Pokora je lék proti zlu

17.10.2022, TAN Direction

Dá se říct, že pokora je nejúčinnějším lékem proti všemu zlu a nejsilnějším prostředkem na ochranu duše před smrtí a vinou vedoucí k věčnému zatracení. Přesto právě tuto ctnost zanedbáváme nejvíc ze všech.

Ach, duše má, Bůh, který sám touží po tvé věčné spáse, touží také po tom, abys ji získala pokorou. A „slávu předchází pokora“ (Př 15,33). Proto se skloň a uctívej jeho svrchovanou vůli. Když říkáme: „Otče náš,“ přemýšlejme o této prosbě, v níž žádáme, aby se děla Boží vůle, a vztáhněme tuto modlitbu na své vlastní potřeby: Ach, můj Bože, protože toužíš po tom, abych byl pokorný, „buď vůle tvá“. V nebi tvou vůli vykonávají všichni ti požehnaní, kteří tě s hlubokou pokorou uctívají; kéž tvou vůli konám i já! „Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.“

Stejně tak na sebe vztáhněme i poslední prosbu, kde říkáme: „Ale zbav nás od Zlého,“ a modleme se, aby nás Bůh vysvobodil a zachoval od pýchy, která je nejhorší ze všeho zla, nemáme-li ji nazvat i největším ze všech hříchů. Neboť když se sv. Augustin ptá, z jakého hříchu král David nejvíc toužil být očištěn, když říkal: „Pak budu ryzí a prost velikého přestoupení“ (Ž 19,14 ČSP), odpovídá, že tím hříchem byla pýcha, neboť pýcha je největší hřích ze všech a příčina a počátek každého hříchu: „Myslím, že šlo o pýchu, která je hlavním hříchem a příčinou všech ostatních.“

V jak bídném stavu se to nacházíme! Vždy si uchováváme v živé paměti, jak nám ublížili druzí, čímž si v sobě pěstujeme zášť, ale to, čím jsme urazili Boha, si nepamatujeme, aby nás to pokořilo a dovedlo k pokání. Pokud nedbáme na tyto naléhavé pohnutky k pokoře, není divu, že se nestáváme pokornými.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Pamatujme si své hříchy. Ne proto, aby nás to vedlo k přílišné úzkostlivosti, ale proto, abychom žili v patřičné pokoře. Z téhož důvodu prorok Jeremjáš řekl, že ten, kdo nečiní pokání, neprojevuje pokoru, neboť „nikdo nelituje zla, jež spáchal, neřekne: ’Čeho jsem se to dopustil!‘“ (Jr 8,6). Kdybychom se nad tím zamysleli – Čeho jsem se to dopustil? Čím jsem zhřešil? Čím jsem se provinil proti Bohu? –, jistě bychom měli mnohem kajícnější a pokornější srdce. Na to ale myslí jen málokdo.

Vybízíme nebesa, aby se nad námi zhrozila: „Děste se nad tím, nebesa“ (Jr 2,12). Pokud obyčejný sluha někde na veřejnosti urazí šlechtice, je to pokládáno za veliké provinění a za takový zločin se požaduje náležitý trest; a přece tu pouze člověk urazil člověka, červ se provinil proti jinému červu, nicota se dotkla nicoty. Když ale tento červ, tato nicota, urazí Boží Majestát, zjevně to žádné zděšení nevyvolává. „Děste se nad tím, nebesa,“ ale my se aspoň styďme a pokořme pro bezcitnou tvrdost svého srdce.

Boží Syn nám chtěl vštípit a doporučoval nám ke svědomitému procvičování dvě zvláštní ctnosti: pokoru a bratrskou lásku. A právě proti těmto dvěma ctnostem bojuje ďábel nejvíc. Stačí však, když se mu podaří porazit pokoru, a přemůže zároveň i lásku, protože jak říká sv. Augustin, „křesťanské lásky lze dosáhnout jedině skrze pokoru“.

Pýcha se vždy snadno urazí a jak může člověk s takovým sklonem k zášti kvůli urážkám a zraněním žít v křesťanské lásce? Když najdeme dva lidi, kteří mají sklon k neshodám a pro něž je těžké se smířit, nemůžeme být daleko od pravdy, když usoudíme, že jsou oba plni pýchy. Je tedy zřejmé, že bez pokory křesťanská láska existovat nemůže.

Proto také sv. Pavel křesťanům poté, co je vyzval k bratrské lásce, radí, aby zároveň byli pokorní: „... nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe“ (Fp 2,3). Dobře totiž věděl, že bez pokory bratrská láska nevydrží. Vždyť kde je pýcha, tam také vyvstanou neshody, hádky a potyčky: „Ze zpupnosti vzniká jen hádka“ (Př 13,10).

Přijměme apoštolské napomenutí a neobviňujme druhé z pýchy, když nám působí nepříjemnosti, ale raději obviňujme sami sebe, že tyto nepříjemnosti neumíme snášet s pokorou. Začněme tím, že si sami osvojíme tu trpělivou pokoru, kterou bychom tak rádi viděli u druhých, a pamatujme na to, že spaseni nebudeme skrze trpělivost a pokoru druhých, nýbrž skrze svou vlastní.

P. Cajetano Maria da Bergamo
Přeložila Alena Švecová

Další články

Jsem zděšena!

22.09.2025, RC Monitor 17/2025

Tato slova jedné nejmenované české „konzervativní“ političky hezky ilustrují roli liberálního intelektuála v moderní době. Být zděšen. Na katolické prostředí by se to dalo aplikovat třeba takto: Jsi proti svěcení žen? Jsem zděšena! Odmítáš sňatky homosexuálů (byť proti jim samotným vůbec nic nemáš)? Jsem zděšena! Máš zásadní námitky proti umělým potratům a eutanazii? Jsem zděšena!

Nobelovu cenu za literaturu za rok 2025 získal mistr apokalypsy

12.12.2025, The American TFP

Představte si literární svět plný temných dystopií, absurdních událostí a postav bloudících rozpadajícím se společenským řádem. Taková je tvorba maďarského spisovatele Lászla Krasznahorkaie, čerstvého držitele Nobelovy ceny za literaturu. Je známý těžkým stylem bez odstavců, mnohastránkovými větami a příběhy, v nichž se hranice mezi realitou a absurditou rozplývá. Jeden z jeho románů má čtyři sta stran a tvoří jedinou větu.

Proč by hlas katolické církve ohledně umělé inteligence mohl být zcela zásadní

18.11.2025, First Things

Papež Lev XIV. nedávno pronesl osobní poselství určené vedoucím pracovníkům Silicon Valley, akademikům a vatikánským úředníkům, kteří se sešli v Římě na konferenci o umělé inteligenci. Vyzval je, aby při vývoji umělé inteligence dodržovali „etická kritéria“, která jsou zaměřená na člověka a berou v úvahu „blaho člověka nejen po materiální, ale i po intelektuální a duchovní stránce“.

S růžencem na cestě: K 70. narozeninám biskupa Antonína Baslera

16.02.2026, RC

Mons. Antonín Basler se narodil 16. února 1956 v Šumperku jako čtvrté dítě Antonína a Anny Baslerových. Má tři starší sestry – Marii, Annu a Jiřinu. Patří k osobnostem české církve, jejichž služba je dlouhodobě spojena s pastorační blízkostí lidem a s důrazem na srozumitelně žitou víru. Po kněžském svěcení v roce 1984 působil v řadě farností, později převzal významné úkoly v rámci olomoucké arcidiecéze. Dne 5. července 2017 jej papež František jmenoval titulárním biskupem diecéze Vaga v dnešním Tunisku a pomocným biskupem olomouckým. Ke dni 1. října 2017 ho arcibiskup Jan Graubner ustanovil druhým generálním vikářem olomoucké arcidiecéze. Biskupské svěcení přijal z rukou arcibiskupa Jana Graubnera 14. října 2017.

Lidská sexualita a její eschatologické naplnění – 4. část

03.09.2025, RC Monitor 15/2025

Z našich předchozích pojednání o lidské sexualitě je patrné, jakou zásadní důležitost má pro její chápání celková interpretace skutečnosti. Člověk je součásti reality, v níž vládnou určité zákony, a i on je jim podroben. Lidské jednání v sobě nese řadu znaků, které se vyskytují i u činností jiných jsoucen. Proto je pohled do širšího kontextu lidského života nepostradatelný.

Nejsou křídla jako křídla…

12.01.2026, RC Monitor 24/2025

Je teplé prosincové ráno, bezmračná obloha slibuje slunný den. Před odjezdem do práce otírám vydatnou rosu ze skel auta. Dávám se do přemítání. Včera večer děti při modlitbě opět prosily o sníh o Vánocích. Ten minulou zimu skoro vůbec nebyl, děti strávily s pekáčem leda půlden na dvou centimetrech mokré bílé nadílky padlé do blátivé trávy. V předchozích letech také žádná sláva. Zato v době covidu to bylo lepší – vlastně to byla jediná dobrá věc na té pandemické totalitě, že nelétala letadla.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.