Slzavé Vánoce

03.01.2022, RC Monitor 24/2021

„(...) dnes se vám ve městě Davidově narodil Spasitel.“ Zpráva, kterou anděl oznamoval pastýřům, vyvolala v srdcích těchto prostých lidí pocit radosti a zároveň potřebu vidět „Vtělené Slovo“ na vlastní oči. Rychle se rozhodli: „Pojďme do Betléma a podívejme se, co se tam stalo.“ To, co viděli, proniklo hluboko do jejich srdcí.

Přestože od té doby uplynulo mnoho staletí, události betlémské noci jsou stále živé. Vánoce mají nadčasový význam a týkají se všech. Ve všech srdcích, která slyšela dobrou zprávu, tento den každý rok znovu naplňuje každého z nás novým pocitem radosti. I v srdcích těch, kteří jaksi celý rok nemohou najít cestu do kostela, se dnes přijdou podívat a možná konečně uvěří. I dnes se podíváme do jeskyně v Betlémě, abychom viděli Marii, Josefa a novorozeného Ježíše. Přicházíme, abychom slyšeli pláč Božího Dítěte, abychom viděli slzy šťastných rodičů. Ano, to jsou Vánoce.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Možná v ten večer také vešly či vejdou slzy do tvých očí. V očích členů domácnosti se objeví slza štěstí, protože po mnoha měsících nebo možná letech se ten, na koho tak dlouho čekali, vrátil do jejich domu, právě oné betlémské noci; slza štěstí je v oku otce nebo matky, když dítě přijde a po mnoha letech podá ruku ke smíru; slza se objeví při pohledu na prázdné místo a talíř, u kterého loni ještě seděl milovaný manžel, manželka a dnes večer zde není, ale sedí u stolu v království nebeském; slza se objevila toho večera, kdy celá rodina místo toho, aby seděla u štědrovečerního stolu doma, hlídala u nemocničního lůžka, kde ležela nemocná matka; slza může být v oku osamělého, postaršího člověka, který v tento Štědrý večer seděl sám u stolu, aby si při světle štědrovečerních svíček připomněl, jak se dům ještě nedávno hemžil životem a dnes jsou zde jen čtyři zdi a zvuk tikajících hodin; slza zvlhčí oči kněze, který o Štědrém večeru na nemocničním oddělení vidí ty, kteří jsou zde sami a dost citelně chápe, jaká samota to je; slza patří i do očí nemocné matky nebo otce, který byl na Vánoce ponechán v domově seniorů, protože se na nějakou dobu stal přítěží pro své děti, které tak miluje, a ony na to zapomněly; lidé cestou na půlnoční mši svatou pro zavřené kostely kvůli pandemii mívají slzy v očích. Cožpak Pán potřebuje tyto slzy, kterých je v tento Štědrý den opravdu mnoho? Ne. Ale my je potřebujeme! Aby se člověk stával více člověkem, aby otevřel srdce druhému člověku, aby žil s láskou. Musíme odpouštět, usmiřovat se, milovat druhého a obětovat sebe sama ještě více. K tomu vám o těchto Vánocích vyprošuji Boží milost a sílu.

P. Maciej Tomasz Goździk

Další články

Síť, která se trhá

01.04.2026, RC Monitor 5/2026

Někdy se zdá, že dějiny církve postupují zvláštním rytmem: zatímco jednou rukou připomínají utrpení a oběť, druhou ukazují nečekanou naději. Právě takový čas nyní prožíváme. Letos v červnu budou v Brně blahořečeni kněží Jan Bula a Václav Drbola, oběti komunistické zvůle padesátých let. Dva mladí faráři, jejichž životy byly násilně přervány režimem, který se snažil přetrhnout nejen lidské osudy, ale i samotnou paměť víry. Symbolické je, že relikviář k jejich poctě vzniká jako obraz „protržené sítě“.

Bojíte se pekla? Už v něm jste, aniž o tom víte. Škoda, že jsme tady

12.03.2026, RC 4/2026

Když v roce 2006 vyšla Benatarova kniha Nebýt či být. O utrpení, které přináší příchod na tento svět, vyvolala v akademických kruzích i mimo ně nebývalý ohlas. Do té doby snad žádný myslitel nevěnoval tak velké systematické úsilí tomu, aby prokázal nesmyslnost lidské existence. David Benatar vychází ze základního faktu nahodilosti lidského života, tedy z vědomí, že sice existujeme, ale nikoliv nutně. Mohli jsme totiž také nebýt a z této neexistence, která byla ostatně mnohonásobně pravděpodobnější než naše existence, jsme byli vrženi do nehostinného světa, v němž jdeme vstříc nepředvídatelnému a mnohdy naprosto brutálnímu osudu.

Ten, který je Světlo světa

30.03.2026, RC Monitor 6/2026

Nedávno jsme měli duchovní cvičení a to byla možnost se na chvilku zastavit, pustit z hlavy běžné pastorační starosti a zabývat se otázkami, na které čas nezbývá, nebo se jim člověk podvědomě vyhýbá. Takových otázek má jistě každý z nás dostatek, až přehršel. Ale někdy chybí čas, jindy nálada či ochota se jimi hlouběji zabývat.

Na poušť, do ticha

22.01.2026, RC Monitor 1/2026

To nám ten rok pěkně začíná, by si mohl mnohý povzdychnout při i velmi zběžném sledování světového i tuzemského dění.

Připravte cestu Pánu

19.12.2025, RC Monitor 24/2025

Není to tak dávno, co jsem slyšel stížnost jednoho známého, že doba, ve které nyní žijeme, je příliš hlučná a že ho již obtěžují hlasy znějící ze všech stran. Myslím, že není špatné se nad tímto jevem zamyslet, zvláště v právě doznívající době adventní. Jistě je nám všem známa ona poučka a rada, že advent má být dobou ztišení, abychom nepřeslechli hlas volajícího na poušti: „Připravte cestu Pánu!"

Půst a modlitba

01.05.2026, RC Monitor 8/2026

Letošní Pochod pro život je již minulostí, ale rád bych se k němu ještě vrátil, a to s ohledem na naši omladinu. Letos, žel Bohu, jsem neměl příležitost se ho osobně zúčastnit, což mne mrzí, ale díky různým informačním kanálům jsem ho alespoň sledoval z dáli a se zpožděním. Jednoho jsem si všiml, jakéhosi potvrzení lidového rčení, že „čert z nouze i mouchy lapá“, protože některé projevy odpůrců pochodu mi připadaly poněkud slaboduché, nelogické (takzvaně „mimo mísu“), pramenící z neinformovanosti, která byla nahrazena fanatickým nadšením pro spravedlivou věc, zkrátka převelice pitomé. Ale vlastně, proč ne? Vždyť se dnes a denně přesvědčujeme, jak málo stačí ke spokojenosti. Ke spokojenosti se sebou samým.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.