20. výročí kruté smrti P. Ladislava Kubíčka: „Nejde to? To slovo neznám!“

18.09.2024, RC Monitor 17/2024

Mezi lidmi se hovoří o jeho svatosti. Poslední den svého pozemského života P. Ladislav strávil v litoměřické vazební věznici, kde se každý pátek věnoval vězňům, v kapse svůj páteční oběd – suchý rohlík. Večer odsloužil mši svatou v kapli na faře, kde kázal o ceně mučednické krve. V noci z 10. na 11. září 2004 byl v místnosti nad touto kaplí ukopán, utlučen pěstmi a monstrancí, proboden nožem, polit hořlavinou a zaživa zapálen. Byl zabit dětmi, které chodily k němu na faru. Neumíral u oltáře, ale nad ním.


Soudkyně, která vedla proces s jeho vrahy, byla zaskočena jednou skutečností: „Pan farář nevolal o pomoc, přestože byl celou dobu při vědomí. Není pro to jiné vysvětlení než to, že nechtěl probudit a poplašit starou ženu, která tu noc v přízemí na faře přespávala. Zachránil jí život.“ Nechme na sebe zapůsobit několik jeho stále aktuálních myšlenek a výzev pro dobrý křesťanský život.

„Když chceme Pánu Bohu sloužit, nesmíme mu říkat: Ano, ale nesmí to bolet.“

„Ďábel má právo nás zkoušet, nemůžeme mu to zakázat, když mu to dovolil Bůh. Pokušení k duchovnímu životu patří. Všichni svatí je měli. Správný křesťan jim ale nepodléhá, nenechá se znervóznit, dál radostně slouží a ví, že jen kvalita se zkouší! O věci nekvalitní nemá nikdo zájem, ani ďábel.“

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

„Velký odpůrce Boží nespí, proto nesmíme spát ani my! Nemá cenu s ním diskutovat nebo brečet, je nutno bojovat: silou víry, postem a modlitbou!“

„Předpokládám, že jste si vědoma své odpovědnosti za spásu svého manžela a že za něj denně aspoň jeden Zdrávas obětujete! A při mši svaté na něho myslete! Buďte k němu trpělivá a předávejte Boží lásku víc mlčky než slovy. Naplánovat si pohádku – to bychom uměli všichni. Jenže život není pohádka, život je umělecké drama.“

„Máš pravdu, žít s psychózou je umění, ale především se učme žít s Ježíšem. Pak bychom v mnoha případech nemuseli žít s psychózou.“

„Maminka umírala velmi hezky, i pro mě to byly vzácné okamžiky a znovu jsem si ověřil, jak velkou milostí je tzv. šťastná hodinka smrti. Sám bych si tak přál umírat. Bylo to opravdu jen loučení na určitý čas. Jak obludným paradoxem proti tomu je smrt podle představ materialistů. Nenávidím naše instituce, kam se posílají nemocní a staří na umření za pomocí injekce, stranou všech živých, aby jim nekazili jepičí blahobyt. Materialisty však lituji, poněvadž se sami připravují o mnohé hodnoty. Jak je ta naše věda bez lásky ubohá! Těm umírajícím už můžeme dát jen lásku, kterou ovšem bílé stěny nemají.“

„A co se času týče, buďme rádi, že ho nemáme víc. Budeme mít co dělat vyúčtovat i ten, co máme! Bůh nám ho dal přesně tolik, kolik potřebujeme.“

redakce RC Monitor


Další články



Ztráta smyslu pro hřích jako proměna obrazu člověka

22.05.2026, RC Monitor 9/2026

Málokteré slovo nám dnes zní tak cize jako „hřích“. I jako křesťané na něj často reagujeme odmítavě. Ne snad proto, že by lidské selhání zmizelo. Spíše jsme pro ně přestali používat tento jazyk. Tam, kde dříve člověk mluvil o vině, dnes mluví o tlaku okolností, nezvládnutých emocích nebo osobním zranění. Neříká „zhřešil jsem“, ale „procházel jsem těžkým obdobím“. Působí to, jako by se změnilo naše porozumění sobě samým.

Mše svatá: Bohoslužba slova

20.05.2026, RC Monitor 9/2026

Pokračujeme v našem seriálu článků vztahujících se k liturgii a jejímu „jazyku“. Mše svatá patří k nejznámějším a přitom často nejméně pochopeným skutečnostem křesťanského života. Jejím středem není jen shromáždění věřících, ale tajemství Kristovy oběti, které se v liturgii zpřítomňuje. V novém cyklu textů se chceme krok za krokem zastavit u jednotlivých částí mše svaté, jejich slov, gest i symbolů – a znovu objevit jejich smysl a krásu. Liturgie totiž není souborem prázdných úkonů, ale živým vyjádřením víry, které nás vede k hlubšímu setkání s Bohem. Zveme vás, milí čtenáři, k tomu, aby pro vás byla mše svatá skutečným pramenem života.

Není to nic jiného než dům Boží, je to brána nebeská!

18.05.2026, RC Monitor 9/2026

Zachraňovat kostely je tak trochu nekonečná práce – doslova pro věčnost. Pro nic za nic se neříká „práce jak na kostele“. Naši předkové si jich cenili a nechali na nich pracovat ty nejlepší řemeslníky. V současnosti už na to mnohé nevypadají. Nejsou peníze, nejsou lidi. Zaznívají hlasy, že je lepší se jich zbavit, než ohrožovat církevní kasu a obyvatele obcí hroutícími se presbytáři. Navíc tam nikdo nechodí... V mnoha případech už asi záchrany není. Nový pražský arcibiskup Stanislav Přibyl jednou řekl, že sakrální infrastruktura je skutečně „robustní“ – a myslel přitom na severní Čechy, kde byl biskupem.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.