nám k tomu milost a odpuštění.“
V době jeho aktivního přispívání do našeho časopisu psal také rubriku Slovo biskupa. Vždy bylo nejen duchovní inspirací, ale také pobídkou k větší svatosti v běžných každodenních rutinách a podmínkách, které všichni zažíváme. V jednom z čísel v roce 2019 čtenářům napsal: „Sebezapření. Tento druh askeze se v současnosti (ale, žel, ani v minulosti, až na výjimky) moc nepěstuje a spíše mnoho odpuzuje. Svět se řídí zásadou: Co jsem si dnes odepřel, o to jsem přišel navždy. Proto carpe diem, využij čas, a co máš na tomto světě k dispozici, abys o to nepřišel. Touto zásadou se řídí dnes (a také v minulosti se řídilo) mnoho lidí, především ti, kteří nepřipouštějí věčnou perspektivu. Pro ty všechno začíná a končí tady. Kdybychom se jich ale dnes zeptali, jestli je to učinilo šťastnými, jsem přesvědčen, že ani jeden z nich by nakonec plně s tím nesouhlasil a často vyjádří hluboké zklamání nad tím, co prožili. Chyba je často i v tom, že nikdo jim neukázal pravý vzor šťastného života, který i v chudobě, nemoci, ponížení je možné prožívat. Pravý vzor a cestu nám ukázal Ježíš Kristus a pak mnozí světci v průběhu celých dějin až do dnešních dnů.“
Requiescat in pace.
Zdeňka Rybová
šéfredaktorka RC Monitoru
08.05.2025, Vatican News
Konkláve zvolilo 267. římským biskupem kardinála Roberta Francise Prevosta Tuto zprávu oznámil zástupu shromážděnému na Svatopetrském náměstí kardinál protodiakon Dominique Mamberti. Annuntio vobis gaudium magnum: habemus Papam! „Oznamuji vám velkou radost: máme papeže!“. „Eminentissimum ac Reverendissimum Dominum, Dominum Robertum Franciscum, Sanctæ Romanæ Ecclesiæ Cardinalem Prevost, qui sibi nomen imposuit Leone XIV." „Nejdůstojnější a nejctěnější pán, pan Robert Francis, kardinál Svaté římské církve Prevost, který si dal jméno Lev XIV.
22.04.2025, The European Conservative
Politika na podporu porodnosti je nezbytná, ale nestačí: kultura, která uvěřila, že nejvyšším cílem je individuální štěstí, míří k zániku. Celosvětová populační krize – tedy prudký pokles porodnosti, který zasáhl téměř všechny země světa, s výjimkou (zatím) subsaharské Afriky – je možná největší hrozbou, které civilizace čelí. Jenže o ní téměř nikdo nechce mluvit. Ale to vlastně není tak docela pravda. V Evropě, kde porodnost už dlouhá léta nedosahuje úrovně prosté reprodukce, se političtí představitelé tomuto tématu nemohou vyhnout. Problém spočívá v tom, že většina z nich chce říkat a slyšet jen jedno: že jediným možným řešením je masová migrace z plodnějších zemí.
14.04.2025, RC Monitor 6/2025
Volné pokračování článku Pívečko a Eucharistie: Praha je zdá se pro našeho Pána Ježíše Krista poněkud ošidnou půdou. V početných kostelích stověžaté matičky hlavy účastnící se bohoslužeb šednou a ubývají. Dostat mladší ročníky na mši svatou to chce „velikej hever“, jak zpívá Vladimír Mišík (ten ovšem hned dodává, že ho slušně řečeno nemá). Jeden z panáčků si proto řekl, že když nejdou lidi za Pánem, že musí Pán za lidmi (asi poučen horou a Mohamedem), a tak zkusil hrát (rozuměj celebrovat) v hospodě, jenže arcibiskup mu pískl ofsajd. Pozorný rozhodčí. Vždyť Ježíš přece řekl: „Následuj mě.“ A ne: „Následuji tě.“ A až ten, kdo následoval, došel do večeřadla a teprve tam přijal Eucharistii. Už ten Břevnov ale nechme...
03.03.2025, RC Monitor 4/2025
Jeden z četných papežů Františků, a to jako náhodou zrovna ten skutečný a nevysněný, praví v úvodu k novele církevního trestního práva, dohnán na poslední chvíli akutním nebezpečím disciplinárního rozkladu v církvi: „Užití trestů ze strany pastýřů a představených se jeví jako nezbytné. Pastýřova nedbalost v přístupu k trestnímu systému činí zjevným, že neplní svůj úřad řádně a věrně.“
23.05.2025, RC Monitor 9/2025
V několika následujících číslech vám přineseme ukázky z knihy pomocného biskupa v nizozemském ’s-Hertogenboschi Roba Mutsaertse Gewoon Over Geloof (Prostě o víře): Mám dojem, že v církevních kruzích mnoho lidí ustrnulo v sedmdesátých letech. Pořád v nich poznávám spoustu tehdejších prvků. To samo o sobě působí tragicky. Snažit se být moderní tím, že zůstanu v sedmdesátých letech? Podivný druh retromodernismu.
16.01.2025, RC Monitor 24/2024
Slovo církev (ecclesia) znamená společenství, soudržnost, setkávání se. V běžném životě to chápeme tak, že jednou v týdnu, v neděli, zajdeme na mši svatou do kostela. A tam – podle farnosti – s ostatními lidmi, které buď známe, nebo neznáme, strávíme tu zhruba hodinku mše svaté. V některých farnostech jdou dál – pořádají po mši svaté třeba společnou snídani, po vzoru prvních křesťanů při agapé, nebo farní kafe.
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.