Hospodin se stará

Svátosti lehkovážně přijímáme a bol světa svou lehkostí života neuzdravujeme. A do strázní našich sebezpytů jak hvězda jitřní zazáří ta, která byla Bohem od věčnosti vybrána, aby její čistá duše i tělo přijaly slovo Gabrielovo. To Světlo světa bylo pro nás od věčnosti nachystáno. Archanděl byl poslán Bohem, aby našel onu řádku, o kterou by se věčné Slovo mohlo v tomto světě opřít. A našel vyvolenou dceru Izraele. A Slovo od té chvíle začalo žít a pak přišlo narození, hlásání, utrpení a kříž, který jen čárkou v Boží větě je. A víra nám vlévá jistotu, že Zmrtvýchvstání již bylo tu. A soud čeká nás a druhý příchod Páně. Kéž by to již bylo. Amen, přijď, Pane Ježíši.

Maria byla ta, které hřích, dědičný ani osobní, svobodu nezmenšil, a ona mohla vším, co měla, říct z hloubi srdce to slovo svět zachraňující. A toto fiat (staň se!) do stvoření zaznělo a temnota i se svým pánem Satanem se zachvěla, neboť i ona spatřila, že záchrana lidstva již začala, a to se jí nelíbilo. Však i my vidíme, jak divné věci se kolem dějí, když o spásu svoji začneme se rvát. To hned je člověk napadán snad ze všech stran a jako by celý svět začal volat: nic neměň, buď sám sebou. A svět se začne lísat k nám. Je třeba odolat a každý den si svým fiat nechat Bohem požehnat.

A Matka Boží nás k Synu svému, i Otcovu, neomylně vede. Ona nás uvádí do pravé pokory, abychom k věčnému Slovu Božímu vzhlíželi jak děti k milujícímu otci svému. Ne jak všeználci, kteří by Bohu radit chtěli, jak oběť mešní slavit, jak Písmo svaté číst, co mravnost lidská jest. Skloň se, má duše, a nechť Duch Svatý se ujme toho, co staré je, co unaveno. Ať Jeho Slovo i ve mně povstane a miluje a pak, snad, i na kříž dospěje. Toť úkol křesťana, vyvýšit Lásku nad sebeláskou. A zašeptat: „buď vůle tvá.“ Je čest pro Církev umírat, a dá-li Bůh, i v jeho síních vstát.

P. Ondřej Špinler