17.12.2021, Famille Chrétienne / RC Monitor 24/2021
Bratr Jean-Pierre se narodil v roce 1924 v lotrinské dělnické rodině, která měla šest dětí. Navštěvoval školu otců maristů. V osmnácti letech byl stejně jako další mladíci z Alsaska-Lotrinska donucen narukovat do wehrmachtu. Frontě unikl pomocí lékařského potvrzení dokládajícího, že onemocněl tuberkulózou.
Nakonec byl v roce 1953 vysvěcen na kněze a vstoupil do trapistického opatství Panny Marie v Timadeuc v Bretani. V roce 1964 přišel spolu se dvěma dalšími mnichy na pozvání alžírského arcibiskupa do trapistického kláštera v Tibhirine, ve značně napjaté situaci dva roky poté, co Alžírsko získalo nezávislost. Bratr Jean-Pierre Schumacher tam zůstal 30 let, po něž spolu s bratřími z cisterciáckého řádu aktivně pracoval na tom, aby v této převážně muslimské oblasti poznamenané občanskou válkou v devadesátých letech 20. století zazářilo světlo evangelia.
Tragická noc „z první řady“
Potom v noci z 26. na 27. března 1996 přišla tragédie. „Jako noční vrátný jsem to sledoval z první řady. Bylo to v noci, kolem jedné hodiny. Vzbudil mě hluk hlasů u brány,“ vypravoval bratr Jean-Pierre v září 2010 časopisu Famille Chrétienne. Protože se domníval, že jde o raněné, kteří přicházejí prosit o pomoc, což se stávalo pravidelně, a protože slyšel převora hovořit s neznámými, nešel otevřít. Vyhlédl oknem a náhle uviděl, „jak dovnitř vchází muž v turbanu a s kalašnikovem.“ Bratr proto poklekl u postele k modlitbě. Všechno se děje současně. Teroristé hledají v budovách mnichy, aby je odvedli, a v jednu chvíli padli na kvardiána. „Jeden z těch mužů chtěl v chodbě udeřit kvardiána pažbou,“ vypráví dál bratr Jean-Pierre. „Velitel mu řekl, aby se uklidnil, a zeptal se Mohameda: ’Je jich všech sedm?‘ On mu odpověděl. ’Jak říkáš.‘ Ve skutečnosti nás bylo devět. To vysvětluje, že když jich měli sedm, odešli a už dál nehledali. To mi zachránilo život.“
On a bratr Amédée, kteří takto unikli, nakonec po několika dnech, kdy o svých bratřích neměli žádné zprávy, klášter opustili. Druhý den po dramatické události uvědomili policii. Dva měsíce po únosu se na kraji cesty nedaleko od Tibhirine našly hlavy sedmi unesených mnichů. Okolnosti únosu zůstávají nejasné.
Život v Maroku a dojemné setkání s papežem Františkem
Čtyři roky po masakru se bratr Jean-Pierre usadil v Mideltu, v malé komunitě trapistických mnichů v marockém pohoří Altas, kde se stal převorem. Snažil se tam pokračovat v duchu, jímž žili mniši v Tibhirine, zejména v dialogu s muslimy. Každému, kdo se ho zeptá na odpuštění za masakr v Tibhirine, obvykle odpovídá citátem z řehole svatého Benedikta: „Milovat bratra, nenávidět hřích.“
Širokou veřejnost seznámil s odvahou a příkladem mnichů z Tibhirine film „O bozích a lidech“ režiséra Xaviera Beauvois z roku 2010. Sedm zavražděných bratří papež František v roce 2018 blahořečil. Při své apoštolské cestě do Maroka v roce 2019 se setkal s bratrem Jeanem-Pierrem a dal najevo velké pohnutí.
Camille Lecuit
Přeložila Lucie Cekotová
10.03.2025, RC Monitor 4/2025
Náš život je tak trochu prašný, nemyslíte? Představuji si to takto: pokud moje matka někdy v létě 1968, v době Pelíšků a Vln, snědla třeba mrkev, některé atomy z pole, na kterém ta mrkev vyrostla, se prostřednictvím její dělohy a placenty, popř. později jejím mateřským mlékem, možná dostaly do mého těla. Takže se možná staly součástí mé malé dětské ručičky. Celý život však dýcháme, jíme, pijeme, vydechujeme a vyměšujeme atd., takže když se na svou ruku podívám dnes, tvoří ji jiné atomy, než byly v ručičce mého předškolního věku.
02.01.2025, RC Monitor 24/2024
V současné době má mnoho lidí, zvláště mladých, problém s více méně trvalou otráveností. Příčinou toho je, že vše sázejí na štěstí. Štěstí je povětšinou velmi krátkodobý pocit, který je vzápětí vystřídán pocitem zklamání nebo prázdnoty. Tato situace je vyvolána tím, že zmínění lidé usilují o věci materiální a o věci duchovní se starají málo, pokud vůbec. Věci materiální jsou totiž dělitelné. Lze je získat, zcizit, darovat, ztratit atd. Věci duchovní jsou nedělitelné a můžeme je jen sdílet. Není znám případ, že by někdo někoho něco naučil a následně už to sám neuměl, stejně jako když něco hmotného darujeme.
09.01.2025, Crisis Magazine
Naše kultura založená na obrazovkách je plochá a časově omezená, naprosto imanentní, v jistém smyslu velmi pomíjivá. Žádná z těchto vlastností nepřispívá k otevřenosti vůči transcendenci.
06.12.2024, RC Monitor 22/2024
Okřídlené úsloví: „To musíte odříkat, i když vás vzbudí o půlnoci,“ jsem poprvé asi slyšel ve škole, když jsme se učili malou násobilku. Za našich školních let se na tom dost bazírovalo, myslím znát věci zpaměti, a naši učitelé nás nikterak nešetřili a bylo jim jedno, zda nám tím způsobí nějakou újmu na psychickém zdraví. A u malé násobilky nezůstalo, nároky se stupňovaly a vědomostí, které jsme ukládali postupně do paměti, bylo stále více.
11.12.2024, RC Monitor 23/2024
Blíží se období masivních vánočních trhů, bezbřehé komerce a nátlaku na to mít doma vánoční atmosféru a ideálně Santu Clause už na začátku prosince. V obchodních domech budou už vesele vyhrávat koledy od první neděle adventní, a někde je dokonce slavnostně zatroubí ironicky z kostelní věže na zahájení „vánočního období“. Trochu brzy, že?
01.11.2024, RC Monitor 20/2024
Často se, nejen poslední dobou, hovoří o finanční negramotnosti a o nutnosti boje proti ní. Výsledkem tohoto „šturmování“ je, že se situace poněkud lepší. Možná je to i tím, že synové tohoto světa jsou prozíravější než ti, kteří (doufám) si ukládají poklady v nebi. Ale čas od času se setkám s určitými projevy neznalosti toho, jak ony poklady v nebi zúročit. Možná je to tím, že si děláme starosti spíše o naši současnost, která však je v porovnání s naší budoucností (ať již bude jakákoli) více než kraťoulilinká.
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.