Náš „vítězný únor“

10.03.2023, RC Monitor 5/2023

Není to tak dlouho, co skončil měsíc únor, který pro nás, absolventy socialistického školství, má neodmyslitelný přívlastek „vítězný“. Možná bychom po třiatřiceti letech šťastného budování demokracie mohli na tento přívlastek zapomenout. Vždyť od chvíle, kdy se soudruh Klement Gottwald vrátil z hradu a oznámil lidu shromážděnému na Staroměstském náměstí, že prezident demisi ministrů přijal sice uplynulo již pětasedmdesát let, ale vždy se najde někdo nebo něco, co má zvláštní moc nás vrátit v čase.

Je to rok, co nám toto výročí bylo připomenuto vypnutím „škodlivých“ webů. Sice jsme se do dneška nedověděli, co že jsou vlastně ty dezinformace, ale s jistotou nás držitelé „vítězné“ pravdy ujistili, že tyto weby byly dezinformační. A letošní únor zase zaznamenalo veliké vítězství zelené náboženství. Náš „vítězný únor“ po sobě zanechal v našich dějinách dosti krvavou stopu. Stopu, kterou my katolíci můžeme nazývat vítěznou. Vždyť 25. února si připomínáme vítězství kněze Josefa Toufara, od jehož umučení uplynulo právě letos 73 let. A my přece věříme, že jeho oběť Bůh jistě odměnil slávou věčnou a v mysli mnoha křesťanů není a nebude zapomenuta. Ale neměli bychom ani zapomínat na každodenní oběti těch, kteří umírají, či jinak trpí ve jménu tzv. náboženství zeleného. Kolik dětí a jak musí trpět v dolech na kobalt? Kolika lidem přináší utrpení neekologická těžba lithia ve jménu ekologie a kolika lidem se podepíše na zdraví likvidace „ekologických“ autobaterií? A kdy tyto šílené snahy o vybudování pozemských rájů bez Boha, z nichž vždy vyjde peklo, skončí? Odpověď neznáme, ale víme jedno, že Bůh nezapomíná na utrpení svých maličkých. A také víme, jak jimi být a jimi i zůstat. Vzorů máme dost. Zbývá jen prosit o sílu. Služebníku Boží Josefe T., pros za nás.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

P. Evermod Jan Sládek O.Praem.

Další články

Čtyři nečisté touhy, od nichž nás liturgie učí se postit

27.03.2026, Saint Dominic‘s Media

Každou postní dobu instinktivně saháme po známých praktikách. Vybereme si něco, čeho se vzdáme, něco, na čem přestaneme lpět, něco, co by mohlo zbystřit naše duchovní smysly. I tyto malé oběti jsou důležité, ale čtení na pátek po Popeleční středě nás vybízejí, abychom nahlédli pod povrch.

Mlčení, které koná: tajemství svatého Josefa

19.03.2026, RC Monitor 5/2026

Kdo z nás má tu odvahu, anebo tu nevědomost, aby mohl říct, že nepotkal svatého Josefa? Chodí všelijak přestrojen, zjevuje se ve všech „společenských vrstvách“, vždycky mlčí, nikdy neprozrazuje svou důstojnost, poněvadž tak je pokorný a poslušný, že o ní neví, a kdyby o ní věděl, nechce o ní vědět. Zacpi pramen dobra rukama: čím více na něj tlačíš, tím silněji jej utlačuješ, tím výše vystřikuje. Pramen a skutečná síla se utlačit nedá. „Já jsem, který jsem,“ takto sám sebe definuje Bůh. Zaniká to, co není; co není v Bohu, to vůbec není. Co jest, to nezrušitelné a neporušitelné jest v Tom, který jest.

Nobelovu cenu za literaturu za rok 2025 získal mistr apokalypsy

12.12.2025, The American TFP

Představte si literární svět plný temných dystopií, absurdních událostí a postav bloudících rozpadajícím se společenským řádem. Taková je tvorba maďarského spisovatele Lászla Krasznahorkaie, čerstvého držitele Nobelovy ceny za literaturu. Je známý těžkým stylem bez odstavců, mnohastránkovými větami a příběhy, v nichž se hranice mezi realitou a absurditou rozplývá. Jeden z jeho románů má čtyři sta stran a tvoří jedinou větu.

Ctnosti jako „supernávyky“ úspěšného lidství

11.05.2026, Public Discourse

Možná právě dnes potřebujeme něco velmi starého: návrat k ctnostem. Jen ty totiž dokážou zkrotit „silné bohy“, kteří se znovu vracejí do veřejného prostoru, a zabránit tomu, aby jejich síla vedla k chaosu či nadvládě místo k odpovědnosti a charakteru.

Inspirativní čtvernožec

31.12.2025, RC Monitor 24/2025

Nejsem si úplně jist, zda to přímo souvisí s mou ženou, ale fakt je, že od doby, kdy jsme se vzali, se čas od času v našem bytě záhadně objeví nové dítě. Během let tato nenápadná invaze malých lidí dorostla do značných rozměrů, že jsem si jich chtě nechtě všiml i bystrý já.

Pedagogika touhy

25.03.2026, RC Monitor 5/2026

Aristoteles označil člověka za tvora společenského – zoon politikon. A je to pravda, bez vztahů nelze žít ani růst. Přesto se zdá, že ještě hlubší vrstvou lidské existence je touha. Dříve než člověk vstoupí do polis, už po něčem sahá. Dříve než si věci vyloží rozumem, už je miluje – nebo odmítá. Člověk je bytost, která je neustále nasměrovaná k nějakému dobru, skutečnému, či domnělému. Chtě nechtě je člověk také živočich touhy – zoon epithymetikon. Postní doba tuto skutečnost nemilosrdně odhaluje. Když si člověk něco odřekne, neodhalí se jen síla či slabost vůle. Odkryje se struktura srdce. Jak rychle hledáme útěchu, jak těžko snášíme prázdnotu, jak instinktivně zaplňujeme každé ticho hlukem, obrazem, činností. Náhle se ukáže, že půst není především o odříkání si masa nebo dezertu ani o disciplíně. Je o touze.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.