Zemřel poslední z přeživších mnichů z Tibhirine

17.12.2021, Famille Chrétienne / RC Monitor 24/2021

Poslední mnich, který přežil masakr v Tibhirine, zemřel v neděli 21. listopadu ve věku 97 let. Bratr Jean-Pierre Schumacher, který poslední léta prožil v klášteře Midelt v Maroku, přijal ráno v den úmrtí svátost nemocných, a než se k němu bratři vrátili ze mše svaté, byl již mrtev. Pohřeb se konal 23. listopadu.


Svědek evangelia uprostřed muslimů
Život bratra Jeana-Pierra Schumachera byl silně poznamenán únosem sedmi jeho spolubratrů z kláštera Tibhirine v Alžírsku v roce 1996. Uniknout se podařilo jen jemu a bratru Amédéovi, který zemřel v roce 2008.

Bratr Jean-Pierre se narodil v roce 1924 v lotrinské dělnické rodině, která měla šest dětí. Navštěvoval školu otců maristů. V osmnácti letech byl stejně jako další mladíci z Alsaska-Lotrinska donucen narukovat do wehrmachtu. Frontě unikl pomocí lékařského potvrzení dokládajícího, že onemocněl tuberkulózou.

Nakonec byl v roce 1953 vysvěcen na kněze a vstoupil do trapistického opatství Panny Marie v Timadeuc v Bretani. V roce 1964 přišel spolu se dvěma dalšími mnichy na pozvání alžírského arcibiskupa do trapistického kláštera v Tibhirine, ve značně napjaté situaci dva roky poté, co Alžírsko získalo nezávislost. Bratr Jean-Pierre Schumacher tam zůstal 30 let, po něž spolu s bratřími z cisterciáckého řádu aktivně pracoval na tom, aby v této převážně muslimské oblasti poznamenané občanskou válkou v devadesátých letech 20. století zazářilo světlo evangelia.

Tragická noc „z první řady“
Potom v noci z 26. na 27. března 1996 přišla tragédie. „Jako noční vrátný jsem to sledoval z první řady. Bylo to v noci, kolem jedné hodiny. Vzbudil mě hluk hlasů u brány,“ vypravoval bratr Jean-Pierre v září 2010 časopisu Famille Chrétienne. Protože se domníval, že jde o raněné, kteří přicházejí prosit o pomoc, což se stávalo pravidelně, a protože slyšel převora hovořit s neznámými, nešel otevřít. Vyhlédl oknem a náhle uviděl, „jak dovnitř vchází muž v turbanu a s kalašnikovem.“ Bratr proto poklekl u postele k modlitbě. Všechno se děje současně. Teroristé hledají v budovách mnichy, aby je odvedli, a v jednu chvíli padli na kvardiána. „Jeden z těch mužů chtěl v chodbě udeřit kvardiána pažbou,“ vypráví dál bratr Jean-Pierre. „Velitel mu řekl, aby se uklidnil, a zeptal se Mohameda: ’Je jich všech sedm?‘ On mu odpověděl. ’Jak říkáš.‘ Ve skutečnosti nás bylo devět. To vysvětluje, že když jich měli sedm, odešli a už dál nehledali. To mi zachránilo život.“

On a bratr Amédée, kteří takto unikli, nakonec po několika dnech, kdy o svých bratřích neměli žádné zprávy, klášter opustili. Druhý den po dramatické události uvědomili policii. Dva měsíce po únosu se na kraji cesty nedaleko od Tibhirine našly hlavy sedmi unesených mnichů. Okolnosti únosu zůstávají nejasné.

Život v Maroku a dojemné setkání s papežem Františkem
Čtyři roky po masakru se bratr Jean-Pierre usadil v Mideltu, v malé komunitě trapistických mnichů v marockém pohoří Altas, kde se stal převorem. Snažil se tam pokračovat v duchu, jímž žili mniši v Tibhirine, zejména v dialogu s muslimy. Každému, kdo se ho zeptá na odpuštění za masakr v Tibhirine, obvykle odpovídá citátem z řehole svatého Benedikta: „Milovat bratra, nenávidět hřích.“

Širokou veřejnost seznámil s odvahou a příkladem mnichů z Tibhirine film „O bozích a lidech“ režiséra Xaviera Beauvois z roku 2010. Sedm zavražděných bratří papež František v roce 2018 blahořečil. Při své apoštolské cestě do Maroka v roce 2019 se setkal s bratrem Jeanem-Pierrem a dal najevo velké pohnutí.

Camille Lecuit
Přeložila Lucie Cekotová


Další články



CORPUS DOMINI – slavnost Těla a Krve Páně

19.06.2025, RC Monitor 11/2025

Slavnost Těla a Krve Páně (lat. Corpus Domini) byla ustanovena v roce 1264 papežem Urbanem IV. Její příběh odráží duchovní cestu jedné epochy, jež usilovala o znovuobjevení ústředního postavení Eucharistie v životě církve. Ve 13. století se svaté přijímání stalo natolik vzácným, že čtvrtý lateránský koncil (1215) musel přikázat alespoň jednou za rok účast na této svátosti. Z obavy před znesvěcením a kvůli přílišnému důrazu na bázeň místo na vroucnost víry se zaváděly přísné podmínky, které prakticky znemožňovaly lidem přístup k Eucharistii.

Všechno je tak, jak má být

02.06.2025, RC Monitor 10/2025

Jsou chvíle, kdy si člověk říká, že nemá to, co by chtěl a po čem touží. A tak stále hledá něco jiného, lepšího. Hodně lidí na světě cítí jakousi neúplnost, ne–celost a podvědomě cítí nenaplnění, i kdyby třeba vyhráli milion ve sportce nebo dostali nejprestižnější světovou cenu. Pořád má takový člověk pocit, že mu něco chybí a není nikdy spokojený.

Opravdová láska a víra v rodinách

28.07.2025, RC Monitor 14/2025

O statistice se v jedné televizní pohádce zpívá: „Neklesejme na mysli, ona nám to vyčíslí.“ Mno, jeden by na mysli i klesl, kdyby se zamyslel nad tím, co spočítal Eurostat o dětech v tzv. „samostatných domácnostech“ (= buď jedna osoba žijící samostatně, nebo skupina osob, které nemusí být nutně příbuzné a žijí na stejné adrese se společným vedením domácnosti, tj. sdílejí alespoň jedno jídlo denně nebo obývací pokoj). Už v tom (alespoň já) vidím prapodivnou zvláštnost, že Eurostat necítí potřebu počítat rodiny (ale budiž).

Alkohol, erotika a Ježíš

14.04.2025, RC Monitor 6/2025

Volné pokračování článku Pívečko a Eucharistie: Praha je zdá se pro našeho Pána Ježíše Krista poněkud ošidnou půdou. V početných kostelích stověžaté matičky hlavy účastnící se bohoslužeb šednou a ubývají. Dostat mladší ročníky na mši svatou to chce „velikej hever“, jak zpívá Vladimír Mišík (ten ovšem hned dodává, že ho slušně řečeno nemá). Jeden z panáčků si proto řekl, že když nejdou lidi za Pánem, že musí Pán za lidmi (asi poučen horou a Mohamedem), a tak zkusil hrát (rozuměj celebrovat) v hospodě, jenže arcibiskup mu pískl ofsajd. Pozorný rozhodčí. Vždyť Ježíš přece řekl: „Následuj mě.“ A ne: „Následuji tě.“ A až ten, kdo následoval, došel do večeřadla a teprve tam přijal Eucharistii. Už ten Břevnov ale nechme...

Ministryně z Gabonu

04.08.2025, RC Monitor 14/2025

V neděli 22. června 2025 navštívila mši svatou v kostele Nanebevzetí Panny Marie a svatého Karla Velikého v Praze na Karlově ministryně obrany Gabonské republiky paní Brigitte Onganoa. Ministryně byla v naší republice na služební cestě a výslovně si přála účastnit se v neděli tradiční latinské „tridentské“ mše svaté. Bylo zřejmé, že jde o její osobní preferenci, neboť katolická církev právě v její zemi přitahuje věřící velmi rozšířeným slavením tradičních mší. Ukazuje se totiž, že Afričané nutně nepotřebují k osvědčení své kulturní identity liturgické tance, které jsou jim Evropany takřka vnucovány jako něco údajně autentického, co by nám měli předvádět.

Lidský život se nedá nahradit

03.04.2025, RC Monitor 6/2025

Nedávné slavnosti sv. Josefa a Zvěstování Páně, jsou připomínkou nejen významné události pro naši spásu a Pěstouna Páně, ale také nám okrajově připomínají, že jaro, alespoň to astronomické, je tady, a kdo si nenatrhal včas kočičky, bude mít na Květnou neděli v průvodu odkvetlé kocoury. Ale to není to nejdůležitější, kočičky se dají nahradit jakoukoli jinou větví nebo palmovým lupenem zakoupeným v květinářství.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.







MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2025 Res Claritatis, z.s.