20. výročí kruté smrti P. Ladislava Kubíčka: „Nejde to? To slovo neznám!“

18.09.2024, RC Monitor 17/2024

Mezi lidmi se hovoří o jeho svatosti. Poslední den svého pozemského života P. Ladislav strávil v litoměřické vazební věznici, kde se každý pátek věnoval vězňům, v kapse svůj páteční oběd – suchý rohlík. Večer odsloužil mši svatou v kapli na faře, kde kázal o ceně mučednické krve. V noci z 10. na 11. září 2004 byl v místnosti nad touto kaplí ukopán, utlučen pěstmi a monstrancí, proboden nožem, polit hořlavinou a zaživa zapálen. Byl zabit dětmi, které chodily k němu na faru. Neumíral u oltáře, ale nad ním.


Soudkyně, která vedla proces s jeho vrahy, byla zaskočena jednou skutečností: „Pan farář nevolal o pomoc, přestože byl celou dobu při vědomí. Není pro to jiné vysvětlení než to, že nechtěl probudit a poplašit starou ženu, která tu noc v přízemí na faře přespávala. Zachránil jí život.“ Nechme na sebe zapůsobit několik jeho stále aktuálních myšlenek a výzev pro dobrý křesťanský život.

„Když chceme Pánu Bohu sloužit, nesmíme mu říkat: Ano, ale nesmí to bolet.“

„Ďábel má právo nás zkoušet, nemůžeme mu to zakázat, když mu to dovolil Bůh. Pokušení k duchovnímu životu patří. Všichni svatí je měli. Správný křesťan jim ale nepodléhá, nenechá se znervóznit, dál radostně slouží a ví, že jen kvalita se zkouší! O věci nekvalitní nemá nikdo zájem, ani ďábel.“

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

„Velký odpůrce Boží nespí, proto nesmíme spát ani my! Nemá cenu s ním diskutovat nebo brečet, je nutno bojovat: silou víry, postem a modlitbou!“

„Předpokládám, že jste si vědoma své odpovědnosti za spásu svého manžela a že za něj denně aspoň jeden Zdrávas obětujete! A při mši svaté na něho myslete! Buďte k němu trpělivá a předávejte Boží lásku víc mlčky než slovy. Naplánovat si pohádku – to bychom uměli všichni. Jenže život není pohádka, život je umělecké drama.“

„Máš pravdu, žít s psychózou je umění, ale především se učme žít s Ježíšem. Pak bychom v mnoha případech nemuseli žít s psychózou.“

„Maminka umírala velmi hezky, i pro mě to byly vzácné okamžiky a znovu jsem si ověřil, jak velkou milostí je tzv. šťastná hodinka smrti. Sám bych si tak přál umírat. Bylo to opravdu jen loučení na určitý čas. Jak obludným paradoxem proti tomu je smrt podle představ materialistů. Nenávidím naše instituce, kam se posílají nemocní a staří na umření za pomocí injekce, stranou všech živých, aby jim nekazili jepičí blahobyt. Materialisty však lituji, poněvadž se sami připravují o mnohé hodnoty. Jak je ta naše věda bez lásky ubohá! Těm umírajícím už můžeme dát jen lásku, kterou ovšem bílé stěny nemají.“

„A co se času týče, buďme rádi, že ho nemáme víc. Budeme mít co dělat vyúčtovat i ten, co máme! Bůh nám ho dal přesně tolik, kolik potřebujeme.“

redakce RC Monitor


Další články



Opravdová láska a víra v rodinách

28.07.2025, RC Monitor 14/2025

O statistice se v jedné televizní pohádce zpívá: „Neklesejme na mysli, ona nám to vyčíslí.“ Mno, jeden by na mysli i klesl, kdyby se zamyslel nad tím, co spočítal Eurostat o dětech v tzv. „samostatných domácnostech“ (= buď jedna osoba žijící samostatně, nebo skupina osob, které nemusí být nutně příbuzné a žijí na stejné adrese se společným vedením domácnosti, tj. sdílejí alespoň jedno jídlo denně nebo obývací pokoj). Už v tom (alespoň já) vidím prapodivnou zvláštnost, že Eurostat necítí potřebu počítat rodiny (ale budiž).

Za Dominikem kardinálem Dukou

28.11.2025, RC Monitor 22/2025

Dost těžko se lze s osobností formátu kardinála Dominika Duky vypořádat v pár větách. Následující krátké reflexe od těch, kdo jej znali a měli ho skutečně rádi, nechtějí přinést nějakou senzaci, nečekaný objev ani provokativní názor, ale dát prostor pro osobní ohlédnutí za zesnulým člověkem. Člověk Dominik Duka je už v rukou Božích a vzpomínka na něj v rukou historiků. Nechť se každé vzpomínání na něj nese v duchu Pravdy, která byla jeho životním ideálem, a v duchu Lásky, která je závazkem všech křesťanů.

Ministryně z Gabonu

04.08.2025, RC Monitor 14/2025

V neděli 22. června 2025 navštívila mši svatou v kostele Nanebevzetí Panny Marie a svatého Karla Velikého v Praze na Karlově ministryně obrany Gabonské republiky paní Brigitte Onganoa. Ministryně byla v naší republice na služební cestě a výslovně si přála účastnit se v neděli tradiční latinské „tridentské“ mše svaté. Bylo zřejmé, že jde o její osobní preferenci, neboť katolická církev právě v její zemi přitahuje věřící velmi rozšířeným slavením tradičních mší. Ukazuje se totiž, že Afričané nutně nepotřebují k osvědčení své kulturní identity liturgické tance, které jsou jim Evropany takřka vnucovány jako něco údajně autentického, co by nám měli předvádět.

Technologie nejsou neutrální

09.07.2025, Crisis Magazine

Bůh viděl, že všechno, co stvořil, je dobré. Jako křesťané se z tohoto dobra radujeme. Těšíme se z krásy Slunce a Měsíce, z vůně rozkvetlého olivovníku, z chuti masa, ptactva a obilí, z nápojů, které povznášejí našeho ducha, z manželského svazku, který plodí nový život. Všeho s mírou, říkáme, střídmost nevyjímaje. A i když se ke střídmosti stavíme poněkud moralisticky, máme pravdu, když říkáme, že Bůh nám dal dobrotu svého stvoření jako cestu milosti, díky níž se my sami stáváme dobrými.

Vím, že nic nevím

15.12.2025, RC Monitor 23/2025

Viděla jsem před nedávnem český film s názvem Velký vlastenecký výlet. Jde mi o jeho protagonisty, které pan režisér vyvezl na Ukrajinu, aby na vlastní oči viděli, jak to tam vypadá a že je tam opravdu válka. Vybraní protagonisté byli totiž lidé, kteří věří tvrzením na internetu, že všecko je lež a fake, na Ukrajině žádná válka není, my posíláme peníze bůhví na co a všichni jsme ve vleku protiruské propagandy...

Církev není jen instituce

05.09.2025, Catholic Answers

Podle mých zkušeností jsou prohlášení církve o jejím poslání většinou spíše zdrojem problémů než přínosem. Co vlastně dělá naše farnost tak výjimečného, co nedělá farnost sousední? Inu, spoustu věcí... a zároveň nic. Možná jsme dobří v tom, jak dokážeme oslovit lidi mimo církev, zatímco v sousední farnosti mají krásnou liturgii – ale my bychom se měli snažit o lepší liturgii a oni by se měli trochu víc snažit pomáhat lidem, kdo v neděli do kostela nechodí. Zároveň má každé společenství nějaký zvláštní charakter – dokonce bychom mohli říct charisma – a stojí za to ho rozpoznat a rozvíjet.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2025 Res Claritatis, z.s.