Proč se J. R. R. Tolkien denně účastnil mše svaté

24.11.2021, Aleteia / RC Monitor 22/2021

Katolický autor Pána prstenů denně přijímal eucharistii, která posilovala jeho víru v těžkých chvílích. Prožil některá z nejtemnějších období lidských dějin. Bojoval v první světové válce, přežil pandemii španělské chřipky, prožil velkou hospodářskou krizi a byl svědkem hrůz druhé světové války. Uprostřed toho všeho si Tolkien zvykl chodit denně na mši.

Jeho obvyklý denní program začínal brzy ráno, kdy se syny Michaelem a Christopherem jeli na kole na mši svatou do katolického kostela svatého Aloise, která začínala v 7:30. Poté jeli domů na snídani, kterou jim přichystala jeho žena Edith.

Když měl jeho syn Michael osobní problémy, Tolkien ho vyzval, aby se zaměřil na eucharistii, a vysvětlil mu, jak eucharistie udržuje v temných dobách jeho víru.

Z temnoty mého života, tolikrát zklamaného, ti předkládám jedinou velkou věc, kterou lze na zemi milovat: Nejsvětější svátost ... V ní nalezneš romantiku, slávu, čest, věrnost a pravou cestu všech svých lásek na zemi.

V jiném dopise Michaelovi tuto skutečnost znovu zopakoval a podělil se o to, jak je každodenní účast na mši svaté zásadní součástí jeho víry.

Jediným lékem na ochablou, mdlou víru je svaté přijímání. Ačkoli je nejsvětější svátost vždy dokonalá, úplná a neporušená, nepůsobí v každém z nás úplně a jednou provždy. Stejně jako akt víry musí být trvalá a růst cvičením. Nejvyšší účinek má pravidelnost. Sedmkrát týdně je výživnější než sedmkrát s přestávkami.

Tolkien se později stal jedním z nejpopulárnějších autorů všech dob a velkou měrou se na jeho tvůrčím rozmachu podílel důvěrný vztah s Ježíšem Kristem, přítomným pod způsobou chleba a vína v eucharistii.

Uprostřed temnoty Tolkien spatřil světlo Syna a to mu dalo naději, která přetrvala.

Philip Kosloski
Přeložil Pavel Štička

Další články

Jediná oběť a jediné kněžství: Rozjímání o Kristově oběti a kněžství a naší účasti na nich podle listu Židům a sv. Augustina

05.09.2022, RC Monitor 16/2022

Nedávná kněžská svěcení nás vedou k úvaze o velké hodnotě kněžství. Ta je dána především tím, že kněz reprezentuje samotného Krista velekněze. Jedině Kristus je knězem v plnosti a jedině jeho oběť na kříži je dokonalá. A kněz při slavení mše sv. tuto jedinou dokonalou oběť znázorňuje a zpřítomňuje.

Jak reagovat, když lidé říkají, že Ježíš měl bratry a sestry?

22.09.2022, National Catholic Register

Od prvních dnů po zmrtvýchvstání církev věří, že Marie byla vždy panna a že Ježíš neměl žádné biologické bratry ani sestry. „Což to není ten tesař, syn Mariin a bratr Jakubův, Josefův, Judův a Šimonův? A nejsou jeho sestry tady u nás?“ (Mk 6,3) Měl Ježíš bratry a sestry? Někteří lidé se domnívají, že Markovo evangelium právě to tvrdí.

Proč chodit do kostela? Anebo slovo k našim hledajícím bližním

26.09.2022, RC Monitor 18/2022

Kostel je zvláštní místo. Obvykle ho v obci najdeme na nějakém centrálním nebo jinak privilegovaném pozemku, a přitom není příliš využitý. Nemluvím tady přitom o dnešku a o sekularizaci, kdy do kostela chodí jen málo lidí. Ani v dobách rozvinuté zbožnosti nebývaly kostely nějak zvlášť využívané. Mše sv. byly v neděli možná 3, ale ve všední den 1–2. Přidejme k tomu nějakou tu farní modlitbu růžence a vyjde nám, že využití kostela bylo a je tak maximálně 3 hodiny denně. V práci a podnikání jsme zvyklí na úplně jiná čísla efektivity. Mít provozovnu na nejlukrativnějším místě ve středu nebo poblíž středu obce a přitom ji využívat maximálně 3 hodiny denně? Co je vlastně ten kostel za místo, když je takto jakoby zbytečný a neefektivní? Proč vlastně kostel mít a proč do něj chodit?

On je zbraní a štítem proti nepříteli

12.09.2022, RC Monitor 17/2022

Asi každý z nás má svého oblíbeného světce, bylo by asi divné kdyby neměl, na kterého se obrací s důvěrou v jeho přímluvu u Božího trůnu. Sice nám to naši tzv. odloučení bratři (normálně zvaní heretici) vyčítají a někteří se nám i (asi v rámci ekumenismu) pošklebují, ale to by nám zase tak příliš nemělo vadit, neb už jsme měli mnoho desítek, ba stovek, let čas si zvyknout. Pravda, někdy to i zabolí, neboť to z jejich strany můžeme vnímat i jako určitou nespravedlnost. A přitom by se nám mohli pošklebovat i oprávněně a u mnoha z nás by důvod našli celkem snadno „na první dobrou“.

Dům ze skla: Požadavky pro světovou církev a Druhý vatikánský koncil

20.09.2022, RC Monitor 17/2022

Papež Jan Pavel II. vydal roku 1983 pokoncilní Kodex kanonického práva. Velmi trefně o něm prohlásil, že je vlastně „posledním dokumentem Druhého vatikánského koncilu“. A měl pravdu. Vždyť koncilní dokumenty neobsahují pouze abstraktní snění o lepším světě a krásnější církvi, nýbrž často vyjadřují jednoznačně formulovaná přání, podněty, ba striktní požadavky, které by mohly zůstat „viset ve vzduchu“, pokud by se jich znovu neujala nejvyšší, tedy papežská autorita církve, a nepřevedla je do jednoznačně formulovaných norem, stanovících konkrétní práva a povinnosti.

Jak se připravit na nebe

01.09.2022, Catholic Exchange

Svatý Jan měl vidění nebeské liturgie, při níž všechna stvoření na nebi i na zemi, andělé i lidé, neustále chválili a uctívali vzkříšeného a oslaveného Krista: „Hoden jest Beránek, ten obětovaný, přijmout moc, bohatství, moudrost, sílu, poctu, slávu i dobrořečení... Tomu, jenž sedí na trůnu, i Beránkovi dobrořečení, čest, sláva i moc na věky věků!“ (Zj 5,12.13).

načíst další

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.