04.10.2024, RC Monitor 18/2024
Jsem konvertita. Jako dítě mne prababička před spaním učila modlitbu Andělíčku, můj strážníčku. Ale rodiče věřící nebyli a žel nejsou. V době dospívání se mi líbila na škole spolužačka Alice. Jehovistka. Odstěhovala se do Ostravy a psali jsme si dlouhé dopisy, kde mi ona vysvětlovala postoj jehovistů, který jsem se já pokoušel hned bryskně vyvracet. Se vzrůstajícím počtem korespondence (a počtu stránek ze strany Alice) jsem zjistil, že o katolické víře vím velmi málo.
Měl jsem štěstí, že moje tehdejší mentorka, která vedla v naší vesnici scholu, mi mohla doporučit jednoho tajně vysvěceného kněze. A ten mne začal učit. Inu, o spoustě věcí jsem slyšel poprvé v životě. Což mi však nebránilo je hned využít v korespondenčním věroučném souboji se spolužačkou Alicí. A připadal jsem si hodně, ale hodně chytrý.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Zeptali se mne na nějaký film, který se sotva dostal kin – věděl jsem, o čem je, co si o něm myslet i nemyslet. Měl jsem názor vyčtený z knih, zahraničních časopisů a posléze z tehdy teprve začínajícího internetu. Podobně s divadlem, koncerty, hudbou...
Až jsem samozřejmě narazil. Když jsem potkal člověka, který film skutečně (na rozdíl ode mne) viděl. Měl vlastní názor. Narazil jsem jednou, padesátkrát. Až mi to díky Bohu konečně došlo.
Samozřejmě jsem zkusil změnit své chování zpočátku zpolehoučka. Když se mne teď někdo zeptal, jestli jsem viděl nějakou konkrétní novinku, jež se právě promítala v kinech, odpověděl jsem popravdě, že ne. A nahrbil jsem se, očekávaje výsměch. Jak mne překvapilo, že se nic nestalo! „Inu, co se dá dělat. Tak co na to zajít do kina společně?“
Zjistil jsem, že se mi nikdo nevysmívá za to, že nevím všechno a na vše nemám odpověď. A že je to naše pýcha, která nás nutí předstírat, jako že všechno víme, všechno známe, všude jsme byli, ale v očích druhých vypadáme spíše jako ten brouk Pytlík – a podobně směšně.
Vím sám, co stojí úsilí si přiznat, že nemusím znát vše. Že nemusím mít na úplně všechno názor. A jaké je dokonce osvobozující si umět přiznat, že jsem se v něčem zmýlil. Ale to už je trochu jiné téma.
Jan Lipšanský
01.04.2026, RC Monitor 5/2026
Někdy se zdá, že dějiny církve postupují zvláštním rytmem: zatímco jednou rukou připomínají utrpení a oběť, druhou ukazují nečekanou naději. Právě takový čas nyní prožíváme. Letos v červnu budou v Brně blahořečeni kněží Jan Bula a Václav Drbola, oběti komunistické zvůle padesátých let. Dva mladí faráři, jejichž životy byly násilně přervány režimem, který se snažil přetrhnout nejen lidské osudy, ale i samotnou paměť víry. Symbolické je, že relikviář k jejich poctě vzniká jako obraz „protržené sítě“.
18.11.2025, First Things
Papež Lev XIV. nedávno pronesl osobní poselství určené vedoucím pracovníkům Silicon Valley, akademikům a vatikánským úředníkům, kteří se sešli v Římě na konferenci o umělé inteligenci. Vyzval je, aby při vývoji umělé inteligence dodržovali „etická kritéria“, která jsou zaměřená na člověka a berou v úvahu „blaho člověka nejen po materiální, ale i po intelektuální a duchovní stránce“.
25.03.2026, RC Monitor 5/2026
Aristoteles označil člověka za tvora společenského – zoon politikon. A je to pravda, bez vztahů nelze žít ani růst. Přesto se zdá, že ještě hlubší vrstvou lidské existence je touha. Dříve než člověk vstoupí do polis, už po něčem sahá. Dříve než si věci vyloží rozumem, už je miluje – nebo odmítá. Člověk je bytost, která je neustále nasměrovaná k nějakému dobru, skutečnému, či domnělému. Chtě nechtě je člověk také živočich touhy – zoon epithymetikon. Postní doba tuto skutečnost nemilosrdně odhaluje. Když si člověk něco odřekne, neodhalí se jen síla či slabost vůle. Odkryje se struktura srdce. Jak rychle hledáme útěchu, jak těžko snášíme prázdnotu, jak instinktivně zaplňujeme každé ticho hlukem, obrazem, činností. Náhle se ukáže, že půst není především o odříkání si masa nebo dezertu ani o disciplíně. Je o touze.
27.02.2026, RC Monitor 3/2026
„Pro mne je modlitba vzlet srdce, je to prostý pohled k nebi, je to zvolání vděčnosti a lásky ve zkoušce i v radosti“ píše sv. Terezie od Dítěte Ježíše (Autobiografické spisy, C 25r.). Mnozí z nás si ale vybaví hodiny náboženství a definici modlitby jako „povznesení duše k Bohu nebo prosba k Bohu o vhodná dobra“ (KKC 2559). Možná mohou být obě vyjádření pro většinu z nás nesrozumitelná a vzdálená.
19.12.2025, Aleteia
Prodávat posvátné ostatky je přísně zakázáno, přesto na webových stránkách jako eBay a Etsy najdeme nespočet prodejců nabízejících údajné relikvie. Co má v takovém případě katolík udělat? Při procházení webových stránek jako eBay nebo Etsy, nebo dokonce při návštěvě místního bazaru či obchodu se starožitnostmi je možné narazit na něco nečekaného: na relikvie. Na eBay lze najít celé stránky údajných relikvií, často i s důvěryhodně působícími certifikáty. Některé jsou nabízeny za tisíce dolarů. (Aleteia kontaktovala muže, který na svém účtu na eBay nabízel k prodeji stovky relikvií, ale nedostala žádnou odpověď.)
20.01.2026, RC
Katolická církev se modlí za jednotu ne proto, že by pravdu hledala, ale proto, že věří, že ji nemá vlastnit sama. Myšlenka vyhradit zvláštní čas modlitbě za jednotu křesťanů není žádným postmoderním výstřelkem. Už papež Lev XIII. (1878–1903) v roce 1894 vyzval katolické věřící k intenzivní modlitbě za jednotu církve, a to v těsné souvislosti se slavností Seslání Ducha svatého. Právě Duch svatý je totiž tím, kdo spojuje rozdílné, překládá „mezi jazyky“ a dává vzniknout společenství tam, kde by si člověk spíš tipoval nedorozumění. Podoba Týdne modliteb za jednotu křesťanů se postupně proměňovala a svou dnešní tvář získala až po Druhém vatikánském koncilu. Poprvé se v této podobě slavil v roce 1968. A slaví se dodnes – letos až do neděle 25. ledna 2026.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.