Kde je Maria, tam není hřích

08.09.2023, RC Monitor 16/2023

Pouze u třech osobností slaví Církev liturgicky i den jejich pozemského narození. První je sám Spasitel – Vánoce, druhou je Jan Křtitel – 24. červen a třetí je svátek Narození Matky Boží, který slavíme 8. září – přesně 9 měsíců od Slavnosti jejího Neposkvrněného početí.

A proč právě jen u těchto třech? Odpověď je jednoduchá: Narodili se bez dědičného hříchu, narozdíl od ostatních lidí – včetně nás všech – přišli na svět tak, jak si to Bůh od věčnosti přál a jak to člověk prvotním hříchem pokazil. U Jana Křtitele se totiž teologové domnívají, že byl zbaven dědičného hříchu již před svým narozením, v okamžiku návštěvy Panny Marie u Alžběty – po Mariině pozdravu zaplesalo dítě v jejím životě, jak víme od sv. Lukáše.

My často uvažujeme nad Mariinou dokonalostí a svatostí a vidíme v ní nedostižný vzor, ideál vzdálený od obyčejného lidského života. Ale je to opravdu ten nejsprávnější způsob mariánské úcty? Nebylo by správnější ji nejen oslavovat, ale „stáhnout“ ji z nebe do svého života? Neuctívejme v ní pouze Královnu nebes, ale matku všech lidí – včetně každého z nás.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Tento svátek nás tedy může přivést k tomu, abychom se také zamysleli nad Mariiným lidstvím. Kdo mají malé děti, tak si Marii mohou představit jako miminko, protože byla také malým dítětem. Mladá maminka se stejně tak může přiblížit k Marii, protože ona byla také mladou maminkou. Rodiče, kteří přišli o své děti, se mohou také setkat s Marií, protože i ona přišla o svého syna. Každý člověk, který trpí, se může setkat s ženou, která prožívala obrovskou bolest duše. Takto můžeme být Marii hodně blízko. Ona vypadala tak obyčejně. Žila ve skrytosti nazaretského domku tak prostě a normálně. A jestliže o Ježíši říká Písmo, že nám byl podobný ve všem kromě hříchu, tak o Boží Matce to platí také. Tedy skrze toto své prosté lidství nám může být Maria tak blízko!

Nebyla by asi správná představa, že se Maria v celém svém životě pouze modlila, že chodila po světě jen se sepnutýma rukama a sklopenýma očima. To jistě ne. Samozřejmě se dívala na svět kolem sebe, uměla se usmívat, uměla si hrát se svým malým Synem, uměla láskyplně hovořit s jeho Pěstounem.

Slavíme narozeniny největší ženy světa; ženy plné víry a Boží lásky. A ať se nediví skeptici nebo jinověrci, že takovým způsobem uctíváme tuto ženu, protože z ní pramení moc víry, je pro nás cestou k následování, je pro nás nejúčinnější přímluvkyní, je Matkou Boha.

Její sochy nebo obrazy zdobí naše chrámy, v žádném křesťanském příbytku by také neměl chybět její symbol – obraz nebo malá soška, ale hlavně by měla mít trvalé místo v našich srdcích. Protože tam, kde je Maria, tam není hřích.

P. Antonín Ježek

Další články

Jak se dělá schizma

03.08.2026, RC Monitor 14/2026

Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“

Naděje uprostřed únavy

27.07.2026, RC Monitor 14/2026

Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.