Proč se J. R. R. Tolkien denně účastnil mše svaté

24.11.2021, Aleteia / RC Monitor 22/2021

Katolický autor Pána prstenů denně přijímal eucharistii, která posilovala jeho víru v těžkých chvílích. Prožil některá z nejtemnějších období lidských dějin. Bojoval v první světové válce, přežil pandemii španělské chřipky, prožil velkou hospodářskou krizi a byl svědkem hrůz druhé světové války. Uprostřed toho všeho si Tolkien zvykl chodit denně na mši.

Jeho obvyklý denní program začínal brzy ráno, kdy se syny Michaelem a Christopherem jeli na kole na mši svatou do katolického kostela svatého Aloise, která začínala v 7:30. Poté jeli domů na snídani, kterou jim přichystala jeho žena Edith.

Když měl jeho syn Michael osobní problémy, Tolkien ho vyzval, aby se zaměřil na eucharistii, a vysvětlil mu, jak eucharistie udržuje v temných dobách jeho víru.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Z temnoty mého života, tolikrát zklamaného, ti předkládám jedinou velkou věc, kterou lze na zemi milovat: Nejsvětější svátost ... V ní nalezneš romantiku, slávu, čest, věrnost a pravou cestu všech svých lásek na zemi.

V jiném dopise Michaelovi tuto skutečnost znovu zopakoval a podělil se o to, jak je každodenní účast na mši svaté zásadní součástí jeho víry.

Jediným lékem na ochablou, mdlou víru je svaté přijímání. Ačkoli je nejsvětější svátost vždy dokonalá, úplná a neporušená, nepůsobí v každém z nás úplně a jednou provždy. Stejně jako akt víry musí být trvalá a růst cvičením. Nejvyšší účinek má pravidelnost. Sedmkrát týdně je výživnější než sedmkrát s přestávkami.

Tolkien se později stal jedním z nejpopulárnějších autorů všech dob a velkou měrou se na jeho tvůrčím rozmachu podílel důvěrný vztah s Ježíšem Kristem, přítomným pod způsobou chleba a vína v eucharistii.

Uprostřed temnoty Tolkien spatřil světlo Syna a to mu dalo naději, která přetrvala.

Philip Kosloski
Přeložil Pavel Štička

Další články

Pět věcí, které byste měli vědět o koptských křesťanech: Kdo jsou tito sestry a bratři, pronásledovaní pro Krista?

04.03.2026, Aleteia

S příchodem zpráv o strašlivém pumovém útoku během eucharistické bohoslužby v kostele koptské pravoslavné církve v Káhiře 11. prosince 2016 se pozornost tehdy opět zaměřila na utrpení křesťanských bratří a sester na Blízkém východě. Kdo jsou koptští křesťané? Co nás s nimi spojuje?

Dušičky, odpustky a očistec – proč na tom vlastně záleží?

02.11.2025, RC Monitor 21/2025

Stojíš před branou hřbitova a na chvíli zaváháš. Nadechneš se chladného podzimního vzduchu a sevřeš kliku. Z korun stromů se spouští sprška barevného listí – tolik krásy, a přitom tolik ticha. Tolik života, a přitom tolik připomínek smrti. Možná právě proto člověk cítí zvláštní směs smutku a klidu. Jako by se nebe na chvíli sklonilo k zemi.

Pravoslavné okouzlení

25.02.2026, RC Monitor 3/2026

V polovině letošního Týdne modliteb za jednotu křesťanů proběhla v Římě konference u příležitosti 60 let od zrušení vzájemné, právně krajně sporné exkomunikace papežského legáta Humberta a konstantinopolského patriarchy Kerullaria z roku 1054, známé jako Velké schizma. K jejímu oboustrannému oficiálnímu odvolání došlo 7. prosince 1965 současně v Římě (v rámci druhého vatikánského koncilu) a v katedrále v Konstantinopoli.

Víra zkoušená ohněm: pohled na biblický základ očistce

07.11.2025, National Catholic Register

Argumenty pro očistec jsou biblické a analogické, zakotvené v Božím plánu očistnou láskou očistit duše pro nebe. Katolíci a protestanti se shodují na tom, že každý, kdo je spasen, je zachráněn Boží milostí skrze pouhou víru, jako výsledek toho, že se za nás náš Pán Ježíš obětoval na kříži a vykoupil nás svou smrtí, že vyvolení, kteří jdou do nebe, jsou k tomu předurčeni Bohem, a (kromě kalvinistů) také na tom, že na přijetí této milosti spolupracujeme svou svobodnou vůlí.

Tři lekce od Eriky Kirkové

20.02.2026, Catholic Culture

Prohlášení Eriky Kirkové o tom, že vrahovi svého manžela odpustila, bylo za dlouhou dobu největším projevem oslavy Boha ze strany veřejně známé osobnosti. Kromě jejího hrdinského příkladu odpuštění, který mluví sám za sebe, se od ní, myslím, můžeme naučit ještě dvě další věci. V jednom rozhovoru řekla, že nechce být vtažena do snah o to, aby vrah jejího manžela dostal trest smrti.

Bojíte se pekla? Už v něm jste, aniž o tom víte. Škoda, že jsme tady

12.03.2026, RC 4/2026

Když v roce 2006 vyšla Benatarova kniha Nebýt či být. O utrpení, které přináší příchod na tento svět, vyvolala v akademických kruzích i mimo ně nebývalý ohlas. Do té doby snad žádný myslitel nevěnoval tak velké systematické úsilí tomu, aby prokázal nesmyslnost lidské existence. David Benatar vychází ze základního faktu nahodilosti lidského života, tedy z vědomí, že sice existujeme, ale nikoliv nutně. Mohli jsme totiž také nebýt a z této neexistence, která byla ostatně mnohonásobně pravděpodobnější než naše existence, jsme byli vrženi do nehostinného světa, v němž jdeme vstříc nepředvídatelnému a mnohdy naprosto brutálnímu osudu.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.