Kde je Maria, tam není hřích

A proč právě jen u těchto třech? Odpověď je jednoduchá: Narodili se bez dědičného hříchu, narozdíl od ostatních lidí – včetně nás všech – přišli na svět tak, jak si to Bůh od věčnosti přál a jak to člověk prvotním hříchem pokazil. U Jana Křtitele se totiž teologové domnívají, že byl zbaven dědičného hříchu již před svým narozením, v okamžiku návštěvy Panny Marie u Alžběty – po Mariině pozdravu zaplesalo dítě v jejím životě, jak víme od sv. Lukáše.

My často uvažujeme nad Mariinou dokonalostí a svatostí a vidíme v ní nedostižný vzor, ideál vzdálený od obyčejného lidského života. Ale je to opravdu ten nejsprávnější způsob mariánské úcty? Nebylo by správnější ji nejen oslavovat, ale „stáhnout“ ji z nebe do svého života? Neuctívejme v ní pouze Královnu nebes, ale matku všech lidí – včetně každého z nás.

Tento svátek nás tedy může přivést k tomu, abychom se také zamysleli nad Mariiným lidstvím. Kdo mají malé děti, tak si Marii mohou představit jako miminko, protože byla také malým dítětem. Mladá maminka se stejně tak může přiblížit k Marii, protože ona byla také mladou maminkou. Rodiče, kteří přišli o své děti, se mohou také setkat s Marií, protože i ona přišla o svého syna. Každý člověk, který trpí, se může setkat s ženou, která prožívala obrovskou bolest duše. Takto můžeme být Marii hodně blízko. Ona vypadala tak obyčejně. Žila ve skrytosti nazaretského domku tak prostě a normálně. A jestliže o Ježíši říká Písmo, že nám byl podobný ve všem kromě hříchu, tak o Boží Matce to platí také. Tedy skrze toto své prosté lidství nám může být Maria tak blízko!

Nebyla by asi správná představa, že se Maria v celém svém životě pouze modlila, že chodila po světě jen se sepnutýma rukama a sklopenýma očima. To jistě ne. Samozřejmě se dívala na svět kolem sebe, uměla se usmívat, uměla si hrát se svým malým Synem, uměla láskyplně hovořit s jeho Pěstounem.

Slavíme narozeniny největší ženy světa; ženy plné víry a Boží lásky. A ať se nediví skeptici nebo jinověrci, že takovým způsobem uctíváme tuto ženu, protože z ní pramení moc víry, je pro nás cestou k následování, je pro nás nejúčinnější přímluvkyní, je Matkou Boha.

Její sochy nebo obrazy zdobí naše chrámy, v žádném křesťanském příbytku by také neměl chybět její symbol – obraz nebo malá soška, ale hlavně by měla mít trvalé místo v našich srdcích. Protože tam, kde je Maria, tam není hřích.

P. Antonín Ježek