Duši vám vzít nemohou

13.04.2022, RC Monitor 7/2022

Co nás může ještě horšího potkat? Vidíme hrůzu toho, co se ve světě děje a máme strach z budoucnosti. Covid, válka, gender, naivní kult světové ekonomie a ekologie. Kde v tom všem najdeme Boha, je v tom někde naděje? Kristus se připojuje k těmto tragédiím a nejistotám, přímo k nim patří se svým křížem a utrpením. Jeho kříž, bolest a utrpení jsou však pro člověka lékem, nikoli další ranou.

I když nejspíš ztratíme mnoho z dosavadního stylu života, i když se budeme muset uskromnit a jistých věcí zříci, není to tragédie. Tragédií je ztratit naději a vzdát se víry. Náš moderní svět, který je ponořený do rozmanitých hříchů, stále potřebuje obrácení, stále potřebuje obnovu svědomí a světlo pokory. My, lidé moderní doby, jsme si mysleli, že všechno zvládneme sami, že bez Boha dokážeme vybudovat svět blahobytu, bez válek, bez ekonomického zneužívání, bez národních konfliktů. Možná si velicí tohoto světa také mysleli, že lidem stačí koukat se do mobilů a naplnit lidem obchody, že tak lidstvo bude spokojené a dokáže tím naplnit existenční prázdnotu světa bez Boha. Naivné. Není spása bez Golgoty a kříže. Život, a tím spíš křesťanství bez kříže a utrpení, je utopií. Covidová epidemie a válka na Ukrajině nám vzaly zdánlivé jistoty moderní společnosti, připomněly smrt, ukázaly, jak zlý dokáže být člověk... Postní doba nám připomíná, že moderní člověk je stále hříšný a ďábelské pokušení k majetku, moci a slávy stále pohlcuje jeho i celé národy.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Velikonoce jsou dobou Kristova vítězství. Kristus zvítězil. Chtějme mít podíl na tom vítězství. S velkou pokorou se v této době skloňme před křížem, protože jistotu a pokoj srdce je možné najít jen v Kristu. S velkou radostí hleďme rovněž do Kristova prázdného hrobu. Mnoho hrobů v minulých letech naplnila pandemie, nyní mnohé hroby plní oběti další války. Známe tolik dalších lidí vážně nemocných a starších, kteří se blíží na druhou stranu. Co nás může ještě horšího potkat? Když jsme v Božích rukou tak skutečně máme čekat dobro, protože i s křížem, utrpením a smrtí víme, že jsme na straně života a vítězství. Pamatujme na Kristova slova: „Duši vám vzít nemohou“, a především také: „Já jsem přemohl svět“.

P. Paweł Tomasz Zaczyk

Další články

Bojíte se pekla? Už v něm jste, aniž o tom víte. Škoda, že jsme tady

12.03.2026, RC 4/2026

Když v roce 2006 vyšla Benatarova kniha Nebýt či být. O utrpení, které přináší příchod na tento svět, vyvolala v akademických kruzích i mimo ně nebývalý ohlas. Do té doby snad žádný myslitel nevěnoval tak velké systematické úsilí tomu, aby prokázal nesmyslnost lidské existence. David Benatar vychází ze základního faktu nahodilosti lidského života, tedy z vědomí, že sice existujeme, ale nikoliv nutně. Mohli jsme totiž také nebýt a z této neexistence, která byla ostatně mnohonásobně pravděpodobnější než naše existence, jsme byli vrženi do nehostinného světa, v němž jdeme vstříc nepředvídatelnému a mnohdy naprosto brutálnímu osudu.

Milost pokání

18.02.2026, RC Monitor 3/2026

Jedna postní antifona zní: „Kristova krev byla prolita za naši spásu, přinesla milost pokání celému světu.“ Ano. Doba postní, která opět po roce začíná, je velká milost. Bůh nám dává znovu příležitost polepšit se. Boží hlas zní: „Jako že jsem živ, praví Pán – Hospodin, nemám zalíbení v hříšníkově smrti, ale aby změnil své chování a byl živ“ (Ez 33,11).

Připravte cestu Pánu

19.12.2025, RC Monitor 24/2025

Není to tak dávno, co jsem slyšel stížnost jednoho známého, že doba, ve které nyní žijeme, je příliš hlučná a že ho již obtěžují hlasy znějící ze všech stran. Myslím, že není špatné se nad tímto jevem zamyslet, zvláště v právě doznívající době adventní. Jistě je nám všem známa ona poučka a rada, že advent má být dobou ztišení, abychom nepřeslechli hlas volajícího na poušti: „Připravte cestu Pánu!"

S růžencem na cestě: K 70. narozeninám biskupa Antonína Baslera

16.02.2026, RC

Mons. Antonín Basler se narodil 16. února 1956 v Šumperku jako čtvrté dítě Antonína a Anny Baslerových. Má tři starší sestry – Marii, Annu a Jiřinu. Patří k osobnostem české církve, jejichž služba je dlouhodobě spojena s pastorační blízkostí lidem a s důrazem na srozumitelně žitou víru. Po kněžském svěcení v roce 1984 působil v řadě farností, později převzal významné úkoly v rámci olomoucké arcidiecéze. Dne 5. července 2017 jej papež František jmenoval titulárním biskupem diecéze Vaga v dnešním Tunisku a pomocným biskupem olomouckým. Ke dni 1. října 2017 ho arcibiskup Jan Graubner ustanovil druhým generálním vikářem olomoucké arcidiecéze. Biskupské svěcení přijal z rukou arcibiskupa Jana Graubnera 14. října 2017.

Jak rozlišovat Boží vůli

20.04.2026, RC Monitor 7/2026

Jako lidé jsme stvořeni k Božímu obrazu a jako křesťané jsme byli přijati za Boží děti. To definuje naši důstojnost Božího dítěte – dítěte, které miluje Bůh. Tento základní stavební kámen našeho života z víry si musíme často připomínat, protože poskytuje rámec našemu putování životem a hledání Boha: ať se stane, co se stane, jsme milovanými Božími dětmi.

Čtyři nečisté touhy, od nichž nás liturgie učí se postit

27.03.2026, Saint Dominic‘s Media

Každou postní dobu instinktivně saháme po známých praktikách. Vybereme si něco, čeho se vzdáme, něco, na čem přestaneme lpět, něco, co by mohlo zbystřit naše duchovní smysly. I tyto malé oběti jsou důležité, ale čtení na pátek po Popeleční středě nás vybízejí, abychom nahlédli pod povrch.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.