Mučedníci nám i dnes pomáhají k usmíření

19.02.2024, RC Monitor 3/2024

V průběhu liturgického roku slavíme velké množství svatých, kteří v nejrůznějších dobách a nejrůznějším způsobem svědčili o Boží lásce a tím samým i o Božím království. Dějiny církve jsou přímo nabité svatostí četných mužů a žen, kteří se nebáli být pravdivými svědky víry i v těch nejtěžších chvílích.

Stačí si jen projít liturgický kalendář těchto dnů a opět se setkáváme se svatým Blažejem, biskupem a mučedníkem ze čtvrtého století, obdivujeme svatou Agátu, máme před sebou japonské mučedníky Pavla Mikiho a druhy, ale též si připomínáme svatou Josefinu Bakhitu, narozenou v polovině devatenáctého století v Súdánu, která mnoho let zakoušela bezmocnost otrokyně. A mohli bychom takto procházet den po dni, abychom objevovali další obdivuhodné příběhy plné víry.

V těchto dnech se nám též nabízí jedinečné svědectví našich pražských mučedníků, Bedřicha Bachsteina a jeho druhů, bratří františkánů, přímo z centra Prahy. Jejich hrdinský příběh, který se odehrál na počátku sedmnáctého století, byl před dvanácti lety v katedrále svatého Víta, Vojtěcha a Václava slavnostně blahořečen. Čtrnáct bratří z různých evropských národů dokázalo spolu lidsky vycházet a žít ideál svatého Františka. S obnovou kostela a kláštera u Panny Marie Sněžné na pražském Novém Městě se tito bratři plně věnovali i pastoraci a evangelizaci obyvatel, kteří byli poznamenáni velkým proticírkevním postojem. Událost, která se odehrává 15. února 1611 ukazuje, jak je na jedné straně hrozné nechat se ovládat nenávistnými a tendenčními postoji, ale na druhé straně nám ukazuje, jakou sílu má věrnost, odpuštění a láska.

I dnes je celý svět uprostřed nesmyslných a nepochopitelných konfliktů, které za sebou nechávají nepředstavitelné množství utrpení a bídy. Mluví se sice i o míru a mírových snahách, ale ten je v nedohlednu.

Kéž nám naši pražští mučedníci svou přímluvou u Boha pomáhají, abychom se v našich rodinách, v naší společnosti a též i v celém světě nebáli být nositeli pokoje, porozumění, odpuštění a lásky. Jen tak i my můžeme jako lidé víry přispět k pokoji a k obnově míru doma i ve světě.

P. Jan M. Vianney Dohnal OFM

Další články

Mezinárodní ocenění pro kardinála Dominika Duku

15.10.2024, církev.cz / RC Monitor 19/2024

Porota Mezinárodní ceny „Vexillum – Giuseppe Sciacca“, jejíž předsedou je kardinál Raymond Leo Burke, udělila 28. září ve Velké aule Papežské univerzity Urbaniana vyznamenání panu kardinálu Dominiku Dukovi, konkrétně „Premio Cultura San José Sanchez Del Rio Martire“ za hluboké svědectví víry, která získává konkrétní obrysy v kultuře, dle učení sv. Jana Pavla II. San José Sanchez, mexický světec, po kterém je cena pojmenována, byl umučen po zajetí během povstání kristerů, 10. 2. 1928, protože odmítl popřít Krista, kterého naopak vyznal.

Mávání do nebe Karlu Heřmánkovi?

08.10.2024, rkfzruc.cz

Režisér Jiří Strach reagoval na zprávu o dokonané sebevraždě pana Karla Heřmánka stručně: „Mávám ti do nebe, můj milovanej filmovej táto.“ Nejen jako kněz, ale i jako bývalý lékař a člověk, kterému podobným způsobem zemřel jeden z nejbližších lidí, si dovoluji zaprotestovat. Očekával bych totiž od věřícího jiný vzkaz. Budiž Jiřímu Strachovi omluvou, že se dneska často setkáme na parte zemřelých katolíků s texty, které vyjadřují jistotu, že dotyčný je v nebi. Vždyť byl tak hodný... Pokud je ale někdo určitě v nebi, tak se za něho nemusím už modlit. A co když v nebi ještě není? A tolik by naše modlitby potřeboval?

Nedělej ze sebe brouka Pytlíka

04.10.2024, RC Monitor 18/2024

Člověk se učí celý život. A pokud uvěří v Boha, zjistí, že je to cesta s dlouhou tratí.

Nejstarší dcera církve

19.08.2024, RC Monitor 15/2024

Nevím, kolikrát jsem musel odpovídat v posledních dnech na otázku: „A co říkáte, pane faráři, na zahájení olympiády v Paříži?“, ale vím, co jsem odpovídal. Odpovídal jsem slovy, která jsem si vypůjčil od francouzského prezidenta pana Macrona: „Toto je Francie!“.

Požehnané Velikonoce!

30.04.2024, RC

„Nikdy člověk není tak velký jako tehdy, když klečí." (sv. Jan XXIII.)

20. výročí kruté smrti P. Ladislava Kubíčka: „Nejde to? To slovo neznám!“

18.09.2024, RC Monitor 17/2024

Mezi lidmi se hovoří o jeho svatosti. Poslední den svého pozemského života P. Ladislav strávil v litoměřické vazební věznici, kde se každý pátek věnoval vězňům, v kapse svůj páteční oběd – suchý rohlík. Večer odsloužil mši svatou v kapli na faře, kde kázal o ceně mučednické krve. V noci z 10. na 11. září 2004 byl v místnosti nad touto kaplí ukopán, utlučen pěstmi a monstrancí, proboden nožem, polit hořlavinou a zaživa zapálen. Byl zabit dětmi, které chodily k němu na faru. Neumíral u oltáře, ale nad ním.

načíst další

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.