28.02.2025, National Catholic Register
Teď jsem katolík
Do katolické církve mě vtáhla právě Eucharistie, což by se nemohlo podařit ani sebevětší dávce apologetiky, dějepisu, důkazů, biblistiky ani čehokoli jiného, protože Eucharistie je něco hmatatelného – Kristus na kříži a vzkříšený z mrtvých, přitahující všechny lidi k sobě. Věda může přesvědčit intelekt, ale k posunutí fyzického těla je třeba fyzická síla. Eucharistie je hmatatelný předmět, který stále víc působí na všechny, kdo chápou, čím – nebo ve skutečnosti kým – hostie doopravdy je.
Vím, že můj příběh není ojedinělý. Téměř všichni protestantští konvertité v příběhu o svém obrácení dosvědčují moc Eucharistie. Nejprve si uvědomíme, že jsme některé texty Písma četli určitým prizmatem nebo jsme je prostě ignorovali. Zejména Kristova slova při poslední večeři v 6. kapitole Janova evangelia a několik textů od sv. Pavla. Potom se dozvíme o pravém významu těch slov. Obvykle díky četbě církevních otců zjistíme, že křesťané vždycky věřili ve skutečnou přítomnost Krista v Eucharistii a pak vroucně zatoužíme přijímat ho.
Obnova srdce
Jinými slovy, prožíváme u sebe eucharistickou obnovu. Příliv konvertitů ke katolictví je obrodou sám o sobě a zdá se, že probíhá už desítky let.
Katolická církev se nyní nachází v roce eucharistické obnovy a troufl bych si říct, že bývalí protestanti mají určitou zkušenost s tím, jak taková obnova vypadá, přinejmenším na úrovni srdce člověka. Netvrdím, že všichni nutně známe plnou hloubku významu, krásy, dobroty, procítění a lásky Eucharistie. Myslím, že mohu bezpečně říct, že část naší obnovy spočívá v poznání, že tajemství Eucharistie nikdy nemůžeme plně poznat, protože by to znamenalo plně poznat Ježíšovo srdce.
Obnova nespočívá především v poznání, avšak poznání je místem, kde může osobní obnova začít. Nás bývalé protestanty Eucharistie magneticky přitahovala, protože jsme uvěřili, že Ježíš je opravdu přítomný, ale nejen proto, že jsme tomu uvěřili. Například jsem mohl být ve své teologii katolíkem a zůstávat mimo Církev, ale to poznání spolu s upřímnou touhou setkat se s Kristem mě vtáhlo dovnitř.
Chceme být blízko Ježíši; chceme být v jeho přítomnosti; chceme, aby se nám ukázal; chceme, aby nás viděl; chceme hmatatelně prožívat pohled na něho; chceme se podílet na jeho božském životě; chceme ho správně uctívat; chceme vidět jeho lásku. To všechno by bylo víc než dost, mnohem víc, než oč by se příslušníci hříšné rasy vůbec odvážili prosit. Avšak Ježíš, nad a mimo naše nejsmělejší naděje, chce, abychom to všechno měli, a chce, abychom ho konzumovali – abychom jedli jeho Tělo a pili jeho Krev.
Ne každý z nás bývalých protestantů prožil tuto eucharistickou obnovu stejně, ale nějakým způsobem jsme ji prožili všichni. Poznali jsme, že to, co je příliš dobré, než aby to mohla být pravda, ve skutečnosti pravda je, a když jsme tu drahocennou perlu našli, jsme ochotni všechno, u některých z nás včetně naší práce, vyměnit za to jediné – za Ježíše.
Matt D’Antuono
Přeložila Alena Švecová
19.06.2025, RC Monitor 11/2025
Slavnost Těla a Krve Páně (lat. Corpus Domini) byla ustanovena v roce 1264 papežem Urbanem IV. Její příběh odráží duchovní cestu jedné epochy, jež usilovala o znovuobjevení ústředního postavení Eucharistie v životě církve. Ve 13. století se svaté přijímání stalo natolik vzácným, že čtvrtý lateránský koncil (1215) musel přikázat alespoň jednou za rok účast na této svátosti. Z obavy před znesvěcením a kvůli přílišnému důrazu na bázeň místo na vroucnost víry se zaváděly přísné podmínky, které prakticky znemožňovaly lidem přístup k Eucharistii.
06.05.2025, Catholic Answers
Katolická církev poskytla recept a náboženský imperativ, které daly vzniknout moderní vědě. Pokud jste někdy sledovali starý film, možná jste si všimli chování, které nám dnes připadá naprosto bizarní. Například ve starém válečném filmu můžete vidět, jak zdravotník nabízí vojákovi těsně před operací cigaretu. Copak nevěděli, že kouření je nezdravé? Ano, věděli. Už od počátku osmdesátých let 19. století se cigaretám říkalo hřebíky do rakve!
03.02.2025, RC Monitor 2/2025
Dne 14. ledna 2025 zemřel ve věku nedožitých 77 let apoštolský exarcha řeckokatolické církve v České republice biskup Ladislav Hučko. Otec biskup byl dlouholetým inspirátorem našeho časopisu a v letech 2018 až 2021 také aktivním teologickým poradcem (cenzorem). K číslu 23/2024, které vyšlo na slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie přispěl vynikajícím textem na téma, kterým se intenzivně zabýval, a sice téma rozdílu mezi rovností a stejností. Pojmenoval mnohá nebezpečí a totalitní potenciál diktátu stejnosti, který je tak charakteristický pro naše časy.
05.03.2025, RC Monitor 4/2025
Po Novém roce jsem si všiml řady článků, které řešily otázku, jak si v roce 2025 udržet pocit štěstí. Vědecké studie zjistily, že štěstí má tři hlavní pilíře: přátelství, žití v přítomném okamžiku a dobrovolnictví. Ty prý dokážou přeprogramovat náš mozek na optimističtější vlny.
21.05.2025, RC Monitor 9/2025
Kázání Mons. Stanislava Přibyla CSsR v pražské katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v sobotu 26. dubna 2025: Milí přátelé, je krásné, že se můžeme sejít na mši svatou v tento den, kdy se koná Pochod pro život. Současně prožíváme velikonoční oktáv, tedy vlastně takové prodloužené intenzivní slavení Velikonoc a ještě je dnes den, kdy se svět loučí s papežem Františkem.
30.06.2025, Catholic News Agency
Francouzské Národní shromáždění schválilo kontroverzní návrh zákona legalizujícího tzv. „asistenci při umírání“, což katoličtí biskupové označují za vážnou hrozbu pro důstojnost lidského života i pro samotnou soudržnost národa. Upravená verze zákona byla přijata 27. května poměrem 305 hlasů pro a 199 proti. Zatímco ustanovení o paliativní péči získala širokou podporu, článek zavádějící právní nárok na asistovanou sebevraždu a eutanazii vyvolal výraznou kritiku ze strany církevních představitelů, bioetiků i řady organizací občanské společnosti.