Dům ze skla: Druhý vatikánský koncil a média

17.04.2023, RC Monitor 7/2023

Ještě jako kardinál Ratzinger si budoucí papež Benedikt XVI. při svých vzpomínkách na průběh Druhého vatikánského koncilu postěžoval na zásadní rozdíl mezi skutečným koncilem samotných koncilních otců a novináři zprostředkovaným „koncilem médií“.


Je to logické. V rozjitřené atmosféře šedesátých let se v souvislosti se slavením koncilu očekávalo, že z tuhého středověkého monstra, za které byla církev dosud považována, se stane atraktivní společnice moderního člověka, která přispěje k očekávanému světovému pokroku. Nebude již hlásat žádnou rigidní svazující morálku a bude doprovázet lidstvo na této zemi k dosažení světlých zítřků „lepšího světa“ (mondo migliore), jak se tehdy s oblibou říkalo. Samozřejmě, že očekávání budoucí spásy a věčného života v Boží přítomnosti před touto atraktivní světskou vizí bledne a do starého železa se pak definitivně odkládají přemnohá biblická varování, jako například Pavlovo napomenutí Římanům: „Svou tvrdostí a nekajícnou myslí si střádáš Boží hněv pro den hněvu, kdy se zjeví spravedlivý Boží soud“ (Ř 2,5). V atmosféře rozbředlosti, která ignoruje skutečnou vážnost Kristovy zvěsti, žijeme dodnes. Vždyť evangelium je „jen taková nabídka“, nesmíme proto lidi strašit, abychom je neodradili.

Pokud se podíváme na témata, která média v souvislosti s církví dodnes nastolují a rozebírají, nachází se snad mezi nimi věčná spása jako definitivní cíl člověka? Píše či hovoří se v nich o věčném životě, nebo například o Trojici, o vtělení, o spásném významu Kristovy oběti, o Kristově vzkříšení? Ve světských médiích rozhodně ne, ale co je horší: ani v médiích, která provozuje či podporuje církev nemají tyto základní pravdy křesťanské víry žádné trvalé a výhradní místo. Vezměme třeba slova „vtělení, spása, vykoupení, věčný život“ a porovnejme frekvenci jejich užívání například se slovy „dialog, rozlišování, milosrdenství, synodální cesta“. Co se donekonečna omílá a co naopak zůstává zatajeno i věřícím konzumentům těchto médií? Druhý vatikánský koncil však ve svém dekretu Inter mirifica o hromadných sdělovacích prostředcích jednoznačně žádal, aby katolická média sloužila především církevní nauce: „Katolickému vysílání, které zapojuje posluchače i diváky do života církve a seznamuje je s náboženskými pravdami, se má dostávat důrazné podpory“ (č. 14).

Co se pak týče morálního učení církve, tam je atmosféra ještě žalostnější. Světská i církevní média stačila ruku v ruce vytvořit postavu mediálně oblíbeného „populárního“ duchovního, který musí svoji popularitu udržet také zamlčováním nauky církve. Nikdy ji nebude veřejně hájit, a to nejen proto, že pro něj samotného a jeho kariéru není důležitá, ale proto, že by mu její hájení ve snaze o maximální osobní oblíbenost škodila. Proto v otázkách předávání života, ochrany nenarozeného života, monogamního manželství muže a ženy a dalších morálních aspektů, ve kterých se katolická církev s většinovým míněním neshodne, nebude nikdy zastávat a důsledně prosazovat jednoznačné církevní stanovisko. Buď tato témata umně vynechá nebo si po Pilátově vzoru umyje ruce s tím, že „nebude vstupovat do kulturních válek“. To je snad rozpoutala církev, když brání monogamní manželství, otce, matku a děti? Nezahájili snad tyto „války“ ti, kteří ve jménu dekonstrukce „utlačovatelských společenských struktur“ rodinu napadli a zpochybnili?

Mediálně populární duchovní mají oproti naprosté většině mediálně opomíjených kněží výhodu praktického vynětí z běžné církevní disciplíny. Přitom popularita, které se jim dostává, čpí prázdnotou, před níž kněze varuje Kodex kanonického práva: „Duchovní vedou prostý život a varují se všeho, co zavání marnivostí (vanitas)“ (kánon 282 § 1). Mediální oblíbenci z řad kněží jsou prakticky beztrestní, neboť jejich představení mají obavy z očekávaných útoků médií na církev, pokud by snad proti troufalosti oblíbenců a majitelů fanklubů důsledně zasáhli. Sami představení bohužel nebývají v soustavném styku se skutečným životem ve farnostech, spíše se již pohybují v bublině, kde se jim dostává mediálních zpráv od novinářů a reportérů, a to často i takových, kteří by církev raději ani neviděli.

Přitom je zřejmé, že vlivem mediální popularity, která se podle okolností může kdykoli zvrhnout v mediální nenávist, nemůže dojít k jedinému autentickému obrácení ke Kristu. Naslouchat lidem, kteří o církvi píší a přitom se s ní vnitřně neztotožňují, je navíc pošetilé. Mediální přízeň je přízní tohoto světa, před níž varuje Janova epištola: „Nemilujte svět, ani to, co je ve světě. Miluje-li kdo svět, láska Otcova v něm není“ (1J 2,15). Představa, že budeme-li mít populární kněze, biskupy či papeže, vrátí se rozptýlené Boží děti zpět mezi Kristovo stádce, naráží na jasné Ježíšovo slovo: „Běda, když vás budou všichni lidé chválit; vždyť stejně se chovali jejich otcové k falešným prorokům“ (L 6,26).

V dekretu o hromadných sdělovacích prostředcích koncil nehovoří o přenosech katolických bohoslužeb, zato se jimi zabývá konstituce o posvátné liturgii Sacrosanctum concilium: „Rozhlasový a televizní přenos posvátných úkonů, zvláště pokud jde o eucharistickou oběť, ať se děje taktně a důstojně, pod vedením a odpovědností odborníka, kterého tím úkolem pověří biskupové“ (č. 20). V době vydání dekretu Inter mirifica však nebyla mše tak „atraktivní“, že by se celebrující kněz díval na lid, tedy směrem do obrazovky. Byl totiž ještě nasměrován k Východu, směrem k Bohu, a tiše pronášel v jeho bezprostřední blízkosti proměňovací slova. Nebyla to zkrátka taková hezká vzájemná podívaná. Koncilní otcové by se asi velice divili, že přenosy mší svatých se jednou budou těšit takové oblibě, a to jak díky změněné podobě mše svaté, tak i kvůli pohodlnosti diváků, kteří často dávají přednost přenosům před skutečnou účastí na mši svaté a domnívají se, že koukání z kanape lze považovat za plnohodnotnou náhradu účasti na živé liturgii.

Avšak nejen diváci, nýbrž také celebranti rádi chybují. Přenosy bohoslužeb bývají často přehlídkou liturgických abúzů, které nám dávají názorně nahlédnout, jak nevyslyšeno zůstává také u nás v církvi jasné a jednoznačné varování koncilu: „Proto nikdo jiný, ani kněz, nesmí v liturgii o své vůli nic přidávat ani ubírat, ani měnit“ (č. 22 § 3). Vynalézavost v přidávání, ubírání a měnění je skrze televizní kameru někdy ještě zesílena, vždyť posluchači se dívají v komfortní zóně národního jazyka na tvář hodného kněze na obrazovce, který jim například před požehnáním mnohonásobně popřeje příjemné zážitky a svoje expozé zakončí třebas upřímným přáním: „Mějte se fajn!“ Srovnává se ale taková žoviálnost s láskyplnou, přesto však tísnivou atmosférou skutečné poslední večeře, o které sám Pán s povzdechem praví: „S toužebností jsem si přál jíst tohoto beránka dříve než budu trpět“ (L 22,15)?

P. Doc. JUDr. Stanislav Přibyl, Ph.D., JCD., Th.D.


Další články



Kde jsou muži, kteří by odpověděli na Boží volání?

28.05.2025, The American Spectator

Muže neinspiruje diverzita, rovnost ani inkluze. Ať už tyto hodnoty představují cokoli, rozhodně to nejsou mužské vlastnosti. Mladí muži dnes zkrátka nemají ambice stát se kněžími – rozhodně ne v takovém počtu jako dříve. Podle vatikánské publikace Annuarium Statisticum Ecclesiae dochází v posledních dvanácti letech k trvalému poklesu počtu kněžských povolání. V roce 2023 bylo na celém světě jen 106 495 seminaristů, což je pokles oproti 108 481 v roce 2022. Od roku 2011 klesl počet mužů připravujících se na kněžství téměř o 12 %, přičemž od roku 2019 zájem poklesl o více než polovinu. Proč dnes tak málo mužů odpovídá na povolání ke kněžství?

Církev znamená společenství

16.01.2025, RC Monitor 24/2024

Slovo církev (ecclesia) znamená společenství, soudržnost, setkávání se. V běžném životě to chápeme tak, že jednou v týdnu, v neděli, zajdeme na mši svatou do kostela. A tam – podle farnosti – s ostatními lidmi, které buď známe, nebo neznáme, strávíme tu zhruba hodinku mše svaté. V některých farnostech jdou dál – pořádají po mši svaté třeba společnou snídani, po vzoru prvních křesťanů při agapé, nebo farní kafe.

K otázce udílení svátosti svěcení ženám

21.03.2025, RC Monitor 5/2025

Trocha teorie na úvod: Svátost svěcení má tři stupně. Každý stupeň svěcení je svátostí. Proto je velmi nepřesné a zavádějící pojmenování svátost kněžství. Jedná se pouze o lidové označení této svátosti, plynoucí z toho, že se nejčastěji uděluje svátost svěcení ve stupni kněžském.

Svatý Jan Nepomucký a úloha církve ve společnosti

16.05.2025, RC Monitor 9/2025

Demokracie a svoboda, to jsou dnes často diskutované pojmy. Někde v hloubi lidského srdce toužíme po svobodě a chceme s druhými vytvořit takovou společnost, ve které bychom se cítili svobodni. Společnost, jež by byla postavena na spravedlivých zákonech, které budou dodržovány nebo aspoň respektovány.

Fotka měsíce - leden 2025

27.01.2025, RC Monitor 1/2025

V pondělí 6. ledna 2025 oslavili věřící východního obřadu svátek Zjevení Páně. Ve zcela zaplněné řeckokatolické katedrále sv. Klimenta se uskutečnila sv. liturgie se starobylým obřadem svěcení vody. Bohoslužbu vedl otec Vasyl Slivocký, generální vikář Apoštolského exarchátu v ČR.

Bez Evropanů nemá Evropa budoucnost

22.04.2025, The European Conservative

Politika na podporu porodnosti je nezbytná, ale nestačí: kultura, která uvěřila, že nejvyšším cílem je individuální štěstí, míří k zániku. Celosvětová populační krize – tedy prudký pokles porodnosti, který zasáhl téměř všechny země světa, s výjimkou (zatím) subsaharské Afriky – je možná největší hrozbou, které civilizace čelí. Jenže o ní téměř nikdo nechce mluvit. Ale to vlastně není tak docela pravda. V Evropě, kde porodnost už dlouhá léta nedosahuje úrovně prosté reprodukce, se političtí představitelé tomuto tématu nemohou vyhnout. Problém spočívá v tom, že většina z nich chce říkat a slyšet jen jedno: že jediným možným řešením je masová migrace z plodnějších zemí.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.







MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2025 Res Claritatis, z.s.