18.02.2022, dennikstandard.sk / RC Monitor 3/2022
Povinné očkování
Na otázku o povinném očkování kardinál Müller odpovídá, že takovéto opatření může stát přikázat jen v čase „krajní nouze“ a to za předpokladu, že jsou splněny tři základní podmínky: „Rozhodujícím faktorem při rozhodování musí být snaha o společné dobro, která může za určitých okolností omezit a dokonce i zrušit svobodu jednotlivce. Výroba vakcíny musí být etická. Zdravotní, psychologické, sociální důsledky a vedlejší účinky musí být měřitelné a zároveň musí být přiměřené očekávaným přínosům“. Kardinál varuje před tím, že pandemii mnohé subjekty zneužívají na prosazení pravidel, které způsobují rozdělení společnosti. V čase velké krize jsou podle něj světské i církevní autority povinny usilovat o soudržnost. Mají se vyhýbat označovat disidenty, tedy jinak smýšlející či konající, za šiřitele konspiračních teorií, či za porušovatele přikázání o lásce k bližním. „V opačném případě jsou právě oni (tj. státní či církevní představení) šiřiteli rozdělení, ze kterého obviňují druhé.“ Na adresu konání některých církevních představitelů během pandemie kardinál prohlásil: „Kristovi služebníci v apoštolské službě se nesmí nabízet jako dvořané vládcům tohoto světa a dělat ze sebe jejich propagandisty“. Podle kardinála je církev povinna upozorňovat na hranice světské moci, která je ohraničena svobodou víry a svědomí.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Bohoslužby jen pro očkované
Poměrně ostře se bývalý prefekt Kongregace pro nauku víry vyhradil proti nařízením, které povolují účast na bohoslužbách jen očkovaným anebo těm, kteří nemoc nedávno překonali. Podle kardinála je v rozporu s Božím zákonem, pokud státní moc omezuje anebo dokonce zakazuje přístup ke svátostem. Zavření kostelů anebo odepření svátostí lidem hledajícím pomoc považuje u biskupů za těžký hřích: „Je to šokující důkaz toho, že sekularizace a dechristinianizace myšlení už zasáhly i pastýře Kristova stáda. V této situaci bychom si my biskupové měli vzpomenout na příklad sv. Karla Boromejského a především se nechat vést Ježíšovým slovem: Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí za ovce svůj život.“
Kardinál též připomenul, že biskupové jsou nástupci apoštolů a služebníky Krista, a ne pozemskými vládci. „Něco trochu jiného je dodržování rozumných pravidel na zabránění přenosu choroby. To však není možno použít jako argument pro odepření svátostí, protože milost věčného života musí mít přednost před časnými dobry.“
Na otázku, jak by měla podle něho církev reagovat na tuto situaci Müller řekl, že žádný lék ani technický vynález nás nemůže zachránit před neodvratnou pozemskou ani věčnou smrtí. „Chléb, který dává Ježíš je lékem na věčnou smrt, bez data spotřeby, pokrmem pro věčný život. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky. A to je důvod, proč na začátku druhého století mohl biskup mučedník Ignác z Antiochie ve svém Listě církvi v Efezu nazvat Eucharistii lékem nesmrtelnosti.“
Úlohou biskupů je podle něho vysluhovat Eucharistii věřícím a ne ji odpírat. Kardinál zastává názor, že sledování mše na obrazovkách doma nemůže nahradit skutečnou a fyzickou přítomnost ve shromáždění věřících. „Proto se nám Boží milost a pravda odevzdává prostřednictvím vtělení jeho Syna a sdílí se s námi ve společenství Církve. Je to jeho Tělo. V Eucharistii je skrytý, ale skutečně přítomný Kristus se svým božstvím a lidstvím – v těle a krvi.“
Michal Čop
překlad Jan Ryba
24.12.2025, RC
„V záplavě slov, hudby, malicherných zpráv vydávaných za životně důležité mnohdy člověk přeslechne Boží hlas. Proto je dobré alespoň občas zmlknout, ztišit se a zkusit naslouchat. Ujišťuji, že i ti, kdo Boha neznají, neprohloupí. Naučí se naslouchat svým nejbližším, zjistí, co je skutečně důležité. A možná i ocení tichou lásku těch, kdo jsou kolem nás a s námi.“ (+ Dominik kardinál Duka, Radiožurnál, duben 2014)
02.11.2025, RC Monitor 21/2025
Stojíš před branou hřbitova a na chvíli zaváháš. Nadechneš se chladného podzimního vzduchu a sevřeš kliku. Z korun stromů se spouští sprška barevného listí – tolik krásy, a přitom tolik ticha. Tolik života, a přitom tolik připomínek smrti. Možná právě proto člověk cítí zvláštní směs smutku a klidu. Jako by se nebe na chvíli sklonilo k zemi.
22.08.2025, RC Monitor 15/2025
V době tolika špatných zpráv je příjemné informovat o zprávě dobré a navíc zjevně iniciované a vedené vůlí Boží. Jistě se nestalo jen tak náhodou, že se ke mně na Velký pátek dostal malý letáček s obrázkem, hlavními životními daty, patronací a modlitbou věnovaný životu této naší první světice (byla pro věrnost ke křesťanství brutálně zabita roku 882, tedy 29 let před sv. Ludmilou), který připravili její velcí ctitelé, manželé Michalčákovi. Zjištění, že tato opomíjená Moravanka existuje, byl pro mne nejen velký impuls, ale také nemalý šok, protože jsem se dozvěděl, poprvé!, že vůbec žila, i když jsem autorem hagiografické knihy Čechy a jejich svatí. Upozorňuji, že v této zprávě nebudu mluvit o životě světice, jejíž legendu se chystám napsat k datu přenesení ostatků.
19.12.2025, RC Monitor 24/2025
Není to tak dávno, co jsem slyšel stížnost jednoho známého, že doba, ve které nyní žijeme, je příliš hlučná a že ho již obtěžují hlasy znějící ze všech stran. Myslím, že není špatné se nad tímto jevem zamyslet, zvláště v právě doznívající době adventní. Jistě je nám všem známa ona poučka a rada, že advent má být dobou ztišení, abychom nepřeslechli hlas volajícího na poušti: „Připravte cestu Pánu!"
20.01.2026, RC
Katolická církev se modlí za jednotu ne proto, že by pravdu hledala, ale proto, že věří, že ji nemá vlastnit sama. Myšlenka vyhradit zvláštní čas modlitbě za jednotu křesťanů není žádným postmoderním výstřelkem. Už papež Lev XIII. (1878–1903) v roce 1894 vyzval katolické věřící k intenzivní modlitbě za jednotu církve, a to v těsné souvislosti se slavností Seslání Ducha svatého. Právě Duch svatý je totiž tím, kdo spojuje rozdílné, překládá „mezi jazyky“ a dává vzniknout společenství tam, kde by si člověk spíš tipoval nedorozumění. Podoba Týdne modliteb za jednotu křesťanů se postupně proměňovala a svou dnešní tvář získala až po Druhém vatikánském koncilu. Poprvé se v této podobě slavil v roce 1968. A slaví se dodnes – letos až do neděle 25. ledna 2026.
13.11.2025, RC Monitor 21/2025
„Lidi sou různý a různý koníčky maj...“ Tato slova písně z alba Pražského výběru z roku 1988 mi vytanula na mysli, když jsem zaregistroval novou zábavu začínající na západ od našich hranic. Po hobby horsingu, kdy člověk osedlá tyčku s koňskou hlavou a hopsá přes překážky, tu máme tzv. vyšší level, a tím je hobby dogging. Je to vpravdě zábava méně fyzicky náročná – nikdo vás nenutí hopsat a podávat sportovní výkony. Stačí, když si pořídíte vodítko a obojek a budete venčit vzduch a po návratu domů stačí, když pověsíte vodítko na věšák a ani z něj netřeba odpoutávat psa. No, neberte to.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.