Osud Jidáše Iškariotského

14.04.2023, jimmyakin.com

Jak máme rozumět rozdílům v Matoušově a Lukášově (ve Skutcích apoštolských) líčení Jidášova příběhu?


Jak zemřel Jidáš Iškariotský
Námitka: Matouš a Lukáš si navzájem odporují. Matouš píše, že se Jidáš oběsil (Mt 27,5), ale Lukáš uvádí, že „se střemhlav zřítil, jeho tělo se roztrhlo a všechny vnitřnosti vyhřezly“ (Sk 1,18).

Obhajoba: Obě zprávy zachycují různé aspekty události, ale neodporují si.

Obě se shodují, že Jidáš zemřel krátce po ukřižování. Matouš tvrdí, že se Jidáš oběsil poté, co vrátil velekněžím třicet stříbrných, zatímco u Lukáše hovoří Petr o této události tak, že se odehrála v době mezi Nanebevstoupením a Letnicemi (mezi čtyřiceti a padesáti dny po Ukřižování). Skutečnost, že se shodují v načasování, ale smrt popisují odlišně, ukazuje na nezávisle kolující tradice, které potvrzovaly Jidášovu smrt velmi krátce po ukřižování. To naznačuje, že Jidáš skutečně zemřel v tomto časném období.

Jidáš pravděpodobně začal Ježíše doprovázet, když mu bylo dvacet let (sám Ježíš začal svou službu asi ve třiceti letech; L 3,23). To naznačuje, že Jidáš zemřel náhlou a zvláštní smrtí (tj. ne běžnou smrtí v důsledku stáří). Dosvědčuje to Matoušova zpráva o Jidášově sebevraždě oběšením, takže nám zbývá vysvětlit Lukášovu zmínku o jeho pádu a vyhřeznutí vnitřností.

Nejstarší vysvětlení nacházíme u historika Papiase z 2. století, který psal kolem roku LP 120. Jeho dílo se ztratilo, ale dochovaly se jeho zmínky u jiných autorů. Podle Apollinaria z Laodiceje, pisatele ze 4. století, Jidáš přežil oběšení, neboť byl odříznut dříve, než se udusil, ale cituje též Papiase, který říká, že Jidáš utrpěl silný otok (edém) hlavy a těla, což nakonec způsobilo, že mu vyhřezly vnitřnosti (viz Monte Shanks, Papias and the New Testament, kapitola 4, fragment 6). Dnes víme, že v důsledku škrcení může dojít k otoku krku a těla, takže Papiasovo líčení se může zakládat na skutečnosti.

Jiní se domnívali, že Jidáš zůstal viset na větvi stromu, dokud se jeho tělo nezačalo rozkládat a otékat v důsledku plynů, které rozklad produkuje. Poté se provaz přetrhl nebo sklouzl, což způsobilo, že se jeho tělo silou nárazu roztrhlo.

Někteří si všimli, že na místě, kde Jidáš podle tradice zemřel, se nacházejí stromy podél vysokého hřebene, kde často vane silný vítr. Ten mohl způsobit sklouznutí provazu a pád z vysokého hřebene mohl vést k silnému nárazu a způsobit roztržení těla.

Kdo koupil Krvavé pole?
Námitka: Matouš a Lukáš si navzájem odporují. Matouš říká, že Krvavé pole koupili židovští kněží (Mt 27,7–8), zatímco Lukáš uvádí, že si ho koupil Jidáš Iškariotský (Sk 1,18–19).

Obhajoba: Matouš a Lukáš se v zásadě shodují a existuje více způsobů, jak lze rozdílné zmínky o koupi vysvětlit.

Oba autoři se shodují v tom, že zrada Jidáše Iškariotského vedla k tomu, že se poli v oblasti Jeruzaléma začalo říkat Krvavé pole. Oba také uvádějí, že toto pole bylo zaplaceno penězi, které Jidášovi dali velekněží za zradu Ježíše. Oba se tedy v základních faktech shodují. Jak si tedy vysvětlit rozdílný způsob, jakým oba autoři popisují koupi pole?

Jedním z návrhů je, že zmínka ve Skutcích apoštolských („Z odměny za svůj zlý čin si koupil pole“) má být spíše ironická než doslovná. Vyskytuje se v Petrově řeči a lze se domnívat, že Petr chtěl pouze říci, že Jidáš dostal po zásluze. Penězi, které původně zamýšlel utratit pro svou potřebu, nakonec zaplatil za hřbitov.

Je to možné, ale jak pozorujeme na jiném místě (viz Den 124), bibličtí autoři někdy vynechávají osoby, které cosi vykonají, aby vyzdvihli význam hlavních postav, kvůli nimž byl daný čin vykonáván.

Tak čteme, že Mojžíš postavil stan setkávání (2 Pa 1,3) a Šalomoun postavil chrám (1 Kr 6,1–38), ačkoli ve skutečnosti obojí postavili dělníci, kteří jednali z pověření vůdců (Ex 38,22–23; 1 Kr 7,13–45). Někdy jsou vykonavatelé zmíněni a někdy ne.

Je tedy možné, že se Matouš rozhodl zmínit roli kněží: Byli to vykonavatelé, kteří pole skutečně koupili. Naproti tomu Lukáš chce vyzdvihnout význam skutečnosti, že šlo o Jidášovy peníze, aniž by se zabýval způsobem, jakým transakce proběhla. Vynechal tedy zmínku o kněžích a psal pouze o Jidášovi.

Nebo tuto volbu mohl učinit někdo, kdo byl v řetězci tradice dříve než Lukáš, který prostě podal zprávu tak, jak ji převzal. Ať tak či onak, bylo by to v souladu se známou praxí vynechávání vykonavatelů, aby vynikl význam objednavatelů.

Jak získalo Krvavé pole své jméno?
Námitka: Matouš a Lukáš si navzájem odporují. Matouš píše, že Krvavé pole dostalo své jméno proto, že bylo koupeno za krvavé peníze (Mt 27,6–7), ale Lukáš říká, že se tak jmenuje proto, že lidé věděli, že tam Jidáš zemřel strašlivou smrtí (Sk 1,18–19).

Obhajoba: Jména mohou mít více než jeden význam a obě vysvětlení jsou slučitelná.

Skutečnost, že Matouš a Lukáš zaznamenávají různá vyjádření tradice týkající se Jidášova osudu, naznačuje, že v oběhu byla obě.

Někteří lidé – vědomi si Matoušovy tradice – věděli, že pole koupili kněží a nazývali je „Krvavé pole“, protože bylo koupeno za krvavé peníze. Jiní – vědomi si Lukášovy tradice – věděli o Jidášově strašném osudu a z tohoto důvodu mu říkali „Krvavé pole“. Někteří lidé v Jeruzalémě možná znali obě verze – podobně jako moderní čtenáři – a nazývali ho „Krvavým polem“ z obou důvodů.

Paralely k tomu najdeme i na jiných místech Bible. Bibličtí autoři a jejich posluchači často vnímali jedno jméno tak, že mělo více významů.

Například jméno města Beer–šeba může znamenat „Studně sedmi“ nebo „Studně přísahy“ a autor knihy Genesis zachovává ohledně jeho významu více tradic. Uvádí, že na tomto místě Abraham vykopal studnu, dal abímelekovi sedm ovcí a spolu s abímelekem přísahali (Gn 21,30–32). Poznamenává také, že Izák zde později vykopal studnu a s abímelekem se zavázali přísahou (Gn 26,31–33). Starověcí čtenáři knihy Genesis tedy znali obě tradice a považovali je za vzájemně se doplňující vysvětlení jména Beer–šeba: Bylo tak nazýváno z obou důvodů.

Podobně se Krvavé pole nazývalo jednak proto, že bylo koupeno za krvavé peníze, jednak kvůli Jidášově smrti. (Všimněte si, že Lukáš říká, že Jidáš koupil pole, zemřel hroznou smrtí, a lidé proto místo nazývali „Krvavé pole“, ale netvrdí, že tam Jidáš zemřel. Mohl tam zemřít, ale také nemusel.)

Jedno z vysvětlení vzniklo jako první, ale obě byla v prvním století v oběhu a obě přispěla k tomu, proč lidé nazývali pole tak, jak ho nazývali.

Jimmy Akin
Přeložil Pavel Štička


Další články



Několik lekcí od významných pohanů

26.02.2025, The Catholic Thing

V poslední době trávím celkem dost času s pohany. Ne s moderními požitkářskými, falešně idealistickými, nezajímavými pohany všude kolem nás, zvlášť na našich univerzitách, nýbrž s dávnými – skoro až příliš zajímavými – houževnatými hledači pravdy a dobra.

Alkohol, erotika a Ježíš

14.04.2025, RC Monitor 6/2025

Volné pokračování článku Pívečko a Eucharistie: Praha je zdá se pro našeho Pána Ježíše Krista poněkud ošidnou půdou. V početných kostelích stověžaté matičky hlavy účastnící se bohoslužeb šednou a ubývají. Dostat mladší ročníky na mši svatou to chce „velikej hever“, jak zpívá Vladimír Mišík (ten ovšem hned dodává, že ho slušně řečeno nemá). Jeden z panáčků si proto řekl, že když nejdou lidi za Pánem, že musí Pán za lidmi (asi poučen horou a Mohamedem), a tak zkusil hrát (rozuměj celebrovat) v hospodě, jenže arcibiskup mu pískl ofsajd. Pozorný rozhodčí. Vždyť Ježíš přece řekl: „Následuj mě.“ A ne: „Následuji tě.“ A až ten, kdo následoval, došel do večeřadla a teprve tam přijal Eucharistii. Už ten Břevnov ale nechme...

Srdce našeho Pána Ježíše Krista

27.06.2025, RC Monitor 12/2025

Svatý Jan Maria Vianney v jednom ze svých kázání řekl: „Jestliže, drazí bratři, nemilujeme dobrého Boha, jsme velmi nešťastní.“ Možná právě proto žijeme v době, kterou bychom mohli označit jako dobu horečné honby za štěstím. Kdekdo se za ním honí, kdekdo o něj usiluje, kdekdo ho hledá, kdekdo o něm mluví. Ale jsou ti, kteří podlehli této honbě, opravdu šťastní? Spíše to vypadá, jako by se zástupy těch, kteří usilují o štěstí, stále zahušťovaly, místo aby řídly.

Opovážlivost není víra

27.04.2025, RC Monitor 8/2025

Díky sv. papeži Janu Pavlu II. je druhá neděle velikonoční zasvěcena Božímu milosrdenství. V předvečer této neděle, dne 2. dubna 2005, si náš Pán povolal svého svatého služebníka do Božího království. Současný papež František vyhlásil rok 2015 jako mimořádný rok Božího milosrdenství a nynější rok 2025 je jubilejním rokem spásy, ve kterém je dán též zvláštní zřetel na velikost Božího milosrdenství.

Fotka měsíce - leden 2025

27.01.2025, RC Monitor 1/2025

V pondělí 6. ledna 2025 oslavili věřící východního obřadu svátek Zjevení Páně. Ve zcela zaplněné řeckokatolické katedrále sv. Klimenta se uskutečnila sv. liturgie se starobylým obřadem svěcení vody. Bohoslužbu vedl otec Vasyl Slivocký, generální vikář Apoštolského exarchátu v ČR.

Proč jsem se stal katolíkem? Odpověď je Eucharistie

28.02.2025, National Catholic Register

Téměř všichni protestantští konvertité v příběhu o svém obrácení dosvědčují moc Eucharistie. Při svém pokusu prokázat nesprávnost katolicismu jsem si jen ověřil jeho správnost. S manželkou jsme byli členy jedné evangelikální „nedenominační“ církve a pracoval jsem na protestantské střední škole. Věděl jsem, že kdybych se připojil ke katolické církvi, nemohl bych na té škole dál působit. Vzpomínám si, jak jsem jeden týden seděl na bohoslužbě a říkal si: „Ve své teologii můžu být katolíkem a přitom dál chodit sem do protestantského sboru.“


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.







MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2025 Res Claritatis, z.s.