08.09.2023, RC Monitor 16/2023
My často uvažujeme nad Mariinou dokonalostí a svatostí a vidíme v ní nedostižný vzor, ideál vzdálený od obyčejného lidského života. Ale je to opravdu ten nejsprávnější způsob mariánské úcty? Nebylo by správnější ji nejen oslavovat, ale „stáhnout“ ji z nebe do svého života? Neuctívejme v ní pouze Královnu nebes, ale matku všech lidí – včetně každého z nás.
Tento svátek nás tedy může přivést k tomu, abychom se také zamysleli nad Mariiným lidstvím. Kdo mají malé děti, tak si Marii mohou představit jako miminko, protože byla také malým dítětem. Mladá maminka se stejně tak může přiblížit k Marii, protože ona byla také mladou maminkou. Rodiče, kteří přišli o své děti, se mohou také setkat s Marií, protože i ona přišla o svého syna. Každý člověk, který trpí, se může setkat s ženou, která prožívala obrovskou bolest duše. Takto můžeme být Marii hodně blízko. Ona vypadala tak obyčejně. Žila ve skrytosti nazaretského domku tak prostě a normálně. A jestliže o Ježíši říká Písmo, že nám byl podobný ve všem kromě hříchu, tak o Boží Matce to platí také. Tedy skrze toto své prosté lidství nám může být Maria tak blízko!
Nebyla by asi správná představa, že se Maria v celém svém životě pouze modlila, že chodila po světě jen se sepnutýma rukama a sklopenýma očima. To jistě ne. Samozřejmě se dívala na svět kolem sebe, uměla se usmívat, uměla si hrát se svým malým Synem, uměla láskyplně hovořit s jeho Pěstounem.
Slavíme narozeniny největší ženy světa; ženy plné víry a Boží lásky. A ať se nediví skeptici nebo jinověrci, že takovým způsobem uctíváme tuto ženu, protože z ní pramení moc víry, je pro nás cestou k následování, je pro nás nejúčinnější přímluvkyní, je Matkou Boha.
Její sochy nebo obrazy zdobí naše chrámy, v žádném křesťanském příbytku by také neměl chybět její symbol – obraz nebo malá soška, ale hlavně by měla mít trvalé místo v našich srdcích. Protože tam, kde je Maria, tam není hřích.
P. Antonín Ježek
10.03.2025, RC Monitor 4/2025
Náš život je tak trochu prašný, nemyslíte? Představuji si to takto: pokud moje matka někdy v létě 1968, v době Pelíšků a Vln, snědla třeba mrkev, některé atomy z pole, na kterém ta mrkev vyrostla, se prostřednictvím její dělohy a placenty, popř. později jejím mateřským mlékem, možná dostaly do mého těla. Takže se možná staly součástí mé malé dětské ručičky. Celý život však dýcháme, jíme, pijeme, vydechujeme a vyměšujeme atd., takže když se na svou ruku podívám dnes, tvoří ji jiné atomy, než byly v ručičce mého předškolního věku.
18.11.2024, RC Monitor 21/2024
Vyznání víry uvádí o Kristově církvi, že je jedna, svatá, všeobecná a apoštolská. Co to znamená, že Kristova církev je apoštolská?
25.04.2025, KSA
Klub sv. Athanasia obnovuje pouť ke cti sv. Athanasia. Letošní pouť se koná 3. května a povede patnáctikilometrovou trasou z Českých Budějovic do Římova.
22.04.2025, The European Conservative
Politika na podporu porodnosti je nezbytná, ale nestačí: kultura, která uvěřila, že nejvyšším cílem je individuální štěstí, míří k zániku. Celosvětová populační krize – tedy prudký pokles porodnosti, který zasáhl téměř všechny země světa, s výjimkou (zatím) subsaharské Afriky – je možná největší hrozbou, které civilizace čelí. Jenže o ní téměř nikdo nechce mluvit. Ale to vlastně není tak docela pravda. V Evropě, kde porodnost už dlouhá léta nedosahuje úrovně prosté reprodukce, se političtí představitelé tomuto tématu nemohou vyhnout. Problém spočívá v tom, že většina z nich chce říkat a slyšet jen jedno: že jediným možným řešením je masová migrace z plodnějších zemí.
02.05.2025, syrzdarma.cz
Na území Sýrie došlo krátce po vzniku islámu k první velké bitvě, která znamenala počátek jeho dominance na Blízkém východě. Trvalo 650 let, než západní civilizace ztratila poslední zbytky svého vlivu. A proč je 11. září historické datum? Islám krátce po svém vzniku dosáhl velkých vojenských úspěchů a začal se šířit na všechny světové strany. Při své expanzi se řídil teorií svaté války, která je s menšími obměnami platná dodnes.
16.01.2025, RC Monitor 24/2024
Slovo církev (ecclesia) znamená společenství, soudržnost, setkávání se. V běžném životě to chápeme tak, že jednou v týdnu, v neděli, zajdeme na mši svatou do kostela. A tam – podle farnosti – s ostatními lidmi, které buď známe, nebo neznáme, strávíme tu zhruba hodinku mše svaté. V některých farnostech jdou dál – pořádají po mši svaté třeba společnou snídani, po vzoru prvních křesťanů při agapé, nebo farní kafe.