Slovo do pranice

06.12.2021, OnePeterFive / RC Monitor 23/2021

Každý člověk má někdy v životě krizi víry. Já mám krizi víry od chvíle, kdy jsem se stala křesťankou. Nyní tato krize vrcholí. O prvních křesťanech se říkalo: „Podívejte se, jak se navzájem mají rádi.“ My katolíci věříme, že uctíváme Boha, který je láska (1J 4,7), a že Boží Syn dal před svou smrtí apoštolům nové přikázání, aby se navzájem milovali, jako je miluje on (J 13,34). Právě tohle mé srdce hledá v křesťanském evangeliu – prožívanou skutečnost tohoto nového přikázání. Přesto jsem bohužel prozatím (a je to ryze má subjektivní zkušenost) ve svém životě od té doby, co jsem křesťankou, zakusila více lásky, sounáležitosti a přijetí od lidí, kteří s Bohem nechtějí mít téměř nic společného.

Právě teď pobývám na parkovišti pro obytné přívěsy. Za těch několik měsíců, co jsem zde, jsem zažila větší společenství a sounáležitost než ve své vlastní farnosti nebo v kterékoli jiné katolické farnosti, kterou jsem navštívila. A když jsem studovala na vysoké škole, přátelila jsem se s lidmi z mnoha zemí světa a z různých náboženských skupin od ateistů přes muslimy a hinduisty až po příslušníky tzv. kultu předků. Vzájemně jsme se podporovali a povzbuzovali v těžkých chvílích, trávili jsme hodiny povídáním o nejrůznějších tématech, měli mě natolik rádi, že snášeli, když jsem se je snažila obrátit na křesťanství; společně jsme jedli, podnikali jsme společné výlety atd... Bylo to opravdové společenství, které se vytvořilo jen proto, že jsme se všichni soustředili na jednu věc: snažili jsme se získat doktorát. A přesto, když tuto zkušenost srovnám se všemi svými křesťanskými zkušenostmi, řekla bych „podívejte se, jak se mají rádi“ spíše o své skupině z postgraduálního studia než o kterémkoli křesťanském společenství, jež jsem poznala. Toto je pro mě krize.

Zdá se však, že to zajímá jen velmi málo katolíků. Moc tomu nerozumím, kromě toho, že mi připadá, že většina západních katolíků vnímá svou spásu jako individuální zkušenost. Nedomnívají se, že jejich spása souvisí se spásou jejich bližních. A než budu pokračovat, plně přiznávám, že jsem součástí problému, který kritizuji. Proto je to pro mě taková krize, protože i když problém jasně vidím, nedokážu jej sama vyřešit. Dokonce právě teď jsem ztratila někoho, koho jsem považovala za přítele ve víře. Smíření s tímto člověkem je na této straně věčnosti nemožné (důvodem byly rozdílné názory na pandemii Covid-19, resp. otázky aplikace a dodržování opatření). A zdá se, že tento problém se stupňuje na všech úrovních.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Většina katolíků se však neustále trápí věcmi, které prostě nemohou ovlivnit, například tím, co dělá nebo nedělá papež, co dělá nebo nedělá jejich biskup atd. a přitom se rozpadají jejich vlastní rodiny a společenství. Na chvíli jsem do této pasti také spadla (a netvrdím, že není důležité sledovat činy a myšlenky církevní hiearchie, modlit se za papeže a biskupy, mít schopnost rozlišit a vhodně příp. osvětlit a komentovat jejich dobré a méně dobré kroky), ale Bůh mi dal přímou zkušenost s biskupy a nic z toho, co jsem udělala nebo jim řekla, na tom nic nezměnilo. Pokud se nedokážu smířit s někým, koho znám léta, jak si můžu myslet, že mohu ovlivnit biskupa nebo papeže, s nimiž nemám přímý kontakt? Přesto se většina katolíků denně právě na tohle zaměřuje ve svých myšlenkách a rozhovorech. Málokdy myslí na lidi kolem sebe, kteří možná potřebují povzbuzení, usmíření nebo podporu.

Pak jsou tu katolíci, kteří se vymanili z pasti snahy ovládat věci, které nejsou v jejich moci. Tito katolíci však chybují na druhé straně, protože si myslí, že když se zaměří pouze na svou vlastní duši a vydají se na jakousi buddhistickou výpravu za katolickou verzí duchovního osvícení, pak uvidí Boha. V epištole svatého Jana, o níž se domnívám, že je komentářem k příkazu našeho Pána, abychom se navzájem milovali, se však píše, že Boha nikdo nikdy neviděl, ale budeme-li se navzájem milovat, Bůh zůstane s námi a jeho láska v nás dosáhne cíle (1J 4,12). Zdá se mi, že je z toho zcela jasné, že individualistický život víry není křesťanský. Příklad velkých mystiků z 15. a 16. století bychom neměli chápat tak, že samotářský, poustevnický život je pro laiky, nebo dokonce pro většinu věřících normální. Kristus mohl říci: „Milujte pouze Boha.“ Nikdy to ovšem neřekl. Dokonce i když mluvil o největším přikázání: Miluj Boha celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí, řekl také, že druhé přikázání je mu podobné: Miluj svého bližního jako sám sebe (Mt 22,36–40). Myslíme si, že víme lépe než Boží Syn, jak můžeme být křesťany?

Nevím tedy, kam dál, protože jak jsem řekla, tato krize je pro mě krizí právě proto, že ji nemohu vyřešit sama. Věřím, že církev bude po určitou dobu vymírat, dokud se nenaučíme poslouchat nové přikázání našeho Pána Ježíše Krista. V této chvíli je tak těžké chtít přivést do církve zraněné lidi ze světa, i kdybych je k tomu dokázala přesvědčit, protože je v ní tak málo lásky, a to na všech úrovních, od laiků přes úředníky až k hierarchii... A zraněné duše potřebují především lásku, ne další zranění.

Nebudeš nenávidět žádného člověka, ale některé budeš kárat, za některé se budeš modlit a některé budeš milovat víc než svůj vlastní život. (Didaché, kap. 2)

Natasha Wilson
Přeložil Pavel Štička

Další články

Papež Lev vydal první papežskou exhortaci Dilexi Te

31.10.2025, The Catholic Herald

Papež Lev XIV. vydal svou první významnou papežskou exhortaci Dilexi Te (Miloval jsem Tě) – pastorační dokument o křesťanské povinnosti milovat a sloužit chudým. Text, podepsaný 4. října na svátek svatého Františka z Assisi a zveřejněný Vatikánem 9. října, představuje pokračování i završení díla, které krátce před svou smrtí zahájil papež František. Ve své předmluvě papež Lev prozrazuje, že jeho předchůdce připravoval tento dokument už v době své smrti na počátku roku.

U soudu se lhát nesmí. V novinách je to norma

17.12.2025, Syrzdarma.cz

Během dlouhých staletí lidstvo metodou pokus–omyl zdokonalovalo proces hledání pravdy v soudním procesu, ve kterém je v sázce spravedlnost a mnohdy i lidský život. Lež u soudu znamená trest. V novinách mohou lhát všichni, zejména v době války. Slavný americký novinář o tom napsal v roce 1919 esej.

Prožijme advent v klidu a ztíšení

08.12.2025, RC Monitor 23/2025

Možná i někteří z vás už zaslechli písničku o svátcích vánočních, která je již více než deset let stará, ale přesto aktuální. Sice zní vtipně, ale je vlastně smutná, neboť líčí svátky tak, jak si je mnozí sami znepříjemňují. Líčí totiž předvánoční shon tolik typický pro mnoho dnešních domácností. Kapr, cukroví, stromek, úklid, i na kostičky lega dojde. Je tedy celkem logické, že konečné hodnocení Vánoc je v této novodobé „vánoční hymně“ silně nelichotivé a zde i nevhodné citovat.

Nobelovu cenu za literaturu za rok 2025 získal mistr apokalypsy

12.12.2025, The American TFP

Představte si literární svět plný temných dystopií, absurdních událostí a postav bloudících rozpadajícím se společenským řádem. Taková je tvorba maďarského spisovatele Lászla Krasznahorkaie, čerstvého držitele Nobelovy ceny za literaturu. Je známý těžkým stylem bez odstavců, mnohastránkovými větami a příběhy, v nichž se hranice mezi realitou a absurditou rozplývá. Jeden z jeho románů má čtyři sta stran a tvoří jedinou větu.

Konkretizace abstraktní manželky

22.10.2025, RC Monitor 19/2025

Setkávám se s mladými lidmi, kteří přemýšlejí o své životní cestě. Často hledají opěrné body, a tak jim říkám, co o tom vím. Když jsem před asi 35 lety přemýšlel já, zda mě Bůh volá k manželství nebo kněžství, ptal jsem se různých lidí na jejich zkušenosti. Každý odpovídal trochu jinak. Jedním z lidí, na které jsem se tehdy obrátil, byl Mons. Josef Socha, v té době sekretář biskupa Karla Otčenáška. Byl spolužákem mé matky na kroměřížské konzervatoři a oba rodiče si ho velmi vážili.

Na východě Demokratické republiky Kongo byly během adorace zabity desítky mladých lidí

19.08.2025, Aleteia

Rozhlasová stanice Okapi, zřízená pod záštitou OSN, uvádí celkem 43 mrtvých. Konžská armáda však do pondělního odpoledne potvrdila pouze 10 obětí. V neděli 27. července večer bylo při eucharistické adoraci během útoku na katolický kostel ve městě Komanda v provincii Ituri Demokratické republiky Kongo zabito nejméně 31 mladých lidí. Ozbrojenou skupinou zodpovědnou za tento útok je podle místních představitelů ADF (Allied Democratic Forces), přidružená organizace Islámského státu, která působí ve střední Africe.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.