06.12.2021, OnePeterFive / RC Monitor 23/2021
Zdá se však, že to zajímá jen velmi málo katolíků. Moc tomu nerozumím, kromě toho, že mi připadá, že většina západních katolíků vnímá svou spásu jako individuální zkušenost. Nedomnívají se, že jejich spása souvisí se spásou jejich bližních. A než budu pokračovat, plně přiznávám, že jsem součástí problému, který kritizuji. Proto je to pro mě taková krize, protože i když problém jasně vidím, nedokážu jej sama vyřešit. Dokonce právě teď jsem ztratila někoho, koho jsem považovala za přítele ve víře. Smíření s tímto člověkem je na této straně věčnosti nemožné (důvodem byly rozdílné názory na pandemii Covid-19, resp. otázky aplikace a dodržování opatření). A zdá se, že tento problém se stupňuje na všech úrovních.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Pak jsou tu katolíci, kteří se vymanili z pasti snahy ovládat věci, které nejsou v jejich moci. Tito katolíci však chybují na druhé straně, protože si myslí, že když se zaměří pouze na svou vlastní duši a vydají se na jakousi buddhistickou výpravu za katolickou verzí duchovního osvícení, pak uvidí Boha. V epištole svatého Jana, o níž se domnívám, že je komentářem k příkazu našeho Pána, abychom se navzájem milovali, se však píše, že Boha nikdo nikdy neviděl, ale budeme-li se navzájem milovat, Bůh zůstane s námi a jeho láska v nás dosáhne cíle (1J 4,12). Zdá se mi, že je z toho zcela jasné, že individualistický život víry není křesťanský. Příklad velkých mystiků z 15. a 16. století bychom neměli chápat tak, že samotářský, poustevnický život je pro laiky, nebo dokonce pro většinu věřících normální. Kristus mohl říci: „Milujte pouze Boha.“ Nikdy to ovšem neřekl. Dokonce i když mluvil o největším přikázání: Miluj Boha celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí, řekl také, že druhé přikázání je mu podobné: Miluj svého bližního jako sám sebe (Mt 22,36–40). Myslíme si, že víme lépe než Boží Syn, jak můžeme být křesťany?
Nevím tedy, kam dál, protože jak jsem řekla, tato krize je pro mě krizí právě proto, že ji nemohu vyřešit sama. Věřím, že církev bude po určitou dobu vymírat, dokud se nenaučíme poslouchat nové přikázání našeho Pána Ježíše Krista. V této chvíli je tak těžké chtít přivést do církve zraněné lidi ze světa, i kdybych je k tomu dokázala přesvědčit, protože je v ní tak málo lásky, a to na všech úrovních, od laiků přes úředníky až k hierarchii... A zraněné duše potřebují především lásku, ne další zranění.
Nebudeš nenávidět žádného člověka, ale některé budeš kárat, za některé se budeš modlit a některé budeš milovat víc než svůj vlastní život. (Didaché, kap. 2)
Natasha Wilson
Přeložil Pavel Štička
22.09.2025, RC Monitor 17/2025
Tato slova jedné nejmenované české „konzervativní“ političky hezky ilustrují roli liberálního intelektuála v moderní době. Být zděšen. Na katolické prostředí by se to dalo aplikovat třeba takto: Jsi proti svěcení žen? Jsem zděšena! Odmítáš sňatky homosexuálů (byť proti jim samotným vůbec nic nemáš)? Jsem zděšena! Máš zásadní námitky proti umělým potratům a eutanazii? Jsem zděšena!
24.11.2025, RC Monitor 22/2025
Pan kardinál, syn vojáka, který měl rád lidi v uniformě, a dominikán s dobrou formací. V současné kultuře ženskosti byl tento muž s povahou cholerika a bojovník za Pravdu a svobodu jasně rozeznatelný. Viděl, že dnešní jednostranné zdůrazňování Boží lásky a milosrdenství zatlačilo do pozadí skutečnost hříchu a zla, vedlo k upuštění od zpovědní praxe a někteří přestali počítat i s peklem.
10.11.2025, RC
Prof. Petr Piťha věnoval zesnulému kardinálu Dominiku Dukovi homilii, která zazní v nejbližších dnech při rekviem v kapitulním kostele Všech svatých na Pražském hradě. Slova rozloučení, která vycházejí z hlubokého přátelství i víry, exkluzivně a s vděčností za oba vzácné muže české církve přinášíme již nyní. "Když jsme se spolu, Dominiku, naposledy loučili, popřáli jsme si dobrou noc. Přeji Ti ji i teď – služebníku věrný, který jsi věděl, co znamená nést tíhu i krásu pravdy. Odpočívej v pokoji, a prosím Tě, vyprošuj nám občasná odpočinutí časná, která tolik potřebujeme. Protože unaveni jsme my, kteří zůstáváme."
02.01.2026, KSA
Klub sv. Athanasia a Kněžské bratrstvo sv. Petra zvou na premiéru pobočky KSA v Českých Budějovicích, která se uskuteční ve čtvrtek 8. ledna 2026.
20.01.2026, RC
Katolická církev se modlí za jednotu ne proto, že by pravdu hledala, ale proto, že věří, že ji nemá vlastnit sama. Myšlenka vyhradit zvláštní čas modlitbě za jednotu křesťanů není žádným postmoderním výstřelkem. Už papež Lev XIII. (1878–1903) v roce 1894 vyzval katolické věřící k intenzivní modlitbě za jednotu církve, a to v těsné souvislosti se slavností Seslání Ducha svatého. Právě Duch svatý je totiž tím, kdo spojuje rozdílné, překládá „mezi jazyky“ a dává vzniknout společenství tam, kde by si člověk spíš tipoval nedorozumění. Podoba Týdne modliteb za jednotu křesťanů se postupně proměňovala a svou dnešní tvář získala až po Druhém vatikánském koncilu. Poprvé se v této podobě slavil v roce 1968. A slaví se dodnes – letos až do neděle 25. ledna 2026.
08.09.2025, RC Monitor 16/2025
Realistická filosofie ukazuje, jak se v objektivně dané realitě jedno uskutečňuje v mnohém a mnohé se na různých úrovních sjednocuje. V sub–humánní sféře se jedná o prostou danost, jež nachází svůj výraz ve specifické, generické a analogické podobnosti mezi skutečnostmi světa. Specifikum člověka spočívá mimo jiné v tom, že si tyto souvislosti uvědomuje, že je poznává. Poznání je činností, jíž poznávající subjekt komunikuje s poznaným předmětem.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.