03.01.2022, RC Monitor 24/2021
Možná v ten večer také vešly či vejdou slzy do tvých očí. V očích členů domácnosti se objeví slza štěstí, protože po mnoha měsících nebo možná letech se ten, na koho tak dlouho čekali, vrátil do jejich domu, právě oné betlémské noci; slza štěstí je v oku otce nebo matky, když dítě přijde a po mnoha letech podá ruku ke smíru; slza se objeví při pohledu na prázdné místo a talíř, u kterého loni ještě seděl milovaný manžel, manželka a dnes večer zde není, ale sedí u stolu v království nebeském; slza se objevila toho večera, kdy celá rodina místo toho, aby seděla u štědrovečerního stolu doma, hlídala u nemocničního lůžka, kde ležela nemocná matka; slza může být v oku osamělého, postaršího člověka, který v tento Štědrý večer seděl sám u stolu, aby si při světle štědrovečerních svíček připomněl, jak se dům ještě nedávno hemžil životem a dnes jsou zde jen čtyři zdi a zvuk tikajících hodin; slza zvlhčí oči kněze, který o Štědrém večeru na nemocničním oddělení vidí ty, kteří jsou zde sami a dost citelně chápe, jaká samota to je; slza patří i do očí nemocné matky nebo otce, který byl na Vánoce ponechán v domově seniorů, protože se na nějakou dobu stal přítěží pro své děti, které tak miluje, a ony na to zapomněly; lidé cestou na půlnoční mši svatou pro zavřené kostely kvůli pandemii mívají slzy v očích. Cožpak Pán potřebuje tyto slzy, kterých je v tento Štědrý den opravdu mnoho? Ne. Ale my je potřebujeme! Aby se člověk stával více člověkem, aby otevřel srdce druhému člověku, aby žil s láskou. Musíme odpouštět, usmiřovat se, milovat druhého a obětovat sebe sama ještě více. K tomu vám o těchto Vánocích vyprošuji Boží milost a sílu.
P. Maciej Tomasz Goździk
18.04.2025, RC, brusselstimes.com
Více než 500 lidí zasedlo v neděli ke společnému charitativnímu iftaru v kostele svatého Jana Křtitele v Molenbeeku. Akce se konala v rámci snahy městské části získat titul Evropského hlavního města kultury pro rok 2030. Iftar je jídlo, kterým muslimové po západu slunce přerušují půst během posvátného měsíce ramadánu. Letos připadl začátek tohoto období na březen, tedy i na dobu křesťanského postu. I právě tato časová souhra byla zřejmě jedním z důvodů, proč se pořadatelé rozhodli umístit tuto slavnost přímo do katolického kostela.
28.05.2025, The American Spectator
Muže neinspiruje diverzita, rovnost ani inkluze. Ať už tyto hodnoty představují cokoli, rozhodně to nejsou mužské vlastnosti. Mladí muži dnes zkrátka nemají ambice stát se kněžími – rozhodně ne v takovém počtu jako dříve. Podle vatikánské publikace Annuarium Statisticum Ecclesiae dochází v posledních dvanácti letech k trvalému poklesu počtu kněžských povolání. V roce 2023 bylo na celém světě jen 106 495 seminaristů, což je pokles oproti 108 481 v roce 2022. Od roku 2011 klesl počet mužů připravujících se na kněžství téměř o 12 %, přičemž od roku 2019 zájem poklesl o více než polovinu. Proč dnes tak málo mužů odpovídá na povolání ke kněžství?
27.06.2025, RC Monitor 12/2025
Svatý Jan Maria Vianney v jednom ze svých kázání řekl: „Jestliže, drazí bratři, nemilujeme dobrého Boha, jsme velmi nešťastní.“ Možná právě proto žijeme v době, kterou bychom mohli označit jako dobu horečné honby za štěstím. Kdekdo se za ním honí, kdekdo o něj usiluje, kdekdo ho hledá, kdekdo o něm mluví. Ale jsou ti, kteří podlehli této honbě, opravdu šťastní? Spíše to vypadá, jako by se zástupy těch, kteří usilují o štěstí, stále zahušťovaly, místo aby řídly.
03.02.2025, RC Monitor 2/2025
Dne 14. ledna 2025 zemřel ve věku nedožitých 77 let apoštolský exarcha řeckokatolické církve v České republice biskup Ladislav Hučko. Otec biskup byl dlouholetým inspirátorem našeho časopisu a v letech 2018 až 2021 také aktivním teologickým poradcem (cenzorem). K číslu 23/2024, které vyšlo na slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie přispěl vynikajícím textem na téma, kterým se intenzivně zabýval, a sice téma rozdílu mezi rovností a stejností. Pojmenoval mnohá nebezpečí a totalitní potenciál diktátu stejnosti, který je tak charakteristický pro naše časy.
22.04.2025, The European Conservative
Politika na podporu porodnosti je nezbytná, ale nestačí: kultura, která uvěřila, že nejvyšším cílem je individuální štěstí, míří k zániku. Celosvětová populační krize – tedy prudký pokles porodnosti, který zasáhl téměř všechny země světa, s výjimkou (zatím) subsaharské Afriky – je možná největší hrozbou, které civilizace čelí. Jenže o ní téměř nikdo nechce mluvit. Ale to vlastně není tak docela pravda. V Evropě, kde porodnost už dlouhá léta nedosahuje úrovně prosté reprodukce, se političtí představitelé tomuto tématu nemohou vyhnout. Problém spočívá v tom, že většina z nich chce říkat a slyšet jen jedno: že jediným možným řešením je masová migrace z plodnějších zemí.
10.03.2025, RC Monitor 4/2025
Náš život je tak trochu prašný, nemyslíte? Představuji si to takto: pokud moje matka někdy v létě 1968, v době Pelíšků a Vln, snědla třeba mrkev, některé atomy z pole, na kterém ta mrkev vyrostla, se prostřednictvím její dělohy a placenty, popř. později jejím mateřským mlékem, možná dostaly do mého těla. Takže se možná staly součástí mé malé dětské ručičky. Celý život však dýcháme, jíme, pijeme, vydechujeme a vyměšujeme atd., takže když se na svou ruku podívám dnes, tvoří ji jiné atomy, než byly v ručičce mého předškolního věku.
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.