04.10.2024, RC Monitor 18/2024
Jsem konvertita. Jako dítě mne prababička před spaním učila modlitbu Andělíčku, můj strážníčku. Ale rodiče věřící nebyli a žel nejsou. V době dospívání se mi líbila na škole spolužačka Alice. Jehovistka. Odstěhovala se do Ostravy a psali jsme si dlouhé dopisy, kde mi ona vysvětlovala postoj jehovistů, který jsem se já pokoušel hned bryskně vyvracet. Se vzrůstajícím počtem korespondence (a počtu stránek ze strany Alice) jsem zjistil, že o katolické víře vím velmi málo.
Měl jsem štěstí, že moje tehdejší mentorka, která vedla v naší vesnici scholu, mi mohla doporučit jednoho tajně vysvěceného kněze. A ten mne začal učit. Inu, o spoustě věcí jsem slyšel poprvé v životě. Což mi však nebránilo je hned využít v korespondenčním věroučném souboji se spolužačkou Alicí. A připadal jsem si hodně, ale hodně chytrý.
Časem dospěla tato moje namyšlenost, již jsem si tenkrát neuvědomoval, až do takového stadia, kdy jsem si myslel, že musím na vše znát odpověď. Vše jsem viděl, vše jsem četl, všechno znal, rozdával jsem rady jako na běžícím pásu.
Zeptali se mne na nějaký film, který se sotva dostal kin – věděl jsem, o čem je, co si o něm myslet i nemyslet. Měl jsem názor vyčtený z knih, zahraničních časopisů a posléze z tehdy teprve začínajícího internetu. Podobně s divadlem, koncerty, hudbou...
Až jsem samozřejmě narazil. Když jsem potkal člověka, který film skutečně (na rozdíl ode mne) viděl. Měl vlastní názor. Narazil jsem jednou, padesátkrát. Až mi to díky Bohu konečně došlo.
Samozřejmě jsem zkusil změnit své chování zpočátku zpolehoučka. Když se mne teď někdo zeptal, jestli jsem viděl nějakou konkrétní novinku, jež se právě promítala v kinech, odpověděl jsem popravdě, že ne. A nahrbil jsem se, očekávaje výsměch. Jak mne překvapilo, že se nic nestalo! „Inu, co se dá dělat. Tak co na to zajít do kina společně?“
Zjistil jsem, že se mi nikdo nevysmívá za to, že nevím všechno a na vše nemám odpověď. A že je to naše pýcha, která nás nutí předstírat, jako že všechno víme, všechno známe, všude jsme byli, ale v očích druhých vypadáme spíše jako ten brouk Pytlík – a podobně směšně.
Vím sám, co stojí úsilí si přiznat, že nemusím znát vše. Že nemusím mít na úplně všechno názor. A jaké je dokonce osvobozující si umět přiznat, že jsem se v něčem zmýlil. Ale to už je trochu jiné téma.
Jan Lipšanský
18.04.2025, RC, brusselstimes.com
Více než 500 lidí zasedlo v neděli ke společnému charitativnímu iftaru v kostele svatého Jana Křtitele v Molenbeeku. Akce se konala v rámci snahy městské části získat titul Evropského hlavního města kultury pro rok 2030. Iftar je jídlo, kterým muslimové po západu slunce přerušují půst během posvátného měsíce ramadánu. Letos připadl začátek tohoto období na březen, tedy i na dobu křesťanského postu. I právě tato časová souhra byla zřejmě jedním z důvodů, proč se pořadatelé rozhodli umístit tuto slavnost přímo do katolického kostela.
25.04.2025, KSA
Klub sv. Athanasia obnovuje pouť ke cti sv. Athanasia. Letošní pouť se koná 3. května a povede patnáctikilometrovou trasou z Českých Budějovic do Římova.
20.12.2024, RC Monitor 23/2024
Je jasné, že fyzický svět (ale zřejmě ani duchovní) není dvourozměrný, ale třírozměrný, a takové má být i naše myšlení, resp. chápání celé Boží duchovní skutečnosti, které se zakládá na pozorování světa jako takového, byť ho ve svém „dvourozměrném“ myšlení nedokážeme nikdy plně pochopit a plně vyjádřit. Bůh (Trojice) evidentně není „dvourozměrný“ (Bůh a ďábel, jak si to většinou představujeme), ale trojiční (Otec, Syn a Duch svatý). Ďábel je jen padlý anděl... stvoření, ale často ho svět považuje za rovnocenný protiklad trojičního Boha.
14.04.2025, RC Monitor 6/2025
Volné pokračování článku Pívečko a Eucharistie: Praha je zdá se pro našeho Pána Ježíše Krista poněkud ošidnou půdou. V početných kostelích stověžaté matičky hlavy účastnící se bohoslužeb šednou a ubývají. Dostat mladší ročníky na mši svatou to chce „velikej hever“, jak zpívá Vladimír Mišík (ten ovšem hned dodává, že ho slušně řečeno nemá). Jeden z panáčků si proto řekl, že když nejdou lidi za Pánem, že musí Pán za lidmi (asi poučen horou a Mohamedem), a tak zkusil hrát (rozuměj celebrovat) v hospodě, jenže arcibiskup mu pískl ofsajd. Pozorný rozhodčí. Vždyť Ježíš přece řekl: „Následuj mě.“ A ne: „Následuji tě.“ A až ten, kdo následoval, došel do večeřadla a teprve tam přijal Eucharistii. Už ten Břevnov ale nechme...
28.02.2025, National Catholic Register
Téměř všichni protestantští konvertité v příběhu o svém obrácení dosvědčují moc Eucharistie. Při svém pokusu prokázat nesprávnost katolicismu jsem si jen ověřil jeho správnost. S manželkou jsme byli členy jedné evangelikální „nedenominační“ církve a pracoval jsem na protestantské střední škole. Věděl jsem, že kdybych se připojil ke katolické církvi, nemohl bych na té škole dál působit. Vzpomínám si, jak jsem jeden týden seděl na bohoslužbě a říkal si: „Ve své teologii můžu být katolíkem a přitom dál chodit sem do protestantského sboru.“
11.12.2024, RC Monitor 23/2024
Blíží se období masivních vánočních trhů, bezbřehé komerce a nátlaku na to mít doma vánoční atmosféru a ideálně Santu Clause už na začátku prosince. V obchodních domech budou už vesele vyhrávat koledy od první neděle adventní, a někde je dokonce slavnostně zatroubí ironicky z kostelní věže na zahájení „vánočního období“. Trochu brzy, že?
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.