Pokora je lék proti zlu

17.10.2022, TAN Direction

Dá se říct, že pokora je nejúčinnějším lékem proti všemu zlu a nejsilnějším prostředkem na ochranu duše před smrtí a vinou vedoucí k věčnému zatracení. Přesto právě tuto ctnost zanedbáváme nejvíc ze všech.

Ach, duše má, Bůh, který sám touží po tvé věčné spáse, touží také po tom, abys ji získala pokorou. A „slávu předchází pokora“ (Př 15,33). Proto se skloň a uctívej jeho svrchovanou vůli. Když říkáme: „Otče náš,“ přemýšlejme o této prosbě, v níž žádáme, aby se děla Boží vůle, a vztáhněme tuto modlitbu na své vlastní potřeby: Ach, můj Bože, protože toužíš po tom, abych byl pokorný, „buď vůle tvá“. V nebi tvou vůli vykonávají všichni ti požehnaní, kteří tě s hlubokou pokorou uctívají; kéž tvou vůli konám i já! „Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.“

Stejně tak na sebe vztáhněme i poslední prosbu, kde říkáme: „Ale zbav nás od Zlého,“ a modleme se, aby nás Bůh vysvobodil a zachoval od pýchy, která je nejhorší ze všeho zla, nemáme-li ji nazvat i největším ze všech hříchů. Neboť když se sv. Augustin ptá, z jakého hříchu král David nejvíc toužil být očištěn, když říkal: „Pak budu ryzí a prost velikého přestoupení“ (Ž 19,14 ČSP), odpovídá, že tím hříchem byla pýcha, neboť pýcha je největší hřích ze všech a příčina a počátek každého hříchu: „Myslím, že šlo o pýchu, která je hlavním hříchem a příčinou všech ostatních.“

V jak bídném stavu se to nacházíme! Vždy si uchováváme v živé paměti, jak nám ublížili druzí, čímž si v sobě pěstujeme zášť, ale to, čím jsme urazili Boha, si nepamatujeme, aby nás to pokořilo a dovedlo k pokání. Pokud nedbáme na tyto naléhavé pohnutky k pokoře, není divu, že se nestáváme pokornými.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Pamatujme si své hříchy. Ne proto, aby nás to vedlo k přílišné úzkostlivosti, ale proto, abychom žili v patřičné pokoře. Z téhož důvodu prorok Jeremjáš řekl, že ten, kdo nečiní pokání, neprojevuje pokoru, neboť „nikdo nelituje zla, jež spáchal, neřekne: ’Čeho jsem se to dopustil!‘“ (Jr 8,6). Kdybychom se nad tím zamysleli – Čeho jsem se to dopustil? Čím jsem zhřešil? Čím jsem se provinil proti Bohu? –, jistě bychom měli mnohem kajícnější a pokornější srdce. Na to ale myslí jen málokdo.

Vybízíme nebesa, aby se nad námi zhrozila: „Děste se nad tím, nebesa“ (Jr 2,12). Pokud obyčejný sluha někde na veřejnosti urazí šlechtice, je to pokládáno za veliké provinění a za takový zločin se požaduje náležitý trest; a přece tu pouze člověk urazil člověka, červ se provinil proti jinému červu, nicota se dotkla nicoty. Když ale tento červ, tato nicota, urazí Boží Majestát, zjevně to žádné zděšení nevyvolává. „Děste se nad tím, nebesa,“ ale my se aspoň styďme a pokořme pro bezcitnou tvrdost svého srdce.

Boží Syn nám chtěl vštípit a doporučoval nám ke svědomitému procvičování dvě zvláštní ctnosti: pokoru a bratrskou lásku. A právě proti těmto dvěma ctnostem bojuje ďábel nejvíc. Stačí však, když se mu podaří porazit pokoru, a přemůže zároveň i lásku, protože jak říká sv. Augustin, „křesťanské lásky lze dosáhnout jedině skrze pokoru“.

Pýcha se vždy snadno urazí a jak může člověk s takovým sklonem k zášti kvůli urážkám a zraněním žít v křesťanské lásce? Když najdeme dva lidi, kteří mají sklon k neshodám a pro něž je těžké se smířit, nemůžeme být daleko od pravdy, když usoudíme, že jsou oba plni pýchy. Je tedy zřejmé, že bez pokory křesťanská láska existovat nemůže.

Proto také sv. Pavel křesťanům poté, co je vyzval k bratrské lásce, radí, aby zároveň byli pokorní: „... nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe“ (Fp 2,3). Dobře totiž věděl, že bez pokory bratrská láska nevydrží. Vždyť kde je pýcha, tam také vyvstanou neshody, hádky a potyčky: „Ze zpupnosti vzniká jen hádka“ (Př 13,10).

Přijměme apoštolské napomenutí a neobviňujme druhé z pýchy, když nám působí nepříjemnosti, ale raději obviňujme sami sebe, že tyto nepříjemnosti neumíme snášet s pokorou. Začněme tím, že si sami osvojíme tu trpělivou pokoru, kterou bychom tak rádi viděli u druhých, a pamatujme na to, že spaseni nebudeme skrze trpělivost a pokoru druhých, nýbrž skrze svou vlastní.

P. Cajetano Maria da Bergamo
Přeložila Alena Švecová

Další články

Konkretizace abstraktní manželky

22.10.2025, RC Monitor 19/2025

Setkávám se s mladými lidmi, kteří přemýšlejí o své životní cestě. Často hledají opěrné body, a tak jim říkám, co o tom vím. Když jsem před asi 35 lety přemýšlel já, zda mě Bůh volá k manželství nebo kněžství, ptal jsem se různých lidí na jejich zkušenosti. Každý odpovídal trochu jinak. Jedním z lidí, na které jsem se tehdy obrátil, byl Mons. Josef Socha, v té době sekretář biskupa Karla Otčenáška. Byl spolužákem mé matky na kroměřížské konzervatoři a oba rodiče si ho velmi vážili.

Mladí Britové stále více pro život

10.12.2025, The Catholic Herald

Počet žen mladších osmnácti let, které v Anglii a Walesu usilovaly o potrat, klesl za posledních deset let téměř na polovinu a mezi mladými Brity významně narůstají pro-life postoje. Údaje z roku 2022, tedy nejnovější data, která jsou k dispozici, vykazují prudký pokles počtu žen mladších 18 let, které podstoupily interrupci. V roce 2012 to bylo 12,8 na 1000 žen, zatímco do roku 2022 jejich počet klesl na 7,5, což je pokles o 41,1 procent. Projevuje se zde celkový pokles míry početí, která v roce 2021 činila 13,2 na 1000 žen, což představuje výrazný pokles oproti 30,9 v roce 2011.

Lidská sexualita a její eschatologické naplnění – 5. část

08.09.2025, RC Monitor 16/2025

Realistická filosofie ukazuje, jak se v objektivně dané realitě jedno uskutečňuje v mnohém a mnohé se na různých úrovních sjednocuje. V sub–humánní sféře se jedná o prostou danost, jež nachází svůj výraz ve specifické, generické a analogické podobnosti mezi skutečnostmi světa. Specifikum člověka spočívá mimo jiné v tom, že si tyto souvislosti uvědomuje, že je poznává. Poznání je činností, jíž poznávající subjekt komunikuje s poznaným předmětem.

Requiem za Dominika kardinála Duku OP

10.11.2025, RC

Prof. Petr Piťha věnoval zesnulému kardinálu Dominiku Dukovi homilii, která zazní v nejbližších dnech při rekviem v kapitulním kostele Všech svatých na Pražském hradě. Slova rozloučení, která vycházejí z hlubokého přátelství i víry, exkluzivně a s vděčností za oba vzácné muže české církve přinášíme již nyní. "Když jsme se spolu, Dominiku, naposledy loučili, popřáli jsme si dobrou noc. Přeji Ti ji i teď – služebníku věrný, který jsi věděl, co znamená nést tíhu i krásu pravdy. Odpočívej v pokoji, a prosím Tě, vyprošuj nám občasná odpočinutí časná, která tolik potřebujeme. Protože unaveni jsme my, kteří zůstáváme."

Lidská sexualita a její eschatologické naplnění: Závěr

15.09.2025, RC Monitor 17/2025

Když se člověk na svůj život podívá z celostní perspektivy (filosoficky), nemůže nevidět, že v určitém momentě svoji tělesnost, a tedy i s ní spojené sexuální funkce, ztratí. Uzná-li, že smrtí se jeho život nekončí, vyjevuje se mu jeho tělesnost a sexualita jen jako něco dočasného, jen jako prostředek, díky němuž má dosáhnout svého cíle. Anebo jinak vyjádřeno, tyto skutečnosti je možné chápat jako součást cesty, po které má člověk doputovat ke své životní metě.

Katolická víra v srdci muslimského Maroka

08.10.2025, National Catholic Register

„Můj Otče, odevzdávám se ti... Jsem připraven na všechno, všechno přijímám.“ V marockém Rabatu jsem klečel při adoraci, obklopen 800 univerzitními studenty z desítek afrických národů, a zpíval Modlitbu odevzdání, kterou před 130 lety napsal nedávno kanonizovaný svatý Charles de Foucauld.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.